hledaseniki komentáře u knih

Co říct, tohle je prostě Agatha Christie.
Tentokráte vyšetřujeme se slečnou Marpolou, která na žádost svého známého vyráží na výlet, kde má něco odhalit.
Ten námět mi přijde originální, protože ani v dnešní době jsem se nesetkala s knihou, která měla podobný nápad. Už jsem zvyklá, že v každém příběhu z pera A. Christie je velké množství postav, ale tady jsem se zpočátku hůře orientovala. Marplová sice nepatří mezi mé oblíbené detektivy, ale nemůžu jí upřít její vychytralost.

4 10.02.2021

Očekávala jsem thriller dostala jsem drama a vůbec to nevadilo.
Každá kapitola je věnována některému z cestujících. Pro osm cestujících to je běžná cesta vlakem, ale netuší, jak se může taková cesta zvrtnout.
Autorka netlačí na pilu, postupně čtenáře seznamuje s cestujícími, každý má jiné starosti, každého trápí něco jiného, někdo jede na svatbu, někdo na výlet a někdo za prací, někdo je ve vlaku s účelem zabíjet. Běžný den se změní v hotové peklo. Kniha se nesnaží ze čtenářů vymáčknout nějaké emoce, ono to tak nějak plyne samovolně pomalu a plíživě.
I přes to, že jde o téma teroristického útoku je tahle kniha nesmírně čtivá. Donutí vás se zamyslet nad věcmi, které byste normálně třeba vůbec neřešili nebo by vás ani nenapadli a to si na té knize cením.
Kniha je nesmírně poutavá, dojemná, silná a neuvěřitelně skutečná.
Téma které tak často v knihách nepotkávám a je třeba o něm mluvit!

2 02.02.2021

Tohle bylo nečekaně dobrý...
Jako malá jsem od prababičky a pradědy dostávala pohádky bratří Grimmů a i po tolika letech se k nim ráda vracím a obzvláště pokud jsou vyprávěny jinak.
Dvanáct sester a jedno prokletí. Annaleigh jako hlavní postava, to byla vynikající volba. Je skromná, milá, chytrá a má šmrnc. Ostatní sestry nedostaly tolik prostoru, ale přiznám se, že mi to ani nevadilo. Příběh je místy opravdu temný, ale upřímně říkám, že jsem čekala že to bude temnější, přece jen je to pohádka bratří Grimmů, takže jsem s napětím očekávala co se z toho příběhu vyklube. Pokud si vzpomínám tak v originální pohádce dívkám odpadávají končetiny...tak toho se tady nedočkáme!
Romantická linka byla možná zbytečná, ale protože mi oba milenci vyloženě sedli, tak jsem si jejich společné chvíle užívala.
Rozuzlení příběhu bylo moc rychlé, autorka totiž postupovala celou dobu pomalu, pak se to postupně začalo rozjíždět a náhle byl konec, klidně bych unesla kdyby to bylo o chlup delší s podstatně podrobnějším koncem. I přes pár námitek, které jsou čistě můj problém se mi kniha dobře četla a rozhodně je to zase něco jiného v tomhle žánru.

4 29.01.2021

Neskutečně čtivá série na tomhle se shodneme asi všichni, kteří jsme měli co dočinění s Angelou Marsons a její hlavní hrdinkou Kim Stone.
V šestém díle se autorka rozhodla věnovat tématu rasismu a xenofobie, tohle téma je bohužel stále aktuální. Já sama tohle smýšlení nechápu, takže musím říct, že některé pasáže ...no páni, to byla síla!
Pole působnosti v tomhle díle je daleko větší, protože Kim spolupracuje na případu se svým bývalým parťákem a Kimin tým pracuje samostatně na něčem úplně jiném, takže tenhle díl byl o to čtivější, protože každá kapitola byla z úhlu jiného týmu, takže to čtenáře obzvlášť nutí číst.
Já vlastně knize nemám co vytknout, teda něco bych možná měla, tak nějak ty konce mi přijdou docela zalité sluncem, přece jen žádný detektiv nemůže vyřešit každý případ, to by nebylo tolik odložených případů, takže tohle je asi to jediné, co mi na příběhu vadí, jinak si stojím zatím, že Angela Marsons je prostě vynikající autorka, která vás nenechá v klidu a nedá vám spát a donutí čtenáře knihy zhltnout.

11 20.01.2021

Od Liane Moriarty jsem dosud nic nečetla, když ale vyšla kniha Úplně cizí lidé, tak mě svou anotací zaujala a rozhodla jsem se jí dát šanci.
Skupina lidí, kteří se vzájemně neznají se vydávají do lázní, které slibují, že jim změní život.
Dost podstatnou část poznáváme vcelku početnou skupinku lidí, jejich povahy a především jejich život. Příběh je vyprávěn každou postavou, nikdy se tam neopakují stejné věci, prostě tak nějak navazují na události. Určitě to není knížka, kterou zhltnete za jedno odpoledne, tenhle druh čtiva to určitě není, přesto, že se toho v příběhu ve větší části nic neděje, tak máte stejně potřebu číst a dozvědět se víc a když se tak stane, tak mě napadá jedno slovo a tím je absurdní, tak by totiž tahle kniha dala označit. Svým způsobem je to taková divnokniha, ale vlastně jsem s tím ani neměla problém. Ta délka byla na můj vkus docela přemrštěná a zbytečná, mohlo to být kratší a autorka si mohla odpustit, ty poslední kapitoly, které jsou přebytečné, nebylo třeba rozvíjet příběh o 3 měsíce, o 1 rok apod.
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila, jsem někde na půl cesty, ale nemění to nic na tom, že Moriarty píše čtivě a asi nejvíc se mi líbilo poznávat postavy a proto to není poslední kniha, kterou od ní budu číst.

Před rokem jsem se pustila do prvního dílu této krimi série s Kim Stone, okamžitě jsem jí propadla. Kim Stone je hrozně zvláštní hlavní hrdinka, i když si jí musíte zamilovat okamžitě, pak se ten vztah prohlubuje ještě víc, fandíte jí, chápete její chování a rozumíte jejím pohnutkám, prostě a jednoduše si vás jako čtenáře získá. Ačkoliv uběhla docela dlouhá doba od chvíle kdy jsem četla čtvrtý díl, okamžitě mě děj vtáhnul a nešlo se od toho odtrhnout.
Další zapeklitý případ do kterého se ještě přimotá dobře známá mrcha Alex, ano měla jsem obavu, protože díl ve kterém se prvně objevila Alex mi absolutně nesedl, ale tenhle mi zase naopak sednul úplně nejvíc a zatím ho považuju za nejlepší. Dlouho nebudu otálet a pustím se do dalšího dílu, protože jakmile s Kim začnete máte problém přestat.
Angela Marsons píše poutavě a každého čtenáře vtáhne do děje raz dva.

8 13.01.2021

Rick Riordan a Percy Jackson a jeho přátelé mě prostě baví. S Percym je to vždy příjemně strávený čas a to z mnoha důvodů. Fascinuje řecká mytologie, syn Poseidona má talent se vždycky připlést k malérům ať už nevědomě nebo vědomě. Čtvrtý díl přenese čtenáře do labyrintu, jak už samotný název napovídá a můžu říct, že to byla dle mého jedna z nejlepších dějových linek, nenajde se tam chvilka u které by se čtenář nudil, když už tam není žádná akce, tak se o zábavu postarají právě samotní hrdinové. Tahle série se může pyšnit tím, že je neskutečně čtivá, strávila jsem u toho dvě noci a byl konec. Ty kapitoly nejsou nijak dlouhé a vlastně příběh vás nutí pokračovat v odhalování dalších nestvůr, objevování dalších Bohů apod.
Rick Riordan prostě umí vyprávět a asi nejvíc si na něm cením toho, že svým psaním dětem předává jisté vědomosti právě o řecké mytologii, ale navíc to dělá takovou nenásilnou formou, naopak je to neskutečně zábavné. Tohle byl prostě nejlepší díl z celé série, postavy se vyvíjejí a s nimi i samotný příběh.

3 11.01.2021

Nebudu tvrdit, že jsem se nezamilovala do té obálky, a ano, někdy povrchně vybírám knihy na základě obálky. S četbou, která je určená mladším čtenářům nemám problém, i přesto, že se do jejich věkové kategorie už dávno nevejdu. Věděla jsem co přibližně od příběhu čekat a to jsem taky dostala, příběh je předvídatelný, což ale neznamená, že to je špatně, jde prostě o klasický model hate-love. Kudy ke hvězdám se přesto v mnohém liší od podobných příběhů a to především díky samotným hrdinům. Lennon a Zorie jsou celkem netypičtí teenageři, asi nejlepší označení je slovo nerd a to mě prostě baví. S Lennonem bych se klidně v divočině ztratila třeba i úmyslně. Jeho smysl pro humor mi sedl, sarkasmus mu také nebyl cizí a Zorie vcelku rozumná holka se zvláštní zálibou ve hvězdách a v plánování. Čtení jsem si užívala a za jeden den jsem měla dočteno, což přiznávám mě docela mrzelo. Jak říkám kniha neřeší žádná vážná témata, i když vážnější tvář kniha má, ale největší a nejsilnější stránkou příběhu jsou právě jeho hrdinové.

4 10.01.2021

Není to tak dávno, co jsem se pustila do autorčiny knihy Duch domu Ashburnů a i přesto, že mi na její knize něco vadilo, rozhodla jsem se zkusit její další knihu.
Přízrak domu Carrowů se dle anotace jevil zajímavě a to samé mohu říct po jejím dočtení. Temný dům s ohavnou minulostí + parta lidí, kteří se rozhodnou v domě nějakou dobu zůstat a navázat spojení s duchy. Co se příběhu týče nemám co vytknout, sice děj nenabízí nic nového, ale to se dá očekávat. Postavy jsou jednak sympatické a jako čtenář jsem s nimi ráda trávila společné chvíle. V mnohém mi dům připomínal Dům v růžích a to je rozhodně plus. Postavy nejednají úplně debilně jak tomu v podobných knihách bývá a ostatně dost jsem se pozastavovala nad chováním hrdinky v předešlé autorčině knize, takže tady jsem byla mile překvapena. Má to spád, je to neskutečně čtivé, místy i dost strašidelné a vlastně jsem se od toho nemohla odtrhnout. Remy jako hlavní hrdinka příběhu je dalším velkým plusem, stejně jako duchové všeho druhu. Má to vynikající atmosféru.
Stejně jako tomu bylo u knihy Duch domu Asburnů i tady mám s jednou věcí zásadní problém a tím je konec. Rozhodně se pustím do autorčiných dalších knih a budu doufat, že bude nadále překvapovat.

6 09.01.2021

Devátý spolek je kniha, která vládla v minulém roce zahraniční knižní scéně, někdo si knihu zamiloval a někomu se naopak nelíbila a měl problém ji dočíst, já patřím do toho prvního tábora.
Od Leigh Bardugo jsem dosud nic nečetla, takže to bylo mé první setkání s úspěšnou autorkou, kterou milují lidé po celém světě. Takže naprosto nezaujatě mohu říct, že Leigh Bardugo umí psát. Ještě předtím než jsem se pustila do knihy jsem měla hrůzu z té bichličky. Asi nejzásadnější problém této knihy je to, že autorka neztrácí čas a hned v první kapitole nás vhazuje do rozjetého vlaku, takže jako čtenář máte velký problém pobrat, co se to vlastně děje. Postavy neznáte, neznáte ani pořádně děj, znáte jen to, co jste se dočetli v anotaci a to není mnoho, takže tohle tápání byl asi největší problém, který jsem s knihou měla. Jakmile tohle překlenete a začnete se v ději a postavách orientovat začíná neskutečná jízda, nechci říct, že má kniha pomalé tempo, ale prostě si tak nějak plyne podle sebe, jsou chvíle kdy na pilu netlačí a pak jsou chvíle, kdy vás příběh tak pohltí, že knihu nemůžete ani odložit.
Temný příběh spolků a navíc detektivní zápletka, to byl ten důvod proč jsem se do té knihy pustila a nebyla jsem zklamaná. Hlavní hrdinka Alex, je ženská dle mého gusta, s ničím se nepárá a to je mi sympatické, fandila jsem jí, dychtila jsem po odpovědích a byla jsem napnutá jak struna. Tohle mi vyloženě sedlo.
Nezbývá než si čekání na další díl ukrátit další autorčinou knihou, protože prostě není zbytí.

15.12.2020

Mé první setkání s Kateřinou Šardickou a určitě ne poslední. Téma slovanského folklóru v knihách, tak často nepotkávám a tohle mi vyloženě sedlo.
Má to vynikající atmosféru, nevzpomínám si, že bych něco podobného četla. Hned v úvodu vás autorka nahlodá a zvědavost vám nedá a nutí vás to číst. Je to ideální podzimní/zimní čtení, protože samotná kniha se odehrává v tomto období. Hlavní hrdinové, potažmo hlavní hrdinka je sympatická. Fandíte jí, doufáte, že se jí povede odhalit záhadu zmizení jejího bratra. Líbí se mi ten nápad a ty ilustrace v té knize jsou nádherné, škoda, že jich tam nebylo trochu víc.
Závěrečné rozuzlení bylo na můj vkus trochu uspěchané, ale nemění to nic na tom, že tohle prostě číst chcete!
Už se těším na autorčinu prvotinu (Zmizení Sáry Lindertové) a doufám, že kniha Noci běsů nebude její poslední knihou.

1 04.12.2020

Jak nejlépe popsat Fámu... jedna velká ztráta času.
Anotace knihy vypadala vcelku zajímavě, co jeden jediný drb dovede rozpoutat. Je jasné, že všechno se hned nestane na začátku, takže jsem knize pořád dávala šanci a to i přesto, že tam bylo strašně moc postav a dost dlouho vám trvá, než je od sebe rozeznáte, protože autorka se nesnažila o nějaké hlubší zkoumání, všechno je to na takové povrchní bázi, takže to vám k identifikaci postav moc nepomůže. Je to strašně zdlouhavé a dlouho trvá než se tam začne něco dít, protože je to vlastně jen tlachání okolo. Když jsem byla za polovinou, tak jsem už uvažovala o tom, že to vzdám a odložím to. Knihou jsem se prokousávala 14 dní, což je na necelých 300 stránek příšerné.
Hlavní hrdinka se chovala jak malá holka, která řešila neskutečné ptákoviny, které si myslím a doufám, že by dospělá žena a navíc matka vůbec nikdy neřešila, mnohdy mi přišla jak puberťačka. Jedna fáma o vražedkyni a vypadalo, že na malém anglickém městečku tuto skutečnost řeší jen hrstka lidí a posléze to už snad řešila jen hlavní hrdinka.
Tohle bylo jedním slovem utrpení, na posledních x stránkách se konečně začalo něco dít, ale to nestačilo, podle zařazení do žánru jde o thriller....pardon, ten si představuju úplně jinak.
Možná někdy zkusím další autorčinu knihu, ale leda bych se uhodila do hlavy a měla amnézii a zapomněla na to nic, co se v téhle knize dělo.

6 24.11.2020

Stříbrná cesta mi zdobila knihovnu od té chvíle kdy vyšla, přesto, že jsem jí vídala všude pustila jsem se do ní až nyní.
Při čtení anotace si řeknete, že jde o další thriller ze Švédska, ale opak je pravdou. Dlouho jsem nečetla něco, co bylo tak mrazivého (ve všech ohledech). Celým příběhem prostupuje temná atmosféra, která na čtenáře dýchá i z těch stránek. Stina Jackson má svižný styl psaní, dokonale vyobrazila psychologii daných postav i přesto, že to není čtení zalité sluncem, stále vás to nutí číst, protože to prostě jinak nejde. Ve své podstatě je to obyčejný příběh, ale Stina Jackson ho napsala neobyčejně.
Syrové, mrazivé, pravdivé, divné....

7 15.11.2020

Podzimní počasí vyloženě láká k duchařským příběhům, je pravdou že ač jsem o spisovatelce slyšela, tak jsem se pořád z nějakého důvodu jejím knihám bránila, nicméně pochmurné počasí si vybralo svou daň.
K příběhu jako takovému vlastně nemám co říct nebo lépe řečeno nemám mu co vytknout, děj je pomalejšího rázu, ale tak už to prostě bývá u duchařských příběhů, ale asi mým největším problémem byla samotná hrdinka. Je to sice sympatická holka, která až přehnaně řeší, jestli někdo z místních bude její kamarád nebo ne, ale největší problém bylo její chování, teď nemám na mysli jak se chovala v přítomnosti duchů, ale těžko si dovedu představit, že někdo zdědí obrovský dům, přijede na místo a jde si lehnout. Každý normální člověk by přece ten dům prozkoumal, prošel všechny pokoje, ale hlavní hrdinka šla spát. Víceméně celý příběh se odehrává v domě, ale v domě který hlavní hrdinka vůbec nezná a tím pádem, když nepátrá ona, tak ani čtenář. Celkově si hlavní hrdinka dost naříkala na spoustu věcí, věcí bez kterých bychom se my čtenáři obešli.
Jak jsem už říkala, kniha je hubená, takže jí zhltnete jak malinu, v polovině knihy se konečně začíná něco dít a s vyústěním příběhu jsem byla spokojená. Netvrdím, že je to veledílo, ale na další autorčiny knihy jsem zvědavá, ale rozhodně to chce dávkovat.

5 15.11.2020

Na Imaginárního přítele jsem byla hrozně zvědavá. Když jsem prvně vzala knihu a začetla se, tak mě příběh neuvěřitelně pohltil, nutil mě otáčet jednu stránku za druhou, svou atmosférou a i tím stylem psaní to neuvěřitelně připomíná Stephena Kinga, děj plynul a s každou stránkou jsem byla zvědavější. Bohužel jsem z toho nebyla vystrašená a řekla, bych že označit to za horor je mimo mísu. Má to mnohem víc motivů, ale dle mého horor vypadá jinak. Mnoho lidí knihu přirovnává právě k TO od Stephena Kinga, ano jistou podobnost tam vidím, ale jak říkám u toho se čtenář dokázal vyděsit. Kdybych měla říct slovo, které by nejlépe vystihlo tuhle knihu, tak to bude nevědomost, protože naskočíte do příběhu a i když jste za polovinou, tak nejste o moc moudřejší a pořád vlastně tápete. Posledních 200 stránek byla neskutečná jízda, přišlo pár zvratů a celkově ten příběh je dobře promyšlený, jenže ten závěr byl pro mě neskutečným zklamáním, nicméně je to můj osobní problém.
Imaginární přítel nebude pro každého, kniha je dost obsáhlá a řekněme si upřímně, neuškodilo by pár stránek ubrat, postav je tam celá řada, jsou dobře vykreslené a jako celek to není špatná kniha, jen mi přišlo, že Chbosky si tak trochu hrál na Kinga a chtěl napsat další TO.

1 20.10.2020

O Papírových panenkách jsem toho moc nevěděla, anotace zaujala, takže jsem se rozhodla to vyzkoušet.
Příběh je vyprávěn z pohledu tří osob nebo respektive ze čtyř, když tam připočítám i kapitoly s vrahem. Prostá a jednoduchá zápletka spočívá v tom, že vrah se mstí pedofilům, stručně řečeno. Z počátku to vypadalo celkem zajímavě, když poznáváte postavy, ale má to pomalé tempo, je to takové roztahané a kapitola střídá kapitolu a vy pořád nic nevíte, jen zjišťujete naprosto nepodstatné informace, bez kterých by se čtenář jisto jistě obešel. Je to všude samá omáčka a děj se rozjíždí vlastně až na konci. Detektivní příběh si představuji jinak. Nemělo to grády, nemělo to nic, ani zajímavé postavy a ve finále ani dobrou myšlenku, protože to je něco co jsme tu měli už tolikrát.
Já tohle považuju za velké šlápnutí vedle. Nene, tohle už nikdy víc.

3 05.05.2020

Každé srdce je bránou, má skvělou myšlenku. Hned v úvodu se noříme do příběhu, o kterém vlastně vůbec nic nevíte a tápete stejně jako hlavní hrdinka. Styl vyprávění a psaní není nijak náročný, čte se to rychle, ale bohužel se tam podstatnou část vůbec nic neděje, a když už se něco začíná dít, tak je to jen na pár stránkách a následuje konec.

Samotná myšlenka je vážně skvělá, to že existuje několik světů, v kterém někteří můžou žít věčně a někteří ne a ti co to štěstí nemají, čekají ve škole určené dětem, které doufají, že se jim jejich brány znovu otevřou. Vidím tam kombinaci Alenky v říši divů, Narnie a spousty dalších příběhů, což se mi líbí, ale ten příběh působí hrozně prázdně, i když se snaží být svým způsobem zajímavý, ale je to podle mě neucelené. Mělo to potenciál zaujmout i starší čtenáře, ale hlubší myšlenka se po cestě vytratila, je to škoda.

Obálka je ale nádherná.

2 26.03.2020

Před lety jsem objevila muže jménem Sebastian Fitzek. Je to naprosto úžasný autor krimi románů nebo chcete-li thrillerů. V dnešní době vzniká takové množství thrillerů, protože je po tom velká poptávka, jenže v tom množství je jen málo z nich kvalitních a především ty zápletky jsou předvídatelné, tohle ale není případ Sebastiana Fitzeka.

Jeho nejnovější kniha Pacient je stejně strhující jako každá jeho kniha, čte se to neuvěřitelně rychle a hlavně vás to tak vtáhne, že to čtenáře nutí číst. Zápletka je v tomhle případě jednoduchá, ale nenechte se mýlit, je to prostě geniální autor, takže budete podezírat každého, nic není takové, jak se na první pohled zdá a to je prostě typický Fitzek. Jeho příběhy jsou čtivé, zábavné, i když někdy dost děsivé a když si myslíte, že něco víte, tak vás vyvede z omylu. Pacient má skvělou zápletku a je to zase po dlouhé době thriller, který vás prostě dostane!
Takže pokud jste od něj ještě nic nečetli a milujete thrillery, tak ho můžu doporučit. Doufám, že se brzy dočkáme jeho další knihy.

5 20.03.2020

Young adult žánr se mě už dávno netýká, přesto se tomuto žánru absolutně nebráním, ba naopak si ráda přečtu něco docela jiného. Dvůr trnů a růží mám na svém seznamu už od jeho vydání a kamarádka do mě tak dlouho šila, až jsem to konečně přečetla.
Dvůr trnů a růží se dost podobá disneyovce Kráska a Zvíře, nicméně Sarah J. Mass se rozhodla jít svou vlastní cestou a vložila do příběhu své nápady a to je jedině dobře. Musím říct, že Kráska a Zvíře je jedna z mých nejoblíbenějších pohádek vůbec, pochopitelně mám na mysli zrovna tu animovanou od Disneyho!!! A kniha, která má okolo 440 stánek, se mi dostala pod kůži ostatně jako samotné postavy.
Feyre jsem měla občas chuť nakopnout, ale řekla bych, že to bylo úmyslné, protože přece jen jde o knižní sérii a autorka chtěla její postavu rozvíjet a to se povedlo, takže v průběhu příběhu se čtenářům vztah k hlavní hrdince změní, alespoň já jsem to tak měla. Sarah J. Mass nám ukazuje nový svět plný víl a musím přiznat, že mě to vážně dostalo. Kdo by nezbožňoval kousavého Rhysanda (ano, přiznávám bez okolků, chtěla bych si ho vzít). Zhltla jsem to raz dva, jen mě zatraceně mrzelo, že tam Rhysand nebyl daleko víc. Zamilovávat do postav se mi stává hodně málo a v teen příbězích už vůbec ne, tady se to vážně povedlo a při čtení některých pasáží jsem si myslela, že jsou snad v příběhu stránky z 50 odstínů…

1 19.09.2018

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je kniha, kterou jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho. Letos se mi to konečně povedlo a nemůžu vyjádřit slovy jak je tahle kniha úžasná.
Dospívání je všelijaké, každý si ho prožil po svém. Aristoteles a Dante jsou dva rozdílní mladíci, kteří se seznámí celkem náhodně a po pár dnech a jsou z nich nerozluční přátelé. Příběh je neuvěřitelně milý a úplně z něj čiší ta laskavost, jemnost, i když samozřejmě ne vždy, přece jen život není vždy jednoduchý a existují mezi námi monstra, ať se nám to líbí nebo ne.

Láska je láska ať jde o vztah ženy s mužem nebo vztah mezi mužem a mužem, já s tím nemám problém a naopak se mi líbí, že do filmů a knih dostává i láska mezi lidmi stejného pohlaví. Mám moc ráda, když nějakou knihu dočtu, zaklapnu jí a cítím, že mě její příběh zahřál u srdce, že to nebylo žádné laciné klišé, které vídáme dnes a denně. Tohle je kniha, kterou jsem po přečtení nechtěla ani odložit a i když je to dost dlouho co jsem jí četla, vždycky si na ní vzpomenu a to jedině v dobrém.
Kniha je sice cílená pro mladší čtenáře, ale já si troufám říct, že tahle kniha je pro každého.

Víc takových knih!

2 14.09.2018