Hanina61 komentáře u knih

Asi všechno tady již bylo řečeno, tak přispěju jen krátce: Přečetla jsem letos spoustu knih a mohu říct, že "Šikmý kostel" byla nejlepší z nich. Kromě čtenářského zážitku mi hodně dala a rozšířila historické obzory, budu ji mít dlouho v hlavě... Děkuji moc a těším se na pokračování. :-)

25 19.12.2020

Erbenovu Kytici miluju, přečetla jsem ji nesčetněkrát... Před pár týdny jsem v Havlíčkově Brodu navštívila výstavu s názvem "...to není hřbitov, toť můj sad" neboli Kytice Karla Jaromíra Erbena, kde se sešel výběr ilustrací z nejrůznějších vydání v průběhu času. Při prohlížení nádherných ilustrací, místy hodně děsivých (především ze Svatební košile) jsem si vzpomněla, že přece u nás vyšla Komiksová Kytice, takže jsem si ji konečně půjčila a s potěšením četla a prohlížela ilustrace. Považuju to za parádní zpracování klasické knihy, kde byl dán prostor různým autorům, a tak se čtenář může kochat nejenom příběhy samotnými, ale i jejich grafickým zpracování, a sám si může vybrat, které kresby se mu líbí nejvíc, u mě jednoznačně opět zvítězila "Svatební košile..." Doporučuji milovníkům Erbena i komiksů.
PS. A taky děkuju za zařazení balady "Svatojanská noc", kterou jsem dosud neznala.

24 10.11.2023

"Portrét starého protivy ztraceného v čase"... Přesně tak, ne vždy je doktor člověku zrovna sympatický (stejně jako ostatní postavy), a přesto jsem se nedokázala od jeho pomalu plynoucího příběhu (prokládaného mnoha jinými příběhy a vzpomínkami z jeho minulosti) odtrhnout. Tajuplná atmosféra šérů, jejich svérázní obyvatelé, jejich pomalu mizející svět... Ještě lepší než "Italské boty" a ty se mi líbily velmi... Henning Mankell se rázem dostává mezi moje oblíbené spisovatele, ač pokračování příběhu Fredrika Wellina už bohužel nebude...

24 08.09.2022

Moje první setkání s Henningem Mankellem (pominu-li celou TV sérii "Wallander" se skvělým Kennethem Branaghem)... Vypůjčila jsem si ji v jedné malé venkovské knihovničce, jen na zkoušku... ale jakmile jsem se začetla, ponořila jsem se hluboko do děje, který mi podivně učaroval. Jsem duší samotář, a takový život skoro v izolaci bych si dokázala představit... jenže člověk má minulost, a ta ho často dožene i na těch nejneočekávanějších místech, stejně jako Fredrika Wellina. Doktor mi přirostl k srdci a knížku budu mít ještě dlouho v hlavě. Těším se na "Švédské holínky"...

24 12.08.2022

Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)

24 29.06.2018

Byla jsem v knihovně vrátit Kingův "Revival" (pět hvězd) a moje srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že je k vypůjčení "Cyklus vlkodlaka". Odnesla jsem si tento malý skvost domů a přečetla ho ještě týž den. Opravdová lahůdka pro milovníky Kinga, bavil mě styl vyprávění, rozvržení textu do kapitolek po měsících, dech beroucí ilustrace a samozřejmě příběh samotný, tím víc, že vlkodlačí příběhy mě moc baví... :-)

23 27.02.2024

"Ale hrůza, kterou jsem cítil, to nebyl žádný obyčejný přízračný strach. Byla nekonečně větší, podivnější a zdálo se, že vychází z jakéhosi nejasného, po předcích zděděného děsu, znepokojivého hlubším způsobem než cokoliv, co jsem kdy poznal nebo si představoval..."

Tak tohle byla opravdu lahůdka, obsahem, formou i jazykem... jako by autor maloval čtenáři před očima obrazy, lahodící, tajemné i děsivé... Ty popisy strachu a hrůzy obou cestovatelů, kteří netuší, co se kolem nich děje a jak se z toho vymanit, jsou famózní... za zmínku stojí rovněž úžasné snové modro-černo-bílé ilustrace Jana Hlíska... Doporučuji všem milovníkům tajemna a hororů ze staré školy...

23 27.03.2023

Možná ještě lepší než první díl, "Šťastné a hrůzostrašné", v každém případě jde o skvělé pokračování, a vlastně bych uvítala, kdyby před každými Vánocemi vyšel další svazek podobných viktoriánských povídek s vánoční tematikou. Ilustrace opět famózní. A jednoznačně nejlepší vlastně i nejdelší je samotný konec, povídka "Wolverdenská věž" od Granta Allena z roku 1896, při té se mi až tajil dech...

22 21.01.2023

Druhý díl série a opět parádní jízda, místy až šílená (hlavně pro arachnofobika, jako jsem já)... Mám dalšího oblíbeného detektiva (právě ony často "temné" - a Sharko takový rozhodně je - postavy detektivů jsou tím, co mě na detektivkách baví nejvíc)... Původně jsem si čtením Francka Thillieze jen chtěla zkrátit čekání na dalšího Chrise Cartera, ale teď i FT řadím, mezi své oblíbené spisovatele... a jdu si do knihovny půjčit další díl. Vřele doporučuji, ovšem - zase - nikoliv citlivějším povahám...

22 14.09.2022

Když ležíte na gauči, čtete si tuhle skvělou kočičí knížku a z jedné Vaší strany leží stulená do klubíčka jedna černá kočka a z druhé pak spokojeně přede druhá, tak je to skoro jako malý ráj na Zemi... :-)

22 15.03.2021

Na dědině sem sa narodila, vyrostla tam, vdala sa do jinej, pak znovu vdala eště do jinej, pokaždej menší a menší... tož ty poměry, co tam panujů, znám moc dobře. A táto knížka mňa chytla za srdce, protože hodně tych situací v ní je mně povědomých. Nemožu než dat pět hvězdiček. PS. Můj nářečím psaný komentář ber s rezervou, milý čtenáři... i právě díky němu se mi knížka PD tak líbila. :-)

22 16.02.2019

Nějak nemám slov, kterými bych vypověděla, jak hodně na mě kniha zapůsobila... Začala jsem číst a nepřestala jsem, dokud jsem nebyla na poslední stránce... vlastně ano, hlavně v třetí části jsem občas číst přestávala, ale jen kvůli tomu, abych dokázala vstřebat hrůzu toho, co jsem právě přečetla, abych se mohla nadechnout, potlačit slzy, co se mi draly do očí a pokračovat... Velmi silný příběh...

22 23.10.2018

Přečteno podruhé, vzápětí po "Hlubině". Znovu hodnotím pěti hvězdičkami a těm, kdo "Strach" ještě nečetli, doporučuji přečíst si nejdřív novější "Hlubinu", na kterou "Strach" dějově navazuje... Anebo to klidně čtete naopak, bát se budete tak či tak... :-)

Vánoce, doba nejdelších nocí, jste sami doma a ve tmě hned za oknem číhá temný les, ve kterém se prohání kdovíco. Tak proč k tomu nepřidat ještě malou antologii štědrovečerních hororů, ač je to čtení spíš vánočně příjemné než děsivé... Ilustrace jsou úžasné, taky by mě moc zajímal jejich autor... A třebaže už je po svátcích, nedá mi to nepustit se do Šťastných a hrůzostrašnějších"... ;-)

21 15.01.2023

V žádném případě nechci srovnávat s Trhlinou, ale i tady mně při čtení zněla v hlavě písnička od Zrní: "Dej si pozor na les... ať tě nespolkne Hýkal... a rudý vřes..." Jo, les miluju, bydlím hned vedle něj... a příběhy o strašidelných lesích přímo hltám. V tomto se postavy sice místy chovaly jak "paka", ale atmosféra v lese byla docela "hustá"... Prostě se to dalo číst, takže za mě jo... :-)

21 18.06.2022

Historické romány moc nečtu, ale tomuhle jsem dala šanci (musím se přiznat, že původně mě zaujala obálka), a nelituji toho, kniha pro mě byla příjemným a velmi čtivým překvapením a probudila ve mně čtenářský zájem o tuto dobu... už se těším na "Železnou rukavici"... Mezitím se hodlám pustit do ostatních Niedlových historických sérií, počínaje "Hynkem Tasem z Boru"... Mám dalšího oblíbeného spisovatele... :-)

21 26.05.2022

Po přečtení předchozích tří knih AM jsem si slibovala, že tu další, na kterou jsem se neskutečně těšila, budu číst pomalu, že si ji budu vychutnávat jako lahůdku... leč jsem svému slibu nedostála, protože jsem ji "zhltla" stejně rychle jako ty předtím (ještě že byl víkend a mohla jsem číst dlouho do noci)... Poslední věta (vlastně poslední slovo) mi vehnalo slzy do očí... a paní Mornštajnová je u mě na špici soudobé české literární tvorby...

21 20.05.2019

Krásná to kniha. I poměrně strohým stylem dokáže autorka vytvořit v hlavě čtenáře nádherné obrazy. O Len Howardové, Ptačí ženě ze Sussexu, jsem předtím neměla ani tušení, a přitom to musela být úžasná bytost. Škoda, že u nás nikdy nevyšly její publikace o ptácích, které se ve své době těšily velkému zájmu... PS. Není nic lepšího než knihu číst u otevřeného okna a slyšet přitom zvenku všemožné cvrlikání, čirikání a trylkování všech těch drobných ptáčků, jejichž život studovala. Příběh mi zůstane v srdci...

20 07.04.2024

"Deníku" jsem dala čtyři hvězdičky, tady nemůžu jinak než ohodnotit pěti, protože "Zpověď" jde do větší hloubky, nejenom co se otázek víry týče, ale i do hloubky života osobního. Myslím, že to není četba pro ateistu, který zná M. V. Kopeckou pouze jako hvězdu Stardance (z této soutěže jsem neviděla jediný díl), anebo možná je, pokud přece jen váhá a chtěl by najít cestu...

20 11.02.2024

Nemůžu jinak než opět dát plný počet hvězd, protože tahle kniha znovu potvrdila, jaký je Jozef Karika mistr slova, navíc oplývající neskutečnou představivostí. Hodně temný příběh s odporným hlavním hrdinou, kterému kupodivu musíte na konci držet palce, poněvadž bojuje s ještě větším zlem, než představuje on sám. Místy hodně děsivé, místy skoro stejně brutální jako v románu "Na smrt", napínavé tak, že jsem knihu nedokázala odložit... a ta "fantasmagorie" na konci mě opravdu dostala. PS. Myslím, že si znovu přečtu "Strach"...

20 24.01.2024