Hels-is-unicorn komentáře u knih

Nádherná kniha, kterou budu chovat napořád jako jeden z největších pokladů ve své knihovně. Bavila mě především vyváženost mezi sci-fi prvky, jako je vysvětlování multivesmíru, a typicky youngadultovou romantickou složkou. A rozhodně bych řekla, že světy, které autorka předestřela v prvním díle, jsou nejpůsobivější. Vřele doporučuji všem milovníkům sci-fi, kteří se nebojí trochy romantiky :-)

3 05.10.2021

Trošku nechápu, proč má druhý díl téhle série horší hodnocení než díl první. Za mě byly oba přibližně na stejné úrovni, proto dávám i stejný počet hvězd (i když tenhle má ještě mnohem hezčí obálku). U obou jsem se musela do čtení občas vyloženě dokopat, nijak zvlášť mě zatím neuchvátily. Nicméně podzemí démonů se mi ohromně líbilo, i principy, které v něm fungují. Takže jednoznačně vítězí linka Tash, ale to už od prvního dílu.
Catherine a Ambrose... no... kdyby ho trefila oštěpem, asi by mě to moc nemrzelo. Pořád pevně doufám, že nakonec vyhraje Zayn. Ambrose není chlap, je to zhýčkaná hysterická slečinka.
A Edyon s Marchem... Jako pár se mi líbí, to nemůžu popřít. Nicméně jejich dialogy jsou dosti vágní, chtělo by to přidat i něco víc, než že je March naprosto nádherný, úžasný a dokonalý a že ho Edyon miluje, miluje, miluje.
Na další díl se těším mnohem víc, než jsem se těšila na druhý. Třeba to přece jen nebude až taková katastrofa. I když čestné místečko v knihovně tahle série bohužel nikdy nezíská.

3 05.10.2020

Ach jo, pane Kristoffe, zklamal jste jako všichni ostatní. Čím to je, že v poslední době se série vždycky tak slibně rozběhnou, slibují parádní vyústění a nakonec... nic? Nikdynoc a Boží hrob jsou jednoznačně jedny z nejlepších knih, co jsem kdy přečetla, nebo při nejmenším nejodvážnější, nejdrzejší a nejsarkastičtější. Kdo má koule na to, aby hned na začátku knihy napsal, že hlavní hrdinka umře? No, pravděpodobně ten, kdo ví, že malá lež nikomu neublíží. Mně jo. Hodně. Čekala jsem epický konec a obětování hlavní hrdinky, které fanoušci budou oplakávat při každém rereadingu. A ono prd. Úplně stejně přeslazený happy end jako v každé jiné tuctové YA. Ale co jsem čekala? Totéž se přece stalo i v Illuminae.
Prvně si pojďme shrnout to špatné, ať si závěr zpříjemníme něčím pozitivním. Velký špatný byl vztah s Ashlinn. A ještě větší špatný, jestli paní Jolanda dovolí, byl návrat Trica. Stereotypní milostný trojúhelník, za mě naprostá ostuda v kontextu toho, co autor vytvořil. Nehynoucí láska, která hroby přenáší? Omluvte mě, musím jít zvracet. Další výtku si musí schytat i příběh jako takový. Zbytečně překombinovaný, zmatený, nesrozumitelný. A navíc, milí přátelé, se pořád bavíme o holce, které ještě ani nebylo 20. Uf. Ano, silné nezávislé dámy, co najednou nakopou zadky 5 chlapům a ještě si při tom stihnout nanášet rtěnku, jsou teď nepochybně trendem YA, ale nestihla toho ta Mia přece jen až trochu moc?
Ale teď z té optimističtější stránky, poměrně dost cením meta přesah, který tenhle díl přinesl. Bohužel ten se dost pokazil nekonečným omíláním poznámek pod čarou - ano, čtenáři je taky donekonečna omílají, my víme, nepotřebujeme o tom číst i přímo v knize. Cením i odvahu v přístupu k panu Laskavému a Zatmění - uronila jsem slzičku (což se kruci mělo stát i na konci!). A pak nesmíme zapomenout na košilaté historky bývalých gladiatii. Milí přátelé, nikdy knihy od pana Kristoffa nečtěte v zaměstnání, obzvlášť pokud pracujete se zákazníky. Dost divně se dívají, když zničehonic začnete hlasitě hýkat smíchy :-)
Takže sečteno a podtrženo, vypůjčím si oblíbený citát z Prostřena, "nenadchne, neurazí".
PS: Opětovně na kolenou prosím redakci CooBoo, aby vyhradila alespoň částečný úvazek pro korektora. Je hezké, že v dnešní době spoustu chyb vychytá počítat, ale bez lidského faktoru to prostě nejde. Vrátili jsme se k trendu z první knihy, kde se dá prakticky najít jedna chyba na každé stránce. Obrovská škoda, strašně to kazí požitek ze čtení.
PPS: Milí knihkupci, bylo by asi lepší tuto sérii nezařazovat do regálů "Pro děti a mládež" :-) Věřím, že by mohla mnoho dětských dušiček nevratně poškodit.

3 11.09.2020

Za mě naprosto super počtení. Originální téma, sympatické postavy, mytické postavy, na které nenarazíme všude. Podle mě kniha krásně zapadá k tradičním fantasy dílům, kde je důležitější vývoj příběhu než vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny. Ano, lehká milostná zápletka tam byla, ale podle mě jen přidávala na působivosti děje.
Zdaleka nejvíc jsem si užila prostředí. Přiznám se, že zpočátku mi dělalo obtíže knihu zařadit. Je to spíš western? Nebo Asie? Každopádně kombinace prvků obojího měla svoje kouzlo. Při čtení jsem hodně myslela na Grišu, autorky obou děl se rozhodly pro netradiční (až kontroverzní) prostředí a obojí by si zasloužilo mnohem větší úspěch, než ve skutečnosti má.
Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl... jen doufám, že se CooBoo nakonec rozhodne investovat i do třetího :)

3 06.06.2020

Tomu říkám jízda. Kniha byla výborně napsaná (až na pár hrubek - jako vážně, kdo je ještě v dnešní době schopný napsat "srce"), náboženský fanatismus dobře promyšlený. Samozřejmě pár trhlinek by se našlo, například kdy a kde se příběh vlastně odehrával, jak je možné, že ze semínek tak rychle vyrašily plody a podobně. Nicméně si myslím, že každou ženu, která si příběh přečte, velmi hluboce zasáhne. Od knihy se nedalo odtrhnout, potřebovala jsem vědět víc a víc. A když skončila, přijdu si sama prázdná, jako bych byla jednou z dívek v táboře prokletého roku. Vřele doporučuji, a kdyby bylo možné dát více hvězdiček než 5, rozhodně bych je dala :-)

3 22.05.2020

Tahle kniha je vážně super. Zajímavý příběh, dobře vystižené charaktery a bravurně vymyšlený důvod k apokalypse. Být na místě autora, klidně bych ještě trošku přitlačila na pilu, u postapo románů hrozně cením, když mi běhá mráz po zádech, což se mi u téhle knihy bohužel až tak moc nestalo. Daleko víc prostoru bych věnovala pološílené Caldwellové a jejím výzkumům, sice by se proti pitvání dětí zaživa mohl ledaskdo vymezovat, ale bez toho by to na druhou stranu nemělo šťávu :-) Těším se, až si najdu čas na další díl (i když si myslím, že konec byl naprosto uspokojivý a dalšího dílu netřeba :-)).

3 07.04.2019

(SPOILER) Úžasný příběh, který kombinuje prvky sci-fi s asijskými tradicemi a folklorem. Kniha vnáší příjemný svěží a čerstvý vánek do YA, která začíná být už dost omletá a opakující se. Samozřejmě se opět setkáváme se silnou nezávislou ženou, která se snaží změnit svět, ale tím, že přitom jde doslova přes mrtvoly, je jaksi ojedinělá. Možná bych vzhledem k varování na začátku ocenila, kdyby v tomto směru šla kniha ještě do větších detailů a byla ještě grafičtější. Myslím, že k žánru a světu, který autorka ustanovila, by to skvěle pasovalo.
Kdyby to bylo možné, kousíček jedné hvězdičky bych strhla za polyamorii. Sice se taky jedná o celkem nové téma a chápu, že otázky sexuality jsou v poslední době velice moderní, ale jsem na tohle už asi moc konzervativní. Myslím, že když si hrdinka najde ne jednoho, ale hned dva chlapce najednou, neměla by být první věta po otevření knihy "Nevěřím v lásku." :-)
Na závěr (jako vždy) musím pochválit Yoli za skoro bezchybný překlad. Díky tomu mám pocit, že stálo za to do knihy investovat :-)

2 16.05.2023

Ve stínu popela má představovat začátek nové nezávislé série z universa Z krve a popela. Setkáváme s postavami, které okrajově už známe, takže tušíme, kam směřují jejich osudy. Pouze hlavní hrdinka je řekněme neznámá, minimálně v Z krve a popela nejmenovaná. Myslím, že se jedná o poměrně zajímavý koncept, který umožňuje zjistit o historii víc a přitom předchází tomu, aby to všechno musela zjišťovat Poppy svými nekonečnými otázkami.
Je tu ale jeden problém. Čím dál víc se ukazuje, jak moc schematická Armentrout je. Nemůžu si pomoct a musím obě série srovnávat s J. R. Ward a její sérií Bratrstvo černé dýky. Myslím, že jsou si série tematicky dost podobné, ale Ward to prostě umí líp. Vydala už x knih, v každé píše o jiném páru, ale jen málokdy se stane, že by párová dynamika byla stejná. Postavy jsou dobře promyšlené, vyvíjí se a každá má jedinečný charakter. Což Armentrout očividně vytvořit nedokáže. Zjistila, že se čtenářům líbí přidrzlá bojovná holka, prototyp silné nezávislé ženy, která má ideálně masochistické a sadistické sklony, v kombinaci s chlapem, který je před ostatními macho, ale před svou vyvolenou ženou je z něj roztomilé štěňátko, které udělá, co jí na očích vidí. Třeba se od ní nechá pobodat. Ano, v prvním díle to mělo svoje kouzlo. Má to svoje kouzlo pořád, ale mělo to zůstat u Poppy a Casteela. Doufala jsem, že s novým párem přijde i nová párová dynamika, ale to se nestalo. A přiznám se, že mi to i výrazně snižuje pocit nějaké chemie, naopak si čím dál víc říkám "Tyjo, vy jste tak nechutně toxičtí, že byste spolu fakt být neměli."
Nový příběh je docela zajímavý, i když taky dost schematický a výrazně podobný původní sérii. Mrzí mě, že vlastně pořádně nebylo vysvětleno, kdo je tedy ta Panna. I když všude jinde souvislosti vidím (kolikrát zbytečně tlačené), tady mi unikají. Celkem mi vadí i to, že se mírně změnilo názvosloví, protože místo toho, aby se příběh objasnil, jsem v tom ze začátku měla ještě větší zmatky. Občas by se mi hodil nějaký slovníček, kde by bylo vysvětleno, čím se vlastně liší prvotní, bůh, božstvo a polobůh. Možná jsou v originále rozdíly zřetelnější, v češtině vnímám použitá slova (mimo poloboha) jako synonyma, takže je to dost matoucí, než se člověk do četby pořádně ponoří.
Největším zklamáním byl ale stejně závěr. Pardon, ale z toho proroctví jsem asi dostala cukrovku. Jen láska dokáže změnit osud. Tak určitě.
Na další díly se stále ještě chystám, ale s každou další knihou jsem popuzenější. Kdyby se vydávala i zkrácená verze příběhů bez sexuálních a romantických odboček, přečetla bych si ji snad i radši. Ve Z krve a popela byla romantická linka geniální, sex hezky popsaný a vkusný. Od té doby to jde do kytek (a z "mé tkáně" budu mít noční můry ještě týden, to už je snad lepší i ta broskvička a štěrbinka).
Na závěr si neodpustím pár poznámek k českému vydání. Když pominu 19 chyb, což je v dnešní době u tak velké bichle prakticky zanedbatelné, musím se vyjádřit ke spojení "jako kdyby". Samozřejmě je to správně a v pořádku, ale úplně stejně a v pořádku je i zkrácená verze "jako by". Prosím, používejte ji. U téhle knihy by se krásně dala hrát nějaká picí hra. Po pár stránkách panáku při "jako kdyby" by byl člověk pod stolem. Jakmile si toho člověk jednou všimne, je to velice rušivé.
A mohl by mi prosím někdo erudovaný vysvětlit, proč má Z krve a popela plochý hřbet a Ve stínu popela vypouklý? Hrozně to kazí estetický dojem :-)

2 02.05.2023

Pokračování knihy, která se zdála být uzavřená, což vlastně bylo jaksi dobře, protože trvalo 6 let, než jsme se ho v Česku dočkali. Ale že to čekání stálo za to. Nějak jsem si nedovedla představit, jak by příběh mohl pokračovat a hlavně jakou novou zvrácenou myšlenku by do něj autor mohl vložit. No, rozhodně nezklamal. První díl na mě sice působil děsivěji a měl silnější atmosféru, obzvlášť detailní popis rozpojování, ale druhý díl byl daleko dějovější a poskytl rozvoj jak hlavním třem postavám z dílu prvního, tak "hrdinům" novým.
Musím však podotknout, že mě zklamaly dvě věci. To, jak autor lpí na životě hlavních postav, i když všichni kolem padají jako šachové figurky. Zvlášť když se hrdinové neustále dostávají do situací, ze kterých by prostě tak snadno vyklouznout neměly. A také to, že se v tomhle díle moc neobjevuje vliv částí rozpojenců na vnímání a chování postav, kterým byly dány. Vliv Tylerovy poloviny mozku na CyFiho totiž bylo v celém příběhu pro mě osobně zatím asi to nejzajímavější.
Zároveň musím pochválit Yoli, že zachovala grafické a stylistické zpracování původního vydání Knižního klubu. Sice moje srdce pláče, že mám sérii ve dvou různých vydáních, ale aspoň to nijak nenarušuje kontinuitu čtení :-) (I když teda musím říct, že v Knižním klubu si přece jen dávali trochu víc záležet na korektuře.)

2 23.02.2023

Když jsme se po letech konečně dočkali českého pokračování téhle úžasné dystopie, dala jsem si její rereading. A musím říct, že mě bavila úplně stejně, jako zhruba před 5 lety, kdy jsem ji četla poprvé. Shusterman má absolutně geniální, i když asi trochu zvrácenou, mysl a každá jeho kniha je jízda, při které si i čtenář kolikrát sáhne na absolutní dno. Četla jsem vše, co z jeho produkce vyšlo v češtině, a musím říct, že Bez šance je jednoznačně na prvním místě. Doufejme, že Yoli chytí příležitost za pačesy a dotáhne tuhle sérii do konce. Rozhodně se těším na pokračování.

2 23.02.2023

Gallant je přesně to, co si představím pod pojmem dokonalá kniha, která si zaslouží 5 hvězd. Po dočtení jste smutní, že nemá a nebude mít pokračování, ale vlastně vás to i těší, protože číst ji bolelo ještě víc. Příběh je tak akorát akční, tak akorát tajemný a díky tomu, že Olivia nemluví, není zahlcený zbytečnými dialogy. Po grafické stránce taky absolutně nemá chybu, i když by mi nevadilo, kdyby se obrázky neopakovaly. Možná naopak, ale chápu, že se prostě opakují všechny deníkové zápisy.
Vřele doporučuji všem, kteří nevyhledávají akci na každé stránce, mají rádi tajemno a nepotřebují nutně to, aby všechno bylo explicitně vysloveno. Schwab se velmi rychle propracovává na vrchol seznamu mých oblíbených autorů a už několikrát dokázala, že stojí za to přečíst cokoliv, co od ní vyjde.
V závěru musím pochválit korektora a Slovart obecně. Našla jsem na 300 stranách pouze jedinou chybu (a ještě dost možná spornou, nepodařilo se mi ji dostatečně ověřit), což se dneska prostě nevidí. Klobouk dolů, tleskám.

2 16.02.2023

Na začátek musím říct, že miluju Kristoffa v jakékoliv podobě. Ale už jsem si zvykla na nějaký standard, který tahle série jaksi nenaplnila. I tak si ale určitě 4* zaslouží, protože pořád je o level výš než jiné YA.
Rozjezd série byl super, trochu Akta Illuminae, ale ne tak úplně. Jako vždycky skvělé a sympatické postavy, ze kterých si snad každý musel vybrat někoho, s kým se mohl sžít. Hodně si cením i toho, že se každá postava vyznačovala svým způsobem popisu příběhu a toho se autoři opravdu poctivě drželi.
Ale na mě byla tahle kniha už moc... transcendentální. I předchozí díl byl. Trochu mi to celé připomínalo Spát v moři hvězd od Paoliniho. Kal a Aurora pro mě prostě jsou nějak nepřekousnutelní. Nemám je ráda a jejich příběhová linka mi občas skoro až vadila, i když uznávám, že jejich cesta do potenciální budoucnosti byla zajímavá.
Favoritem pro mě zůstávají Fin, Scar a Zila s jejich časovou smyčkou. Sice už ke konci byla zbytečně dlouhá, ale vždycky naplněná akcí a zvraty. Parádní.
No a Tylera bohužel jako postavu moc nemusím, připomíná mi Kapitána Ameriku. Zbytečně moc korektní. Ale jeho nová holka se mi naopak zamlouvá moc a řekla bych, že jsou skvělá dvojka :-)
Doufala jsem, že když se série odehrává v podobném prostředí jako Akta, dojde k nějakému menšímu propojení (například Megellan klidně mohl využívat původní skript Spira, ne?), ale třeba se ještě dočkáme nějaké další série tohohle spisovatelského dua (prosím, prosím, moc prosím), která všechno spojí dohromady.
Sérii určitě vřele můžu doporučit milovníkům Kristoffa. Už méně milovníkům sci-fi, protože je to v podstatě typická YA slaďárna, která se prostě jen odehrává v budoucnosti, ale i to občas ke štěstí bohatě stačí :-)

2 25.01.2023

Tenhle díl byl za mě mnohem lepší než první. Sice měl hoooodně pomalý rozjezd, ale nakonec stál za to. Bohužel nemůžu dát všech pět hvězd, protože stejně jako první díl měl celkem hodně chyb. Možná dokonce i víc, ale vynahradil to dějovou linkou.
Takže, co mi vlastně vadilo. Autorka měla dost velký problém udržovat detaily pořád stejné. Například Kellova turnajová vlajka změnila design, na začátku v každé podkapitole bylo, kde se zrovna odehrává, ale ke konci už ne apod. Ano, jsou to jen detaily, ale když člověk nečte knihu po kouscích, zarazí ho. Vadí mi taky vymyšlené jazyky, které v tomto díle užívá mnohem častěji. Vadí mi, že chybí slovníček na konci, což je většinou právě to, co mě na smyšlených jazycích baví. Což i napovídá tomu, že v nich vlastně není žádný pořádný systém. Jasně, nemůže být každý autor Tolkien a vytvořil nový jazyk včetně všech náležitostí a pravidel přirozeně se vyvíjejícího jazyka. Ale když není slovníček, je to už dost podezřelé. Sice byla každá věta ve výsledku přeložená, čehož si naopak dost cením, ale minimálně slovníček jazyka Antariů by se šikl.
No a pak je tu celkem výrazná podobnost s Hunger Games, o čemž se doteď nemůžu rozhodnout, jestli mi víc vadí nebo imponuje (podotýkám, že ke knižní verzi Hunger Games jsem se ještě nedostala). Essen Tasch ve výsledku byly to, co knížku dost zachránilo. A vlastně mi ani nevadí, že děj se kvůli tomu nikam moc neposunul, protože se konečně začaly vyvíjet charaktery postav. Nově přibylé postavy navíc taky nejsou úplně k zahození.
Cením, že mezi Lilou a Kellem konečně přeskočila pořádná jiskra, i když to na začátku vypadalo, že od tohohle směru autorka upustila (po prvním dílu by mě to ani nepřekvapilo, ani bych se nezlobila). A nejen mezi nimi :-)
Kromě slovníčku bych u tohohle dílu už asi ocenila i nějakou mapu světa Červeného Londýna. Jeho rozložení se mi jaksi těžko představuje a dost dlouho mi trvalo, než jsem se ve zmiňovaných říších nějak zorientovala.
No a pak tu máme cliffhanger jak prase :-D Jsem ráda, že mám celou sérii doma a hned se můžu pustit do dalšího dílu. Nedovedu si představit, že by série třeba ještě nebyla kompletní a musela bych čekat :-)

2 13.01.2023

Původně jsem tomuhle dílu chtěla dát hvězdy jen 3, ale řekněme posledních 100 stran si vysloužilo i tu čtvrtou. Z prvního dílu jsem byla nadšená, svět, který autorka vytvořila, je zajímavý a ojedinělý. V tomhle díle jsme se o něm dozvěděli víc... a skoro bych řekla, že možná až moc. Prvních x kapitol se nedělo nic jiného, než že Poppy všechny kolem sebe obtěžovala asi tak miliardou otázek. Ale budiž všem postavám k dobru, že aspoň odpovídaly relativně na férovku a nechodily kolem horké kaše, jak se to tak ve fantasy občas stává, abychom se nepřipravili o ten čupr wow efekt, že. Nicméně bych skoro uvítala, kdyby k získávání informací došlo i nějakým jiným způsobem, třeba osobní zkušeností. A trochu méně nahusto.
Když jsme skončili s představováním historie a současnosti, začaly se řešit vztahové problémy. Myslím, že autorka měla Poppy prostě do ruky vrazit kopretinu, aby zkusila "má mě rád, nemá mě rád", čímž by se ta obří bichle zkrátila dobře na polovinu. No, a když jsme si tedy konečně přiznali, že nás má rád a my máme rádi jeho, začal koitus. Jeden za druhým. Četla jsem spoustu spicy fantasy knih, ale kruciš, tohle už bylo trochu moc. Poppy a Hawke se po zbytek knihy chovali jak nadržení králíci, bez ohledu na to, jestli třeba nejsou totálně smradlaví a upocení, popřípadě například pokrytí zaschlou krví. Ano, autorka o tom umí hezky psát, ale když si to člověk představí, občas se mu z toho trochu obrátí pajšl. Navíc mi bylo i líto všech lidí kolem nich, dovedete si představit, jak trapně muselo všem kolem být? Taky mi bylo kolikrát studno, zvlášť když jsem si představila, že to všichni kolem musí pořád čuchat. :-)
A pak KONEČNĚ přišlo těch posledních cca 100 stran, kde se KONEČNĚ začalo něco dít. A pak byl konec. Jen tak. Protože proč ne. Takže prosím, milý Fragmente, posnaž se a co nejrychleji vydej další díl!

2 12.08.2022

Obálka nadchne. Ale příběh ne. Nicméně (asi) ani neurazí. Překlad je velice vágní a nezáživný, střídají se kratičké jednoduchoučké věty s neuvěřitelně dlouhými souvětími, kde se ani bohemista nezvládne orientovat v čárkách. A těch chyb! Ale rodina Dobrovských nikdy neměla ve spojitosti s překlady moc dobrou pověst.
Příběhy z řecké mytologie jsou srdcovka, proti použití a přepracování jejich námětu vůbec nic nemám, naopak mi to jako nápad přijde poměrně originální a zábavné. Ale tohle... Nebavilo mě to, příběh se vlekl, obě hlavní hrdinky byly krajně nesympatické, naivní a místy až hloupé. Jejich chování nedávalo vůbec smysl, ale hlavně aby obě smýšlely a cítily feministicky. A víte co mě potěšilo nejvíc? Že se to oběma vymstilo. Jednu hvězdičku dávám za překrásnou obálku, ta se prostě povedla. Druhou za to, že se autorka nebránila špatnému konci, což k řecké mytologii neodmyslitelně patří. Nicméně knihu doporučit nemůžu a poměrně lituji, že jsem se nechala zlákat pozlátkem obálky a koupila si ji. Rozhodně v knihovničce nezůstane.
PS: Komu taky přišly úsměvné olivy, které se za každé situace leskly? :-)

2 10.03.2022

Jsem zvyklá na to, že se knihy ve svých sériích vyvíjí. Obvykle je to ale opačně. Postavy rostou, mění se, přilnou ke čtenáři. Tady se naopak oploštily, začaly se chovat nelogicky, ztratily svůj šarm. A Lou je vyloženě kráva. Sorry jako. Doufám, že si autorka v dalším díle vylepší reputaci. Je to škoda.

2 05.10.2021

V posledním díle se autorka ponořila opět do zajímavějších světů, egyptská, římská a moskevská dimenze se alespoň částečně přiblížily k výborně vykresleným světům prvního dílu. Bohužel mě nijak zvlášť neuchvátilo rozuzlení celého příběhu, a i když ani zdaleka nejsem žádný fyzik, i já jsem si všimla, že si některá vysvětlení protiřečí, případně fungují trochu jinak, než jsou prvně nastíněna. Navíc se musím přiznat, že dimenze s klony mi byla až odporná. Autorka se v celé sérii nebála zabíjet, přesto si neodpustila extrémně pozitivní a přeslazený konec. Za ten strhávám hvězdičku. Jinak jsem si celou sérii užila, i když měla své mouchy (třeba laxnost nakladatelství), a ráda se k ní v budoucnu vrátím. Za nejlepší část ale považuji a vždy považovat budu první díl.

2 05.10.2021

Počínaje naprosto parádní obálkou a provoněným příběhem konče, jsem nadšená. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tolik zaujala. Příběh mi trochu připomínal Poušť v plamenech, ostatně stejně jako hlavní hrdinové. Každopádně fikční svět pro mě byl úplně parádní, mám hrozně ráda, když se autoři nebojí sáhnout po něčem, co tu ještě nebylo v milionu různých verzí. Líbí se mi, že fantastično se drží při zemi (když pominu konec) a že hlavní hrdinové po sobě neskočí hned na prvních stránkách. A co je zdaleka nejlepší, vůně. Každá chvilička děje je jimi prodchnutá, Rakel vlastně ani jinak svět nezná, stejně jako Scarlet z Caravalu všechno viděla v pestrých barvách. A to prostě můžu. Vřele doporučuju, parádní čtení, a netrpělivě vyhlížím další díl :-)

2 03.03.2021

Ojojoj. Tak tohle ne. Sice to rozhodně bylo lepší než Siréna, ta by si asi zasloužila nálepku odpad, ale i tak... uf. Může mi někdo říct, co se s autorkou stalo? Selekce v hlavní roli s Americou je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších sérií. Nástup její dcery už je trochu horší, ale pořád mnohem lepší než tohle. Přišlo mi, že se autorka snaží zkopírovat úspěšné schéma Selekce, ale ne tak úplně, protože to už by nikdo nečetl. První polovina knihy se mi líbila, nepočítala jsem s žádnou velkou akcí, tak trochu jsem čekala, že to prostě bude příběh, jak by se asi odehrávala Selekce, kdyby si America nezvolila Maxona. A byla bych s tím úplně v pohodě, kdyby to tak bylo a kdyby to prostě byla jen jednohubka bez pokračování.
Ale ten konec??????? WTF??????
Vůbec nemám zájem číst další díl a tenhle pravděpodobně pustím do prodeje.
Ještě taky musím vytknou naprosto oploštělé charaktery postav. Ani moc nechápu jejich vývoj. Nechápu, proč by Hollis měla zájem o Silase. Nechápu odhalení Delii Grace. Nechápu, proč Hollis měla takový problém s Jamesonovými rozhodnutími ohledně budoucí rodiny, když to je naprosto běžná vladařská praxe známá z historie.
Tahle kniha ve mně nezanechala absolutně nic. Jediné její obrovské plus je úplně směšně krátký rozsah, takže za dva večery byla přečtená. Na druhou stranu, kdyby byl rozsah delší, možná by činy a charaktery postav dávaly aspoň trochu větší smysl.

2 28.10.2020

Já vám úplně nevím. Bardugo zbožňuju, ale asi ne v její vulgární zvrácené podobě. Začala bych asi u toho, že si nemyslím, že pokud chce autor přejít od YA k tvorbě pro dospělé, stačí na to feťačka, znásilňování, krev a sprostá slova. Navíc jakmile se jednou zařadí do škatulky, už se z ní nikdy nedostane (což víme asi všichni, kdo jsme si tuhle knihu byli koupit v knihkupectví. Myslím, že nikde bychom ji nenašli v detektivkách, nebo zahraniční beletrii pro dospělé.). Pokračovat v příbězích z Grishaverse je mnohem schůdnější cesta. A pokud se tam promítne trochu ostřejší pohled na svět, myslím, že to nikomu nebude vadit. Ostatně smrt Kazova bratra jsme taky přežili bez úhony :-)
Měla jsem moc velká očekávání, takže jsem se dost zklamala. Alex mi nebyla nijak zvlášť sympatická, naopak mi celou dobu přišlo, že znovu čtu Grišu, jen trochu víc gangsterskou. A Alinu na drogách jsem ve svém životě asi úplně nepotřebovala. Navíc vraha jsem taky odhalila hned na začátku a to detektivky ani nečtu, ani obvykle nesleduju. Konec byl fajn. Těším se na další díl, nemůžu říct že ne. Ale... nevím... Něco tomu prostě chybělo. Čekala jsem, že se do detektivní zápletky promítne geniální stratég ze Šesti vran. Nope. Bylo to jakési úplně obyčejné a průměrné, a to i navzdory veškerému nadpřirozenu.
Obrovské plus, abych nebyla tak negativní, dávám za Pammie, která musí být blízká naprosto každému vysokoškolákovi. Díky její postavě jsem v příběhu našla to, co mi hlavní hrdinka neposkytla, nějaký prostředek pro sžití s příběhem. A pak taky za to, že se nekonala žádná velká lovestory. Prosím, ať se to dalším dílem nezkazí. I fikční svět vůbec nebyl špatný, jen bych uvítala větší náhled do jeho pravidel. Tak, jak to podala kniha, mi to občas přišlo dost zmatené i s vysvětlivkami na konci.
Pro budoucí čtenáře - doporučuji zakoupit v případě, že by vám chyběla ve sbírce. Jinak návštěva knihovny bohatě stačí :-)

2 24.10.2020