Isew komentáře u knih

(SPOILER) Musím vyseknout hlubokou poklonu Henriku Ibsenovi a znovu zkonstatovat, že je to jeden z nejlepších dramatiků všech dob. Jeho Domeček pro panenky je syrový, přesný, naturalistický a na tehdejší dobu velmi odvážný. Když jsem se s Norou setkala během středoškolských studií poprvé, dala jsem 4 hvězdičky. S tehdejšími zkušenostmi jsem ji ani nemohla ocenit tolik, jako později. Teď jednu hvězdičku přidávám. Napsat a uvést takto odvážné dílo v té době, no klobouk dolů. Nedivím se, že se v tehdejší, muži ovládané společnosti, setkalo s velkou kritikou. Postavení žen před válkou bylo mizerné. Ženy nemohly studovat, svobodně žít a často mít ani vlastní názor. Od toho na světě byli muži, kteří jim říkali, co mají a nemají dělat, co je pro ně dobré a co není. První světová válka tento stav změnila a ženy si od té doby své místo na světě postupně hledají. Henrik Ibsen dokázal popsat zlatou klec, která Noře vlastně vyhovuje. Občasné ústrky a manipulace jejího manžela bere jako projevy jeho lásky a nezamýšlí se nad tím, že pro něj je pouze panenkou na hraní a ozdobou domácnosti. Po konfliktu, kdy pochopí, jaký její muž je a že vlastně i ona se ke svým dětem chová tak, jak on k ní, dojde k prozření a překvapivému závěru. Jak se mohla naivní a hloupoučká Nora z prvního jednání přeměnit ve svobodnou a emancipovanou ženu ze závěru díla? A v tom právě tkví síla Ibsena. Postupnými malými náznaky a krůčky ukazuje, jak Noře dochází, v čem a s kým vlastně žije. Torvaldův výbuch vzteku a příkazy a zákazy, které na Noru vychrlí, když si myslí, že je ohroženo jeho postavení, konečně Noře otevřou oči a pochopí, že žila v iluzi s mužem, kterého vůbec nezná. Silné.

7 06.01.2024

Zajímavé nářečí, které mi jako někomu z druhé strany republiky není úplně blízké. Celá trilogie je zajímavá. Asi nejvíc se mi líbila Čtyřka. Divoké devadesátky a staré křivdy minulosti. Dobrý byl i Dwur. Druhá světová válka a dávné křivdy zarámovaly poměrně zdařilý příběh. Kruhy nebyly špatné, ale závěr byl takový nijaký. Škoda nevyužitého potenciálu kruhů v obilí.

7 09.11.2023

Dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Matthew Perry si přál být slavný. A splnilo se mu to. Jak nemoudré přání to bylo, si v závěru života uvědomoval. Při poslechu jeho životopisu mi bylo chvílemi hodně smutno. Zdá se, že ho tam nahoře někdo neměl rád. Do vínku mu dal strach z bolesti (která ho přivedla až k sebedestrukci) a to, že sám sebe nedokázal mít rád. Bál se odmítnutí, tak odmítal první. Bál se, že není dost dobrý. Bál se, celý život se něčeho bál a ten strach nedokázalo zacelit nic. Ani peníze, sláva, alkohol, cigarety, prášky, nic. Stále se bál a ničil se. Celý jeho život byl jako jízda do propasti. Závěr knihy byl optimistický. Otázkou je, jak dlouho by vydržel abstinovat. Relapsů měl mnoho. Z mého pohledu byla pro něj smrt vysvobozením. Už ho nic nebolí. RIP Matty.

7 07.11.2023

Skvělá knížka o přátelství dvou kluků v nelehké době. Ovlivněni Dvěma divochy od Setona chtěli žít svůj zálesácký sen navzdory době. Znovu jsem přemýšlela o tom, jak by to asi dopadlo s naší zemí, kdyby se v Německu neobjevil ten uřvaný psychopat s knírkem a nezblbnul do té doby velice kulturní národ. Zvítězili by tady v roce 1946 komunisté? Nejen, že kluci by mohli v klidu žít svůj zálesácký sen, ale kolik lidí a rodin by nebylo nešťastných ať už vlivem nacismu nebo komunismu.

7 24.08.2023

Čechov měl dar popsat realitu ruského venkova a absurditu zbytečných lidských životů, které se žijí jen tak ze setrvačnosti. Nudu a zmar bez vidiny lepších zítřků. Strýček Váňa to jen dokládá. Všeobecný pesimismus a neporozumění. V jeho hlavních dramatech se sice opakují motivy zbytečných lidských životů, ale každá hra je svébytná. Velmi oceňuji propracovanou psychologii postav, která je u Čechova standardem.

7 14.04.2023

(SPOILER) Čechov označil Višňový sad jako komedii. Komedii? Ne je to tragikomedie, kde tragika převládá. Veselého tam není vůbec nic. Trapného a tragického a smutného hodně. Statkářka Raněvská, která ač je finančně úplně na dně, půjčuje a rozhazuje zbytky svého jmění. Panství, které je zadluženo a je nutné ho prodat. Ačkoli Lopachin přichází s řešením, Raněvská se svým bratrem toto řešení odmítají. Višňový sad reprezentuje změnu v životě všech zúčastněných. Neochotu cokoli řešit a žít jak život přichází. Mistrovství Čechova je v tom, že na malém prostor a jednoduchém příběhu vykresluje mnohovrstvené a tragické postavy.
Viděla a slyšela jsem několik divadelních i rozhlasových inscenací a ve většině byl Lopachin vykreslen jako záporná, opovrženíhodná postava. Já ho tak ale nevnímám. Nezištně nabízel jediné možné řešení, které nebylo akceptováno a tak se zařídil po svém. Příchod starého sluhy Firse do opuštěného domu byl vyústěním tragikomického děje.

7 24.02.2023

Pěkná tetralogie. Všechny díly si udržely velmi dobrou úroveň a nenudily. Tím, že jsem je dala všechny velmi rychle za sebou, tak mi došlo, proč Vondruška píše pouze historické romány. Velmi podstatnou část u něj představují podrobné popisy milostných scén. Dřív, před vynálezem televize a internetu, to se to smilnilo. Dovedete si představit, že by někoho bavilo číst: Zálibně se podíval jejím směrem. Natáhl se k ní tak blízko, až cítila jeho vodu po holení. Srdce ji tlouklo tak, že to muselo být slyšet až u sousedů. Už za chvíli to bude. Už ho má, už ho drží. Dálkový ovladač. Jemně ho polaskal. Oba se na sebe s láskou podívali. Ne však na dlouho. Konečně se rozsvítila obrazovka. Objevil se velký nápis Ulice. Oba v tu chvíli byli velmi šťastní.
A protože Vondruškovy knihy jsou plné podrobných popisů milostných scén, je jasné, že se bude stále držet v historii.

7 01.08.2022

Hrdinové prvních dvou dílů postupně opouštějí křesťanský svět a do popředí se dostávají jejich potomci. Sklářství se už věnuje pouze poslední z rodu. Velmi oceňuji, že se nenásilnou formou čtenář (posluchač) seznamuje s již zaniklými řemesly. Opravdu mě překvapilo Bělidlo. Tak jako všichni znám Staré Bělidlo z Babičky, ale nikdy mě nenapadlo, že to není jen místní název, ale opravdové bělidlo, kde se bělily látky.

7 29.07.2022

Téma terapie je nosné a náhled pod pokličku tohoto povolání byl zajímavý. S pár terapeuty se znám a i když je jedná o velmi subjektivní pocit, zdá se mi, že terapeuta dělá často ten, který by terapii sám nejvíce potřeboval. Nejinak tomu bylo i v této knize. Vůbec nic jsem od ní nečekala a byla jsem překvapená, že děj plynul rychle, nikde nezadrhával.

7 18.03.2022

Tracyho tygra jsem četla na střední škole a nijak zvlášť mě ta kniha neoslovila. Poté, mnohem později, jsem ji dostala od svého milého. Přečetla jsem si ji ještě jednou a pocit jsem z ní měla jako kdysi. Teď jsem se dostala k její audioverzi z roku 1981. Skvělé zpracování, ale výsledek se znovu nedostavil. Což mě mrzí od mého oblíbence Williama Saroyana, který napsal naprosto skvělou Lidskou komedii. Tenkrát ani teď jsem hodnotu knihy nepochopila. Zanechává to ve mně dojem trochu jako v pohádce Císařovy nové šaty. Moc tomu sice nerozumím, ale určitě je to hlubokomyslné, tak budu říkat, jak je to skvělé, abych nevypadal jako hlupák. S klidným svědomím mohu říci (3 pokusy snad stačí), že pokud kniha nějakou hloubku má, tak já ji neobjevila.

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Hlavní hrdinka je zvláštní a někdy opravdu nesnesitelná. Postupně, když se začínají odhalovat střípky z její minulosti, začínáte chápat, že vše má svůj důvod. Jednu informaci na konci jsem nečekala a bylo to pro mě opravdu překvapivé. Vřele mohu doporučit.

7 11.12.2020

Po téměř třiceti letech jsem se k této novele vrátila. Pamatovala jsem si náladu té povídky a tajemný až hororový nádech. Pár detailů, ale příběh jako takový jsem si s chutí oživila. Stejně tak, jako ve studentských letech, i teď dávám plný počet. Skvělá díla nezestárnou s věkem čtenáře.

7 25.10.2020

Od Oldřicha z Chlumu jsem si dala nějaký čas oddych. A pauza prospěla. Možná je to i tím, že jsem sáhla po zdařilejší knize ze série, ale opravdu mě to bavilo. Ani proutník Ota, kterému padají všechny ženy k nohám a žadoní, aby si jich všiml a strávil s nimi noc, mě neiiritoval tolik, jako obvykle. Vondrušku beru jako výplň k mezi jinými knihami. Počítám, že brzy zapomenu, o čem tato kniha byla. Stejně tak, jako u většiny jeho ostatních knih. Do čtenářské výzvy by se mi hodila Podivná svatba na Lichnici. Mrkla jsem na ní a zjistila jsem, že už jí mám mezi přečtenými knihami. Ale vůbec si nepamatuji zápletku. Vondruškovy knihy jsou jednohubka na pobavení, ale nějaká zapamatováníhodná literatura to není.

7 16.01.2020

Moc hezký a napínavý příběh. Enid Blytonová zkrátka umí. Jen ti dospělí... V sérii záhad jsou rodiče vylíčeni jako ti, kteří sice mají děti, ale nemají je moc rádi a jen jak to jde, šoupnou je někam pryč. Jen aby s nimi nemuseli být. V této knížce je také otec, který nemá rád děti. Budu si muset o Enid Blytonové něco načíst, abych objevila, proč jsou v jejích knížkách dospělí vždy vylíčeni buď jako zloději, podvodníci, nebo jako ti, kteří děti nemají rádi. Ale to neubírá nic na napínavém a dobrodružném příběhu.

7 09.01.2020

Skvělý i druhý díl. Tohle je historický román podle mého gusta. Věrně vykreslená doba. Husitské války byly pohromou pro tuto zemi. Jakákoliv válka je zlo. A ještě když proti sobě bojují lidé, kteří ještě před pár lety byli přáteli. Budu hodnotit stejně jako první díl, i když ten se mi líbil více. Uznávám, že to bylo jen tím, že situace v království nebyla tak vyhrocená, jako v předvečer husitských válek. Historická analogie s neschopným a alkoholickým panovníkem na trůně byla až mrazivá. Vím, že třetí díl bude ještě hutnější, neboť se naplno rozpoutají husitské války, ale těším se. Mám jen jedinou výhradu. Pražská defenestrace byla velmi odbyta. Byla to významná událost, která měla přímý vliv na smrt Václava IV. Čekala bych, že se jí bude autor věnovat mnohem více.

7 28.10.2019

Nevěděla jsem, že těsně po válce existovala elitní internátní škola v Poděbradech. Že v ní studovalo mnoho budoucích slavných (Forman, Passer, Klemens, Havel) i neslavných (bratři Mašínové). To, jak byla rozprášena tato elitní škola komunisty, mě utvrdilo v tom, že naše republika není a dlouho nebude konkurenceschopná v rámci Evropy ani světa. Ti, kteří vynikají jsou vypuzeni (1620, 1948, 1968) a nebo dobrovolně opouštějí tuto kotlinku (po roce 1989), protože jejich výjimečnost je potlačována v rámci zažitého principu průměrnosti. Kdo je průměrný, je úspěšný. Kdo je nadprůměrný, tak jsou mu házeny klacky pod nohy. A není to jen případ této elitní skupinky dětí z Koleje Jiřího z Poděbrad. Bohužel tento princip přetrvává a je mi z něj dost smutno. A i když tato kniha přinesla zajímavou (i když velmi strohou) sondu do tehdejšího uspořádání elitní školy, přesto ve mě zůstal nepříjemný smutek. Právě proto, že to není smyšlený, ale reálný příběh.

7 19.07.2019

Nečetla jsem anotaci a nevím, proč jsem si myslela, že tato kniha bude exkurzí po prvorepublikových vykřičených domech. Nebyla, ale tak úplně jsem se nespletla. Dříve se četl Dekameron, teď protože je doba jednodušší, stačí si vzít tuto knížku. To co bylo v Dekameronu cudně naznačováno, tady máte naturalisticky. Mokrý sen puberťáka. Slova, slova, soulož, slova, slova, vulgarismus, myslí na soulož, slova slova, nevěra .... Ač jsem podobný ročník jako autor, tak takové zkušenosti opravdu nemám. A jak jsem za to ráda. Vlastně je to přehlídka naprosto promarněných životů, které ovládá pouze sexuální pud. Opravdu šťastného člověka v této knize nenajdete. A jako třešnička na dortu jsou sebevražedné myšlenkové pochody psa, reinkarnovaného holuba a reinkarnované žížaly. Snad jako jednu z mála přínosných informací z této knihy považuji to, jak autor popsal estébácké praktiky za komunismu, a to, jak STB ničila lidské životy.

7 27.04.2019

Četla jsem ji jako asi dvacetiletá a měla jsem z této knihy velmi negativní pocity. Zkusila jsem to po dvaceti letech a dojem je snad ještě horší. Tolik nesympatických postav v jedné knize. Vlastně tam nebyl nikdo, kdo by byl alespoň trochu normální. V takovém prostředí bych žít nechtěla. Vůbec nechápu, jak někoho Heatcliff může fascinovat. Romantický a rozervaný hrdina? To tedy ani omylem. Sebestředný a sobecký fracek, který se vrátil na Větrnou hůrku jen kvůli pomstě. Nevím, asi to za dalších dvacet let už zkoušet nebudu a zůstanu u toho, že vůbec nechápu, proč je tohle tak opěvovaná kniha v amerických učebních osnovách.

7 05.03.2019

Před několika lety jsem měla tu čest se s knihou seznámit poprvé. Detaily mi neutkvěly, jen pocit ohromení. Něčeho, co jsem nečekala a co si chci znovu zopakovat. Nyní jsem se ke knize dostala znovu a ačkoli mě neohromila jako poprvé, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. I když konec mnoho vysvětlil, stále ve mně rezonuje mnoho otázek. Do medových koláčů se přece na vrch cukr nedává. Ty už přece sladké jsou a tyhle tak divně voní, po hořkých mandlích...

7 03.01.2019

V poslední době jsem neměla moc štěstí na knížky. Tato mi to v plné míře vynahradila. Není to standardní kniha, kde se necháte vláčet dějem a nepřemýšlíte o tom, co bude dál. Tady jsem přemýšlela téměř od počátku. Proč si Augustus vybral právě Hazel Grace, když na první pohled bylo zřejmé, že je smrtelně nemocná? Proč i předtím chodil se smrtelně nemocnou holkou? Má nějakou úchylku? Napsal Císařský neduh opravdu Van Houten? Proč se Van Houten chová, tak jak se chová? Skončí kniha taky v polovině věty? Posedlost Hazel Císařským neduhem chápu, taky jsem v jejím věku chtěla znát odpovědi na naprosto nepodstatné věci. Zkrátka se mi kniha tak nějak trefila do rozpoložení a ani filosofické pasáže, které byly tak nepravděpodobné pro 17ti letého kluka, mi vůbec nevadily.

7 15.02.2018