jan8470 komentáře u knih

Tohle není recenze, ale v podstatě vyznání lásky autorce a jejím knihám.
„Když jsem se vzbudila, bylo to s pocitem, že si lidstvo zaslouží druhou šanci. Že mu ji musíme dát.“
Svého času bylo pro mě Město v oblacích totálním zjevením. V recenzi jsem o něm tehdy napsal : Sněgoňová si pohrává s dystopií, hororem i žánrem postapo a to v originálním světě, který je nejen funkční, ale také velice přitažlivý a originální. Zároveň v něm však nechává žít, trpět a bojovat hrdinu, který je čtenáři až děsivě blízký. A ačkoli je Město v oblacích v mnoha směrech velice temnou knihou, všechny zmíněné ingredience okořeněné navíc velkou porcí perfektně vygradované akce z něj dělají velký čtenářský zážitek. A to jsem nezmínil opravdu krásnou obálku Žanety Kortusové. Jeden z nejlepších postapo románů za poslední dekádu. A sním svůj Pip – Boy pokud to není pravda.
O Zemi v troskách jsem napsal jen pár vět, ale stojím si za nimi i teď.
Je to jakoby Město v oblacích bylo divadlo, ve kterém se probudíš a myslíš si, že je to celý svět a pak někdo způsobí požár a ty vyběhneš ven a zjistíš, že venku je celý širý svět. Dlužno dodat, že komplexní a perfektně fungující svět. Stojí za to se tam vrátit a zažít ho s jinými hrdiny a jinak.
Teď jsem dočetl Svět v bouři.
Tak především jde o více než důstojné završení celé trilogie. Představoval jsem si, že nějak pojede v té linii, kterou načala v závěru předchozí knihy a z počátku to tak i vypadalo. Bylo by to logické a nejspíš by to byl dobrý příběh. Ale (stejně jako v předchozí knize) nás po pár stránkách vzala úplně někam jinam (ano, zdravíme Island), aby nám představila další část svého světa. Že vše ve finále dokázala propojit, tak, že do sebe děje všech tří knih dokonale zapadly, je velké vypravěčské mistrovství. Nevím, co mě na téhle knize nadchlo víc, perfektně propracovaný svět, akční scény, mistrovský jazyk, práce s emocemi hrdinů? (Protože to nejsou jen papírové postavy sloužící autorčině hře se čtenářem.) Asi všechno dohromady. A navíc Čapkovský humanismus, který je Kristýně Sněgoňové vlastní a který dokázala vtisknout i do příběhů ze série Legie. Přitom autorka sama ví, že si svůj svět musíme zasloužit a nedává svým hrdinům nic zadarmo. Město v oblacích pro mě bylo svého času na poli postapo v podstatě zjevením. Dnes můžu říct že trilogie Města je nejlepší postapo které kdo z českých autorů doposud napsal.
Já jen tiše doufám a modlím se ke všem literárním božstvům za to, aby pro Kristýnu Sněgoňovou bylo psaní vždycky především radost z vyprávění příběhů a nikdy se nestalo pouhou povinností.
S úctou a pokorou. Věrný a nadšený čtenář.

Jestli hledáte chytré čtení, které snese srovnání například s Krví pro rusalku Kristýny Sněgoňové, tak nemáte proč váhat.

6 21.08.2022

Pán hor - patetické až na půdu, ale skvěle napsané. Spousta odkazů na všechny možné pop kulturní ikony. Filmem Die hard počínaje, přes Pána prstenů, až po filmy Sergia Leoneho. Dál skvěle rozšiřuje vesmír Legie, ještě více přibližuje hrdiny nám čtenářům a já musím říci, že překonal i Amandu, kterou jsem doposud považoval za nejlepší díl série. Fakt se těším na pokračování. A i když nevím na čem Kristýna Sněgoňová a František Kotleta jedou, je to velice inspirativní matroš. Smekám pomyslný širák. Jen tak dál mládeži.

6 06.07.2022

Aga- navazuje přímo na Rudého vrabčáka. Rozhodně skvělé čtení- dozvíme se mnohem víc o Chanech. Ve finále je to mnohem vážnější příběh, než by se dalo čekat, ale rozhodně nepostrádá akci a humor.

6 06.07.2022

Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.

6 02.10.2021

Nejlepší postapo román od domácí autorky za poslední dekádu. Vlastně možná vůbec.

6 17.06.2020

Stylem vyprávění nevyčnívá Krvavá fontána nad předchozí autorovy knihy ani o hlaveň Mausera C.96. Velinský dávkuje informace postupně a po troškách. Přesto že je případ dost spletitý a postavy (jak je autorovým zvykem) hodně upovídané, dokáže díky dobře zvládnutým vypravěčským postupům udržet čtenářovu pozornost až do samého závěru. Navíc je čtveřice svérázných detektivů velice sympatická a nešetří ve svých dialozích humorem a narážkami na světovou literaturu, což mnohé čtenáře také potěší. A díky prvkům tajemna působí z celé čtveřice detektivek s trojicí V.S.H.v hlavní roli nejstrašidelněji. Přestože Mystery Press vydalo Krvavou fontánu jako e book, mohla by si najít cestu také k mladším čtenářům. Zcela jistě jim má co nabídnout

6 21.08.2018

Jestli jste ctiteli historických románů o Vikinzích, tedy hltáte knihy Cornwella, Kristiana, Severina či Lowa. Budete pravděpodobně nadávat na každý fantasy atribut, na který v knize narazíte. A ve finále příběhu vytknete i to, že ho autor zasadil mezi Vikingy.
Ovšem pokud jste vyrostli na knihách Davida Gemmela a nebo jste hltali příběhy o Roganovi Juraje Červenáka. Pravděpodobně strávíte s Hladovou smečkou dva až tři příjemné večery.
A možná odpustíte autorovi i těch několik málo dějových odboček, které slouží spíš jako vata v jinak hutném a krvavém příběhu.

6 16.06.2018

Juraj Červenák – Přízraky nad Devínem
Brokilon 2016
Zatím co Juraj Červenák sbírá body (a to nejen ve své domovině na březích Dunaje) s historickými detektivkami z rudolfínské doby a eposem o kapitánu Báthorym. Fanoušci jeho nejstarších a dnes již kultovních hrdinů se mohou radovat z nového dobrodružství černokněžníka Rogana a jeho věrného přítele vlka Goryvlada.
Příběh Rogana, Goryvlada a kněžice Pribiny je nejen vtipný. Črodějovy a vlkovy ironické komentáře často polechtají bránici, ale především svižný a čtivý.
Od Indiana Jonesovského úvodu, (kdy nás autor spolu s hlavními hrdiny bez dlouhých řečí vrhne do akce), přes zdánlivě jednoduchý hlavní příběh, až po vtipnou pointu celé knihy, se čtenář nezastaví. Vlastně nemáte čas se nudit. Stále se něco děje a najednou obracíte poslední stránku a říkáte si, chci víc.
Pro mě byl navíc ještě bonusem vývoj postavy kněžice Pribiny.
Pro někoho, je v knize té politiky možná víc než běsů a démonů. Ale já se domnívám, že poměr fantazie polita je na Devíně v přesné rovnováze.
Juraj Červenák nám znovu ukazuje nejen to, že politika byla svinstvo už za dob starých Slovanů, ale především, že je mistrem svého řemesla.
89%

6 01.09.2016

Jak jsem zmiňoval již jinde a u jiných knih. Mám knihy Petra Šabacha rád. Ve většině z nich nám totiž ukazuje že za komunistů nebyl život růžový. A Občanský průkaz je toho dalším důkazem. Řemeslně se kniha vyrovná všem ostatním autorovým knihám. A mě příběh kluků z Dejvic chytil za srdce. Můžeme diskutovat o tom kolik lidí z Dejvické a Hanspalské party se uchlastalo a proč, můžeme polemizovat o tom, nakolik mohli být puberťáci té doby politicky angažovaní. (Já třeba ani moc nebyl. Dokonce jsem nebyl ani mánička). Ale to, že Šabach na příběhu obyčejných kluků ukazuje jaký byl minulý režim tyto případné diskuse nic nemění. a v tom je jeho síla. A sranda a nadhled tam jsou, možná ne v takové míře jako v jiných Šabachových knihách, ale jsou. Za mě rozhodně jedna z jeho nejlepších knih.

6 17.07.2016

Štěpáne, Štěpáne, co to neseš ve džbáně.
Přiznávám se že jsem váhal, zda si Kopřivův kriminální román pořídit.
Přeci jenom mám mistra Kopřivu zařazeného do škatulky Akční sci-fy.
Moc jsem si tedy nedokázal představit, jak mohl napsat detektivku aniž by sklouzl k frenetické akci jdoucí na úkor děje a kriminální zápletky.
Ale musím uznat, že jeho první střet s detektivním žánrem se vydařil a rozhodně ho považuji za zásah do černého.
Především mě příběh uhranul svou civilností a také tím jak autor vytěžil vše, co si nastudoval o chodu a zázemí našich policejních složek. Až by se zdálo, že je Kopřiva vysloužilý kriminalista, který se rozhodl zúročit svou celoživotní policejní praxi jako autor detektivek.
Zároveň musím uznat, že mě bavila i netuctová zápletka a „pomalu“ plynoucí děj.
Zároveň i hlavní hrdina byl natolik uvěřitelný, že jsem neměl nejmenší problém mu fandit a sním trpět.
Když k tomu přidáme páně Kopřivův cynický humor a pop kulturní odkazy (Namátkou scéna S Call of Duty), musím říci že: Ač protestant, tiše se modlím k Sv. Františku Saleskému, patronu novinářů a spisovatelů aby Štěpána Kopřivu to psaní detektivek nepřestalo bavit.
Přičteme li knize k dobru skvělý doslov Jiřího Pavlovského, který je zároveň i jedním z nejlepších textů o detektivním žánru který jsem měl tu čest číst.
Prostě a jasně. Já Rychlopalbu doporučuji a doufám že je jednou z prvních vlaštovek renesance české detektivky.

6 28.08.2015

František Kotleta, narozen pravděpodobně 1981, vtrhl na scénu české akční fantasy trilogií Bratrstvo krve až v roce 2010 a získal si srdce mnohých čtenářů tohoto žánru. Ponechme stranou otázku kdo je František Kotleta, známý též jako Řezník z Bruntálu, (mnozí si myslí, že je odvrácenou tváří mistra Jiřího Kulhánka a jsou i tací, kteří v jeho existenci vůbec nevěří), a přejděme k jeho první povídkové sbírce Příliš dlouhá swingers party.

Hlavním hrdinou pětice povídek je religionista Tomáš Kosek najatý tajnou vládní agenturou zabývající se případy souvisejícími s magií a nadpřirozenem, takže v knize není nouze o staré bohy a démonické bytosti. Přesto je Příliš dlouhá swingers party dospělejší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Každá povídka jesenického Mauglího je tak rozdílná, jak jen ženy dokážou být… Úvodní Boží tango se o erotiku otřelo jen tak lehce (asi jako panic o třídní krásku na diskotéce). Spíš mi připomnělo pozdního Kulhánka než Kotletu a jeho řeznické orgie prošpikované drsným humorem. Přesto, nebo snad právě proto, byla povídka natolik znepokojivá, až mi běhal mráz po zádech. Kam se hrabe Neil Gaiman a jeho Anansi Boys.

Zato druhá povídka - Příliš dlouhá swingers party - už je ryzí Kotletovina. Přináší čtenáři autorovy osvědčené atributy - břitký humor, frenetickou akci i erotické dusno, které mě osobně přiváděly k výbuchům smíchu a zvrácené chuti citovat úryvky spolucestujícím v tramvaji. Nicméně, závěr byl pro mě dost drsný. Asi jako když chlap dostane při souloži infarkt a exne na partnerce.

Srdeční záležitost je ryzí detektivkou a já jen doufám, že si to František celé vymyslel. Dává v ní totiž čtenáři okusit tolik šílených věcí, že po jejím přečtení se už na zprávy ze sněmovny a parlamentu nebudu dívat jako dřív. Ale to asi nikdo z těch, kteří si Srdeční záležitost pustí k tělu.

Pražské kobky jsou oproti předcházejícím povídkám spíše takovou rychlovkou v kanclu o polední pauze, nicméně i ony mají své vtipné momenty, které k autorovu stylu jednoduše sednou. Navíc dotvářejí celkovou atmosféru knihy a doplňují charakter hlavního hrdiny.
Závěrečný Artefakt je vlastně takový Indiana Jones v podání Františka Kotlety. Ale na rozdíl od příběhů okloboukovaného hrdiny se Artefakt odehrává v Praze. To však neznamená, že se do hry nezapojí německé ambice a izraelské komando. Povídka je onou pověstnou třešničkou na dortu. Její otevřený konec dává tušit, že se s protagonisty této knihy nesetkáváme naposledy, což je jen dobře.

Kniha na mě působila mnohem dospělejším dojmem než trilogie Bratrstvo krve, a to nejen svým erotickým pojetím, ale i celkovým vyzněním. Je zřejmé, že autor má stále co nabídnout a že se ve svých příbězích neustále zdokonaluje.

Závěrem lze říci jediné - Příliš dlouhá swingers party je vlastně příliš krátká. Ne, že by člověk nedostal pořádnou porci dobré zábavy, ale po zavření knihy má chuť na další nářez. Pokud tedy chcete poprvé ochutnat Kotletu, začněte spíše tímto hutným předkrmem a teprve pak přejděte k hlavnímu chodu.

6 27.08.2015

Na pouhých sto padesáti stranách autor rozehrál komorní příběh o vztahu otce a dcery, který vás chytne za srdce. Fanoušci hororů na něm ocení nejen pěkně krvavou zápletku, ale i mraky odkazů na hororové knihy, a filmy. I když jde o ryzí fantastiku, autentičnosti Pech docílil tím, že knihu proložil několika rozhovory, které Goblin poskytl žánrovým médiím. Občas (a podle mého soudu záměrně) odlehčil ponurý příběh humornou vsuvkou, či ironickým komentářem samotné Kristýny. „Už mě nebavilo hrát naštvanou. Teda ne že bych to před tím hrála, fakt mě nasral, ale znáte to. Čím dýl to trvá, tím je to trapnější.“ (str. 134) Přitom všem dokázal příběh pohodlně kočírovat a dovést k výbušnému závěru aniž by zabředl do bažin užvaněnosti.
Přátelé z nakladatelství Golden Dog nekecali, tahle knížka mě bavila fakt hodně. Teď si budu muset sehnat další autorovy knihy. Přinejmenším Dítě tmy a Rytíř nebudou ztráta času.

5 17.03.2024

Komiks Pro Ukrajinu
Anotace:
U přípravy této knihy se sešli proslulí komiksoví tvůrci, aby přinesli zbrusu nové příběhy ze svých nejslavnějších světů. Pro české čtenáře je to nejen možnost přispět na dobrou věc, ale v mnoha případech i první seznámení s těmito legendárními autory a jejich vesmíry.
Ve sborníku Komiks pro Ukrajinu, najdeme patnáct povídek předních zahraničních komiksových tvůrců, z nichž u nás jsou nejznámější Stan Sakai a Sergio Aragonés. Byť všechny zpracovávají téma války a většina z nich přímo okupaci Ukrajiny, každý z tvůrců toto téma uchopil trochu jinak, takže je sborník obsahově velice pestrý. Součástí bonusových materiálů jsou jak galerie alternativních obálek, tak několik karikatur či plakátů s tématikou Ruské okupace Ukrajiny.
Jak píše v úvodu Richard M. Walden: „ Sborník vychází pod záštitou neziskové organizace Operation USA, a ta zaručuje že sto procent výnosu z prodeje půjde na Pomoc Ukrajině.“
Já jsem za tuhle aktivitu komiksových tvůrců moc rád a jsem rád, že ji nakladatelství CREW podpořilo.
War. War, never changes! Válka se nikdy nemění, ale každá pomoc jejím obětem se počítá.
https://www.obchod.crew.cz/.../komiks-926848-komiks-pro...
https://crew.digitania.eu/1942/562734/1

Tereza Kadečková – Chapadla černé hvězdy.
Svět je z velké části pod vodou, jak k tomu došlo, není pro většinu obyvatel Země podstatné. Ti, kteří utekli před potopu na takzvané Lodě svobody. Tam se snaží přežít jako lidé. Tedy jako bytosti s dvěma nohama a svobodnou vůlí. Naopak v megapoli Jerichu žijí ti, kteří se buď oddali Kultu černé hvězdy a vědí, že přizpůsobit se moři a proměnit se v rybu je jediná spása a ti, kteří se bojí přijít o poslední zbytky lidskosti. Ti pracují pro Nekonečno – korporátní organizaci, která bojuje s výše zmíněným kultem. A pak je tu ještě umělá inteligence, tedy Robotstvo. To se snaží udržet rovnováhu mezi Kultem a Nekonečnem, anebo také ne. V tomhle světě, ale na opačných stranách barikády stojí setry Aphelion a Perihelion. Zatím co první upsala duši i tělo Kultu, druhá pracuje pro Nekonečno. Autorka ráda míchá žánry, takže žánrově se Chapadla černé hvězdy pohybují mezi kyberpunkem, dark fantasy, dystopií a vztahovkou. Navíc hraje v příběhu prim Lovecraftovský kult a místy příběh záměrně sklouzává až do temných vod hororu. Témata, kterých se Kadečková dotýká, jsou především rozbité rodinné vztahy, vztah k autoritám a život v náboženské sektě. Přitom ale nemoralizuje a nehrozí prstem. Čtenář při čtení příběhu prostě tyhle myšlenky přirozeně vycítí. Svět, který nám autorka ve své knize představuje je originální a zajímavý. Navíc ho autorka dokázala opravdu barvitě popsat. Až se budete prohánět zatopeným městem, zapomenete dýchat. Dějový oblouk nepostrádá napětí a několik zajímavých zvratů. Byť má působení Kultu černé hvězdy globální dopad, příběh samotný je spíš komorním dramatem. Nečekejte honičky na motorových člunech ve stylu filmu Vodní svět. Jednou z mála věcí, která mě na knize štvala, je font. Tedy absence jiného fontu pro pasáže, v nichž hrdinky vzpomínají na minulost, nebo sní či halucinují. Ale to je jen technický nedostatek s autorčiným nadáním pro to napsat čtivý příběh tato poznámka nemá co dělat. Někomu by však mohlo vadit, že v příběhu hrají hlavní prim ženské hrdinky a muži jsou upozaděni. Vystupují zde nebinární postavy, ženské postavy, LGBT postavy, mořští živočichové, mutanti, ale jen jediný muž. Pokud však přistoupíte na autorčinu hru, užijete si parádní a originální příběh.
Pár tipů na to co poslouchat při čtení knihy Chapadla černé hvězdy.
Jedna sestra se jmenuje Aphelion. Tady je vtipné, že kapela se jmenuje Eden bridge stejně jako klub v Jerichu. Tedy klub se jmenuje jen Eden, ale co už?
https://www.youtube.com/watch?v=6N8AZhd1gGI...
Druhá sestra se jmenuje Perihelion.
https://www.youtube.com/watch?v=geWGPYj02jQ
Ovšem i Tereza Kadet Kadečková by doporučila album The Songs of Distant Earth od Mikea Oldfielda.
https://www.youtube.com/watch?v=gRivMEEZZE8&t=214s
Že si knihu můžete koupit na eshopu nakladatelství Golden Dog je jasné. Že si k ní můžete pořídit hned dvě tematické záložky je ovšem příjemný bonus.
https://www.goldendog.cz/produkt/chapadla-cerne-hvezdy/

5 17.02.2024

Feel Good čtení na léto. tak trochu Bohemian Rhapsody, tak trochu sci-fi. Jedna dějová liniie sleduje vznik rockové kapely, druhá životní cestu kluka který by mohl být klonem kdysi slavného rockového zpěváka. Příběh není překombinovaný a je to fakt zábavné čtení.

5 07.07.2023

Klára je úplně normální holčina. Trochu drzá, trochu držkatá, trochu potrhlá. Možná proto se rozhodne vyslyšet volání rodinného přítele a vydá se do Mexika najít svého otce. Problém je v tom, že táta nezdrhl od rodiny za jinou, ale přimotal se k apokalypsou hrozícímu spiknutí. Dívčině se záhy po výstupu z letadla začne lepit smůla na paty. Přijít o prachy i doklady je už dost velká komplikace, ale když dívka zjistí, že její kontakt Mexiku ji jaksi kontaktovat nemůže, může se zdát, že je na čase vzít nohy na konzulát a mazat zpátky domů. Tohle by mohla být pro Kláru konečná, ale to by jejím duchovním otcem nesměl být Michal Březina. Ten jí poměrně záhy přivádí do cesty sympatického Diega. Lehce naivní hrdinka tedy místo na konzulát mizí do hlubin mayských pyramid. Je to tak, tady se hraje na dávná proroctví a Mayská božstva. Všechny eskapády sledujeme z Klářina pohledu, takže jde v podstatě o takřka nepřetržitý sled ironických komentářů, zběsilých útěků, a šílených setkání. Kláře se pusa nezastaví, proto si ji umím představit jako hrdinku audioknihy.
Na strašidelnou notečku pak zabrnká samotný kult a to, že se Kláře zjevují mrtví. Ale v žádném případě nejde o horor. Není nebe nad Mexikem, je víc akční lehce mysteriózní jízda ve stylu Indiana Jonese, jen s držkatou hrdinkou, která je místo biče vybavená dobrým srdcem a velkou porcí štěstí. Jako jednohubka na letní dovolenou ideální čtení.

5 16.06.2023

Lepší než Gaimanova Severská mytologie.

5 10.02.2023

Já jsem se do Velvet zamiloval a rozhodně si ji přečtu znovu. Brubaker v ní dokázal, že dokáže skvěle vyprávět nejenn příběhy kriminálníků či samozvaných mstitelů. Nakladatelství BBArt tedy patří dík za další skvělý komiks do sbírky a nezbývá než se těšit na mistrův první scénáristický počin, příběh Soukromého detektiva Jacka Harrimana Místo činu.

5 26.11.2022

"Po emoční stránce" , pomyslel si Chmurný Válečník, "jsem jako vepřové hlavy nad plameny šílenství,"
Metaválečníci jakožto nadbytosti a Chmurný válečník hledající smysl svého bytí. A spousta násilí, krve, sexu, brutality a skvělých nápadů. Je to brutálnější než řezník z Bruntálu křížený s Lišákem ze Sudet, ostřejší než Kalvemina a jazyk, ó bohové, jazyk malebný jako, no já nevím jako stříkanec krve na zdi. Příběh samozřejmě nemusí sednout každému, ba někomu to celé může připadat jen jako póza. Násilí pro násilí, sex jakožto provokace, ale i kdyby tomu tak bylo, nijak to nesnižuje kvalitu knihy.
"Odkdy máš, Chmurný Válečníku, nějaké zábrany?" "To nejsou zábrany, Okruhu. tady jde o princip." "O princip? dal ses snad na víru?" "Mou vírou je šílenství." "To by mě zajímalo, co má šílenství společného s nějakými principy."
Planeta 9 nám prostě přinesla literární dekadentní skvost. Navíc ta kniha krásně vypadá a obálka Tomáše Kučerovského je dokonalá. Celá kniha je vypravená nádherně. Já nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami.

5 10.04.2022