jan8470
komentáře u knih
Kronika rodu Příšeráků
Madla Pospíšilová Karasová
Včera jsem dočetl tuhle vtipnou, nicméně hluboce pravdivou knížku. Máma dvou divokých kluků Madla Pospíšilová píše rukou lehkou a s nadhledem. Vtipná je skoro jako Franta Kotleta a sebeironií srší víc než Teslovy vynálezy. Pokud máte pocit, že jste příšerná matka a všechno vám padá na hlavu, nebo už máte ratolesti odrostlé a chcete si zavzpomínat na "mateřskou dovolenou", je tohle knížka přímo pro vás. A pokud si potrpíte na humoristické memoáry, tak taky. Zkrátka Kronika rodu Příšeráků je skvělou volbou pro neklidnou dobu.
"A tak je čerstvá maminka zmatená jako velbloud na kolečkových bruslích, ale kojí dítě, když má hlad (dítě, matka pro jistotu jí vždycky, když se namane alespoň nepatrná příležitost), ukládá ho ke spánku, když je unavené..."
Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.
Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů
Glen Weldon
Glen Weldon je celoživotní Batmanův fanoušek, přesto historii Temného rytíře a všechny jeho vzlety a pády líčí s novinářskou přesností, ale i s nadhledem. Kniha se čte fakt skvěle, skoro jako kvalitní detektivka. No a když se jeden začne ve všech těch reebotech, crossoverech a paralelních komiksových liniích ztrácet, vtrhne do děje nejdříve Burton a po něm další filmaři a je o zábavu postaráno. Podtitul Zrod nerdů taky není náhodný. Protože Batman Batman ve všech svých podobách je, byl a bude nedílně propojený se svými fanoušky. V Americe vyšla kniha v roce 2016, takže v ní logicky nenajdete ani řádku o posledních DC filmech. Takže končí Nolanovou trilogií a v knihách Sovím tribunálem. Což je sice škoda, ale je to pochopitelné. Mnohem víc mě mrzel fakt malý prostor věnovaný fotodokumentaci, spoustu obrázků jsem si musel dohledat na síti. Přesto můžu knihu doporučit a to i těm, kteří nejsou hardcore fanoušky netopýřího muže.
Posmrtná predace
Vilém Koubek
Za mě je Posmrtná predace svižná noirová detektivka říznutá splatterem. Svěží dílko, v němž si nikdo nebere servítky a které není rozhodně pro každého. Ovšem ti kteří si potrpí na cynické hlášky, ironický humor a výraznou noirovou stylizaci, bude nad knihou příst jako dobře nakrmená kočka.
Cha cha chá, zasmál se Mordechaj
Klára Smolíková
Autoři otevřeli bránu do méně známých dějin židovské historie a to navýsost zábavnou a poučnou formou.
„Jidiš? To je takový guláš řečí.“ (Hanča)
Pravda, při čtení jsme neposlouchali klezmer, ale jako doplňkovou četbu jsme použili knihu Jidiš pro ještě větší radost a Příběhy starého Izraele. Ale domnívám se, že to není nezbytně nutné.
Závěrem pár postřehů. Knihu jsem četl před spaním s dcerou 9+, spoustu věcí jsem jí musel vysvětlit, ale díky vysvětlivkám v jednotlivých kapitolách to nebyl problém. Mordechaj má veselou povahu a Hanču si získal. Ovšem překvapivě si oblíbila i rabína Šira. Mě se zase líbil motiv odpuštění a to, jak je kniha hezky udělaná.
Takže za nás Mazl Tov!
Únosně výstřední: 77 příběhů ze života cestovatele
Vladimír Váchal
Kniha Únosně výstřední je vlastně takovým výběrem z té nepřeberné hromady zážitků, které za léta cestování nasbíral.
Hladový národ
Vendula Brunhoferová
Přichází Vendula Brunhoferová a její Hladový národ.
Lekce z dějin upíří alternativní historie a neb zapomeňte na Stmívání.
Vendula Brunhoferová není čtenářům fantastiky neznámá. V roce 2017 debudotvala v nakladatelství Brokilon svou space operou Čas oblevy a také publikuje v žánrovém časopise Pevnost (příkladem budiž její povídka Posádka odehrávající se za první světové války.) Tuto povídku nezmiňuji náhodou, protože v ní autorka ukázala svůj vřelý vztah k moderní historii a modernímu válečnictví. A přesně to zúročila ve své druhé knize. Tou je Hladový národ a na rozdíl od výše zmíněné povídky nás zavede na válečná pole druhé světové války.
Říše Thule.
Svět, do něhož nás autorka zavedla, je dost jiný, než ten který známe z hodin dějepisu. Po té, co co spojenci málem vyhráli válku se čarodějům, mágům či okultistům třetí říše podařilo otevřít bránu do jiné dimenze a s ní do našeho světa vtrhli upíři. Během poměrně krátké doby podstoupili pohlaváři říše proměnu v upíry a pod jejich vedením získala Říše Thule vládu nad prakticky celou Evropou. USA uzavřelo dohodu o neútočení a veškerá centra odporu byla zneškodněna. Nebo skoro všechna.
Upíři a ti ostatní.
Autorka zaplnila svůj svět dvěma druhy upírů. Zatím co létavci jsou spíš nemyslící netopýři, kteří sají krev, ta vyšší sorta nemrtvých se rekrutuje proměnou z lidí. Ale proměna není vhodná pro každého. Musíte být jen čisté rasy. Pak budete takřka nesmrtelní a všichni národové vám budou sloužit za chodící krevní konzervy. Tedy kromě Rusů, kteří odolávají útokům hrdinných germánských šiků. A pak jsou tu vlkodlaci. Ti slouží v upírském vojsku jako lovečtí psi. No a nakonec je tu to podivné andělské dítě.
Příběh.
Když jsem psal, že byla smetena skoro všechna centra odporu, musím zdůraznit slovo SKORO. Stejně jako v Asterixovi zůstala v Galii jedna vesnička všehoschopných odpůrců Římského míru. Také v okupované francii se nalézá malá britská posádka. Právě tu se snaží najít výsadkářské komando pověřené tajným úkolem, který by mohl zvrátit takřka prohranou válku.
A zatím co se skupinka odvážlivců honosících se jmény slavných režisérů a herců (což je jedna z mála pop kulturních narážek v knize) probíjí k cíli své cesty. Ve Varšavském ghetu se trápí dívenka Ilka se mění v bytost s andělskými křídly a vedena jakýmsi divným vnitřním hlasem se po svém pokouší zvrátit průběh války. Že přitom uzavře absolutně nepravděpodobné spojenectví s důstojníkem Říše Thule, je tak trochu z nouze ctnost, ale především dobrý autorský tah, který dává Ilčině dějové linii moc pěkný rozměr.
Že se cesty andělského dítěte a britských výsadkářů záhy spojí není snad ani spoiler jako spíš logické provázání těchto dvou dějových linií. Ale jak do toho všeho zapadá zběhlý germánský vlkodlak, to už musí ctěný čtenář odhalit sám. Ale právě lehce cynický vlkodlak Joachim je právě ten, kdo do veskrze pochmurného příběhu přidává špetku humoru.
Několik krátkých dějových odboček pak přivádí na scénu nejen nečekané spojence, ale také několika ráznými tahy dokresluje obraz autorkou vybudovaného světa.
Takže tu máme stále atraktivní téma alternativní historie Druhé světové války, upíry a vlkodlaky, přičemž ti prvně jmenovaní značně nabourávají obraz vybudovaný ságou Stmívání. Poměrně přímočarý příběh pak kromě akce nabízí především klasické tipy hrdinů, jenž jsou zajímavé především tím, jak řeší svá morální dilemata. Přestože je kniha poměrně úzká a vyústění některých situací občas dost předvídatelné, potká naše hrdiny několik opravdu zajímavých dějových zvratů. Ale jednou z největších deviz Hladového národa je poselství o naději. Ta mi v knihách, kterých se na naší domácí scéně objevilo poslední dobou hned několik, zatraceně scházela. Tím v žádném případě nechci říct, že příběh není ponurý, akční a hrdinové ze všech střetů vyváznou bez morální poskvrny.
Autorka má historické reálie nastudované a těch několika přehmatů si běžný čtenář asi ani nevšimne. Problém však vidím v logických dírách, ty jsou místy dost zřetelné. Zatím co systém bran, jimiž se hladovci dostávají do našeho světa, nepostrádá svou vnitřní logiku, nikdo nám například nevysvětlí, jak to, že dívka která doposud nikdy neopustila Varšavu, umí Anglicky a Německy. O tom, proč se upíři vlastně s říší Thule spojili, místo aby nácky prostě vykrvily jako všechny ostatní, také není ani zmínka. A byť jde vlastně o vyprávění které zhltnete za dva večery, mohla se autorka těmto věcem věnovat s větší pečlivostí. Naopak potěší lehká ruka, jíž je celý příběh psán a vytříbený jazyk, který mnohdy knihám tohoto druhu chybí.
Povedená obálka je pak pěknou třešničkou na téhle příjemně chutnající jednohubce.
75%
Město v oblacích
Kristýna Sněgoňová
Nejlepší postapo román od domácí autorky za poslední dekádu. Vlastně možná vůbec.
Legendy: Praga caput regni
Michael Bronec
Těch čtrnáct povídek nejenže představuje čtrnáct různých pohledů na Prahu, ale také jde o čtrnáct různých a často velice originálních pohledů na fantastiku.
Navíc je to nejen čtivá, ale i krásně vypravená kniha v pevné vazbě a s nádhernou obálkou od Tomáše Kučerovského.
První sborník fantastických povídek věnovaný Praze se rozhodně povedl. A brzy se můžeme těšit na jeho druhou část.
Poslední bůh
Lucie Lukačovičová
Poslední bůh je především poctou Verneovkám a vůbec starým, parou vonícím dobrodružným románům. Ale protože je autorka perfekcionistka a Indii má nejen nastudovanou, ale především vlastníma nohama prošlapanou, seznámí vás v knize nejen s pekelně komplikovaným indickým pantheonem, ale hlavně se zemí, která je pro nás Středoevropany přeci jen něčím, co známe tak maximálně z dokumentárních filmů produkce National Geographic. A když si k tomu přičtete spoustu dechberoucí akce, steampunkové propriety a zajímavou ústřední dvojici, máte ideální knihu nejen pro milovníky starých časů.
Krev teče vždycky červená
Hanina Veselá
Příběh sám je nabitý pestrou akcí. Námořní bitvy, souboje na meče, ale také zákulisní intriky či prohledávání tajemných ostrovů je přesně tím co můžete od autorčiny knihy čekat. A vše rámuje ten velký boj o trůn.
Do toho přidejte koření v podobě cynického humoru a máte zaděláno na opravdu pěkný dobrodružný fantasy příběh v originálním světě.
A přestože se v knize občas vyskytnou narážky na předchozí dobrodružství zrzavé spisovatelky a její telepatky, je to příběh uzavřený a dá se číst samostatně. Což je v dnešní době plné trilogií a pentalogií také velké plus.
https://www.fantasy-svet.sk/index.php/publicistika/recenzie/981-hanina-vesela-krev-tece-vzdycky-cervena?fbclid=IwAR0GPqcYBaGH4FFm6xzHYiPBetYWjqNu7kCqA2QtpAabjC-R_zXkLcoGha4
Žádná chvíle není poslední
Petr Heteša
Jedinou vadou na kráse by mohl snad být jen závěr knihy. Ten je na můj vkus až příliš otevřený.
Žádná chvíle není poslední, nepatří mezi autorovy nejlepší romány, ale jako iniciační kniha pro potencionální nové čtenáře je absolutně postačující. A ti skalní? Ti si zase budou chrochtat blahem jako v posledních letech vždy.
Krvavá fontána
Jaroslav Velinský
Stylem vyprávění nevyčnívá Krvavá fontána nad předchozí autorovy knihy ani o hlaveň Mausera C.96. Velinský dávkuje informace postupně a po troškách. Přesto že je případ dost spletitý a postavy (jak je autorovým zvykem) hodně upovídané, dokáže díky dobře zvládnutým vypravěčským postupům udržet čtenářovu pozornost až do samého závěru. Navíc je čtveřice svérázných detektivů velice sympatická a nešetří ve svých dialozích humorem a narážkami na světovou literaturu, což mnohé čtenáře také potěší. A díky prvkům tajemna působí z celé čtveřice detektivek s trojicí V.S.H.v hlavní roli nejstrašidelněji. Přestože Mystery Press vydalo Krvavou fontánu jako e book, mohla by si najít cestu také k mladším čtenářům. Zcela jistě jim má co nabídnout
Hladová smečka
Martin Sládek
Jestli jste ctiteli historických románů o Vikinzích, tedy hltáte knihy Cornwella, Kristiana, Severina či Lowa. Budete pravděpodobně nadávat na každý fantasy atribut, na který v knize narazíte. A ve finále příběhu vytknete i to, že ho autor zasadil mezi Vikingy.
Ovšem pokud jste vyrostli na knihách Davida Gemmela a nebo jste hltali příběhy o Roganovi Juraje Červenáka. Pravděpodobně strávíte s Hladovou smečkou dva až tři příjemné večery.
A možná odpustíte autorovi i těch několik málo dějových odboček, které slouží spíš jako vata v jinak hutném a krvavém příběhu.
Světy za obzorem
Julie Nováková
Sečteno a podtrženo. Autorka se suverénně pohybuje nejen v na poli spaceopery, ale v mnoha jiných žánrech a to noir, detektivku či steampunk nevyjímaje. Přitom i v těchto žánrech dokáže do svých povídek citlivě implantovat své oblíbené téma technologií a augmentací. Zároveň klade si znepokojivé a zajímavé otázky.
Za pozornost také stojí i opravdu povedená obálka Lukáše Tumy.
Králova řeč
Peter Conradi
Slyšel jsem ji jako audioknihu. Načetl to pan Táborský a dobře. Je to zajímavý vhled do historie královské rodiny a zajímavého a těžkého období anglických dějin. Rozhodně zajímavá kniha. Podle mého jí uškodila fotografie z filmu a propagace, že je předlohou filmu.
Když se pohne les
Míla Linc (p)
Po chvilce se člověk začetl a nemohl se odtrhnout. Míla Linc je knihu od knihy lepší. Poctivá středověká fantasy jak má být.
