Kosí hnízdo přehled
Zdeněk Drozda
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299316/mid_kosi-hnizdo-gvb-299316.jpg
5
64
64
Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků, zavedených českých spisovatelů. Vzpomínková próza „Kosí hnízdo“ byla zdramatizována Evou Miláčkovou a dnes slaví úspěch na jevišti Vršovického divadla Mana s Jiřím Lábusem a Luďkem Nešlehou v mnoha rolích, za doprovodu klavíru Miloše Orsona Štědroně a v režii Eleny Strupkové pod názvem „Vršovice jsou zlatý, řekl tatínek“. Drozdova pozoruhodná próza je v přítomné knize doplněna zprávou o této inscenaci a fotografiemi z ní.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kosí hnízdo. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (25)
Tohle je tak bezútěšné. Moje nenáviděné padesátky ve své esenciální podobě.
Vezme to za srdce. Pro mě snad o to víc, když se vypráví s nadhledem a trochu vtipem.
Jedna z těch vzpomínkových knížek, které hodně chytnou za srdíčko. Vzpomínky na dětství Zdeňka Drozdy ukazují život ve vší syrovosti, jsou tak autentické a opravdové, z každodenních běžných zážitků malého kluka ze sociálně slabé rodiny v poválečných pražských Vršovicích nám vyvstává až neuvěřitelně drsný příběh, kdy se nám stahuje hrdlo a máme chuť vykřiknout: takhle ne! A nakonec obdiv a palec nahoru pro malého statečného kluka s ryzím srdcem, který se uměl rozdat, ale taky se pro správnou věc poprat a postavit se bez fňukání nepříznivému osudu.
----------------
Pro mě přidaná hodnota za Vršovice. Sama jsem z Vršovic, v nových Vršovicích jsem bydlela na dvou místech do 15 let a do školy ve Vršovicích chodila až do maturity. Staré Vršovice byly mou doménou na gymplu, takže jsem vršovický místopis, tak, jak ho malý Zdenda podával, velmi ocenila, knížku četla s mapou a snažila se rozklíčovat místa popisovaná v knize.
Ulice Na Spojce, kde rodina bydlela zpočátku, je jen pár bloků od mého gymplu, do hospody U Pepíčka jsme chodili na stojáka na točenou kofolu; je to už hodně dávno, ale ta hospoda, jak tak koukám na mapu, se stále jmenuje U Pepíčka…
Ulice Nerudova, kde bylo druhé „kosí hnízdo“, je dnes ulice Charkovská, Heroldovy sady a Gröbovka byly i moje parky (do vily Gröbovka jsme chodili s družinou na výtvarnou výchovu), a do vršovické sokolovny ve starých Vršovicích mě moje maminka jako malou holčičku vodila do „rytmiky“. A v Krymské (v době "kosího hnízda" Husově) jsme stávali nekonečnou frontu na tuzexové džíny, pamatujete, pražští pamětníci sedmdesátých let?
Jo jo, Vršovice jsou zlatý i pro mě…
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kosí hnízdo v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 74x |
| ve Čtenářské výzvě | 20x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 47x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 4x |
Kosí hnízdo
Velmi milé překvapení. Ke knize jsem se dostala náhodou a jsem ráda. Příběh vyprávěný očima hlavního hrdiny (autorem) během jeho dětských let, a to od školky až po vyučení. Příběh o rodině, ve které díky okolnostem, především chudobě, musel dospět dřív, než by měl. A přesto nenajdete ani stopu nějaké zahořklosti. Problémy řeší poměrně svérázně, občas se člověk musel usmát, i když celková situace vlastně moc k smíchu nebyla. Rozhodně doporučuji!