Hels-is-unicorn komentáře u knih

Proč mi trvalo tak strašně dlouho, než jsem objevila tuhle sérii?! Absolutně nemám co vytknout, za mě jednoznačně jeden z nejlepších retellingů, co jsem zatím četla. Jsem zvědavá, jak se příběh bude dál vyvíjet a které klasické pohádky si vlastně autorka bere do parády.

2 08.06.2020

Na tuhle knihu jsem se vážně, vážně moc těšila. Obálka je krásná a navíc jsem na ni viděla spoustu pozitivních recenzí na sociálních sítích. Sice přímo od nakladatele, ale proč jim čas od času nevěřit.
Do první poloviny knihy jsem byla přesvědčená, že jakmile ji dočtu, pošlu ji dál. Postavy mi byly extrémně nesympatické, jejich problémy povrchní a nezáživné, navíc se podle mého názoru nikdo z nich nechoval racionálně. Jediné, co mě u knihy udrželo, byly krátké kapitoly, díky kterým měl příběh rychlý spád. Navíc mě zajímalo, co je to vlastně s těmi démony. Druhá půlka knížky to nakonec celkem zachránila a nakonec asi i zařídila, že mi zůstane v knihovně :-)
Každopádně víc jak 3* dát nemůžu. A ne kvůli tomu, že by autorka knihu špatně promyslela, a věřím, že ji ani špatně nenapsala. Dávám je kvůli překladu. Krátké věty. Minimum přívlastků. Oploštělé popisy. Úplně o ničem. I slohové práce žáků základních škol bývají rozvitější než to, co vytvořil překladatel Zlodějů dýmu. Je to hrozná škoda, když knize s velkým potenciálem přiřadí tak špatného překladatele. Navíc, jak už je pravděpodobně u CooBoo tradicí, se v knize dalo najít několik úplně zbytečných hrubek. Kolikrát si říkám, jaké je štěstí, že si to autoři sami nepřečtou, jinak by do Česka práva snad přestali prodávat úplně :-)

2 19.05.2020

O téhle knížce jsem hodně dlouho nevěděla, co si mám vlastně myslet. Začátek mě totálně znechutil, hanbatiny, blitky a nesmyslné úkoly, to není nic pro mě. Ale jsem moc ráda, že jsem po dvou měsících, co se mi jen tak válela v knihovničce, začala znovu číst. Trvalo mi dost dlouho, než jsem si zvykla na strohý styl vyprávění, ale v průběhu mě napadlo, že to je vlastně pro východní literaturu poměrně obvyklé a že vlastně není důvod, aby mě to nějak zaráželo :-) A tak, jak jsem si původně myslela, že knížku zkusím někde střelit a budu doufat, že se někdo chytne na lep krásné obálky jako já, jsem teď moc ráda, že ji mám. Bylo to něco nového, neotřelého a svým způsobem neuvěřitelně zajímavého. Jen malá výtka knihkupcům (jsem jedním z nich :D), rozhodně bych ji neřadila do literatury pro mládež a už vůbec ne pro děti. Je drzá a sprostá, což by se mládeži možná mohlo líbit, ale tak dospělým způsobem, že se obávám, že ji teenager vůbec nemá šanci pochopit :-)

2 01.03.2019

Asi jsem udělala chybu, že jsem nešla chronologicky podle roku vydání, když jsem volila, co si od autorky přečtu. Prvně jsem totiž sáhla po Převorství, které rozhodně nastavilo laťku vysoko. U Převorství si mnoho recenzentů stěžovalo, že byl rozjezd pomalý, špatně se jim orientovalo v postavách a nelíbily se jim kapitoly z různých pohledů. Mně naopak tohle všechno chybělo. Rozjezd byl tak rychlý, že jsem vlastně moc nepochopila, co to čtu. Postav je i tady spousta, ale chybí jejich soupis na konci knihy. Navíc jsem se absolutně nechytala v druzích jasnovidců, a to ani po tom, co jsem objevila graf s jejich frakcemi. Trvalo mi i hrozně dlouho, než jsem pochopila, že "jasnovidci" a "vidoucí" jsou synonyma a slova nadřazená všem poddruhům.
Zatím mám z knihy dost smíšené pocity, nemůžu říct, že by mě vyloženě nadchla, jako se to stalo u Převorství, ale rozhodně mě zajímají další díly. Přijde mi, že je to takové okénko do minulosti, když v YA letěla postapo typu Divergence a Hunger Games.
U autorky si cením především toho, jak nenápadně přistupuje k romantice. Žádná zbytečná velká gesta a vzplanutí, ale pomalá, přirozená láska. Plus ještě ve velmi zajímavých kombinacích :-)
Na závěr bych ráda pochválila překladatele za to, jak pracuje se slangem. Sice jsem musela nahlédnout do slovníčku (který taky dost cením!), ale je poznat, že si s ním vyhrál a opravdu se snažil se ho držet. Myslím, že leckdo by se na to vyprdl :-)

1 05.04.2023

Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela podívat, jak jsem ohodnotila předchozí díl série, než jsem napsala hodnocení tomu nejnovějšímu. Nemůžu si pomoct, tahle série prostě upadá. První díl byl totální pecka, něco nového, něco napínavého, něco sexy. Ale další dva díly jedou podle stejného schematu - zhruba 400 stran se nic pořádně neděje, jen se vyprndává a souloží, a pořádná akce přijde až na konec. Druhý díl si už nepamatuju až tak dobře, ale v tomhle díle mi vyloženě vadilo několik věcí. Dialogy byly příšerně statické. Běžně se v knihách odehrávají v pohybu, postavy se někam přemisťují, něco dělají. Tady se vždycky stálo na místě... a to pravděpodobně i několik hodin, protože mnohé dialogy se táhly přes několik kapitol. Druhá věc, u které jsem opravdu po prvním dílu nečekala, že mi bude vadit, je sex. Zbytečně často a na nevhodných místech, zbytečně vulgární a vlastně vůbec ne sexy. Naopak místy až odpudivý (představte si, že se po některých pasážích chystáte na večeři... minimálně mě rozhodně přešla chuť). No a ta poslední je dokonalost hlavní hrdinky, která je každou stránkou dokonalejší. Kolik titulů bude muset ještě prostřídat, než tahle série konečně skončí?
Upřímně, kdyby autorka nepoužila dva prvky, co na mě fungují vždycky - vlkodlaky a draky - už bych nejspíš ani moc nepřemýšlela o tom, jestli nakupovat další díly. Ano, chyběly by mi v knihovničce, ale knihovna je taky možnost. Jsem na rozpacích, počet hvězd vůbec není relevantní, protože vycházím pouze z toho, že i daleko větším brakům jsem dala 3, které bych ráda použila i teď. Zároveň jsem 4* dala předchozímu dílu, který byl po většinu času srovnatelně nudný.
A ještě menší poznámka "pod čarou" na závěr. Řekla bych, že obdobné pocity měl i korektor, protože přesně v polovině knihy najednou bylo chyb jak nasekáno, zatímco na začátku a konci prakticky nic. Nemůžu mu to ani vyčítat, prostřední část byl fakt porod přečíst a neodložit.

1 16.02.2023

Než se pustím do recenze, ráda bych poděkovala CooBoo, že jsem si knihu mohla přečíst jako výhru z facebookové soutěže, protože sama bych si ji pravděpodobně nikdy nekoupila a ani po ní nesáhla v knihovně.
Nemám ráda Shakespeara, opravdu nemám. Romeo a Julie je podle mě úplně nesmyslný příběh o dvou poblázněných dětech, co zbytečně přijdou o život kvůli rozhašteřeným rodinám. Bála jsem se, že přesně toho se autorka bude držet, a jsem ráda, že k retellingu přistoupila velmi flexibilně. Protože mě kniha na první pohled nezaujala, nečetla jsem žádné anotace. A jsem ráda, protože jsem aspoň nevěděla, do čeho vlastně jdu.
Spíš než k Romeovi a Julii kniha tíhne ke stylu alá Peaky Blinders, což můžu. Romantická linka je hooodně v pozadí, což taky můžu. Lepší, než kdyby to byl přeslazený cajdák, jako je předloha. No a fantasy prvky? Že se vůbec ptáte, to rozhodně můžu. Za mě úplně super věc, trochu detektivka, trochu fantasy, trochu romantika. Parádní bylo i prostředí knihy, mám moc ráda, když se autoři nebojí odklonit od západněevropského a amerického fiktivního světa. Přesto ale nemůžu dát plný počet hvězd, takže si pojďme projít i negativa.
Kdo je vlastně ten záporák, bylo jasné od momentu, kdy se ukázal na scéně. Postavy mění svoje charaktery podle situace. A samozřejmě musí být korektní, i když se děj odehrává na začátku 20. století. Nicméně nijak extra rušivě to nepůsobilo, jako to v některých knihách poslední doby umí. Taky mi trošku vadilo, že po stovkách stran tápání ve tmě se záhada šílenství vyřešila na asi 20 stranách.
Na závěr se ještě musím vyjádřit z jazykové stránce knihy. Chyběly mi poznámky pod čarou, nebo jakékoliv jiné zohlednění toho, že i když postavy umí asi všechny světové jazyky, běžný čtenář opravdu ne. Občas se sice překlad objevil v textu, ale poměrně minimálně. A nevím, jak ostatním, ale mně se opravdu nechce štrachat překladač pokaždé, když něčemu nerozumím. Dokonce si ani nejsem jistá, jestli by čínský text zapsaný latinkou uměl přeložit. Chápu, že v originále asi vysvětlivky taky nebyly, takže se nakladatelství řídilo tím, ale možná by nebylo od věci to v dalším díle změnit pro zvýšení čtenářské přívětivosti. A jedno malé pokárání CooBoo - sice v knize nebylo tolik překlepů jako v jiných z produkce Albatrosu, ale když už tam nějaká ta hrubka byla, byla fakt extra. Osmy? Obětí ve smyslu objetí? Auč.

1 21.11.2022

Velice mě mrzí, že tohle byla první kniha, po které jsem od autorky sáhla, protože teď se mi vůbec, ale vůbec nechce do Kronik prachu, a to jsem je sháněla snad rok. Samotná premisa příběhu nebyla špatná, jen nic nebylo jaksi dotažené. Rozhodně bych knihu neřadila mezi fantasy, protože absolutně postrádá jakýkoliv fantastický prvek. Romantická linka taky nestála za nic, už dlouho jsem nečetla nic, kde by mezi hlavními hrdiny bylo tak málo chemie. A v tomhle případě mi nesedl ani styl psaní, myslím, že kdyby kniha byla psaná v er formě a dozvěděli jsme se o příběhu z více úhlů pohledu, mohlo by ho to pozvednout.
Doporučila bych mladým slečnám, ale nemůžu, protože největším nešvarem dnešní doby je nacpat sex úplně všude, i do pohádek.
Dvě hvězdičky dávám za naprosto parádní obálku, ilustrace a neotřelé téma.

1 26.11.2021

Budu se opakovat, napíšu totéž, co u předchozího dílu. Příběh, postavy, zápletka, všechno super. Průser je český překlad. Vzhledem k množství chyb v prvním díle jsem si dala tu práci a v tomhle díle si všechny poznamenala (bez syntaxu a špatného skloňování jmen, což je jaksi v české produkci tradiční problém a asi není až tak závažný, respektive všichni to nějak zvládneme překousnout a neruší to tolik požitek ze čtení). Bylo jich 30. Na 413 stránkách. Takže pokud jste cítě jako já, CooBoo nečtěte, nekupujte, nepodporujte. Radši si příběh přečtěte v originále, věřím, že vás potěší víc :-) Jednu hvězdičku, stejně jako u předchozího dílu, strhávám kvůli nakladatelství. Jinak bych neměla co vytknout.

1 01.06.2021

Příběh o tom, jak dcera šlechtice dokáže dělat špionku na královském dvoře. Slyšíte to? Tu ironii? Tu nesmyslnost? Postavy byly ploché, nechovaly se logicky, překlad byl velice špatný (pokud nebyla tak špatná už předloha), myslím, že k zemi víl se moderní jazyk prostě nehodí. Hlavní hrdinka prokázala, že je nevyzrálá puberťačka, které emoce haprují z minuty na minutu. Tvrdí o sobě, jak zemi víl miluje, přesto si pořád připadá nedoceněná a skoro až týraná. Příběhově dobrý, zaujalo víc než první díl Dvorů, a nemůžu říct, že bych nechystala na další díly. Jen to není nic, co bych musela mít hned. Jsou i horší knihy, ale taky lepší, takže za mě slabší průměr.

1 01.06.2021

Těšila jsem se na fajn ruskou pohádku, tu jsem svým způsobem i dostala. Aspoň to nebyla fantasmagorie jako Vita Nostra :-). Ale žádná nezapomenutelná sláva to tedy taky nebyla.
Mezi Jutou a Armanem mi chyběla jakákoliv chemie, vlastně jsem ani nezaznamenala, kdy se mezi nimi vytvořil nějaký vztah. Juta sama o sobě nejen že byla ošklivá, což se opakovalo snad na každé stránce, ale dle mého názoru taky hloupá. Její chování mi nedávalo nejmenší smysl, neustále se zbytečně dostávala do potíží, jen aby ji chrabrý drak mohl zachránit. A co víme o Armanovi? Je to drak s vykouřeným hlasem, těžkou klinickou depresí a alkoholismem. Víme vůbec, jak má vypadat? Víme o něm alespoň něco? Přijde mi, že tahle autorská dvojice má jednu pro mě nepřekousnutelnou chybu - neumí popisovat a charakterizovat postavy. O všem ostatním víme úplně všechno, ale o postavách prakticky vůbec nic. Jsou ploché, bez charakteru, bez možnosti k nim přilnout.
Další věc, co mi neskutečně vadila, ale tady už bych skoro věřila, že se jedná spíš o ztrátu v překladu, je nesmyslnost prolínání pohledů postav. Občas skutečnosti vidíme očima Juty a v rámci stejné věci plynule přecházíme do pohledu Armana, což si ale čtenář uvědomí až o pět vět později, protože mu to najednou nedává smysl. Navíc mi lezlo krkem i to, že na začátku se díváme například očima Armana na Jutu, mluvíme o ní jako o Jutě, ale NEZNÁME JEJÍ JMÉNO. JAK??? Jak se tohle vůbec může stát, jak to někdo může dopustit? To je snad ještě větší hrdelní zločin než hrubky (a že těch tam taky bylo požehnaně).
Na druhou stranu příběh jako takový mi přišel fajn. Prostě pohádka, proč ne. Sem tam něco nedávalo smysl, ale nad tím nemám problém přivřít oko. 3* dávám díky obálce, dějové lince a kvůli tomu, že téhle autorské dvojici nesmírně fandím. Východní literatura má neuvěřitelné kouzlo a je hrozná škoda, že se jí k nám nedostává víc.

1 27.01.2021

Vždycky jsem všude četla, že Nix je novým králem fantasy. Po tomhle ani nemám chuť číst jeho další díla.
Příběh byl úplně o ničem. Šííííííííleně dlouhý a zmatený rozjezd a akce pár stránek před koncem (a to ještě ani ne úplně vydařená). Začala bych asi u postav. Naprosto ploché nezáživné charaktery, se kterými se vůbec nedalo sžít. Obvykle se mi podaří sympatizovat alespoň se záporákem, když už ne s hlavními hrdiny, ale tady nešlo dokonce ani to. Navíc na prvních 200 stran bylo asi tak 1000 jmen a ještě ke všemu všechna na jedno brdo. Chápu, že autor chtěl vyjádřit co největší sounáležitost s Dumasem a inspiroval se jmény ze Tří mušketýrů, ale kruci, nemůžou všechna jména začínat na D, fakt ne. Pak je v tom prostě jen bordel. Spousta rozsáhlejších fantasy má v závěru přehled jmen se stručnými vysvětlivkami. Proč to tahle kniha neměla? Když už ne jména postav, tak minimálně jména a působnosti andělů bych opravdu ocenila.
A když už jsme u andělů, pojďme se rovnou vrhnout na zákonitosti fikčního světa. Vcelku se mi líbilo, že mapka vycházela plus mínus z Evropy, i země vlastně působily podobným dojmem, jako to známe dnes či z historie. Navíc tu ta mapka byla, takže aspoň tam se člověk mohl v těch jménech lehce orientovat :-) Ale to je asi tak všechno pozitivní, co můžu říct. Ruku na srdce, dovede si někdo představit, že kdyby lidstvo navázalo kontakt s anděly, využívali by je například k propíchnutí puchýřů, utírání nádobí a leštění bot? Sorry, ale to je fakt moc. Navíc jsem nepřišla na to, kdo vlastně andělský mág není (vyjma popíračů). Myslela jsem, že se bude jednat o nějakou elitní, klidně i utajenou, skupinu, možná dokonce klidně zápornou, když jsme jako prvního mága v podstatě poznali Liliath. Ale do prčic, on to uměl úplně každý, i kdyby to byl jen nějaký menší andílek, který opravdu umí jen zamést verandu a nic dalšího. A pak si před královnu nakráčí albská lady a tvrdí, že neumí vyvolat jediného anděla, a všichni jí to sežerou i s navijákem?
Vcelku se mi líbil efekt stárnutí v souvislosti s využitím andělů. Jasně, dává to smysl, proč ne. Co ale potom vážně nedává smysl, je to, že když se mi zrovna nebude chtít hrabat listí na zahradě nebo umývat záchod, tak si prostě sáhnu na obrázek, oberu se o kus života a nechám andílka, aby to udělal za mě.
Hvězdičky dávám za naprosto parádní obálku. Bez ní bych rovnou dala odpad.

1 21.11.2020

Začátek slibný, obálka překrásná... A ve výsledku je to jasný důkaz toho, jak naši překladatelé dokážou všechno krásně zprznit. Rozjezd byl fajn, sice trochu připomínal Piráty z Karibiku, ale proč ne, téma je to rozhodně neotřelé. Dcera piráta, to je fajn změna oproti všem těm princeznám a nájemným vražedkyním. Teda... eh... no... Pak se to nějak zvrtlo.
Vezmu to ve stručnosti, přišlo mi, že přibližně v půlce knihy se buď změnil překladatel, nebo to překladatele přestalo bavit. Začátek byl pěkně květnatý bez jediné chybičky, kniha se příjemně četla. Ale pak přišel zlom. Zničehonic hrubka, dvě, někdy dokonce tři na jednu stránku, místo zajímavých dějových sloves pořád dokolečka "být", opakující se slova v rámci jedné věty či odstavce. A pardon, ale to není chyba spisovatele.
Dějově kniha nebyla špatná, ano, dosti vyhrocená a zbytečně překombinovaná, z hlavní hrdinky útlocitné nicky se najednou (vlastně ani nevím kdy a jak) stala neohrožená bojovnice, co kosí tlupy trojnásobně větších a zkušenějších chlapů s prstem v nose. Kdyby autorka trochu ubrala a nechtěla pomíchat všechny fantasy ya témata a klišé do jedné knihy, bylo by to lepší... Ale nemůžu si pomoct, pořád věřím, že bych knize dala alespoň 3* nebýt českého překladu. Takhle bohužel můžu pouze doporučit do této knihy v žádném případě neinvestovat. Zbytečně vyhozené 300,-.

Tak tohle byl dost trapas. Nádherná obálka a spousta kladných recenzí mě zlomily, takže nakonec skončila v mé knihovničce. Nicméně se tam na moc dlouho neohřeje a hezky poputuje dál. Hlavní hrdinka byla absolutně nesnesitelná, kdybych si dala panáka za každou situaci, která ji vytočila nebo rozbrečela, skončila bych v protialkoholové léčebně. Ale vezměme to hezky popořadě.
Nejvíc jsem se těšila na čas jakožto platidlo, protože to je myšlenka, pro kterou jsem se nadchla už při zhlédnutí filmu Vyměřený čas. Nicméně musím říct, že v knize mě to dost zklamalo. Ano, jistě, myšlenka to byla zajímavá... ale pro mě z nějakého důvodu nedotažená. Něco mi tam chybělo, bohužel nevím co. A jakmile se do toho začala míchat ještě manipulace s časem a reinkarnace, absolutně to pro mě skončilo a málem jsem knihu ani nedočetla.
Zajímavý byl mýtus Čarodějky a Alchymisty. Naopak si myslím, že mu klidně mohla být věnovaná celá jedna kapitola, například v podobě vyprávění z Julesina dětství. Vzhledem k tomu, že ho vždy zmínila jen některá postava s tím, že ho stejně všichni znají, zdaleka neměl takový efekt, jaký by se z toho dal vytřískat. Navíc člověk automaticky předpokládal, že se jednalo o milostný příběh, tedy že by Alchymista měl být muž. Ale budiž, to bylo příjemné zpestření.
Co považuji za zdaleka největší tragédii, jsou postavy. Jak už jsem psala výš, Jules mi byla přímo odporná. Už na začátku mi byla nesympatická, ale čím víc jsem četla, tím víc mi z ní stoupaly žaludeční šťávy. Podle mě se chovala jen jako naprosto drzý a rozmazlený spratek, který nedokáže přijmout své postavení. Ale protože je zázračnou hlavní hrdinkou, všechno jí samozřejmě u všech projde jen se zdviženým prstem a blahosklonným úsměvem. To jí nicméně nebrání v tom, aby se na každého, kdo si dovolí varovně vztyčit prst, nakrkla. Pak tu máme její životní lásku Roana. Jako vážně, ženy, která z vás by si takového bambulu vybrala. Zvlášť když je zasnoubený s emočně labilním děckem (dalším rozmazleným spratkem). Protipólem jsou naopak Liam a Caro. Že nenávist k Liamovi nebude tak hluboká, jak se zpočátku zdálo, mi bylo jasné od začátku. Nicméně to byl celkem sympaťák a rozhodně jsem mu fandila víc než jeho sukničkářskému bráchovi. A ke Caro se asi není třeba vyjadřovat :-)
Suma sumárum velké zklamání, možná největší zklamání letošního roku. Budu hodně přemýšlet, jestli se mi vůbec chce pustit do dalšího dílu.

1 23.05.2020

Po přečtení prvního dílu jsem nevěřila tomu, že by druhý díl mohl být lepší. Vzhledem ke stavu současné youngadult fantasy jsem dosti opatrná a radši koupím prvně jen jeden díl, než abych rovnou vzala celou sérii a pak ji posílala dál, aniž bych se dostala za první díl. Každopádně tady jsem litovala, že jsem rovnou nekoupila oba díly. A ještě víc lituji, že jsem nepočkala, dokud trilogie nebude kompletní. Na rozdíl od prvního dílu se zde povedl i překlad, nenašla jsem jedinou chybičku, což mě jakožto grammarnazi dosti potěšilo :D Navíc i dějově se mi kniha líbila mnohem víc. Kontrast barbarských gladiátorských zápasů a Mii jakožto elitní a sofistikované vražedkyně mě velmi bavil. A když dostávala na frak, přišlo mi to daleko smysluplnější, než když jí v prvním díle nešlo studium. I její chování a smýšlení mi přišlo vyspělejší a tím pádem srozumitelnější. Jediné, co bych asi oželela, je milostná zápletka a především její "korektnost", ve které se vyžívá čím dál více autorů a přitom ve výsledku úplně zbytečně.

1 11.12.2019

Výborná kniha, neotřelý způsob psaní, především cením překročení "fourth wall" v podobě podčárových poznámek. Jediné, co musím vytknout a co mi dost bránilo se začíst, je množství chyb v českém překladu. Věřím, že se nejednalo o chybu překladatele, jako spíš o špatně zvolený program na sázení textu, který očividně obsahuje nějakou autokorekci, protože gramatika jako taková byla v pořádku, spíš dosti utrpěl syntax. Každopádně jsem i tak knihu přečetla za několik dní navzdory její délce. A už se těším, až se za pár let pustím do druhého čtení, jen mám v plánu mít při ruce lepíky, vyznačit všechny chyby a fotku poslat do Cooboo :D

1 11.12.2019

Wow, prostě wow. Jsem hrozně ráda, že někoho geniálního napadlo dát všechny tři díly do jedné knihy. Sice to byl celkem workout, zvlášť když jsem zvyklá číst si ležmo v posteli, popř. ve vaně, ale stálo to za to.
První část jsem bohužel znala již z filmu a z toho důvodu mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se do ní začetla, moc mě to ani nebavilo, všechno mi přišlo hrozně podobné atd atd. Zato zbytek... to byl jeden velký mindfuck. Hlavně třetí část. Nechci nikomu nic prozrazovat, i když je určitě spousta lidí, co knihy již četli, popřípadě viděli film, ale jedno musím říct - nic z toho, co se tam událo, jsem nečekala. Absolutně nic. A to se mi u knihy snad ještě nikdy nestalo.
Rozhodně mi to bude ležet ještě dlouho v žaludku a smekám klobouk před autorem, že se dokázal vymanit z moderních stereotypů a vytvořil tak neuvěřitelné dílo, kde nic není jisté. Svým způsobem mi připomněl přístup G. R. R. Martina v postoji k tomu, že hlavní hrdinové jsou nedotknutelní a rozhodně nemohou zemřít :-) Ale jsem za to ráda, občas je potřeba si přečíst knihu, ze které nemáte radost, ale totální depresi a absolutní pocit bezvýchodnosti a nesmyslnosti života.
(Btw, velmi si cením také překladu, barvitý slovník a hlavně BEZ CHYB, to se dneska jen tak nevidí :D)

1 25.05.2018

(SPOILER) Tak já vám nevím. Jednoznačně mě bavil nejvíc druhý díl, tomuhle bych s chutí dala 3*, ale už jsem je dala i daleko horším knihám. Temnější tvář magie jsem četla až po Neviditelném životě Addie LaRue, který se ihned stal jednou ze srdcovek díky lyričnosti a pohádkovému nádechu. Překvapuje mě, jak autorka, která napsala v podstatě báseň v próze o rozsahu knihy, může být tak krvelačná :-D Což mi obvykle nevadí, jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jay Kristoff, který ve většině postav taky nenechá ani mililitr krve. Ale nevím, do tohohle příběhu mi to nějak nesedělo a řekla bych, že mottem tohohle dílu by klidně mohlo být "Pojďme postupně spáchat asistovanou sebevraždu".
Tenhle díl je vlastně tak trochu fantasy, tak trochu postapo s prototypní zombie apokalypsou. Magie se zase začala chovat, jak autorka zrovna potřebovala, bez jakéhokoliv řádu. Když si to tak vezmete, oni ti Antariové vlastně kromě cestování mezi světy nejsou až tak výjimeční, běžný mág totiž zvládá v podstatě totéž, jen třeba pouze s jedním živlem. Otázka živlů je mi taky záhadou, v prvních dvou dílech se jich autorka ještě jakž takž držela, ale v tomhle mi opravdu přišlo, že si každý dělal, co chtěl. Osaronovu magii jsem taky úplně nepochopila, občas se zdálo, že má nějaké hranice, občas ne. Proč Ojka byla v minulém díle moc slabá na to, aby ho přijala, ale v tomhle už ne? Jen kvůli tomu, že umřela?
Už u minulého dílu jsem vytýkala, že autorka měla problém s udržováním detailů, což se týká i tohoto dílu. Některé reálie si prostě jen tak změní a myslí, že si nikdo nevšimne... bohužel jsou čtenáři, kteří si všímají :-) Kisimyr přece s Alucardem nikdy souboj neměla, Holland se snažil být v prvním díle králem už před Daneovými, ale nakonec ne, nakonec byl s předchozím králem bff, a podobně. Ale budiž, jsou to detaily. Celkový příběh byl vlastně docela fajn, ale jen fajn, ne dechberoucí, úžasný, skvělý, nezapomenutelný.
Přijde mi, že postavy se vrátily k plochosti z prvního dílu, všichni opět byli černobílí, i když nějaké výjimky se našly. Bohužel spíš u vedlejších postav. Koho jsem absolutně nepochopila, jsou král s královnou. Královniny pasáže mě vyloženě krkly, protože to byla prostě jen vata, která nic nikam neposouvala a ještě byla navíc k uzoufání depresivní. Hádám, že je autorka přidala, aby čtenář litoval, když zemřela (což teda jako bylo dost blbý, co si budem, nechat se propíchnout skrz vlastního syna se jen tak někomu nepovede), ale musím říct, že mně se spíš ulevilo, protože to znamenalo, že je konečně konec s jejím příběhem. A král je důvod, proč bych knize dala výše zmíněné motto. Co si jako myslel, že dokáže? K čemu to bylo?
Ještě se musím vyjádřit i ke konci knihy, protože po pomaloučkém rozjezdu, na který si už člověk během série vlastně stihl zvyknout, přišel jak blesk z čistého nebe. A nechal spoustu nezodpovězených otázek, které si ale myslím, že vůbec nemusely být položeny, pokud se k nim autorka nechtěla vyjadřovat. Jak vlastně vznikne takový Antari? Kdo jsou Lila a Kell zač? Vždyť neznáme dětství ani jednoho z nich, ale vracelo se k němu tak často, že by jeden čekal, že se o něm třeba i něco dozvíme. Ale ne, na co taky, že. Proč se v tomhle díle vůbec nějak řešil Šedý Londýn a posedlost krále magií? Vždyť to vůbec nikam nevedlo. A může mi někdo krucinál říct, jak je možné, že Alucardův bratr přežil, když ho sám Alucard zabil? Chápala bych, že Osaron může oživovat mrtvé, ale neměli by po jeho pádu logicky zemřít?
Poslední zmínku musím věnovat českému vydání. Vadí mi, že se najednou začaly vymezovat flashbacky jiným fontem. Prvně jsem si myslela, že to snad je nějaká chyba. A úplně k tomu nevidím důvod, když v předchozích dílech to potřeba nebylo. Ale to může být i chyba originálu, nezjišťovala jsem to. Nicméně chci poděkovat a vyzdvihnout to, že Argo nešetří a platí si dobré korektory. Mám už úchylku v hledání chyb, protože to snad ani není možné, kolik je jich v dnešní době možné do knížek nasekat. Ale tady jsem jich napříč sérií našla opravdu minimálně a musím říct, že to výrazně ovlivnilo a zpříjemnilo můj čtenářský zážitek. Kéž by takových nakladatelství bylo víc :-)

25.01.2023

Podle mě je poslední díl z této série nejslabší. Autorka se v příběhu ztrácí čím dál víc, pozměňuje příběhy postav a až zbytečně moc se plácá v Samových vzpomínkách. Myslím, že daleko lepší by bylo, kdyby každá kniha patřila některé postavě, první třeba Samovi, druhá Coleovi, třetí třeba Grace?
Už u minulého dílu jsem se zmínila, že když čtete knihy po sobě, všimnete si, že autorka pozměňuje detaily. To se projevuje i v tomto díle, ale nejen v rámci celé série, nýbrž i v rámci knihy samotné. Meningitida přece podle Colea není lék. Nebo je? Navíc mi dost vadil příběh Olivie. Sice si vždycky cením toho, když se autor nebojí zbavit některých, i oblíbených, postav. Ale Oliviin příběh mi nedává smysl.
Bohužel ve mně kniha probouzí pocit, že autorka už chtěla mít tuhle sérii z krku. Příběh je nedotažený a rozhodně nemám takový ten uspokojivý pocit z dočtené a uzavřené série.
Btw, kdo si taky pamatuje, že Beckovi nově rekrutovaní vlci byli na začátku tři? :-)

11.11.2022

Podle mě byl tento díl o maličko slabší než první. Mrzí mě, že autorka nezachovala pohledy postav po kapitolách, ale střídalo se víc pohledů v rámci jedné kapitoly. Taky je škoda, že nevyužívá dál teploty u každé kapitoly, to mi přišlo takové milé :-)
Navíc bych všem doporučila, aby nečetli sérii celou po sobě, pokud si potrpí na detaily, protože mezi prvním a druhým dílem se spousta věcí změnila (např. barva Oliviiny srsti, Graceiných očí apod.).
Abych jen nekritizovala, velice cením, že autorka přidala další postavy, jejichž očima se na příběh díváme, jen mě opět trochu mrzí, že nedotahuje věci do konce. A tady asi pro jistotu varuji před spoilery, nečtěte dál, pokud jste na ně obzvlášť hákliví :-) Pohled na Coleův život začínal velmi zajímavě vzpomínkou na to, jak se mu zastavilo na podiu srdce po požití drogy, ale když je potom na konci rozebráno, jak se vlastně stal vlkem, bylo to v poklidu v hotelovém pokoji pomocí injekční stříkačky. A k srdci už se nikdo nikdy nevrací. Jak to teda vlastně bylo? O Samových žílách víme první poslední, proč ne i o Coleovi?
I přesto, že shrnuji spíš nešvary, co mi na knize vadily, pořád je celá série hýčkaným pokladem v mé knihovničce a rereading si velice užívám i jako "dospělá" :-)

02.11.2022

Knihu jsem poprvé četla kolem 15, teď jsem se k ní po 10 letech vrátila. A pořád je naprosto úžasná a dokonalá. Obzvlášť v tomhle ročním období je velice působivá, když člověk ráno a večer mrzne, ale odpoledne může pobíhat po venku jen v tričku. Jasně, není to žádný akčňák nebo epická fantasy, je to krásný lyrický příběh o lásce s velmi působivou atmosférou. Hezká, milá oddechovka, ke které se v budoucnu určitě i nadále budu ráda vracet :-)