IYv komentáře u knih

chudák Babička...chudák naše paní Božena.
Z odstupem let se vracím k různým knihám a autorům a v každém období se čtou jinak. A chápou jinak. Na dnešní mládež je Babička málo akční, nedivím se, že žáci už jen přepisují referáty z internetu a ani knihu neotevřou. Snad k ní najdou cestu jindy, protože přečíst ji je něco jiného než koukat na Libušku Šafránkovou v TV.

15 04.03.2016

nevýslovné, neuchopitelné...ten stesk po domově...po hrobech předků, po domech a zahradách. To mě dostalo snad nejvíc. Čím jsem starší, tím víc tomu rozumím. Dřív jsem si říkala - radiace, hrůza, rychle pryč...proč tomu někdo nechtěl rozumět? Jenže teď mi to dává smysl o mnoho větší.
1.května 1986 jsem byla 14 dní vdaná, ještě jsem netušila, že jsem v jiném stavu a tak jsem stála na Letné povinně v prvomájovém průvodu a kolem se šeptalo o mraku radiace. Jestli jsme si tenkrát mysleli, že jsme v nebezpečí a nikdo to nechce přiznat, tak to byl čajíček proti tomu, co se dělo v okolí Černobylu. Peklo...

13 14.05.2020

Paní Alexijevič jsem měla tu čest poznat během její pražské návštěvy, knihu mi věnovala a vepsala do ní milá slova. Já si ji uložila do knihovny jako raritku. Paní Alexijevič nebylo dobře, byla celkem nemluvná a i když jsme se viděly několikrát, přišla mi jako taková milá paní "teta". V tu chvíli jsem právě získanou Nobelovu cenu pokládala za trošku marketingovou objednávku proti Rusku...
Ovšem kniha mě naprosto ohromila a velmi lituji, že jsem jí to nestihla říct osobně, že jsem se ke čtení dostala až po shlédnutí seriálu Černobyl. Pochopila jsem, že sovětského člověka nemůže nikdo pochopit, že si prožili něco, co nemá v celém světě obdoby. Těch 70. let systematického ničení všech přirozených pochodů ve společnosti se podepsalo na ukrutných osudech celých rodin. Až je z toho jednomu úzko.
Formátu vyprávění jsem přišla na chuť a smekám! Další knihu (Válka nemá ženskou tvář) jsem četla na jeden zátah do 02.30. Nešlo přestat.
Omlouvám se autorce za počáteční nedůvěru a hluboce smekám!!

12 12.05.2020

Začátek byl takový Svěrákovský, ale s příchodem Martičky začalo přituhovat a autor našel krásný vlastní styl. Moc se mi to líbilo a musím říct, že jsem smutná, že se nedozvím, jak Zdeněk proplouval učením, vojnou atd. To by mě nesmírně zajímalo.
- je to doba celkem nedávno minulá (stejný ročník, jako moji rodiče) a přece se mi svíralo srdce, s jakým hladem a nouzí se musela Zdeňkova rodina potýkat. Přitom všude kolem visela určitě komunistická hesla o zářivém státu, červenolících zdravých dětech a blahobytu pod vedením KSČ. Taky jsme bydleli v rozděleném bytě, topili v kamnech a měli společný záchod na chodbě. Akorát v Košířích. Jak brzy jsme na to zapomněli!
- velké poděkováním dědicům pana Drozdy, že s tím šli ven.

11 10.10.2018

nesmrtelný pan Kaplan se musí číst. Vidět ta slova napsaná. Pan Přidal tomu dal nový rozměr.
snad nejvíc mě dostal "brézidentik Futro Wilson", vzbudila jsem manžela strašlivým záchvatem smíchu(čtu dlouho v posteli) a nebyla jsem schopná mu říct, čemu se směju až brečím...tak si to přečetl taky.

11 21.10.2015

tuhle knihu jsem četla prvně před 35 lety jako sedmnáctiletá a už tenkrát mě nebývale potěšila. Díky ní jsem hladce odmaturovala (kupodivu) z ruštiny, protože profesorka byla zároveň franštinářka a velká obdivovatelka Francie. Takže doplňková otázka "co právě čtete" se nebývale zvrhla v nadšené jásání, že její studenti čtou Pagnola...
Jeho knihy pro mě zůstaly stálicí, něco, jako vytahaný svetr, který si oblíknete, když je vám smutno, venku prší a vy potřebujete pochovat. "Tymián" i "Živá voda" jsou na pomyslné špici žebříčku.

10 06.05.2020

ke knize jsem přišla divným způsobem - zaujala mě jména kol Rekol a začala jsem zkoumat, kdo je lord Eddard Stark a jeho děti. Původně mě totiž letmý pohled na seriál takřka odpudil, měla jsem zrovna štěstí na scénu, kde Lysa Arryn kojí svého desetiletého syna...
Kniha mě velmi bavila svou vrstevnatostí a dost mě uchvátila. Současně jsem ovšem začala sledovat i seriál, který úplně pohltil mého muže. Potvrzuji, co je níže.
Seriál výborný, kniha ještě lepší. Baví mě věci, které v seriálu nejsou tak zřejmé, vnitřní monology postav, důvody, proč dělají co dělají jsou mnohem lépe vysvětleny a jsou logičtější.

10 25.10.2017

jedna z nejvýraznějších knih mého dětství. Období kolem 12 let jsem věnovala plánování své vědecké kariéry paleontologa a archeologa. Mě popisy a technikálie nikdy nevadily :-).
a přiznám se, že když jsem se poprvé potopila v Egyptě, právě kapitán Nemo mě provázel na každém kroku, tolik jsem si z knihy pamatovala.

10 29.02.2016

poprvé jsem ji četla v létě na louce plné mateřídoušky asi před 15 lety a od té doby, kdykoli ji otevřu ( a že tak činím často) jsem znovu obklopené tou letní vůní.
Moje nej... kniha, půjčila jsem si ji tolikrát v knihovně, až mi ji dcera koupila k vánocům, pro mě vzácný dárek! A kupodivu mám Kohoutka dost ráda

10 21.09.2015

Slova, příliš mnoho slov, květnatých popisů, hlubokých úvah, někdy odnikud nikam, Boris, Pippa, Hobie...na bildungsromán trochu slabé, trochu přeceňované dílo.

Knihu jsem dostala a dlouho mi ležela v knihovně. Až v době karantény na ni přišla řada a velmi jsem se těšila, že budu mít dlouhou dobu co číst. Přiznám se ale, že mě to nadšení dlouho nevydrželo. Zpočátku jsem byla dost nadšená, i když jsem se musela několikrát vrátit k popisu katastrofy v muzeu a pořádně si přečíst, jak Theo přišel k obrazu a i tak mi to nebylo moc jasné. Weltyho monolog jsem ještě brala jako důsledek úrazu, ale podobně se to neslo v dalším pokračování knihy. Hodně často jsem se ptala " kde je obraz?".
Asi nejvíc mě bavila část u Barbourových, nakonec i ve Vegas. Ale konec - návrat Borise na scénu a Amsterdam byl pro mě zklamáním. Hodně, hodně slov o drogách, chlastu a nic mi to nevysvětlilo. Všude spousta náznaků, které se vinou celou knihou a spousta nakousnutých a naznačených odboček, volný prostor pro fantazii, ale zase až moc.
Nevím, nemůžu říct, jestli se mi to líbilo.
ještě mrknu na film, třeba se mi rozsvítí. Ale ten má podobně rozporuplné recenze.

9 23.04.2020

I já si při čtení užila středomořskou atmosféru, bláznivou rodinku a toulavého kluka, který objevuje svět.
A ráda se dívám na jeho pořady v TV, protože si vždycky říkám "to je ten klučík, co honil gekony na Korfu" a fandím mu stále.

tato kniha mě nebývale zasáhla. Přečteno za víkend u kamen na chalupě. Muž četl nahlas, já háčkovala čepice...
ze začátku jsme se smáli, pak to začalo být trošku hořkosladké a na konci jsme oba plakali. Výpověď jedné generace, jak se nám změnil život, hodnoty a svět kolem nás.
P.S.
čteme nahlas jeden druhému dost často a je to jistý druh nádherné intimity
P.P.S.
z výpisu z knihovny jsem překvapeně zjistila, že už jsem tu knihu před lety četla, ale to si kupodivu nepamatuji.

9 02.03.2016

TOTO by měli číst všichni intendanti všech operních domů!
..." a co z toho budu mít? Když jsem dělal syrečky, vydělal jsem peníze"
..." pane, toto je OPERA, ta nevydělává, tam hodíte peníze a vypadne vám opera"...

a ještě na konci "chrchly chrly chcíp chcíp chcíp"
Geniální!

9 01.03.2016

Dan Simmons...všechny knihy, které jsem dosud četla, mě vtáhly - Terror, Black Hills, Fáze gravitace... ale jeho sci-fi jsem četla prvně. Jsem velký milovník antiky a Zamarovského Bohové a hrdinové řeckých bájí jsou mojí biblí. Začátek Ílionu se mi strašně líbil, zhruba ve třetině jsem si to užívala, i když ne všemu jsem rozuměla (Planckovy teorie, kvantová fyzika atd.). Nijak mi nevadilo, že v knize je spousta technických věcí z říše čar a kouzel, ale když Savi přicestovala na prstence se svými společníky, začala jsem přeskakovat. Absolutně jsem nepobrala Kalibána, to pro mě bylo úplně marné a závěrečná bitva a vylodění dalších moravců už byla trochu moc překombinovaná. Myslím, že je vidět, že kniha vznikla před lety a dnešní technologie už jsou jinde. Dlaňové funkce omninet, proxnet a farnet nebo jak se to jmenovalo - představ si dva modré trojúhelníky nad zelenými kolečky a v červených čtvrečcích...to už mi přišlo směšné.
Přesto hodnotím vysoko, skvělý nápad, výborný překlad a mrknu na Olymp.

8 19.11.2019

tak tedy jsem jedna z mála, komu se líbila kniha o mnoho více než film.
možná to bylo tím, že jsem to četla ve správném rozpoložení manželky středního věku, která zatím jen cítí, ale ještě úplně přesně netuší, proč je tak nespokojená. Děti odrostly, manžel má svou práci a vy se točíte ve stejných kruzích...a najednou se objeví někdo, kdo jen tak fotí madisonské mosty...

8 02.03.2016

knihu nezkousne každý, zvlášť mladší ročníky raději zkouknou film, než aby se prokousávaly teologickými pasážemi.
a to je někdy chyba, přestože film je výborný a Connery k sežrání.

8 02.03.2016

Posloucháno momentálně jako audiokniha a nestačím se divit, co aktuálních zážitků v tom nacházím. Skvělý Jan Zadražil!
Poslechla jsem si Soudné sestry i Noční hlídku a konstatuji, že zážitek je úplně jiný, než ze čtení. Ale musím říct, že jsem pratchettovky přečetla cca před 15 lety. Teď si užívám dramatizaci a to jsem si vždycky myslela, že nad knihy není...

7 12.04.2022

půjčila jsem si naprosto cíleně, neboť jsem ve věku, kdy rodiče začínají scházet a oba s manželem musíme řešit, jak se k tomu postavit. Oba máme sourozence, ale oba jsme ti, kteří starají víc než ten sourozenec. Zároveň ale máme vnouče a vlastní život, na který nechceme rezignovat.
Knihu jsem nečetla lehce. Jak napsáno níže - je ukecaná, občas jsem se ztrácela v textu a myšlenkách, ale pak přišla pasáž, která byla tak silná, že jsem si říkala "jo, jo, jo, úplně přesné!". Poslední stránky mě chytly za srdce. Hodně.
Potvrdila jsem si, že rozhodnutí, nejtěžší věc na světě, za vás nikdo neudělá. Nikdy. U volby partnera, u volby života nebo smrti. Také je prostě nutné neskuhrat, malé radosti jsou taky radosti a je jich kolem nás! Jen si je víc uvědomovat a prožívat, zbytečně se netrápit věcmi, které nemůžu změnit a tak dále atak dále...to jsem si z téhle knihy odnesla já.

7 31.12.2018

film se mi líbil a váhala jsem, zda si knihu vzít domů, když jsem na ni v knihovně narazila. Ale nelituji. Naopak. Je výborná, to, nad čím jsem ve filmu kroutila hlavou, je tady úplně přirozené, Roby cestuje dlouho, učí se postupně a děj nepostrádá logiku.
Souhlasím s maruschkou, není jednoduché knihu hodnotit, každopádně je se čtením nemohla přestat.

7 14.06.2016

z téhle knihy jsem žila dlouho. Z Villona, z básní, ze znalosti historie.
Dokonce můj profesor strojnictví často od výkladu sklouznul do vyprávění o literatuře právě se mnou a můj čtenářský rozhled mi v tomhle předmětu (kupodivu) hodně pomohl. A Villon nejvíc.

7 11.03.2016