JakeTheDog komentáře u knih

Když jsem knihu otvíral, tak jsem očekával historický příběh ze života Schopenhauera , tak jako tomu bylo v "Když Nietzsche plakal". Místo toho jsem dostal příběh jedné terapeutické skupiny ze "současnosti" . Prvotní dojem bylo velké zklamání. Po přečtení můžu říci, že jsem velice rád, že jsem na první dojem nedal , Léčba Schopenhauerem je jedna z nejsilnějších knih, co jsem četl a jedna z mála, u kterých ukápla i ta slza :)

. Kniha mi pomohla uvědomit si některé věci v mém životě a zbořila mi dost představ o mě samotném, hlavně díky postavě Philipa, kterou jsem si asi jako jeden z mála čtenářů oblíbil :)
Philipova cesta životem došla jako u spousty jiných lidí na rozcestí, on se vydal po cestě samoty a odloučení , své životní problémy řešil tak, že se stáhl sám do sebe, přestal žít život a začal ho pouze pozorovat, přestal "toužit" , přesně podle filozofie Artura Schopenhauera . Kniha na postavě Philipa rozebírá téma, že samota není řešení, a že přesvědčování sebe sama o její přínosnosti jen jenom klam vytvořený k její obhajobě. Ostatně Philipovo prvotní hledání pomoci bylo z velké části o nalezení někoho, kdo mu porozumí a toho někoho nalezl právě v Schopenhauerovi. Je lepší žít život i za cenu zranění, než ho pouze chladně pozorovat
Postava Julia zde slouží jako Philipův protipól a zároveň jako ukázka smíření se se smrtí

V knize je spousta zajímavých myšlenek, slouží mimo jiné i jako základní seznámení s filozofií Schopenhauera. Další z knih, které můžu doporučit a sám se k ní budu rozhodně vracet

7 29.09.2018

Jana si během svých osmnácti let života prošla mnohými útrapami. Během druhé světové v.lky ji zemřeli oba rodiče a jen díky své pevné vůli se o sebe dokázala postarat. Po konci v.lky se na ní zdánlivě usmálo štěstí. Adoptoval si ji zabezpečený a bezdětný pár. Jana je nadšená, i přes těžké okolnosti jejího dospívání jí nezmizala radost ze života a se svými novými rodiči Robertem a Karolínou zažívá druhé dětství. Postupem času ale začíná zjišťovat, že vše není tak ideální, jak se jí na první pohled zdálo a před očima se jí rozplývá sen o novém, šťastném životě.

Jarmila Glazarová ve svém psychologické románu ukazuje manželský vztah naprosto rozdílných povah, který je na jedné straně tvořen fanatickou závislostí a na druhé straně soucitem. Karolína je kvůli své závislosti slepá sama k sobě a žije v sebeklamu. To se týká i jejího vztahu k Robertovi, který vnímá jako dokonalý a odmítá si připustit cokoli jiného. Robert ke Karolíně cítí soucit a nechce jí ublížit. Zároveň ale postrádá naplnění a svůj smutek potlačuje nekonečnou prací. V této doslovné pasti se ocitá citlivá Jana, na kterou dopadá obrovská tíha.

Vlčí jáma není dějových román. Zaměřuje se na vcelice hluboký psychologický rozbor postav. Detailně popisuje jejich vývoj, který směřuje k naprosté citové vyprázdněnosti. Jedná se o pomalou proměnu, dějící se mezi lidmi, kteří k sobě chtějí cítit lásku, ale kvůli rozdílným povahám to není možné. V knize se postupně rozvíjí temná a velice tíživá atmosféra, která každou další stránkou nabývá na síle. Postupně se z četby stává pochmurný zážitek plný sílící b.znaděje.

Styl knihy je doslova úžasný. Jarmila Glazarová používá velice poetický jazyk, kterým přidává na síle už tak výrazným emocím. Autorka dokáže popsat nádhery lesů, luk a svěžího jarního počasí. Zároveň ale dokáže popsat intenzivní b.znaděj a citové strádání. To vše s takovou silou, se kterou jsem se setkal jen u malé hrstky jiných autorů.

Vlčí jáma je výjimečná knížka, kterou budu ještě velmi dlouho vstřebávat. Doporučuji ji především čtenářům, kteří hledají poetický styl, intenzivní psychologický rozbor postav a silné emoce.

Hodnocení 5/5

6 29.08.2023

Sara Baume spolu s Herman Hessem a Virginii Wolf tvoří trojici mých nejoblíbenějších spisovatelů. Obzvlášť Vyšlapaná Čára má pro mne velký význam a řadím ji mezi nejvýznamnější knížky v mém životě.

Nejedná se o dějový román - jde spíše o meditativní čtení a zkoumání křehké psychiky Frankie, osamělé bývalé studentky umění ve věku 26 let , která začne procházet životní krizí způsobenou životním vyhořením, spojenou s depresivními epizodami , díky kterým nemůže pokračovat v zažitém životě a proto se stěhuje k rodičům . Frankie přesvědčuje rodiče, aby jí umožnili přestěhovat se do domu její zemřelé babičky, kde se následně snaží opětovně najít svou identitu a překlenout období deprese.

Každá kapitola má jméno zvířete, které odkazují na fotografický projekt, ve kterém Frankie fotografuje mrtvá zvířata, která našla a která ji symbolizují vlastní rozpad- tyto fotografie se objevují i v textu a jde o autentické fotografie samotné autorky.

Kniha tématicky řeší především hledání sebe sama v současném komplikovaném světě, nenaplnění životních ambicí, neschopnost život uchopit za "správný konec" a otevřeně přibližuje opuštěnost způsobenou pocitem "nezapadnutí do současného světa" a úzkost s tím spojenou. Autorka jde až překvapivě hluboko v popisech pocitů a otevírá autentický pohled do lidské psychiky, pro kterou se svět postupně stává mlhou a každý další den je bolestnější. Velice intimní kniha psaná úžasně lehkým, poetický jazykem, který mi neustále připomíná eleganci Virginie Wolf, kterou napadobuje i proudem vědomí, který taktéž ve stylu Virginie Wolf není chronologický, ale plynule, stejně jako lidská myšlenka skáče v různých časových rovinách.

"Takže je to nějak tak, že já se cítím ve své kůži docela dobře, ale zároveň vím, že ta moje kůže neodpovídá představě ostatních lidí o tom, jak by se měl život žít "

6 02.05.2022

Pískový vrch a Chmurdálie jsou romány založené na pečlivém pozorování a analýze mezilidských vztahů.  Krásným, mnohdy vtipným a originálním jazykem popisuje rodinné a mezigenerační vztahy několika generací různých rodin. Popisuje vzájemné soužití, konflikty a pozoruje jejich působení v čase. Věřím, že může být pro spoustu lidí dost inspirativní.

K tomu všemu Joanna Bator přidává krásné literární zobrazení obyčejných okamžiků. Takový popis kontrastu, při západu slunce nad šedým Valbřichem je nezapomenutelný. Joanna Bator dokáže to co umí málokterý spisovatel, umí zachytit sílu okamžiku a ze zdánlivě obyčejných věci udělat věc neobyčejnou .

6 16.12.2021

Číst pana Houllebecqa je velice nebezpečné. Po přečtení cítím znatelný pokles serotoninu a nárůst kortizolu (ne, vážně, pokud se cítíte dobře, ale z nějakého důvodu se chcete cítit příšerně, tak je Serotonin jedna z nejlepších možností, super motivační kniha pro sebevrahy ). I přes zjevnou dávku nadsázky, ironie a záměrné kontroverze musím uznat, že kniha s některými svými velmi pesimistickými myšlenkami tne do živého a i ty záměrně přemrštěné mají často alespoň kousek pravdy.

A možná se ze mě stává s blížící se třicítkou zahořklý stařec nadávající na mrak... Nevím, každopádně Serotonin budu nějaký čas vstřebávat.

Houllebecq musí mít se svojí Japonskou přítelkyni vyjímečný vztah.

6 28.09.2021

Stephen King - Svědectví

Po celé zemi se začíná obrovskou rychlostí šířit Kapitán Trips. Kapitán Trips je označení pro velmi nakažlivý vir, který unikl z  americké laboratoře vyvíjející biologické zbraně. Během několika dní zabije 99% populace. Hrstka imuních přeživších začíná mít podivné sny. Některé jsou o velmi staré a laskavé ženě jménem Matka Abigail. Znepokojivější jsou noční můry o tajemné postavě jménem Randall Flagg. Přeživší se vydávají přes Ameriku, která je téměř zcela zbavena lidí a začínají se sjednocovat. Všichni si ale pomalu uvědomují, že chřipka byla jen začátkem jejich problémů.

V první polovině "Svědectví" sleduje očima několika postav počátkek náhlého úpadku lidské civilizace. Kniha se snaží šokovat, ale ne natolik, aby odradila běžného čtenáře. V některých momentech působí trochu naivně, i přesto se ale Kingovi podařilo v první polovině knihy vytvořit skvělou atmosféru rozvráceného a beznadějného světa.

V druhé polovině ovšem nastává změna. King do knihy zapracovává silně náboženské motivy a mění ji v silně křesťanský román. King kritizuje technologicky založenou společnost, která je v jeho očích hlavním důvodem zkázy a jediná spása je v bohu. Kniha se stává poměrně naivní a mění se v černo - bílý souboj dobra se zlem. Z mého pohledu ztrácí svojí, do té doby dobře budovou atmosféru a stává se z ní (s trochou nadsázky) fantasy v kulisách post - apokalyptickeho světa.

Velkou předností jsou ovšem skvělé, komplexní postavy, ke kterým se čtenář rychle vybuduje silný vztah. Díky tomu má "Svědectví" i mnoho velmi emotivních momentů. King také skvěle buduje napětí, díky čemuž je kniha velmi čtivá. V kontextu žánru je podle mého kniha dobrá i po jazykové stránce.

Svědectví jsem si užil především v první polovině. Druhou polovinu vnímám jako zklamání, ale díky postavám a skvěle budovanému napětí jsem se pročetl až ke konci. Musím uznat, že jsem se nakonec poměrně bavil celých 1200 stran. Kniha mnou ovšem "jen tak prošla" a není z těch, ke kterým bych se jakkoli vracel.

5 09.12.2022

Sedím v zakouřeným baru, mám něco upito, noc se už dávno přehoupla přes půlnoc, začíná svítat a tak se chystám odejít. Najednou si ale vedle mě někdo přisedne a začne vykládat svoje životní příběhy a životní moudra. Je mi jasný, že většina všeho co říká je  přibarvená a nebo přímo vymyšlená... Všechno to ale říká energicky, s lehkou dávkou šílenství a silný melancholie na pozadí.

Takhle nějak bych vystihl pocity ze čtení knížek Jacka Kerouaca :). Někdy je čtení spontánní a šílená jízda a někdy zase poetické zamyšlení nad světem kolem nás. Kerouac byl bezesporu velmi citlivý a jeho dílo v rámci celku vnímám jako zápis životního zápasu člověka, který celý život hledal sám sebe a svoji vlastní životní cestu ke štěstí. Zápas osobnosti, která nezapadala do běžné společnosti, chtěla žít svobodně a po svém. Jsou to ale také knihy o člověku, který vystřídal mnoho cest a bohužel nikdy nenašel tu správnou. Kerouacovo dílo má pro mne hlubokou lidskou hodnotu s obrovským existenciálním přesahem. Jeho knížky pro mne mají vzhledem k porozumění i velkou osobní hodnotu.

Dharmoví tuláci zastihují Kerouaca v jeho buddhistickém období. V té době pro něj buddhismus představoval důležitou životní součást a vyvažoval jím bohémský přístup k životu. Se svými kamarády podniká horské výstupy, během kterých se snaží nalézt vnitřní klid. To vše završuje pobytem na hoře Desolation Peak, kde tráví několik měsíců v naprosté izolaci jako "hlídač požárů". To by ale nebyl Jack, kdyby veškeré jeho rozjímání nekončilo šílenými, několika denním, spontánními párty plnými kamarádů a alkoholu

Kniha doslova čaruje silně poetické momenty. Ty jsou zasazené v textu, který působí jako spontánně vychrlený molog. Kerouac měl skvělou schopnost dívat se na svět "po svém" a mnohokrát překvapuje originálními postřehy a schopností vidět velké a nové věci v těžko postřehnutelných okamžicích

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, jednoznačných 5/5 :)

5 26.11.2022

Ve Španělsku zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí levicoví republikáni a vzbouření pravicoví nacionalisté. K republikánské armádě se připojuje Američan Robert Jordan, který je vyslán za frontu, kde se ujímá velení partyzánské skupiny. Jeho cílem je sabotovat most a zabránit tak postupu nepřátelských posil během probíhající ofenzivy. Celý děj se odehrává během tří dnů a zachycuje především přípravu na sabotáž mostu.

Robert Jordan se postupně seznamuje s partyzány. Každý z nich přistupuje k odboji jiným způsobem a s jinou motivací. Velkým tématem je všudypřítomná smrt. Někteří v ní nacházejí zalíbení, zatímco jiní si uvědomují nesmyslnost války a nikdy se s nutností boje nesmíří. Kniha je tak klasickou kritikou války, na kterou pohlíží jako na nesmyslný a zmatený konflikt, ve kterém trpí především obyčejní lidé. Hemingway se také snaží o kritiku armádního velení a politického pozadí republikánů, kteří jsou sponzorováni sovětským svazem.

Velkým tématem je láska, která je zde zobrazena jako hlavní smysl života a jako síla, která člověku dokáže změnit život. Kniha toto zobrazuje na romantické lince mezi Robertem Jordanem a povstalkyní Marii. Romantická linka je bohužel špatně budovaná, začíná doslova odnikud a působí nerealisticky. Samotná postava Marie je loutkou bez osobnosti, sloužící pouze jako "poslušný" objekt k zamilovaní. Osobně mi je poselství knihy sympatické. Bohužel je ale zobrazené na povrchním vztahu a celá myšlenka tak vyznívá do prázdna.

Velkou předností je naopak budování atmosféry. Hemingway dokáže přenést tisnívé pocity partyzánů, kteří plánuji téměř beznadějnou akci. To vše je zasazeno do Španělských hor na začátku jara a je tak využíván kontrast krásných popisů přírody a právě probíhající války.

Kniha funguje jako atmosférický válečný román o jedné partyzánské akci. Bohužel však selhává při pokusech o přesah mimo tento žánr a lidem, které toto téma nezajímá nemá příliš co nabídnout.

5 14.11.2022

Amerikána je pro mne dost rozporuplná kniha. Funguje skvěle  jako kniha myšlenek a  zkoumání toho, jak my jako lidé různého původu chápeme a konfrontujeme identitu, imigraci, feminismus a rasu v moderní době. V tomto ohledu funguje skvěle a už jen díky tomu stojí za přečtení. Vše je navíc podáno poměrně jasně a srozumitelně . Většina myšlenek je podnětná univerzálně a člověk nemusí žít v Americe, aby byla kniha přínosná.

Ale jako román (bez ohledu na  myšlenky) mě kniha nedokázala přesvědčit. Kniha nemá osobitý styl a jde pouze o rutinní, rozvláčné vyprávění, které slouží jako takové pojítko autorčiných myšlenek (Milan Kundera dokazuje že i tento způsob psaní se dá zvládnout skvěle) bez osobitého stylu. Mám pocit, že postavy  nejsou něčím víc než jen konstrukty navrženými tak, aby vyvolaly specifické scénáře, rozhovory, akce, které by mohly poskytnout platformu pro nápady a názory. 

I přesto jsem rád, že jsem knihu četl. Určitě doporučuji lidem , kteří chtějí pochopit, proč je téma rasismu stále aktuální.
Bohužel, po stránce literární už tolik zajímavá není.

5 23.01.2022

Zamilovanost je mezi lidmi tím nejvíce velebeným citem, který ovšem nemusí být vždy jen nádherný a povznášející. Dokáže být také pořádně prohnilá a naprosto zničující. V jedné malé holandské vesnici začne jako nějaký zhoubný nádor bujet zkažená "láska" jednoho postaršího veterináře k osamělé a životem ztracené čtrnáctileté dívce. Hranice mezi nimi postupně mizí a dívka i veterinář se postupně propadají do stále temnějšího a odpornějšího bahna, ze kterého přestává být úniku.

"Ty moje skvostné zvířátko" je mnohdy opravdu odporná, skličující kniha, plná obskurních a tísnivých scén, které se do čtenáře doslova vpíjí. Je to knížka zoufale smutná a mnohdy až fyzicky nepříjemná. Byla by ale velká škoda knihu odsoudit jako něco samoúčelně nechutného. Se vší její temnotou kontrastuje výrazně stylizovaný, hodně originální a poetický jazyk, skýtající mnoho fascinujících vět, netradičních metafor a výrazné symboliky. Po jazykové stránce je "Skvostné zvířátko" opravdu výjimečná knížka. Na mnoha místech je také velmi intimní a svým způsobem i citlivá a dojemná. Rozhodně se tak nejedná o knížku, která má za cíl pouze šokovat.

Kniha má obrovský psychologický rozměr. Před čtenářem se v ní otevírá mysl citlivé, osamělé a zraněné dívky, která touží po lásce a před svým těžkým životem utíká do světa fantazií. Velkou pozornost také dostává zvrácená mysl veterináře, který si sám nese těžká traumata z dětství, dávající jeho jednání hlubší rozměr.
 
Výrazný prostor dostává téma dospívání, zneužití moci, neléčená traumata, neovladatelná touha nebo potřeba blízkosti a komunikace. Autor se snaží jít v tématech do hloubky, zároveň je ale ve svém sdělení mnohdy nejednoznačný a dává prostor i čtenáři a jeho vlastní interpretaci.

"Skvostné zvířátko" rozhodně není pro každého čtenáře. Knížka nemá žádný výrazný děj a na většinu lidí bude až příliš odporná. Doporučuji ji především lidem, kteří vyhledávají knihy se silnou atmosférou, emocemi, psychologickou hloubkou a hlavně originálním stylem. Já sám budu čtenářský zážitek ještě dlouho vstřebávat.

Hodnocení 4/5

4 27.02.2024

Sedmnáctiletá Sally se cítí svázaná svým okolím. Má pocit, že ji nikdo nechápe a že nemůže být sama sebou, ale že musí především uspokojit očekávání blízkých. U Sally se postupně rozvinou psychické poruchy a rodiče jí proto umístí do léčebny. To je ale přesný opak svobody, po které touží a z léčebny brzy utíká. Liss je přes čtyřicet let. Žije sama na velkém statku, který se pro ní stává spíše vězením. Má za sebou těžkou minulost, která se na ní hluboce podepsala a její život postupně upadá do letargie. Z té ji ale vytrhne Sally, se kterou se náhodně setká na své vinici. Souběhem různých náhod se nakonec Sally ocitne u Liss na statku, kde začne trávit začátek podzimu.

Babí léto, sběr brambor, jablek, pomalu padající listí, vůně rozorané půdy. Zapadlý statek plný tajemných zákoutí, kde z člověka opadnou starosti vnějšího věta. To vše na čtenáře dýchne od první stránky. V prostředí začínajícího podzimu, na jedné malé vesnici, se postupně otevírá komorní a intimní vyprávění o osamělosti a o dvou životem ztracených ženách. Obě si celý život připadají jako stromy, které vyrůstají v nevyhovující půdě, avšak přesně podle přísně stanovených norem, kterých musejí za každou cenu dosáhnout. Postupem času tak v sobě vzájemně nacházejí spřízněnou duši. Vše ale není jen idelické. Začíná se objevovat také dávno pohřbená minulost.

Staré odrůdy jsou srozumitelně a čtivě napsanou knížkou. Autor používá jednoduché věty, kterými funkčně buduje atmosféru podzimní vesnice a knížka tak jako celek krásně plyne. Autor se ale nebojí ani vyhrocených okamžiků, které také dobře fungují. Největší přednost spatřuji v tom, s jakou citlivostí dokázal popsat intimitu přátelského vztahu obou hlavních postav.

Trochu mi naopak vadila místy pokulhávající realističnost a lehká naivita některých částí příběhu. Starým odrůdám se také nevyhnula některá klišé. Sám mám rád košatější věty a na můj vkus byla kniha místy až moc podřízená čtivosti. Nejsou to ale výtky, které by citelně kazily zážitek z knížky.  Se Starými odrůdami jsem si užil dva příjemné večery a doporučuji je všem, co hledají srozumitelnou, čtivou knížku o sbližování dvou osamělých duší.

Hodnocení 3,5/5

Spojené státy prošly nejhorší krizí za celou dobu jejich existence. Lidé přicházeli hromadně o bydlení, neměli přístup ani k základním potravinám a ve společnosti panovala hluboká beznaděj. Trvalo to několik let, než se situace začala zlepšovat. Spojené státy v té době hledali někoho, na koho by mohli hodit vinu. Tímto viníkem se stala Asie, především pak Čína. Proto vyšel v platnost PAKT, který tvrdě diskriminuje asijské obyvatelstvo a trestá sebemenší zájem o asijskou kulturu. V této době vyrůstá dvanáctiletý Ptáček, kterého před třemi lety opustila maminka. Ptáček zatím ještě nechápe,  že se maminčina báseň "Naše ztracená srdce" stala hlavním symbolem odporu proti PAKTU a proto se musí skrývat.

Autorka ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud by měli neomezenou moc populistické, silně nacionální politické strany, které  podporují nenávist vůči menšinám. Hlavní způsobem, jakým si vynucují poslušnost je hrozba odebrání dětí. To se týká i malého Ptáčka, jehož maminka je Američanka čínského původu. Aurorka tímto způsobem zpracovává především téma rasismu a segregace v současném světě. Neméně důležitá je také osobní rovina příběhu Ptáčka a jeho rodičů. Jejím prostřednictvím zpracovává téma rodičovství a ukazuje dilema mezi silnou láskou k dítěti a nutností boje za spravedlnost.

Knížka sice zpracovává témata, která jsou aktuální především v USA. Většina z nich je ale přenositelná i na Českou republiku. I u nás je mnoho osob, kterých se kniha bohužel velice týká.

Styl Celeste NG vyniká především v tom, s jakou hloubkou a autenticitou vystihuje psychologii a emoce postav. Často to dělá pouze nepřímo, mezi řádky a skvěle si dopomáhá popisy okolní scény, kterými pocity postav moc hezky dokresluje a také prahlubuje celkovou atmosféru. Autorčin styl je opět nádherný a je ideální kombinací čtivosti a komplexnosti. Knížka je také velice dojemná a v mnoha pasážích dokáže opravdu zasáhnout.

Celeste Ng napsala opět výbornou knížku, která je skvělá jak po stylistické stránce, tak i po tématické. Její předchozí knihy byly o fous lepší, ale i tak jde o skvělou četbu, kterou rozhodně doporučuji.

Hodnocení 4/5

4 18.07.2023

Petra Klabouchová - U severní zdi

"Muž s dírou v srdci " žije osamělý život v malé, zašlé garsonce na starém sídlišti. Nemá přátele, ani partnerku, pro okolí je neviditelný a na první pohled žije nudný život. Jediné pro co žije je pomsta. Pomsta bývalí agentům StB, kteří zab.li a m.čili mnoho nevinných lidí. Jednou z nich byla i jeho matka. V domově důchodců u svaté Anny mají zase velký problém s jednou z klientek. Ději se kolem ní nevysvětlilné, téměř až paranormální jevy, které si místní personál nedokáže vysvětlit. Obě linky se pravidelně střídají a s přibývajícími stránkami do sebe plynule zapadají.

Kniha se odehrává v roce 2011, velkou část ale tvoří vzpomínky na padesátá léta a především lidské osudy spojené s akcí "kámen". Kniha obsahuje mnoho popisů krut.stí, které byly prováděny na politických věznich a to i včetně žen a jejich malých dětí. Autorka popisuje snahu režimu zlomit člověka sebráním veškeré svobody, naděje a důstojnosti. Tyto scény jsou emočně velice náročné. Zároveň jsou znázorněny s úctou a respektem a snaží se především o připomenutí událostí, na které se téměř zapomnělo. Kniha se snaží nahlédnout také do povah dozorců. Co je motivovalo? Jak mohli dělat něco tak hrozného? Jak je možné, že v civilním životě žijí spořádaným a šťastným životem? A byli všichni stejní?

Petra Klabouchová dokázala skvěle vyvážit čtivost s propracovanou stylistikou. Kniha dokáže být poklidná, dojemná a poetická, zároveň ale také rychlá, úderná a tvrdá. Autorka dokáže ve správnou chvíli zdůraznit určitou maličkost, použít příměr, nebo metaforu a skvěle tímto způsobem budovat atmosféru, naprosto čtenáře pohltit a  nechat ho prožít širokou škálu pocitů. Čtenář si projde hlubokým smutkem, dojetím, ale také frustrací a upřímným naštváním. Mnoho scén má schopnost nechat v mysli hluboký otisk. Rytmikou textu v akčnějších pasážích zase buduje pocit naléhavosti. Díky tomu všemu si knížku užije jak čtenář, který vyhledává osobitý, propracovaný styl, silnou atmosféru a hluboké emoce, tak i čtenář, který hledá čtivý, úderný a napínavý příběh.

"U severní zdi" je opravdu výborná knížka, kterou jednoznačně doporučuji a řadím jí mezi nejlepší knihy letoška

Hodnocení 5/5

4 29.06.2023

Nebe - Mieko Kawakami

Hlavním protagonistou, kterého čtenář poznává pod přezdívkou "šilhavec" je čtrnáctiletý student. Do třídy s ním chodí také spolužačka Kodžima. Oba spojuje to, že jsou obětí stupňující se šikany. Kvůli ní k sobě cítí vzájemné pochopení, postupně mezi nimi začne vznikat silné pouto a jejich vzájemný vztah se stává jedinou věcí, která jim dokáže dodat pocit radosti.

Kawakami povyšuje knihu z pouhého fiktivního příběhu o teenagerech na psychologickou studii. Proč lidé šikanují? Jaké to má následky pro oběť? Proč to oběť snáší? V knize je na šikanu pohlíženo dvěmi diametrálně odlišnými způsoby. Kojima ji vnímá jako formu vědomě přijímaného mučednictví, která je pro ni způsobem, jak duševně vyrůst. Jiná postava na ní pohlíží jako na důsledek lidské slabosti, lidských pudů a také dílo náhody. Hlavní protagonista se nachází na rozcestí a snaží se najít vlastní cestu.

Autorka vybízí hlavního protagonistu, aby si sám vybudoval vlastní pohled na svět. Knížka tak předává myšlenky, které svým sdělením dalece přesahují téma šikany a jsou aplikovatelné na celý lidský život. Knihu je tak možné vnímat i jako cestu sebepoznání. Velmi podnětné je také zamyšlení nad tím důležitostí vzhledu v lidské společnosti a nad způsobem, jak lidé pohlíží na odlišnosti oproti standartu.

Velká část knihy se skládá z filosofického zamyšlení nad výše zmíněnými tématy a kvůli myšlenkové komplexitě se jedná o poměrně náročné čtení. Naproti tomu styl knihy není komplikovaný a je snadno čtivý.

Důležitou složkou jsou také emoce. Na několika místech je názorně popisován průběh šikany a její průběžná eskalace. Tyto momenty jsou opravdu nepříjemné a já sám jsem cítil opravdový smutek nad bezmocí hlavních protagonistů a vztek nad krutostí jejich spolužáků. Zároveň jsou v knize i velice hezké a dojemné momenty sbližování hlavních postav. Autorka také využívá krátké, přesně cílené popisy, které v pravou chvíli prohlubují atmosféru.

Nebe je skvělé a má téměř všechny aspekty, které v literatuře hledám. Silné emoce, hluboké zamyšlení, působivá atmosféra. K dokonalosti postrádám jen trochu výraznější styl. To je ovšem maličkost a knihu výrazně doporučuji.

Hodnocení 4/5

4 19.05.2023

Kniha vypráví silný příběh tří generací žen. Středobodem vyprávění je životní osud devadesátileté židovky Very. Ta prožila na pozadí probíhající druhé světové války velice silnou lásku se Srbem Milošem. Po válce byli v Jugoslávii perzekuováni politicky nevhodní lidé. Vera s Milošem byli odsouzeni za údajnou výpomoc Stalinistickému režimu a nechávají za sebou šestiletou dceru Ninu. Oba manželé byli uvězněni. Vera byla odvezena na vězeňský ostrov Goli otok, kde byla vystavena mučení. V Nině odloučením od rodičů vzniklo trauma, které na ní zanechává hluboké jizvy po celý život. Vera se po návratu z lágru vrací k dceři a společné odjíždí do Izraelského kibucu, kde se Vera seznamuje s Tuvjem, jeho synem Rafaelem a rozhodne se s nimi žít. Rafael se zamiluje do Niny, čímž vzniká bouřlivý vztah. Narodí se jim dcera Gili, kterou Nina v jejích třech letech opouští a na několik let zmizí. V Gili tak také vzniká hluboké trauma.

Příběh je vyprávěn formou roztříštěných časových linií, které se mezi sebou poměrně přehledně proplétají. Výše uvedený popis děje se týká zhruba první třetiny knihy. Hlavním tématem je cesta po stopách rodinných kořenů, křivd a snaha se s nimi vyrovnat. Čtenář sleduje Veru, Ninu, Rafaela a Gili (hlavní vypravěčku příběhu) na cestě za smířením se sebou samým a s generačními křivdami, kterými je každý z nich hluboce zasažen. Velkým tématem je také láska v různých formách, nutnost volby a s ní spojenými následky, se kterými je třeba se vyrovnat.

David Grossmann vytváří velice intimní a emočně silné scény, které zároveň nepřesahují hranici sentimentality a působí proto velice autenticky. Tím je umocněna už tak silná emoční rovina románu. Postavy mají propracovanou psychologii, působí opravdově a díky tomu jsem cítil zapojení do jejich osudů.

V doslovu a poděkování je zmíněna inspirace skutečným životním osudem Evy Panićové - Nahirové a její dcery Tiany. O to větší emoční dopad na mě kniha po dočtení měla. Její přečtení rozhodně doporučuji.

4 14.11.2022

Angličan Abraham žije v Jihoafrické republice, vlastní zde vinici a úspěšně obchoduje s vínem. Žije se svojí černošskou manželkou Alisou a dvěma dětmi. V roce 1927 vychází zákon, který zakazuje styk mezi bělochy a domorodými obyvateli. Tento zákon jim rozvrátí život a odstartuje fatální změny.

Většina postav románu zažila během života ztrátu domova a pocit vykořenění. Kniha je tak především o hledání místa, které člověk může přijmout jako svůj domov. To je zobrazeno především na postavě Alisy, která se narodila mezi Jamajské otroky a po smrti svých rodičů byla jako malá adoptována milující anglickou rodinou. I přes kompletní přijetí anglické kultury je společností odmítána kvůli barvě pleti. Proto odjíždí do Afriky, kde doufá v nalezení domova. Ani v Africe nenajde to, co hledá, protože se od domorodců liší svými způsoby Angličanky. Proto Alisa upadá do hluboké deprese.

Rešoketšwe Manenzhe zachycuje rasismus z globálně historického hlediska. Kritizuje především kolonialismus a snahu přetvořit Afriku v "druhou Evropu", spojenou s útlakem a naprostým podřízením domorodých obyvatel, kteří přicházejí o svobodu a kulturu. Méně se zaměřuje na rasismus v běžném životě, jako to dělá Chimamanda Ngozi Adichie.

Kniha ukazuje rozdílné pohledy na kolonialismus. Abraham necítí rasovou nenávistí a jeho cílem je prosperita Afriky. Tu spatřuje v pocivilizování v evropském stylu a neuvědomuje si, že tím Afrika přichází o vlastní kulturu. Jeho přítel Johansenn chápe svébytnost Afriky a nechce ji měnit. Zároveň ale vnímá domorodé obyvatele jako nižší rasu ,kterou je třeba ovládat

Je znát, že je autorka básnířka. Kniha je silně poetická a využívá velké množství metafor a symbolů, které zobrazuje především skrz africké legendy. Ty jsou důležitou součástí vyprávění a spolu s nádhernými popisy africké přírody dotváří pohlcující atmosféru. "Bez domova " je i díky tomu silně emotivním vyprávěním o hledání životní cesty, o lásce, rodině, ztrátě a odvaze jít dál.

Knihu rozhodně doporučuji už jen pro rozšíření obzorů o tématu, které je v naší kultuře zanedbávané.

4 14.11.2022

Jozef Karika - Smršť

Poslechnuto jako audiokniha

Jozef karika si stejně jako v případě knihy "Trhlina" vybral "reálný" paranormalní fenomén. Tentokrát se zaměřuje na Halný vítr, který vane v Polsku a okolí Tater. Během něj mají někteří lidé trpět nespavostí, zhoršenou náladou a má docházet i ke zvýšení kriminality. Zdroje článků o Halném větru jsem neprověřoval a nemůžu tak komentovat opravdovost jeho negativních vlivů.

Hlavní hrdina (bezejmenný) zastaví během své pracovní cesty na opuštěném odpočívadle, kde najde ztracenou autokameru. Rozhodne si ji vzít domu, kde začne přehrávat záznamy. V kameře je zaznamenána jízda dvou rybářů. Ta je zpočátku klidná, ale poté co minou stařenku v černých šatech se mění v naprosto chaotické a nebezpečné ježdění bez jasného cíle. Záznam končí v okamžiku, kdy rybáři kameru zahodí na odpočívadlo. Hlavní hrdina se rozhodne záhadu objasnit a proto kontaktuje kamarádku Ninu a jejího přítele Gaba, kteří mu pomáhají v pátrání.

Kniha mi bohužel příliš nesedla. Postavy jsou ploché, jednají poměrně nelogicky a působí jako umělé loutky. Z toho důvodu mi na nich příliš nezáleželo a kniha tím ztratila na napínavosti.

Smršť z mého pohledu selhává i v budování atmosféry a to především kvůli výrazné šablonovitosti, která dělá vyprávění silně odosobněné a předvídatelné. To vše se projevuje hlavně od druhé poloviny. První polovina si určité napětí zachovává díky tajemnu a jeho postupnému odhalování.

Karika do Smršti zapracoval i filosofickou linku, která je zajímavým pohledem na buddhistickou filosofii o vědomí a "prázdnotě". Ta je v příběhu originálně zapracovaná.

Smršť mi nesedla ani po jazykové stránce, která mi připadá nezajímavá. Nedá se jí ale upřít čtivost.

V žánrově podobných knihách je důležitá atmosféra vyvolávající strach a napětí. To se ovšem v případě Smršti vyvolat nepodařilo a proto je mé hodnocení spíše negativní. Příspěvek je ale hodně subjektivní a věřím, že si Smršť své fanoušky dokáže najít.

Hodnocení 2/5

Pokud by někoho zajímalo víc podobných příspěvků :) https://instagram.com/pavelakniha

4 14.11.2022

Série odhalený vesmír má pro mne jedno prvenství, "kniha, u které jsem nejvícekrát obrátil oči v sloup". Série je další z mnoha variací na fermiho paradox, bohužel hodně špatná . Série má rozhodně pár hodně zajímavých nápadů, ty jsou ale v kontrastu s naprostými pitomosti, že jsem často přemýšlel, zda autor ve skutečnosti scifi nenávidí a toto není jen důmyslná žánrová karikatura . Série je plná zvratů, ale tak nesmyslných a vynucených, že ve výsledku ztrácí jakékoli napětí. Série postrádá jakoukoli hlubší myšlenku, jakýkoli přesah (nebo alespoň já jsem nic takového nenašel). Postavy jsou neuvěřitelné, často doslova "debilni". Mám rád propracované pozadí fikčních světů a u rozsáhlých vesmírných sérii toto očekávám, zde se ale nic podobného nenachází, o fungování světa jsou jen letmé zmínky a čtenář se téměř nic nedozví.

Pro mne jedny z nejhorších knih co jsem četl a naprosto nechápu jejich obrovskou popularitu.

4 01.01.2021

Úžasná příručka, kterou doporučuji všem co se zajímají o vipassanu. Je psaná velice srozumitelně, takže se člověk neztrácí ve změti složitých a těžko pochopitelných pojmů, ale zároveň není psaná triviálně a vše co je psáno "jde přímo k věci". To co ji pro mne osobně činí vyjímečnou je velká orientace na přímou praxi a dávání konkrétních rad a tipů, tedy nejenom sdělení co dělat, ale vysvětlení "jak to správně dělat", zároveň zdůrazňuje čemu se v praxi vyvarovat. Pro lidi zdatné v angličtině je dostupná i zdarma v elektronické podobě

4 11.03.2019

Útěk před minulostí a traumaty není dobrý nápad. Vždy čekají v pozadí, pomalu rostou a člověka zasáhnou nepřipraveného. Stejně jako když se přehlíží nemoc, která roste, dokud se nedostane do stádia, které už není možné ignorovat. Své o tom ví i Marek, který rozebírá své vzpomínky na těžké mladí a snaží se z fragmentů poskládat obraz sebe samotného. Vzpomínky jsou plné šik.any kvůli jeho homosexualitě a citlivosti. Je ale nutné mít takto smutné mladí? Stačila by jen trocha empatie od jeho okolí, aby prožil mnohem šťastnější dětství bez traumat, která budou ovlivňovat celý jeho život.

Dysfunkční mezilidské vztahy jsou snad nejčastějším tématem v současné české literatuře. Od Rozložit paměť jsem očekával, že bude další z mnoha dobře zpracovaných, ale nijak vyčnívajících knih na stejné téma. Víc jsme se ale mýlit nemohl. Rozložit paměť je komplexním, mnohovrstevnatým sociálním románem s obrovskou hloubkou a přesahem. Knížka ukazuje, jak i zdánlivě obyčejná slova můžou člověka ovlivnit a způsobit mu trauma, které ovlivňuje nejen jeho, ale i jeho nejbližší okolí. Autor na toto nepoukazuje pouze v kontextu LGBT komunity. Ukazuje, že každý člověk může být nepříjemně zraněn a je jedno z jaké společenské vrstvy pochází. Kniha je tak výzvou k všeobecné empatii a toleranci. Dalším zásadním tématem je paměť, především její nespolehlivost a touha si události zachovat v lepším, idealizovaném světle a snaha zapomenout na zlé vzpomínky.

Na knize je velice znát, že je autor básníkem. Při čtení jsem měl pocit, že mě nechává nahlédnout do jeho nitra. Celé vyprávění je velice jemné a citlivé. Torčík má skvělou schopnost vyzdvihnout detaily, kterými ve správnou chvíli buduje silnou atmosféru, která evokuje pocity osamělosti a jakési snové melancholie. Specifická je i nelineární forma. Časové osy se v knize různě střídají a prolínají, stejně jako samotné lidské vzpomínky. Rozložit paměť řadím mezi náročnější knihy, u kterých je zásadní plná pozornost.

Dlouho jsem nečetl tak skvělou českou knížku, která by mě svým jazykem a silným důrazem na emoce tak pohltila.l Doporučuji každému čtenáři, který hledá v knihách výjimečný jazykový styl, silné emoce a myšlenkový přesah.

3 11.03.2024