Janek komentáře u knih

Horší čtyři hvězdičky. Začátek - jak je u Kinga zvykem - opět strhující, psychologie postav skvěle propracovaná, ale příběh jako takový (tam, kde to má být napínavé až hororové) mě tentokrát docela zklamal.

"Vsadím se, že sněží dokonce i v pekle, i když tam to asi rychle taje."
"Pracoval jsem spoustu přesčasů, protože nejpřísnější šéf, jakého může člověk mít, je on sám."

1 08.07.2015

"Jestliže má nemocný jen nepatrnou naději na přežití, žádný zodpovědný lékař mu neřekne: "Vzdejme to," a nespokojí se jen podáváním utišujících léků. Naopak učiní všechno myslitelné pro záchranu pacientova života. A nemocná společnost nemůže očekávat nic menšího."
Amen.

9 02.07.2015

Po dočtení této knihy už začínám chápat nadšení z Kinga a přidávám se k němu. Závěr nejslavnějšího hororu hororů ("To") mě dost zklamal, v tomto případě jsem však byla od začátku až do samého konce vtažena spolu s dalšími postavami přímo "Pod kupoli". Skvělé!

4 29.06.2015

Takto chutná velký Román.
"Jidáš zradil Krista a letos také maturanty..." Mediálně vděčné téma, po kterém však po pár týdnech neštěkne ani pes. Někteří studenti se bránili - nemusí přeci vědět, kdo byl Jidáš, Bibli nečtou a nikdy číst nebudou, oni tomu nevěří. Pak jsou to ovšem velká literární díla, která by měli znát všichni maturanti, k těmto dílům nepochybně patří i Steinbeckův Román "Na východ od ráje". Čtenář jistě nemusí aktivně znát příběh o Kainovi a Ábelovi ani příběh o návratu marnotratného syna, aby porozuměl motivům jednání všech hrdinů. Ten příběh se vám dostane pod kůži. Nedá vám spát. Protože ten příběh zřejmě také tak "trochu znáte". Nelze vás zákonně nutit (maturanti) - samozřejmě nemusíte. Nemusíte číst, nemusíte vědět o křesťanských základech naší kultury... Ale - TIMŠEL

6 20.06.2015

Myslím, že jde o jednu z nejlepších knížek Marka Váchy; i když je zde tematizována řada problémů, které už mě osobně jaksi nepálí, nepochybuji, že pro značnou část čtenářů to může být kniha hodně důležitá, přínosná. Jen se stále nemohu ubránit pocitu, že i tyto Váchovy texty jsou někdy až příliš patetické.

3 11.06.2015

Kniha o ženství, o bolesti a o samotě.

3 08.06.2015

Zaslouženě vychvalovaná kniha, přesto jsem od ní čekala ještě o trošku víc. Jinak řečeno: četla jsem i mnoho jiných, lepších knih, o kterých se tolik nebásní.

1 08.06.2015

Skvostný text. Bylo to jako ze života a nezdálo se mi to depresivní. Snové, nezapomenutelné obrazy.

8 07.06.2015

Mé první setkání s Haklem, obávám se, že zároveň poslední. Viděla jsem filmovou podobu
"O rodičích a dětech", těšila jsem se na Haklovy texty, ale nadšení se nekoná.
"ZDROJ MÝCH NESNÁZÍ: NIC MI NESCHÁZÍ" - asi to jediné, co mi ze všech povídek utkvělo. Jinak nezůstalo nic, jen pocit, že mě frustrované, cynické, skeptické postavy nechaly úplně chladnou. Tohle není můj šálek čaje, i když vysokou jazykovou úroveň textu nelze zpochybnit.

31.05.2015

Od Murakamiho jsem četla nejdříve Kafku na pobřeží (=absolutní nadšení), Norským dřevem jsem byla dost zklamaná. Myslela jsem si, že zajímavější knížku než Kafku už dlouho číst nebudu, odhadovala jsem, že snad ani Murakami už nemohl napsat nic lepšího. Ale - mohl!
Jistě nejde o snadné čtení, rozsáhlý román (resp. jeho první a druhou část) doporučuji spíše čtenářům, kteří už vstoupili do Murakamiho světa. Napadá mě: je to svět jen Murakamiho? Ne...Tohle je kniha i o našem životě, ocitla jsme se ve světech 1Q84 a 2Q15 zároveň. Prolínající se příběhy, úchvatná práce s motivy, které se vrací, obohacují, střetávají...
A jedna z nejtěžších otázek, kterou bych mohla dostat - o čem to je?
"A jak řekl Anton Pavlovič Čechov, jakmile se jednou ve vyprávění objeví pistole, musí se tam z ní taky někde střílet. Takový už je smysl vyprávění příběhů..." (Odeon 2012, s. 732) Takto důsledně ovšem nepostupuje Murakami, který více naznačuje než odpovídá. A právě to se mi na jeho textech tak líbí.
Neváhej, čtenáři, nech se pozvat do roku 1Q84.

5 30.05.2015

Citlivé, bolavé, smutné. "Chameleon forem" zraje jako víno.

1 23.05.2015

O postavách z téhle knížky se vám bude zdát.

1 22.05.2015

Hodně zajímavý, citlivě napsaný text o vnímavosti dítěte, o moudrosti stáří a o bolestech mezilidských vztahů - vyslovených i nevyslovených tajemstvích.

10.05.2015

Rozumím tomu, že kniha byla či stále je vnímána jako kontroverzní; pro vlastní četbu jsem ovšem nepotřebovala a vlastně ani nechtěla uvažovat o tom, co je autobiografie a co je "jen" fikce. Způsob, jakým Kosinski vypráví o zle, špíně a lidské nízkosti, vypovídá - podle mého - o nezpochybnitelných literárních kvalitách textu, na který nelze lehce zapomenout. Hodný pozornosti je také doslov, po jehož přečtení stále nevím, kolik z toho všeho lze autorovi skutečně uvěřit. Lze vůbec říct o knize tohoto typu, že je skvělá? Hle - i takový je člověk. Když si ho nebarvíme narůžovo.

9 07.05.2015

Tohle je knížka, na kterou se nezapomíná! Ve srovnání s podobně laděnými knihami (K moři, Pod sněhem) nelze než konstatovat, že Petra Soukupová se má ještě hodně co učit.
Jistě nelze říci, že jde o pěkné, příjemné či jednoduché čtení; avšak nezaměnitelná poetika ve spojení se surovostí, která zalézá až pod nehty, nedovolí jinak: přečtěte si Pátou loď, nebudete litovat.

1 02.05.2015

Ale jo, číst se to dalo. Chápu, že nespisovný jazyk a vulgarismy jsou součástí stylu, který má dát textu punc originality (podobně jaka ten dlouhý název). Ale taky si myslím, že čeho je moc, toho je příliš. Možná nemám smysl pro humor, ale vtipné mi to tedy nepřišlo. Tomu, kdo alespoň trochu nezná autory a texty, ke kterým Šerý odkazuje, zůstanou v hlavě zřejmě jen ty vulgarismy. A to je škoda.

01.05.2015

O kvalitě literatury nevypovídá jen to, CO se říká, ale také to, JAK se to říká. Grassův velký román je toho zářným příkladem.

8 27.04.2015

Slepou skvrnou nasadil Damhaug laťku hodně vysoko, alespoň podle mého názoru. Žhář se mi líbil ještě o trochu víc, zejména díky fantastickému propracování psychologie postav. I ve Žháři lze najít místa, která se zdají být příliš překombinovaná a neuvěřitelná, nedráždilo mě to ale tolik jako u Slepé skvrny. Skvělé čtení!

11.04.2015

Fantastický, nadčasový text. Trochu mě překvapuje srovnání s Orwellem, mnohem více mi atmosféra "Konce civilizace" připomněla Houellebecqovu "Možnost ostrova" - další ze skvělých antiutopických románů. Ostatně i Huxley určitým způsobem tematizuje ostrov, nikoli jen jako prostor k pobytu, ale jako prostor, v němž už lidé, ačkoli společně, žijí. Byť si to neuvědomují.
"...Pak už si jen přál, ať se divoch otočí tak, aby mohl dostat v záběru zblízka snímek krve na jeho zádech -"
Už ve třicátých letech minulého století Huxley věděl, že člověk se (navzdory vnějším podmínkám) nemění. A že není úplně jednoznačné, kdo z nás je vlastně divoch...

10 06.04.2015

Ohodnotit nejvyšším možným počtem hvězdiček knihu, ze které je člověku úzko? Ale jako bych se viděla v těch situacích, z nichž zdánlivě není úniku. Texty Petry Soukupové mají sílu, ve srovnání s knížkou "K moři" by text zasloužil značně proškrtat. Pět hvězdiček z pěti za výborný název!

1 03.04.2015