Ikkju
komentáře u částí děl
Příběh mě unesl, tak jiné, a přitom v lecčem tak podobné - u aktivistů, kteří chtěli stlačeným vzduchem čerpat stlačený vzduch zpět do rezervoáru jsem se musel zasmát, jak aktuální..
Vztah pravdy, příběhu, paměti a přidané umělé paměti - vizuálního záznamu z vlastního pohledu. Výborně popsané mechanismy přijetí, zapomínání, či umělých (rozuměj organickým mozkem upravených) vzpomínek. Zajímavé je, že autor dobře chytil, že přestože jde o budoucí téma (kdy se tahle vymoženost objeví), je to vlastně jen oprášené téma, které tu už samozřejmě bylo (přechod z ústní tradice na písemnou)
Nemyslím, že je to vyloženě holčičí téma, na mě dýchla atmosféra prvních online her a komunit kolem nich, střižená umělou inteligencí, jen s tím dovětkem, že umělé vědomí nemusí hned překopat celý svět od základů, pokud jeho hlavní priorita je se pomazlit a dát si šlofíčka.
Pábitelská sonda do přemýšlení doby, vážné věci prokládané oslími můstky alá Pepin nutí k smíchu, zvláštní kombinace.
Dokonalá povídka, originální, šokující, a zároveň se mi chce skoro říct "tento příběh se skutečně stal".
V ikonických knihách kyberpunku mě štvaly z prstu vycucané představy o světě za datovou linkou, v téhle povídce je to dle mě popsané alespoň vtipně.
Parádní povídka, vzpomenu si skoro vždy, když beru do ruky kýbl, nebo zatápím v kamnech.. A to bývá venku o dva řády tepleji...
Zajímavá povídka, člověk si uvědomí, jak nelogické je lidské myšlení, třeba když se pokouší mluvit s umělou inteligencí na netu... nebo s mrtvou kočkou. Volně stvárněno https://youtu.be/E-kbHAbRd0c
Přečteno ušima :o. Závěr mi přišel na Neffa zvláštně smířlivý, skoro bych typnul, že je v tom něco z linky Bradburyho optimismu...
Povídka se mi zaryla do hlavy jako stejnojmenný perský kocour mojí tety, který číhával na skříni na kolemjdoucí pány s řidším vlasovým porostem aby jim mohl skočit na hlavu, a dát jim co proto! Z povídky si pamatuji podobnou zarytost Rikiho, naštěstí, co se týče mužských hlav, jen obraznou...