iška komentáře u knih
Ještěže včera pršelo. Možná je to tím, že jsem byla zrovna naladěna na detektivku, rozhodně však měli pravdu všichni, kdo mi tuto autorku doporučovali. Vtáhlo mě to a já chtěla číst a číst. A tak se přidávám k těm co doporučují a doporučuji též.
Pohodové čtení. I to pátrání po 30 let staré události probíhá vlastně v pohodě. Všechny dámy, které zde vystupují mají svůj vlastní příběh a jednotlivé nitky se občas proplétají a občas ne. Ne vše mi přišlo dotažené, ale jak jsem již napsala - pohodové čtení.
179 stran - kniha na jedno deštivé odpoledne. Ale já bych těm, co se do této útlé knížky pustí, doporučila: nespěchejte. V klidu si tento hold matematice, vzájemnému pochopení a lidskosti vychutnejte. Já jsem nikdy nebyla zrovna fanoušek matematiky, ale tento příběh mi ukazoval, kolik v ní může být poezie. Krásný příběh.
„Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ - Rodinné vztahy - to bývá někdy dost náročné. Velmi dobře propracovaný debut. Určitě stojí za přečtení.
To přehodnocování detailů a úhlů pohledů, tak jak jde čas, věci se mění a hrdinka si s odstupem času snaží vybavit věci znovu a možná přesněji, bylo zajímavé a rozhodně se mi to dobře četlo.
Jen mi opět vadila, což samozřejmě není chyba autorky ani překladatelky, vynechaná písmenka, překlepy a rozhodně mě zarazilo rozdělení slova vž - dyť (str. 272).
Mám autorčiny knihy ráda. Zaujala mě linka historie obrazu Toulouse-Lautreca Le Lit (V posteli), kde autorka krásně míchá realitu s fikcí. Líbily se mi reálie ostrova Isabela.
Dobu Covidu určitě jinak vnímá lékař v první linii a jinak ten, kdo vše sleduje pomocí médií. Zajímavá je rozhodně i otázka různých realit. Líbilo se mi to. Jen musím upřímně přiznat, že ke konci již o trochu méně.
Jako čtenářka jsem byla vlastně ráda, že to nebylo delší. Ta tíživá atmosféra na mě doléhala stránku od stránky více a více. Na prvotinu to bylo výborné.
Velmi slibný úvodní díl nové série. Kay a Elliot vypadají na slibnou dvojku, se kterou se ráda ještě setkám. A ani mně nevadí, že se tu objevují některé ne úplně originální prvky. Mě to jednoduše bavilo.
Jako dítě školou povinné jsem měla dějepis jako jeden z nejoblíbenějších předmětů. A teď čím dál více zjišťuji, jak moc jsme jej měli okrouhaný. Řecko hrálo roli snad jen ve starověku a díky pánům Petiškovi a Zamarovskému jsme měli celkem přehled v řeckých bozích. O postavení Řecka v době druhé světové války a o občanské válce, která tam byla po ní, v podstatě vím minimum, stejně jako o jejích občanech, kteří přišli do Československa. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dokonce jsem si otevřela i příslušnou kapitolu v databázi pametnaroda.cz, se kterou autorka knihy spolupracuje. A děkuji.
Mě v knihách Jane Harperové oslovuje krásně vystižená atmosféra prostředí a je jedno, zda jde o poušť či mořskou pláž. Umím si při četbě představit nádherné přírodní scenérie a zároveň je tu pořád jakýsi neklid, obava, napětí. Já si to docela užila.
Nejpěknější byl i pro mě příběh Marýny. Vyprávění, včetně drobných historek ze sousedství, pomalu skládá obraz Valašska a jeho obyvatel. Musím souhlasit, že poslední část - Fany - už jako by byla dodatečně nalepená. Úplně mi tam nesedla. Ale jsem přesvědčena, že se kniha bude líbit.
Musím přiznat, že začátkem jsem se dost prokousávala. Připravena na thriller jsem měla pocit, že čtu psyhologický román pro ženy. S Beth se to už rozjelo a pak už to jelo. Že je láska slepá není nic nového, ale je lepší milovat a ponechat si jasnou hlavu. Tato knížka na regálech knihovny rozhodně nikdy dlouho stát nebude.
A vzkaz pro Kira747: máte přečtený epilog?
Možná jsem pod vlivem předešlých autorových děl čekala více. Dobrá detektivka, překvapivý konec, jen v tom středu jsem se chvílemi začínala trochu nudit. Ale jak se říká - konec dobrý všechno dobré. Na pět hvězdiček to u mě tentokráte prostě není.
Opět jsem si početla a i se dozvěděla spoustu nového. Jen bylo neuvěřitelné tolik šťastných náhod při Pavlově hledání svých kořenů. No, někdy i realita života překvapí, tak proč ne. Čtení bylo příjemné a mohu jen doporučit.
To bylo dlouhé odloučení. Návrat Eriky a Patricka mně udělal vysloveně radost a vlastně mě překvapilo, jak lehce jsem vklouzla mezi staré známé ve Fjällbace. Tak snad se ještě setkáme. Nebyla bych vůbec proti.
Tak mi je skoro líto, že jde pouze o dvoudílnou sérii. Ani trochu bych se nezlobila, kdyby si to autoři rozmysleli a dali Tove a Peterovi ještě šanci. Moc pěkně se to četlo. Určitě budu doporučovat.
Po třetím přečteném autorčině titulu už asi mohu konstatovat, že tato autorka se zařadila mezi mé oblíbené. Zase bylo vše úplně jinak a zase jsem si to užila. Jen nevím, zda to bylo prvotinou či mým osobním rozpoložením, ale následující dvě knihy jsem si přece jenom vychutnala o krapítek více.
To bylo velmi zajímavé čtení. Obdivuji autora, který je relativně mlád, jak velice dobře dokázal vystihnout postavy, zvlášť Annu. Opravdu povedený debut. Jen si udělat čas a soustředit se.
V poslední době je docela hodně knih, kde se objeví starý dopis a díky němu se odvíjí příběh. Zde je to obráceně. Staré dopisy tvoří až třetí a zároveň poslední část knihy a mně se právě tato část líbila nejvíce. Olga mě prostě neoslovila tak, jako například autorova Vnučka či Předčítač.
Umět tak být řekou. A dokázat se od sedmnácti tak prát s životem, s plnou odpovědností čelit všem úskalím, umět se jim postavit a přijmout veškeré následky jako hrdinka knihy. Moc pěkný příběh. Mnoho zde již bylo napsáno, tak už jen doporučuji k přečtení.