intueri komentáře u knih

Galantní, cestopisná, odpočinková, nostalgická, pohrávající si s fantazií... Pán Voldán vykouzlil antonymum toho, co dnes často s příběhy děláme - z písemné/vizuální formy je´převádíme´do audioforem a posloucháme. On naopak´zpísemnil´své reportážní postřehy, asociace, rádiové akustické zážitky a hlavně dal na stránkách vyniknout zvukům, šumům, svistům, vrzům..:) Kniha asi nebude pro každého, ale kdo má autorovy reportážní promluvy rád nebo si chce jen tak´zabloumat´po pozoruhodnostech světa, je na správné adrese.

2 10.02.2021

Nejprve se mi dostal do rukou druhý cestopis autorky - Ola lama - který mě nadchl po stránce grafické i stylistické, takže se teď nedalo neporovnávat... Kniha začala vznikat z útržků příběhů, které Eva s Tomem posílali svým přátelům z Austrálie. Tu si vybrali pro studium, výletění i výdělek peněz k dalšímu cestování Novým Zélandem, Indonésii, Polynésii, Himaláji a části Asie. Kniha je však méně kompaktní než její mladší"sestra" a někdy byl již humor na mně "přehumorizován".. Opětovně ale velmi oceňuji fotografie + celkově grafickou stránku, nevšední místa, zajímavé informace a praktické rady autorů. Klobouk taky smekám před jejich vytrvalostí, vtipným důvtipem a bojovou ochotou vystupovat ze své komfortní zóny :)

2 14.01.2021

Měsíc po měsíci roku 1947 a události či osobnosti s přesahem dějin. Velmi čtivě uspořádaná historická fakta, o nichž ani běžně neslýcháme včetně rodinného příběhu samotné autorky.

2 07.07.2020

Pozoruhodně a velmi hezky zpracované téma hudby a života židovského violoncellisty Otta a manželky nacistického důstojníka Katje v rámci koncentračního tábora Dachau. Děj se dále slibně rozbíhá i poválečně, kdy se z Otty stává světově uznávaná osobnost a z vdovy Katji s dcerkou Uwe vypovězené osoby. Setkání vnučky Rosy se skladatelem už pro mě bylo "trápením se s horkou kaší" - asi tak, jak to je s vyrovnáváním se s vlastní minulostí a válečnými traumaty..

2 11.05.2020

Opět tady máme výrazné autobiografické prvky z autorova života - problematiku izraelských Arabů, otázku dvojí identity, cti a rodově-náboženských zvyklostí i vztahů, emigrace a vyrovnání se s umíráním i smrtí jako takovou..
Z pohledu´západního světa´ zcela tragikomická základní zápletka - smýšlená povídka v novinách - odstartuje sled událostí, které´donutí´hlavního hrdinu ke sňatku ze cti, životu v zahraničí, komplikovaným rodinným vztahům a ještě komplikovanějšímu prožívání vlastní reality..

2 15.03.2020

Prvotní kronikářské zmínky o německé oblasti Kupferberg jsou ze 14.století a jako poslední lidé popisují vystěhovávaní pivovaru v polské Miedziance v roce 1976. Ano, prvních 50 stran udělá opravdovou radost historikům, ale s příchodem první/druhé světové války, meziválečného a poválečného období + doby komunismu nachází autor více zdrojů osobních historií i vyprávění očitých svědků a děj získává na atraktivitě. Protože sama pocházím z česko/polského pohraničí, bavilo mně dozvědět se více o životě ve válečném období, (e)migraci, odsunu Němců, "zalidňování" pohraničí, těžbě uranu pro ruský průmysl, útisku obyčejných lidí komunistickým režimem, opětovném "vylidňování" a konci poddolované Miedzianky jako "prototypu" mnoha jiných míst zaniklých vlivem drancující těžby (např. u nás oblastí Karvinska). Jaké je to, když musíte opustit svůj domov..? Co se vzpomínkami, když místo vašeho dětství a vašich předků už není..? Proč městečko, které existovalo 7. století už neexistuje..?

2 16.02.2020

Tak, jako se táhne "africký čas", táhne se i dějství knihy, na které je třeba se "africky přeladit".. Začíná se setkáním se Samuelem - dětským vojákem, který se v gulské léčebně rehabilituje z utržených i udělených válečných traumat. Pokračuje příjezdem do hlavního města Kampaly a popisem historie, kultury a souvislostí konfliktů/válek v Ugandě i okolí + jakousi autorovou "sebereflexí" nad celkovým pobytem, místem i tématem. Kruh se uzavírá návratem do Gulu a ukončením příběhu i léčby Samuele.

2 30.09.2019

Reportážní kniha K.Wivele se bez zbytečného´omáčkování´ dotýká historického, politického a náboženského prolínání v Iráku, Libanonu, Sýrii, Gaze + Západním břehu a Egyptě. Zatímco již byla napsaná spousta slov o muslimech či židech na tomto pozadí a formě, téma křesťanů se mi dostává do rukou prvně.. Jako zástupce evropské - tradičně křesťanské kultury - čtenáře možná (ne)překvapí, přesto snad´mementují´vyprávění místních křesťanů z běžného života ´z kolébky křesťanství´...

2 25.03.2019

Prvotina této chorvatské autorky mi přišla velmi zdařilá. Horší počáteční orientace ve střídajícím se ději s dopisy, byla u mně po "začtení" se nahrazená nadšením "z rozvrstvené optiky pohledů obyčejných jugoslávců" na samotný balkánský konflikt i na přístupu okolního světa k němu, na těžkosti migrace a integrace v jiných kulturách a na válečné posttrauma, které stále někde "probublává" účastníkům jejich osobní i profesní životy.

2 03.01.2019

'Vytrhnúť vlas Europanovi - bolí viac ako Afričanovi amputovať nohu bez anestézie.
Francúz konzumujúci tri jedlá denne trpí väčším hladom ako Sudánec, ktorý ma jedného potkana za týždeň.
Prechladnutý Nemec je ťažšie chorý ako malomocný Ind.
Američanka trpí pre lupiny viac ako Iračanka, ktorá nemá na mlieko pre deti.
Zrušiť kreditnú kartu Belgičanovi je väčšou perverzitou ako zobrať Thajčanovi chlieb.
Hodiť vo Švajčiarsku papierik na zem je horšie ako vypáliť celý les v Brazílii.
Čádor jednej muslimky dráždi viac ako dráma tisíca nezamestnaných v Španielsku.
Chýbajúci toaletný papier v jednom švédskom dome je väčšia oplzlosť ako nedostatok pitnej vody v tucte sudánskych dedín.
Je ťažšie pochopiť nedostatok benzínu v Holandsku ako nedostatok inzulínu v Hondurase.
Portugalčan bez mobilného telefónu vyvoláva väčšie zhrozenie ako Mozambičan bez učebníc.
Vyschnutá zahrada v kibuci zarmucuje viac ako dom zbúraný v Palestíne.
Malá Angelika, ktorá nemá Barbie, budí väčšie zdesenie ako zavraždení rodičia malého Uganďana.
To nie je báseň. To je zoznam položiek - Debet na účet Západu. (F.C.Pina: Záporné saldo)'

Autorem citované Saldo negativo přesně vystihuje siločáry knihy, která se vám vryje pod kůži, protože 'Svět jsou spojené nádoby' a my jsme uprostřed nich..

1 08.05.2024

Velmi přívětivé a upřímné pokračování poutní cesty, tentokrát samotné, paní Bímové po klášterech ostrova Šikoku. Obdivuji se její odvaze, pečlivé domácí přípravě, čítaje i základy japonštiny, a pokoře k celému duchovnímu přesahu..
Kniha je znovu vedená formou cestovního deníku a kromě navštívených chrámů popisuje okolní přírodu, další památky včetně posvátné hory Kója, kontakty s místními lidmi a jejich laskavost s pohostinností.
Potvrdilo se mi tak, že když člověk sesbírá odvahu vyrazit do světa sám, je více"nucen" oslovovat tamější obyvatelé a kontaktovat se s jejich kulturou i tradicemi. Toto prostředí se pak zrcadlově "otevře" a nabídne návštěvníkovi víc, než vůbec očekával..:)

1 25.04.2021

Těžké téma a těžké osudy, které si zaslouží být vyslyšeny a zapamatovány... Bohužel mě dost odrazoval autorčin styl (ne)vedení rozhovoru a vůbec jeho vzniku (chápu, že byl zamýšlený jako filmový dokument) - kdyby raději nechala účastníky"jen"vyprávět, věnovala jim více"návštěv", prostudovala si pečlivě životopisy zpovídaných a neposuzovala, nemusela bych se dočítat o obědových pauzách mezi natáčením, vyhrnuté sukni účastnice, která kazila záběr, nejistotách jsou-li reakce kontroverzní a konstatováních, jak často nebylo lehké pro vypravěče se plně otevřít (ani se nedivím) či jak má jiný názor na stejnou profesi (herectví)..

1 28.03.2021

Moje první písemné (nepočítám web) setkání s Martinem a musím říct hodně příjemné :) Chválím opravdu krásnou grafiku knihy, fotky, v úvodu každé kapitoly mapky zemí i historicko-politické info. Potěší ne zcela tradiční výběr destinací nebo zážitků z nich. Na druhou stranu jsem si někdy připadala, že čtu spíše reportáž v cestopisném časopisu než cestopis... Protože byl autor na některých místech mnohokrát, nepovažuje asi za nutné se více rozepisovat směrem k´Neználkům´, jen sděluje "pikošky", což je mi líto a navíc to působí vzhledem k celku nesourodě.. Hvězdičku taky ubírám, jak už bylo i v dalších komentářích zmíněno, za časté opakování stejných faktů. Škoda - dvacet let práce a bohatých myšlenek by si zasloužilo detailnější a preciznější prezentaci..

1 22.03.2021

Ponožek jsem se napletla už mnoho párů, takže jsem vděčná autorce za novou inspiraci a hlavně krásné litevské vzory i vysvětlení jejich symboliky.. Hvězdičku ubírám za trochu nepořádné popisy práce, kdy mi něco v nákresech nesedělo - koukám vzadu do seznamu symbolů (vše ok) a ejhle, ono to je jinak uvedeno v obecném návodu k pletení.. Kdybych byla začátečník, tak by mě to asi hodně zmátlo, stejně jako obecný návod k pletení (nadpisy, podnadpisy, varianty..).

1 17.02.2021

Detailní popisy receptů soutěžících i porotců, které navnadily už při vysílání a byly doma úspěšně vyzkoušeny + krásná vyobrazení si ode mně zaslouží plný počet bodů.

1 04.11.2020

Reportážní cestopis okořeněný pohledem na asijskou esoteriku. Bavilo mně neotřelé rozhodnutí autora pohybovat se celý rok po svém"pracovním regionu" bez letadel a zároveň více prozkoumat/ověřit pravdivost předpovědí věštců v životě. Čtenáři také nenásilnou formou předkládá dějinné poznámky k navštíveným zemím, vypráví o zážitcích a běžných i neuvěřitelných setkáních a netají se ani svými niternými myšlenkami..

1 27.08.2020

Za málo peněz hoodně "muziky" - knihu jsem koupila za 90,- ve výprodeji a doma se nestačila rozplývat...Stručně a záživně popsána historie, zpracování čaje, druhy čajů i škála jejich chutí..Krásné fotografie, mapky států s nákresy jejich čajových produkcí, krok za krokem zachycené čajové obřady a závěrem mnoho dostupných čajových receptů..:)

1 13.07.2020

Člověk začne číst a nepřestane žasnout, jak to H. Sillase zvládl... prostě utopie a absurdita, za kterou si dnes z fleku můžu dosadit Severní Koreu nebo ve variacích i jiné diktatury. Pán Kapuściński formou reportáží s přeživšími sloužícími a pracovníky panovníka krásně vykresluje "psychologii" diktatury v denním životě a její dopad v čase.

1 11.05.2020