Ikkju
komentáře u knih
Nadace
Isaac Asimov
Dlouhé knižní řady mě děsí, řadu Nadace jsem nedočetl, ale nápad "věštění" a projektování budoucnosti je výborný!
Hellstromův úl
Frank Herbert
Dobré. Ani mi to nepřišlo jako velká nadsázka že se z lidí stali "mravenci". Herbert to prostě umí podat, nikomu jinému bych to nevěřil...
Duna
Frank Herbert
Koření musí proudit! Kniha která je pro mě jak živá... Kdybych jí teď otevřel, určitě bych se znovu začetl (a znovu dočetl), a zas bych cítil rozpálená zrníčka písku, slyšel tetelící se silová pole a zvuk kariolů s kořením... paráda...
Lesní noviny
Vitalij Valentinovič Bianki
Jé, to jsem četl, ou jé! těsně po vydání x). Díky za vzpomínku!
Boletus arcanus
Miloš Urban
Pro mě moc doslovné, ke konci jsem se k dočtení vyloženě nutil. Při nasazování 3D brýlí při čtení jsem si připadal podobně absurdně, jako vyznívají některé scény knihy.
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
Klasika. Jak jsem někde četl (sarden), přes všemy popisy duševního vyšinutí a temných koutů lidské duše se v textu skrývá ... něha.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Když jsem potřetí četl tuhle knihu, trochu mi zatrnulo: pokaždé to bylo na začátku září x). Ta kniha je ... magická ;)
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
Ano, výborné! Dlouhé? To je naopak plus: tahle kniha mě naučila si čtení vychutnávat, ne se hnát k poslední stránce... Vzpomínám na bichli se stránkami z tenoučkého cigaretového papíru a výborné čtení, bylo to skoro jako relaxace s nohami pomořenými do konejšivé vody někde na rákosových březích Nilu...
Svět podle Garpa
John Irving
Výborné čtení. Zařízlo se do mě jak střepina do mozku chudáka Garpa. Obrazy jako ukousnutý xxx při autohavárii nebo srdeční příhoda nad časopisem s otevřeným bobrem už žádný chirurg z mojí hlavy nedostane x)
Dharmoví tuláci
Jack Kerouac
Kniha se mi dostala do rukou v pravou chvíli (17 let), užil jsem si jí maximálně; ještě po skoro dvaceti letech si občas vzpomenu na nějaký obraz nebo hlášku ...
Vždy když vyrážím do lesa a na skály, zní mi hlavou Wabi Daňkovo "nikdy Kerouaca nečet, ..", jenže to se mě netýká, Kerouaca jsem četl, a tahle kniha mě nepochybně ovlivnila na celý život.
Na toulky chodím v jeansech, v zadní kapse batohu nikdy nechybí nějaká kniha osvícených bodhidharmů dob minulých i nedávných a pod otevřenou noční oblohou cítím svobodu podobnou té, které Kerouac popisoval. Nepatřím mezi čundráky ani survivalisty, nevyznávám outdoor, i když moiru už jsem vzal na milost, chodím nejraději sám, a místo potlachů si čtu pod pískovcovými skálami v knížkách, jsem totiž dharmový tulák, ohé!
Poslední člověk
Péter Bogáti
Pro mě osobně kultovní kniha. Trochu slabší byla snad jen pasáž s únosem mimozemšťany, spíš proto že mi nedocvaklo jestli to byla skutečnost nebo sen...
Les
Arkadij Strugackij
Při čtení klasické pocity dostavující se při čtení knih bratří Strugackých: první polovinu knížky "co to sakra je", druhou polovinu knihy unesen, a na konci "vau, to bylo boží!"
