hannah2000 komentáře u knih

Dočteno a najednou nevím, co bych měla vlastně napsat. Říct, že je knížka skvělá, nejde. Na to je celý příběh moc temný. V třetí části knížky jsem musela dělat nucené přestávky, protože na mě ta temnota příběhu začala po chvíli padat. Přemýšlela jsem, jestli to vůbec dočtu. Ke čtení jsem se dostala přes četbu na pokračování, ale tak nějak mě příběh zvláštním způsobem připoutal a nedalo mi to. Ani si to hned neuvědomíte, ale způsob psaní vás vtáhne do děje i když nechcete. Chcete zůstat nad věcí a číst jen tak pro přehled, abyste věděli o čem zrovna tento příběh je, protože co se dělo v ghetech je všeobecně známé. Řeknete si, takový příběh číst nepotřebuju, pořád je to o tom samém bez možnosti happyendu. Ale nakonec vás knížka pohltí. Není to klasický židovský příběh. Je to spíš příběh dívky, která byla ve špatné době, na špatném místě a občas se špatně rozhodla. Věc, kterou občas děláme každý. Ale tak nějak mě pohladil po duši konec. Ač to nebyl happyend, tak aspoň to pro hlavní hrdinku neskončilo tak temně, jak se původně zdálo.

18 04.04.2018

Čtivé a dobře napsané. Jen bych knihu nezařadila mezi krimi, ale mezi společenské, možná ženské romány s krimizápletkou. Je to příběh o třech ženách, které se znají z dětství a nyní se po letech znovu potkají. Příběh ze zapadlé malé obce, kde jedna bydlí a dvě tady hledají klid. Jedna utíká z velkoměsta, jedna se vrací pro odpovědi. Každá z žen má jiný problém, jiný přístup k životu, vyznává jiné hodnoty. A na tom je příběh postavený. Po letech se jejich životy znovu propletou, přidají se další postavy a osudy, sem tam se děj vrátí do minulosti, zamotá se to vraždou a pak zase postupně rozmotává...
Je to příjemné čtení na víkend a já dávám 4,5*.
PS: Toto byla moje 1. kniha od M. Klevisové a po dalších se určitě podívám.

16 12.06.2021

Po přečtení zdejších hodnocení jsem byla zvědavá, jak bude kniha působit na mě. A musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Zhodnotila bych ji takto.
Jedná se o typickou "Brownovku". Mnoho historických informací z minulosti Florencie, Benátek a pod. (a to velmi velmi zajímavých informací) je spojených kriminální zápletkou, kterou nás provází známý a sympatický Robert Langdon. A vše je podáno tak dokonale manipulačně, že při čtení se naše představy ubírají zcela jinou cestou, než kam směřuje skutečnost. Proto zažije čtenář několik velmi šokujících zvratů v ději. Když jsem na tyto zvraty narazila, nelenila jsem a přečetla si znovu některé předchozí části, jestli tam náš dononalý Dan Brown náhodou neudělal nějakou logickou chybu. A ne, neudělal. On jenom umí u čtenáře vyvolat ze správně popsaného děje bez pozdějších znalostí zcela mylné závěry. A v této knize je to dokonalé. A mimochodem, během čtení knihy jsem dost často seděla u wikipedie a zkoumala historii Benátské republiky, prohlížela si obrazy a prohlížela si památky. Tak poutavě na mě Brownův popis historie zapůsobil. Tuto knihu hodnotím jako velmi povedenou.

16 21.03.2014

Ač se v anotaci píše humoristický román, já jsem ho tak nevnímala. Příběh osamělého muže, který na okolí a i na čtenáře působí jako starý bručoun, mi humorný nepřipadal. Ale zároveň mě příběh uchvátil. Důvodem asi bude jednoduchý způsob psaní, a také vyprávění z pohledu hlavního hrdiny. Tím se ocitneme ve středu toho všeho. V tom, jak Ove vnímá všechny události, co si o všem myslí, jak se rozhoduje. Ve vyprávění se prolíná přítomnost s minulostí a tím se postupně odkrývá životní příběh Oveho. Zpočátku jsem si říkala, jestli knížka nebude spíše depresivní. Občas jsem se totiž v chování Oveho viděla, až mě to děsilo. Ale s dalším čtením se tento pocit deprese postupně vytratil. Už jsem Oveho nevnímala jako bručouna, ale jako člověka, který několikrát ztratil smysl života, ač si ho moc přál. Tak se zkrátka obrnil a šel dál. A o tom je vlastně celý příběh. O zvratech osudu, o síle jít dál, o lidech, kteří, když už to člověk nečeká, pomůžou. A takový byl i Ove, ač bručoun, pořád vnímal, co se děje okolo něj, a i když původně nechtěl, nakonec pomohl. Při čtení některých pasáží jsem se zasmála a u jiných zamáčkla slzy. Knížka mě hodně zaujala a určitě se k ní občas vrátím.

A ještě přidám pár citací, třeba někoho popostrčí k přečtení:
Smrt je podivuhodná věc. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé. Tuhle ránu žádný čas nezahojí.
Čas je vůbec podivuhodná věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost.
Smutek je podivuhodná věc.
Život je podivuhodná věc.
Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.

15 27.03.2017

Tuhle knížku jsem si koupila hlavně ze zvědavosti, co se tak asi může skrývat pod pojmem “Románová kronika ztraceného města”. Nic jsem nečekala, nic si nepředstavovala. Ale jak jsem se postupně začítala (tedy zaposlouchávala - mám audioknihu), tak mě to tak nějak začalo do příběhu vtahovat. Na začátku nenápadně. Postupně jsem poznávala postavy a nelehký život v havířském městečku na konci 19.století. A to hlavně z pohledu ženských postav, ale sem tam i dětských a mužských. A pak jsem příběhu propadla. Děj se totiž postupně košatí, přibývají postavy, odkrývá se realita tehdejšího života, vrší se zápletky. A vše vás víc a víc upoutává a vtahuje.
Knihu řadím mezi nejlepší, co jsem četla a to jak způsobem vyprávění, tak i rozsahem a zasazením děje do reality života na přelomu 19. a 20. století. Už se těším na další pokračování. Doporučuji všem, kdo mají rádi reálné příběhy i těm, co se zajímají o historii Těšínska, kde snad nikdy nebylo lehké žití.
PS: Audiokniha je namluvená paní Vilmou Cibulkovou a též se řadí mezi velmi zdařilé. Jak zpracováním, tak hlasem interpretky.

12 25.01.2021

Přečteno (nebo přesněji řečeno poslechnuto) za víkend. Je to tedy jen obyčejný příběh ze života lidí, kteří nejsou dokonalí a kteří dělají chyby, ale je opět napsaný tak, že mě už od začátku absolutně pohltil.
V příběhu se střídá vyprávění Bohdany z doby nedávné s vyprávěním Svatopluka z doby o mnoho let dříve. A tyto dvě dějové linie se postupně odvíjejí a proplétají a zaplétají a postupují časem. Autorka opět postupně a dokonalým způsobem vykresluje hlavní postavy a tím vytváří celý příběh. Příběh, který kromě povahy a rozhodnutí hlavních postav, podstatným způsobem ovlivňuje i doba, ve které se děj odehrává. A já poslouchala a s napětím čekala, co bude dál, jak se hlavní postava rozhodne, jak bude reagovat...
Závěr knížky mi připomněl jeden citát: "Když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?" A taky mi připomněl, jak hrozně moc důležité je komunikovat se svými blízkými.
Knížku doporučuji všem, co rádi čtou příběhy ze života. A tohle je příběh ze života se vším, co k životu patří. S tím dobrým i tím zlým.

PS: Poslouchala jsem audioknihu z dílny OneHotBook, která byla vydaná i na CD a je velmi dobře zpracovaná. Části vyprávěné Bohdanou četla Klára Suchá, části vyprávěné Svatoplukem Miroslav Hanuš, tím byla tato dvě vyprávění přehledně rozdělená.

11 21.05.2019

Hodně zajímavá kniha. Fyzioterapie mě zajímá už dlouho, protože dle mého jde o obor doktory běžně podceňovaný. Například: "Bolí Vás často hlava? Tak předepíšeme tato analgetika, jsou nová a opravdu dobrá", je často používané sdělení, aniž by se lékař pídil po příčině. A přitom kolikrát je pomoc daleko jednodušší, jen poslat na rehabilitace, uvolnit napětí okolo krční páteře, ukázat pár cviků. Jednoduché, neinvazivní, bez nezdravé chemie. Proto jsem si tuto knihu koupila, protože jsem se chtěla dozvědět víc. A ano kniha nezklamala a já se dozvěděla mnohem víc, než jsem čekala. Vyprávění pana Koláře je totiž hodně obsáhlé. Začíná od popisu, jak se on sám k oboru dostal, pokračuje seznámením s průkopníky fyzioterapie u nás i ve světě, vypráví o vlivu správného pohybu na zdraví člověka od narození do stáří, i o slavných sportovcích a osobách, které léčil. Nevynechal ani své názory na stáří, smrt, vyrovnání se s neměnnými stavy po úrazech, na současný zaběhlý způsob léčby i na zdravotnictví celkově a přidal i pár zmínek o svém životě. Autor tedy pojmenování fyzioterapie nemá rád, jak v knize zmiňuje, ale popisuje ji srozumitelně, přehledně a zároveň z mnoha úhlů a tím do ní umožní nahlédnout i čtenáři - laikovi. A během čtení se vám k informacím z knihy začnou přidávat vaše vlastní zkušenosti a najednou některé věci začnou dávat větší smysl. Třeba proč není dobré staré lidi zbavovat všech povinností, abychom jim "ulevili" a oni mohli hlavně odpočívat, co to jsou "křehká" místa, a mnoho dalšího... Pan Kolář je zajímavý jako odborník i jako člověk a já bych si přála, aby takových lidí bylo v našem zdravotnictví víc.

10 19.10.2019

Jedna z mých prvních přečtených knih od Pratchetta a musím zkonstatovat, že čtení mě bavilo od prvních řádků do konce a celý příběh mě doslova pohltil. Rádobysesnažícíbýtizlá Bábi Zlopočasná, svérázná Stařenka Oggová i mladá, nezkušená, ale snaživá Magráta. Trio čarodějek, které vstoupilo do dění na hradě a celou dobu dodávalo příběhu správný směr (čarodějky se sice do politiky nepletou, ale přece nedovolí, aby zlo mělo volnou cestu :-) ). K tomu intriky, královražda, napětí, magie i trocha lásky. To všechno stvořilo poutavý napínavý příběh. A to celé je proloženo milým, příjemně parodickým humorem, který při čtení otupuje starosti všedního dne. Proto bych knihu doporučila všem, co rádi napětí, humor a kdo si chtějí odpočinout od náročných všedních dnů. Čarodějky ze svérázného Pratchettova světa Zeměplochy a zábavné a "košaté" věty překladatele pana Kantůrka jsou k tomu jako stvořené.

10 28.12.2018

Knížky Fredrika Backmana mají tu vlastnost, že ač jsou na první začtení nenápadné, tak se člověku vryjí do podvědomí, zapůsobí na nejskrytější city a zůstanou tam. A tato není vyjímkou. Zvláštní hlavní postava Britt-Marie, její universální čistící prostředek soda, její potřeba nedat se udolat životem i když se nedaří, malé městečko a fotbal, svérázní obyvatelé Borgu. To vše s umem autora vytvořilo poutavý příběh, u kterého se zasmějete a který vás i dojme. Ten, kdo knihu četl, to určitě ví a pro ostatní uvedu alespoň pár úryvků. Třeba je přimnějou k přečtení.

...
Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší. A druhé nejlepší na nich je, že se na nich dá stát brzy po ránu, zatímco Kent ještě spí, zavřete oči a ve vlasech cítíte vítr.

Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.

Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.

když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?

Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.

Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.

Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat. Někteří lidé celý život nedělají nic jiného, než že vymýšlejí jedno nebo druhé.

10 28.01.2018

Příjemná romantika na odreagování, sympatičtí hlavní hrdinové, popisy smaragdového ostrova, jak Irsku říkají, sem tam vaření a dobrá whiskey :-D a hodně klidné pohody. Ideální na odpočinek od dnešní uspěchané doby. Jen je v tomto příběhu méně napínavých míst. Ale i tak knihu doporučuji a už se těším na další příběh. Je totiž sympatické, jak na sebe příběhy této série volně navazují, takže hlavní hrdinku vlastně už známe z předchozí knihy. I proto se vyplatí číst knihy ve správném pořadí.

9 17.12.2022

Ne všechno mě v této knize zaujalo, ale pár míst ano. Asi je to tím, že pár míst se dotklo toho, s čím bojuji já. Nejdřív jsem chtěla dát jen ***, ale toto nakonec rozhodlo o výsledných ****. To, že jsem na pár místech našla návod pro sebe. Asi i trochu pomohlo to, že autor střídá v knize popis svého života a problémů s radami, jak se k tomu postavit. Ne, jak to vyřešit. Některé situace totiž řešení nemají. Ale je úplně jasné, že každý tuto knihu uchopí a pochopí z jiného úhlu, jednoho zaujme, druhý ji projde letmo.

A pro ty, co ji ještě nečetli, přidám jeden úryvek:
"... Nároky každodenního života neustanou jen proto, že vás postihla pohroma. Pořád si musíte plnit své běžné povinnosti. Jak to všechno zvládnout? Tady je pár věcí, které jsem se naučil:
Každý den si vyhraďte trochu času a popřemýšlejte a promluvte si o nemoci či jiné krizi a o tom, jak ji zvládat. Mimo tento čas se o ní nezmiňujte ani slůvkem. Pokud ten rozkladný účinek neomezíte, vyčerpá vás to a všechno začne klesat ve spirále ke dnu. Ničemu tím nepomůžete. Proto raději šetřete síly. Vedete válku, ne jen bitvu, a válka sestává z mnoha bitev. Musíte zůstat bojeschopní po celé její trvání. Když obavy související s krizí vyvstanou i mimo vyhrazenou dobu, připomeňte si, že je důkladně proberete v určenou chvíli. To obvykle funguje. Oblast vašeho mozku, která generuje stres, především zajímá, zda máte plán. Jeho podrobnosti jsou pro ni vedlejší. A nenechávejte úvahy o krizi na večer nebo noc, protože pak neusnete. A bez dostatečného spánku se vám začne život rychle hroutit. ..."

8 24.11.2022

Mnohovrstevnatý příběh, kde hlavní roli hraje pandemie, která zachvátila svět. Na začátku jsem si říkala, že to je jako naše skutečná současnost. Jenže L.Wright začal knihu psát už v roce 2017 a dokončil ji v roce 2019, takže děj je tedy jen pouhá fikce. V současnosti ale působí až děsivě, jak dokázal popsat průběh pandemie v souvislosti s šířením, chováním politiků i reakcemi lidí. Naštěstí pro náš svět současnost není tak apokalyptická jako děj v knize.
Je to čtivý, napínavý a zajímavý thriller, který obsahuje vše, co správný thriller má mít. Zajímavá zápletka, sympatický hlavní hrdina, který se, všemu navzdory, nevzdává, vojenské zápletky, politika, ... K tomu osobní příběhy hlavních hrdinů a trochu (tedy spíš víc, ale rozhodně zajímavé) teorie k hlavní zápletce. Takže části s hlavní dějovou linkou jsou proloženy informacemi o virech, bývalých epidemiích i pandemiích a to včetně moru, eboly, Sarsu, hledání vakcín, ... Do toho je namícháno vyprávění o životě a rodině hlavního hrdiny Henryho, ale i o životě vedlejších postav. Kniha se dotkne i problematiky muslimů, politiky, ale také i etiky výzkumů. V první půlce knihy se vše postupně rozvíjí, v druhé půlce děj doslova letí všemi směry, trochu na úkor propracovanosti. Přesto se mi kniha líbila a doporučila bych ji všem, co rádi čtou napínavé thrillery se zajímavou zápletkou. To, že se autor trefil dobou vydání do doby covidové (přestože ji psal bez tušení, že něco takového přijde), knihu dělá hodně aktuální a o to víc zajímavou.

8 24.05.2021

Hned na začátku knihy mě příjemně překvapila a tím i naladila ke čtení zmínka o Beatles a jejich písni Norwegian Wood. Při dalším čtení se ukázalo, že tato píseň vlastně uvádí dobu, ve které se příběh odehrává. Uvolněná 60.léta. A samotný příběh je takové vyprávění o mládeži na prahu dospělosti, o jejich hledání smysluplného místa v životě, o osamělosti i o přátelství. A celé je to proložené necenzurovanými erotickými scénami a povídáním o ztrátě smyslu života. Sem tam je zmínka o hudbě a literatuře. (Hodně mi to připomnělo Greenovu knihu Hledání Aljašky s tím rozdílem, že je to vyprávění o starších postavách a je mnohem propracovanější.) Celá kniha je napsaná velice dobře a barvitě, jen v samotném závěru mi něco chybělo. Asi větší propracování konce, i když příběhy ze života s otevřeným koncem mi povětšinou nevadí.
Knihu bych doporučila všem, kdo rádi čtou příběhy o hledání smyslu života. Jen upozorňuji, že vypravování je jiné, netuctové, provokativní, často smutné až depresivní, ale přesto čtivé ...

Pár ukázek:
... „To cestuješ vždycky sám?“
„Jo.“
„Ty máš rád samotu?“ zeptala se a opřela si bradu do dlaní. „Cestuješ sám, obědváš taky sám, ve škole sedíš stranou od ostatních…“
„Samotu nemá nikdo rád. Nemusím se ale hned za každou cenu s každým kamarádit. Člověk se náramně snadno zklame.“ ...

... „Ideály, to pro tebe zřejmě vůbec není.“
„Žádný nemám,“ řekl Nagasawa. „Mít ideály je ti v životě houby platný. Důležitý je jen jedno: vždycky vědět, co máš udělat.“ ...

... „Až teď, co tu nejsi, jsem poznal, jak moc Tě potřebuju. Škola je příšerně nudná a beru ji už jen jako trénink v sebeovládání. Bez Tebe mi všechno připadá zbytečné." ...

... "já každé ráno natahuju pružinu, co mě potom přes den pohání: vstanu, vyčistím si zuby, oholím se, nasnídám a obléknu, sejdu dolů do haly a vydám se do školy. Než se tam dostanu, vydá to na takových šestatřicet otočení klíčkem. Naladím se, abych ten den všechno dobře zvládl." ...

8 10.06.2019

Knížka je velice dobře napsaná a všem, kdo ji neznají a chtějí se o Krylovi dozvědět něco víc, ji doporučuji. Pochopíte z ní, proč byl takový výjimečný písničkář a kde se brala ta naléhavost v jeho zpěvu. Mimochodem hrozně se mi líbilo jeho přirovnání - jako pampelišky :-). Byl básník a i v této knížce, která je psaná formou rozhovoru, to čiší z každé věty. Ale také zjistíte, že na konci života byl zklamaný - svojí vlastí, lidmi, dějinami, ... A už se nedozvíme, jestli vlastně neměl potřebu být neustále nespokojený.
Ale nedá mi to a musím přidat malou ukázku :-) :
"V té době jsem se také poprvé zamiloval.
Poprvé v Německu?
Ne, poprvé v životě. Zamiloval a miloval. Jako blázen. Přišlo to na mě pozdě, ale zato s ohromnou silou. Byl jsem okouzlen, psal jsem poesii. Měli jsme svatbu u opata Opaska. To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout...."

8 21.08.2017

Knížek od D.Dána jsem už přečetla hodně, ale tahle patří bezpochyby k nejlepším. Je čtivá, plná zlomů v ději i potřebného napětí. Samotný příběh je nestandardně zkombinovaný z vyšetřování staré vraždy, vlivu bývalých tajných služeb (které se tak často v knihách DD vyskytují) a tentokrát je přidána i mysteriozní dávná historie. A samozřejmě nechybí sem tam zmínka o životě vyšetřovatelů z oddělení vražd včetně jejich typického humoru.
Všem, co rádi zajímavé krimi, doporučuji. A myslím, že tato, pro svoji historickou vsuvku, se bude líbit i obdivovatelům knih od Dana Browna ;-).

PS: Knihu jsem poslouchala jako audio z dílny vydavatelství Publixing v české verzi namluvené p. Martinem Stránským. Předchozí knihy jsem buď četla v originálním slovenském vydání nebo poslouchala jako audio namluvené výborným p.Gaišbergem, ale načtení p. Stránským se kvalitou naprosto vyrovnalo. Jen mi tam chyběla ta peprná slovenština, kterou tak často používají kriminalisté z oddělení vražd v originálních vydáních ☺.

7 23.06.2019

Krimipříběhy ​Dominika​ ​Dána​ ​jsem​ ​objevila​ ​díky​ ​Čtenářské​ ​výzvě​ ​a​ ​Cela​ ​17​ ​byla​ ​první​.​ ​Zaujal​ ​mě​ ​způsob​ ​psaní. Napětí​ ​proložené​ ​humornými​ ​hláškami​ ​a​ ​příběh​ ​o​ ​hrách​ ​osudu, o​ ​bezpráví,​ ​o​ ​ztrátách​ ​a​ ​nečekaných​ ​zvratech.​ ​Je​ ​to krimipříběh​ ​doplněný​ ​podrobnějším popisem​ ​života​ ​hlavních​ ​aktérů.​ ​Děj​ ​začíná​ ​v přítomnosti​ ​a​ ​postupně​ ​se​ ​vrací​ ​do​ ​minulosti​ ​a odkrývá​ ​důvod,​ ​proč​ ​hlavní​ ​hrdina​ ​skončil​ ​jako​ ​„odsúdený​ ​Puskailer“.​ ​Zvláštní​ ​je​ ​smíření hlavního​ ​hrdiny​ ​se​ ​svým​ ​osudem.​ ​Mohl​ ​by​ ​říct,​ ​že​ ​život​ ​je​ ​prevít​ ​a​ ​lidi​ ​jsou​ ​hnusný.​ ​Mohl​ ​by zahořknout​ ​…​ ​Ale​ ​on​ ​se​ ​s​ ​tím​ ​svým​ ​způsobem​ ​vyrovnal.​ ​Knihu​ ​jsem​ ​četla​ ​v originále​ ​a​ ​znovu​ ​mi to​ ​připomnělo,​ ​jak​ ​je​ ​slovenština​ ​sympatická.​ ​V kombinaci​ ​s umem​ ​spisovatele​ ​se​ velmi​ ​dobře čte.

7 12.10.2017

Vzpomínky jsou přehledně a zajímavě sepsané a knížka se velmi dobře čte. Samotný příběh Baarové vede k zamyšlení, jak moc byla herečka ve svých vzpomínkách upřímná, co je pravda a co je upravené. Z jejího vyprávění čiší nezájem o vše, co se netýkalo herectví, její kariéry a jejího života. Přijde mi neskutečné, že by vůbec nevnímala tu zvrácenost, do jaké se Německo před válkou ubíralo. Nejvíc upřímná mi přišla část, ve které vypráví o osudu rodičů a sestry po válce. Lída Baarová si mé sympatie po přečtení moc nezískala, ale odsoudit ji také nemůžu. Nevím totiž, kolik skutečností si nechala pro sebe, co dalšího zlého ji potkalo a co způsobilo ten její odtažitý přístup ke světu. Vyprávění, ať už bylo více či méně upřímné, poodkrylo kromě života Baarové zčásti i dění okolo filmu před válkou a po ní. Proto je kniha zajímavá.

7 09.07.2017

HLAS NITRA
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?

Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“

Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? — to víš?“

Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.

VIII.
Ó Smrti, kapitáne starý, plavbu počni!
Ten břeh je plný nud, ó Smrti, již je čas.
Jak inkoust nebem, zemí tma se lije noční,
však v srdcích, ty je znáš, tam vládne samý jas!

Ten oheň pokud plá, ať síly neztratíme,
tvým jedem občerství nás číše nalitá!
Buď Peklo tam neb Ráj — jen nové buď, až zvíme,
čím propast Neznáma nás na dně uvítá!

(přel. Jaroslav Goll)

PS: V jenom starším komentáři jsem četla, že po přečtení dekadentní poezie se má údajně dostavit špatná nálada. Tak za mě můžu potvrdit, že asi ano. Dopoledne jsem strávila v teple, s touto knížkou a voňavou kávou. Pohlcená do knihy, ... četla jsem, listovala, vracela se ... A odpoledne stálo za "starou belu". A nevím, jestli to bylo tím zamračeným dešťovým počasím nebo se dostavil účinek těch zvláštních temných básní.

6 30.12.2021

Knihy Stanislava Rudolfa jsem četla jako holka a i po letech se mi četl velmi dobře a bylo milé přečíst si příběh z doby, kdy jsem vyrůstala ;-)

6 20.10.2018

Náhodou jsem si prohlížela zdejší žebříčky a překvapilo mě, že toto je 9.nejčtenější kniha z databáze. Dokonce trumfla i ságu Stmívání, před ní jsou pouze všechny díly Harryho Pottera a Malý princ. Tahle kontroverzní knížka sbírá svá nej.. na všech frontách - nejhůř hodnocená, 9.nejčtenější, Kniha roku 2012, 25. v nejčastějších knihách v knihotékách a když se podívám na počet komentářů, tak tipuji i titul nejkomentovanější kniha. :-D
Čím to je?
Existuje takové množství knížek, které jsou mnohem lepší a zajímavější v příběhu, v podání, ve způsobu psaní, zkrátka ve všem, a zapadnou bez povšimnutí. A tahle exeluje.
Inu i negativní reklama je také reklama. :-D

6 14.09.2016