iiiccc
komentáře u knih
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Na konci školního roku jsem měla suplovat v první třídě. V zapadlé školní knihovně, v zadní polici, vykukovala na mě Dášeňka. Tak to zkusím, řekla jsem si (v dnešních dětičkách totiž jen tak něco zájem neprobudí).... Po pár prvních větách děti seděly, nikdo nekřičel, nemlátil s věcmi a ani se jinak neprojevovalo ADHD většiny zúčastněných. Po dočtení jsme byli všichni okouzleni (ano, i já) a jeden žáček chtěl dokonce vědět, kdo že to napsal a jestli napsal ještě nějaké další knížky :)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Ke knize jsem se dostala až na jaře 2020, protože se mi do ní příliš nechtělo... Rozhodně jsem ale nedostala nic z toho, co jsem očekávala. Čekala jsem popisné pasáže jakéhosi zvláštního "čarování" s malými výlety do období komunismu, kdy budou postavy plakat nad tím, jak k nim tento režim přistupoval a že ony byly pouze vlečeny v proudu a vlastně za nic nemůžou. Samozřejmě s občasným proložením nějaké pikantnosti z jejich života. Omyl! Děj knihy mi naprosto vyrazil dech!
Zprvu nešťastná a nevyrovnaná Dora se snaží pomocí objasňování minulosti shodit tíhu viny, kterou nese za zmar své rodiny. Během pátrání je Dora čím dál více zraňována novými skutečnostmi a zároveň se z ní stává silná žena. Jsou tam archivy StB, je tam 2. světová válka, je tam tajemno a spousta bolesti. A je to tak nenásilně a snad i objektivně napsáno, že se to čtenáři skutečně dostane do krve a něco to v něm zanechá.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Tento příběh jsme poslouchali s přítelem jako audioknihu a byl to skutečně srdceryvný zážitek. Tak nás to zasáhlo, že jsme před týdnem také adoptovali svého "Gumpa". Jmenuje se Rex, je mu 10 let a je to ten nejvděčnější a nejšťastnější pes na světě, který má ty nejšťastnější a nejvděčnější páníčky :)
Babička
Božena Němcová
Babička mi Babičku četla, když jsem byla malá a já to nenáviděla, ale nedala si říct :D Pak jsem na knihu narazila v rámci povinné četby a byla jsem dojatá. Krása střídala nádheru a vzpomínky na mojí babičku dojem tisíckrát umocnily. Uznávám, že kniha není pro každého. Je třeba k ní dozrát.
Dědina
Petra Dvořáková
Čtyři slova napsaná na přebalu "pole, závist, chtíč a otčina" jsou dokonale vystihující. Od narození žiji v Praze, ale prázdniny a většinu víkendu jsem trávila na vesnici. Tahle kniha mi konečně pomohla pochopit moje "vesnické" kamarády a popravdě mi je z toho trochu ouzko. Byl to silný zážitek. Jenom bych knihu neoznačila ani za lehce humornou, možná pro někoho úsměvnou až uboze vtipnou, ale opravdový humor to nevidělo ani z dálky.
Němý křik
Angela Marsons
Hlavní hrdinka Kim si mě získala hned od samého začátku. Líbilo se mi, že se téměř vůbec nezabývala svým osobním životem a ani žádným protivným kolegou nebo podezřelým, se kterým by na konci knihy skončila v posteli. Průběh vyšetřovaní byl napínavý, o zvraty nebyla nouze a Kim držela slušně svižné tempo. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a moje první myšlenka po dočtení byla "Proboha! Další díl! Další díl!"
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Další kapitola z historie, která bývá velmi často opomíjena. Jako učitelka dějepisu jsem tuto knihu v posledních letech doporučovala svým žákům i studentům. Bylo velmi zvláštní pozorovat změny v přístupu k dějinám i k současnosti, která se u nich po přečtení projevovala. Chválím, že kniha je po čtenářské stránce stravitelná i pro mladší ročníky (2. stupeň ZŠ), což se o Souostroví G. nebo Děnisovičovi říct nedá.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Tohle nešlo odložit a navíc se to lehce četlo. Skvělá věc na odreagování.
Vejce a já
Betty MacDonald
Tohle je příběh, který probouzí životní sílu, dobíjí energii a pomáhá objevit nebo oprášit chuť do života. Před návštěvou psychiatra či při pocitu blížícího se nervového zhroucení, doporučuji nejdřív přečíst tuhle knížku a až po tom se rozhodnout o dalším kroku.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Protože paní učitelka i rodiče odmítali tuto knihu číst stále dokola, naučila jsem se díky ní číst už ve školce. A pořád mi vzpomínka na ní vyvolává úsměv na tváři.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Přiznám se, že jsem čekala něco jiného. Možná, že to celé bude trvat trochu déle. Nějak jsem to s Annou celé profrčela, že jsem si ani nestačila uvědomit, že se jedná o "strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným", jak se píše v anotaci. I když na druhou stranu, takhle by svoje životní útrapy měl zvládat každý :)
Zlomené duše
Simone St. James
Tohle mělo všechno. Detektivní zápletka, dávné tajemství, opuštěná budova, provázanost postav a ta mysteriózní linka! Navíc to bylo celé napsané velmi čtivě a ukončení kapitol vybízelo k dalšímu čtení. Knihu jsem nemohla odložit a řadím jí mezi své oblíbené.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Začala jsem číst a přestala jsem až když jsem měla dočteno. Knihu jsem nemohla odložit. Četla jsem při vaření, při jídle, při žehlení a snad bych se s knihou i sprchovala, kdybych se o ní nebála. Stejnou zkušenost má i babička. Bylo to perfektní a posílám poklonu paní autorce.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Čarokrásný příběh naplněný bolestí a neskutečnou silou. Dokázala jsem se vžít do všech postav a se všemi prožívat jejich životy. Připadá mi, že i tolikrát v knize zmiňovaná barva a její název "popel z růží" dokonale vystihuje atmosféru knihy. Nádhera.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Většinu sci-fi literatury z minulého století pokládám, v dobrém slova smyslu, za úsměvnou. Tohle tak úplně ne. V každé povídce je něco hlubšího, pravdivějšího a děsivějšího. Tohle mi zůstane v paměti dlouho, a ne díky bizarnosti.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Tak tohle bylo něco tak odlišného od všech ostatních knih, které jsem kdy četla, že vůbec nevím, kde začít. Prostě satirické glosování jedné domovnice a jedné puberťačky na téma jejich životů. Ovšem s něčím navíc. S mnoha hlubokými životními pravdami, které zůstávají skryty nejen před očima některých čtenářů. Není to kniha pro každého a nehodí se ani do každé doby, ale rozhodně stojí za přečtení.
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
Jako malá jsem příhody Pipi naprosto zbožňovala. Sice jsem už dávno zapomněla, o co tam vlastně šlo, ale vzpomínky na pocity zůstaly. Nedávno jsem se ke knize dostala a rozhodla se, že z ní něco přečtu svému synovci. Toho to sice už po prvních dvou větách bavit přestalo, ale já to sama pro sebe dočetla. A pochopila. Vždyť Pipi je tak samostatná, tak vyrovnaná, tak odvážná a tak spokojená! Tohle je vzor moderní ženy! :D (Jen je třeba, jak se říká, umět číst mezi řádky.)
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Na začátku naprosto nesympatické postavy. Lou, která od života nic nečeká, ale na druhou stranu pro ní není žádná práce dost dobrá . Dále členové její rodiny, kteří ji mají sice rádi, ale pouze když nosí domů dost peněz, aby si udrželi svoje pohodlí. A ještě jsou pokaždé dotčeni, když Lou něco požaduje od nich. Protivný invalida Will,pro kterého život ztratil smysl. Všichni vesměs sobci. Akorát pečovatel Nathan, to byl prima chlapík.
V průběhu se tento stav ale mění. Protože postupně všichni začnou myslet více na ostatní a paradoxně i sami na sebe (v dobrém) a začínají chápat. A i když jsem od začátku znala konec, stejně jsem trošičku zadržovala slzy.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Pro někoho dystopie, pro někoho utopie. Takhle to má vypadat. Ikonické dílo.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
K Romanci pro křídlovku jsem se dostala již na základní škole, kdy mě naprosto uchvátila. Pamatuji si i zběsilou jízdu po antikvariátech, které se účastnila celá rodina, protože nikde nebyla k sehnání a já jí prostě potřebovala. Bylo v tom i kouzlo předvánoční Prahy. Achjo, úplně se mi chce plakat :D Četla jsem jí tisíckrát a pokaždé v tom objevím jinou nádheru. Dokonce i film jsem viděla snad stokrát.