Hyaenodon komentáře u knih
Velmi zajímavá kniha. Možná místy až zbytečně dlouhá (jednotlivé znaky fantoma se dost opakují), ale budiž.
Jo, taky jsem jako malý nesměl jíst špičku banánu kvůli hadím vajíčkům. A některé ty historky se "opravdu staly kamarádovi kamaráda", takže jsem se dost bavil.
Knížka se mi moc líbila. Jednotliví samotáři mi byli (až na čestné výjimky) velmi sympatičtí. A kde je vlastně ten normální svět? Tady, kde se stále jen honíme za penězi, nebo tam, kde lidé prostě mají čas?
Nejsem čtenářem detektivek, takže jsem zaujatý. Samotný příběh, dobrá, dejme tomu. Co mě ale v podstatě od začátku štvalo, byly jednotlivé postavy. Alkoholička Rachel vršící jednu chybu za druhou, hrubián Scott, hysterická Anna, které vadí, že Rachel projde pět bloků od domu. Ne, ne, jediná postava tam nebyla normální. A Ken... ehm... Tom tomu dal všemu korunu.
Kniha je skvělá. Snad jediné, co bych jí "vytkl", je to, že předpokládá dosti podrobnou znalost antických dějin. Ale to je chyba na straně přijímače...
Horko, dusno jednoho léta roku 1935. Příběh pomalinku graduje do "večerních událostí". Následují desítky stránek příběhu, který smrdí happy-endem, ale pak dojde k nečekanému zvratu a všechno je jinak. U mě nejlepší autorova kniha.
Knížka se mi líbila. Možná je to i dobou, kdy jsem ji četl. Michael Beard, hlavní hrdina, člověk, který (kromě Nobelovky před třiceti lety) nic dalšího nedokázal a jenom parazituje na svém okolí. Osobně si myslím, že je téma až nechutně aktuální.
Tahle knížka mě pobavila. Stejnojmenné postavy jsem při četbě řešil tak, že jsem si představil typizovanou Úrsulu a typizovaného Buendíu s pleší a knírem a už jsem jel. Docela dobré psycho. Magické prvky jsem ve "vážné" literatuře v té době ještě neznal, takže mě velmi příjemně překvapily. A na Rebecu lízající omítku ze stěn si vzpomenu i po letech s úsměvem.
Tak nějak nevím. Jazyk, metafory - perfektní. Samotné řemeslné zpracování - perfektní. Ale na druhou stranu jsem se nedokázal ani s jednou z postav nějak blíže identifikovat a trochu mě i štvaly. Autistický stalker Florentino, který zpracuje každou ženu, jež před ním nevyleze na strom, ale "miluje" Ferminu, mi šel na nervy asi nejvíc. Fermina se pasivně nechala uhnat napřed Urbinem a později Arizou, aniž bych u ní měl pocit, že cokoliv z toho opravdu chce. Suchar Juvenal Urbino, který svou ženu štval tak dlouho, až si na sebe zvykli, působil alespoň trochu životně, ale také mi k srdci nepřirostl... Možná dílo plně docením v pokročilejším věku, ale za dané situace tři hvězdy za jazyk.
Knížka je určitě zábavná a lehká na čtení, ale na druhou stranu jsem od ní asi čekal malinko víc. Humor je skvělý, několikrát jsem vybuchl smíchy někde mezi lidmi, což se moc často knihám nepodaří. Ale samotný příběh... trochu roztrhaný a místy nenavazující.
Většina recenzentů už to podstatné řekla, ale přidám svou trošku. Za mě je kniha určitě velmi dobrá, ale je trochu zbytečně natahovaná. Velmi mě ale potěšily odkazy na jiné knihy, které jsem už četl (Marinus z Domu za zdí, Jasnozřiví z Atlasu mraků a jsem si jist, že jsem si spousty věcí nevšiml). Skvělá práce s jazykem je u Mitchella standardem. Asi nejvíc mě na knize dostalo posupné "ubývání slunečního svitu". Oproti prozářeným pasážím z Hollyina dětství a mládí až k podzimnímu postapu v závěru knihy.
Tahle kniha mi neskutečně sedla. Autor nechává spoustu věcí na čtenáři, aby si sám domýšlel, co jednotlivé postavy vidí, cítí, nebo co se jim stalo. Famózní jsou pasáže, kdy bioložka prchá noční bažinou před kvílícím "čímsi" a "špagety" na nebi po smrti psycholožky. Snad jen škoda, že nebyl dokončen (a v dalších aspoň naznačen) smysl nápisu v geografické anomálii...
Na jednu stranu má kniha jasný tah na bránu. Bohové jsou všude, přizpůsobují se, adaptují na moderní společnost, ok. Na stranu druhou se autor často tříští na popisech, bez kterých by se čtenář i Stín obešli a které nepříjemně zdržují. Naopak, potenciálně zajímavé pasáže na mě občas působily nedotaženě (Stín a jeho manželka). A jsem jediný, koho napadlo, proč se v knize také neobjevil Jehova, Alláh nebo Kristus (autorem vyřazený)?
Tak konečně dočteno. Knížka je to svižná, jednotlivé postavy působí skutečně a potěší drobné detaily (např. koberce na schodech z pletiva, aby se Sissix nezamotaly do ok drápy, bordelářka Kizzy s věčnými křupkami). Na druhou stranu knížka podle mě trochu postrádá děj, většinu textu sledujeme posádku, byť sympatickou, ale kromě závěru knihy schází akce. Jako vysloveně nadbytečné pak vnímám pasáže, kdy se jednotlivé postavy autocenzurují ve chvíli, kdy mají tentendci posuzovat nějaké ufony podle "homocentrických" názorů, protože výchova čtenářů podle mě ke krásné literatuře nepatří.
V dobrém slova smyslu zvláštní knížka. Kdo čekal jasné odpovědi, ten se nedočká, naopak. Autor řadu situací a jevů nevysvětluje, ale jenom lehce naznačuje. Navíc jako bonus dodá ranec nových otázek. Kniha mi trochu připomněla film Stalker, kde také není jasné, co se skutečně děje a co je pouze představa jednotlivých postav...
Kniha se mi líbila. Hlavně to, jak se Quinův plán postupně realizoval, až došlo k otočení rolí - kdo je vlastně v závěrečných povídkách pánem situace?