Gustik5 komentáře u knih

Což o to, je to překrásně napsané, protkané velkým lyričnem, a... Nu, nějak mě to nenadchlo. Navíc mi oba milenci přišli až moc účelově čistí a tak dokonalí, tak nevinní, až byli příliš jako z jiného světa. Vím že to bylo záměrné, ale mám raději realističtější díla.

9 10.11.2017

Kniha navazuje na předchozí román a ukazuje nemožnost "ztracené generace" zařadit se do normálního života, neboť jsou na každém kroku provázení prožitými hrůzami, které, jak se zdá, ostatní nezajímají. Opět je to nesmírně čtivé, a svým způsobem i strašlivé...

9 10.11.2017

Netajím se tím, že mám hlídku nejraději ze Zeměplochy, a zde jsem byl opět více než mile potěšen. Elánius jako ostatně vždy perlí, a ani ostatní postavy nezůstávají pozadu. Karotku by měl někdo naučit nepoctivému boji :).

9 10.11.2017

Počátek Kingova magnum opus a jedné z nejvrstevnatějších (převážně) fantasy ság začíná zmateně a jen co je pravda i trochu nudně. To říkám jako někdo, kdo Temnou věž řadí mezi nejlepší věci, co kdy v životě četl.

Pistolník skutečně není natolik dobrý, aby vás pohltil. Přesto vydržte! Až dočtete druhou knihu, chytne vás to. :D

Zde je až moc patrné, jak bolestivě a dlouho celá série vznikala, přičemž Pistolník nejvíce (i přes to, že u nás je už k mání rozšířené vydání) trpí nevypsaností tehdy mladého autora, který si ukousl větší sousto, na něž neměl síly. To se naštěstí už s druhou knihou změnilo...

Zde se k nám v podstatě dostává jednoduchý a nepříliš rozmáchlý příběh, který teprve předznamenává bohatost a význam ságy, před níž blednou i mnohem slavnější díla. Mě si Temná věž jako celek získala a svou poetičností, postavami a mystikou jen utvrdila mé přesvědčení, že sai King je jedním z největších romanopisců dneška...

Jo, a taky Pistolník obsahuje snad nejlepší první větu, která dokonale shrnuje náladu a příběh celé knihy (i sám King ji považuje za nejlepší úvodní větu, co kdy napsal).

"Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách."

8 09.06.2023

Velká očekávání s sebou mnohdy nesou i velká zklamání. To by se dalo říci o finálním románu ze ságy, kterým se celý cyklus uzavírá. Je to konec cesty, spějící vlastně tak nějak do ztracena a pro mnoho čtenářů, kteří Rolandovo ka-tet doprovázeli na jeho výpravě po celou dobu půjde dost možná o hořké rozčarování. Pro mne se jedná o krásný a smutný vrchol jedné z nejlepších sérií, která bude v mém srdci mít asi navždy zvláštní místo. Byť by recenze měly být co nejvíce odosobněné, zde nemohu jinak.

Uzavření jediné vícedílné série o takovémto rozsahu, jakou Stephen King kdy napsal, skýtá konec, který je ve všech významech toho slova neuspokojivý, protože reálně nejde o konec. Víc k tomu asi napsat nemohu, aniž by nedošlo k vyzrazení zápletky. Zároveň však je nutné jedním dechem dodat, že lépe to celé uzavřít vlastně ani nešlo a výsledné finále ještě přispívá k epické mytičnosti příběhu pistolníka a jeho cestě k Věži. I zde vyjma střetu s Karmínovým králem dochází k provázání Kingova univerza (zde hlavně s knihou To a monstrem, známým jako Pennywise, kde v Temné věži pozornému čtenáři neujde zaobalené vysvětlení jeho původu) a celkově se děj nese ve jménu smutného loučení. Loučíme se s ka-tet, loučíme se s Rolandem. A pokud jste si ságu během jejího čtení zamilovali tak jako já, bude to rozloučení nadmíru emotivní...

Lovec je skvěle vygradovaným a napínavým thrillerem s krimi prvky, jehož největším kladem i záporem je fakt, že nemá kladného hlavního hrdinu. Pokud jsou pro vás příliš krvavé knihy, jejichž nejvýraznějšími motivy jsou znepokojivé a ne zrovna chutné myšlenkové pochody a skutky, není tato kniha pro vás. Pokud však máte pro strach i žaludek uděláno, civilního konzultanta FBI s brilantním mozkem a neukojitelným hladem po teplém a syrovém lidském mase si zamilujete.

Stejnou měrou je zde vše, co bylo návykové a zábavné na prvním díle. Rozřešení se i nejpozornějšímu čtenáři poodhaluje pozvolna a je dosti těžké jej odhadnout dopředu (i s přesnou analytickou myslí, jakou disponuje titulní antihrdina je to těžké). Možná jen trochu zamrzí, že už se tolik neřeší paralela (a tedy otázka morálky) mezi hledaným vrahem a právě Timothym (nebo alespoň ne tolik jako v jedničce).

Jack Heath je výborným spisovatelem, který velmi dobře ovládá své řemeslo - jeho styl psaní je nenucený a zároveň velmi svižný – dosti připomíná filmovou naraci. Kniha vám tak vlastně ožije před vnitřním zrakem. Dostává se nám díla, které perfektně ctí pravidla žánru a zároveň přidává pár neotřelých prvků.

Zamrzí možná jen přílišná explicitnost ve snaze prvoplánově šokovat (ale zase je to celé o kanibalovi, že). V kombinaci s vhledem do pokřivené mysli hlavního protagonisty jde o napětím i zvraty nabité čtení, kterému se podařilo naplnit očekávání, vyvolaná Mrchožroutem a díky i tentokrát až nepříjemně otevřenému konci vyvolává palčivé otázky, které snad už brzy zodpoví třetí kniha – tato totiž skončí zrovínka v tom nejlepším…

8 19.08.2021

Pokud vám ve Strašidelné vagině od stejného nakladatelství chyběla explicitnější erotika, nevadí vám nechutné scény a máte načteného Lovecrafta, je tohle kniha přesně pro vás. Edward Lee; autor této novely nejen že ovšem nepíše jen lacinou pornografickou jednohubku, ale skládá skutečnou, nebál bych se napsat až láskyplnou poctu autorovi mýtu Cthulhu. A teď babo raď. Místy je to praštěným humorem napěchované porno se vší jednoduchostí (i dějovou) k tomu patřící, o stránku vedle je to zase perfektně vypiplané (kdyby mi někdy někdo vybraný úryvek bez erotiky dal přečíst, asi bych nepoznal že to není od Lovecrafta) a čiší z toho atmosféra snad ještě "lovecraftovštější než samotný Lovecraft..." :-)

A prosím nakladatelství Carcosa - jen houšť a víc podobných knih! Čte se to jedna báseň.

8 25.01.2020

Prokletí Salemu je zkrátka klasická upířina, protkaná odkazy na hororová díla ještě klasičtější. Upíři jsou prostě nekomplikované, přímé bestiální zlo a tak to má také být. Ne vždy je dobrý nápad příšery polidšťovat, když jejich podstatou je právě nelidskost. Barlow je možná ještě děsivější než Drákula. Klasický motiv nemilosrdného střetu světla a tmy, v němž má racionální rozum a jakékoli zaváhání nedozírné následky. Moc se mi líbí podobenství rozpadu typického amerického maloměsta (k němuž zde pochopitelně dochází tím nejhorším možným způsobem). King je prostě mistr hororu v jakékoli jeho myslitelné podobě. Zatím jsem od něj ještě nečetl nic, co by bylo špatné. Snad se mi to ani nepovede...

Takhle to má vypadat. Moc se mi líbí Kingovo pojetí upírů, které později skvěle rozvinul v Temné věži. O tom, jak rozprostřel a uzavřel zde neukončený příběh poskvrněného kněze Callahana ani nemluvě (jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších protagonistů cesty k Věži).

8 18.11.2019

Tento titul je pro mne příjemným překvapením. Už dávno jsem se naučil brát pochvalná přirovnání na obálkách knih tak trochu s rezervou. Tady ovšem nelžou. Timothy si s Dexterem ani Hannibalem nezadá. Je jim podobný, přitom je ale i dost svůj a vzdor tomu, že je místy pln klasických žánrových klišé, je i nabitý těžko předvídatelnými zvraty a především duem hlavních postav, u kterých vás prostě zajímá, jak to s nimi bude dál. Je tu patrný značný vývoj u obou, ale nebudu prozrazovat, o jakou další postavu se v knize jedná.

Snad jen dodám, že značnou roli v příběhu hraje také Timothyho minulost, jež do značné míry formovala, co se z něj stalo. Je tak pravděpodobně zaděláno na dva budoucí velké rivaly na dvou stranách zákona. Toto dílo bych doporučil každému, kdo si chce přečíst netradiční drsný thriller s kriminální zápletkou, podobný zde několikrát vzpomínanému hrdinovi Jeffa Lindsaye. Po tom, jak byl první díl utnut, se to může vrtnout prakticky jakýmkoli směrem. Nu a co říci závěrem? Snad jen že tohle dílo bych skutečně rád viděl ve formě seriálu. Stálo by to za to…

8 16.07.2019

Což o to, je to výborný. Bezesporu kultovní (což může ovšem být i kdejaká blbost), ale podobně jako u filmu jsem z toho osobně nebyl až tak "odvařenej," aby to bylo na plný počet. Jedná se každopádně o výborný, nesmírně vrstevnatý psychologický thriller s velkou mírou nápaditosti a postavami, jež jsou tak dokonale ulítlé, až si vás dokáží získat. Úžasná práce se schizofrenií, anarchií, detaily a fanatismem lidí...

Plus je to otevřená kritika konzumu, rebelie a sonda do našich duší, která tak trochu nastavuje zrcadlo těm temnějším, udupanějším a nespokojeným zákoutím naší mysli, jež se sem tam derou na povrch...

A jak už tu padlo, audiokniha je výborná!

8 26.05.2019

Krásný lyrický a lidský příběh, kde mnohem víc než lehounké prvky sci-fi hrají prim naše moderní dějiny, rozpadající se vztah a bolestná rodinná historie hlavního hrdiny, v nichž z velké části pramení jeho motivace vydat se na velkou výpravu do kosmu, z níž už nemusí být návratu. Paralela se skutečným životním příběhem autora je zřejmá a najdou se zde tedy i nezbytně autobiografické prvky. Za mne výborná kniha, napsaná moc hezkým jazykem (nakolik za to může překlad z angličtiny neposoudím). Mně se to líbilo. A moc. Vzdor reklamě. Je to hezké a smutné. A to já docela rád...

Vyčítat knize rozsáhlou mediální kampaň je v tomto případě takové zvláštní. Mne nijak neovlivnila - četl jsem Kosmonauta z Čech až v momentě, kdy to vše utichlo. Každopádně vydávat knihu Čecha, který emigroval do zahraničí a uspěl s ní především tam, taky ji takhle podpořím. Zaslouží si to. Ale on se asi úspěch občas neodpouští... :-)

8 22.05.2019

Je na tom pekelně znát, že se jedná o debut. Místy to dost vrzalo a našla by se řada zvratů, které moc nedávaly smysl. Oceňuji, že v jeden moment se to během vyšetřování zvrhne tak, až vše nasvědčuje tomu, že pachatelem je hlavní hrdina. Nemám ale moc rád detektivky a thrillery, kde není možné se do určité chvíle domáknout toho, kdo je pachatel, když to prostě z toho co víme nelze. A ten otevřený konec, kde to všechno skončí v momentě, kdy se něco konečně začne dít, je stejně na pěst jako Wolfova oblíbená káva. Tohle není klasický cliffhanger, jenž vás má navnadit na další knihu. Je to jako kdyby autor nevěděl jak to uzavřít, aby to nebylo moc dlouhé, a tak rozdělil hotový příběh na dva, aby mu to hodilo víc.

8 22.05.2019

Erebus: Příběh ztracené lodi možná není románem, ale pojednáním, přímo napěchovaným historickými fakty, fotografickými materiály, mapami a zajímavostmi ze života námořníků. Významně tak odhaluje velkolepé období. Palin nepíše suchopárně. Nebudete se nudit, protože má sice cit pro detail, ale dokáže informace zprostředkovat tak jímavě, že by mu záviděl nejeden učitel dějepisu. Použité záznamy a úryvky nejen z historických knih, ale i deníků a dopisů důstojníků a námořníků vás přímo vtahují do dění.

8 30.04.2019

Jak už někde někdo psal, je otázkou, zda milovat pana Martina za krutý, a až na malá zakolísání (Dany a otroci; přeci jen je ta proměna příliš uspěchaná) realistický a uvěřitelný středověký svět s bohatou fiktivní historií, či jej nenávidět za to, že jej tak rychle vylidňuje. U příležitosti svatby Edmura Tullyho málem kniha prolétla sklem, avšak potom, co jsem si uvědomil, že při její tloušťce (mám vázanou :)) by jím nejspíš prošla, jsem si to rychle rozmyslel. Mé nejoblíbenější postavy zatím zůstávají, a to je dobře. Chvíli jsem byl na rozpacích, zda nesrazit hvězdičku, ale nepamatuji si, kdy naposledy se mi četlo téměř 1200 stran tak rychle (bohužel), a tak příjemně. A to je dle mého při čtení nejpodstatnější, takže plná palba pěti, a těším se na další knihu s napětím, kam se děj vrtne, právě tak jako na třetí sérii výborného seriálu...

8 10.11.2017

Nejprve jsem viděl Formanův film a ač chápu výtky jak autora této knihy, tak některých zdejších čtenářů, týkající se právě "chyb" či nesrovnalostí filmu oproti předloze, myslím že jinak, natož lépe by to natočit nešlo. Hlavně co se pozice vypravěče týká. Ono právě hlavní postava vypravěče, kterému na oddělení říkají Náčelník, by nemohla být ústřední postavou filmu už jen pro to, jakým stylem je knižní příběh podán. A McMurphy si stejně strhává nejvíc pozornosti na sebe v obou dílech.

Krom ohromné lidskosti s jakou indián příběh vypráví, a kterou si film zachoval, jsou v předloze taky mírně za vlasy přitažené jeho vlastní představy a halucinace, které v knize svůj nepopiratelný smysl a myšlenku mají, kdežto na plátně by vůbec nemusely mít takovou hloubku jako v psané podobě. Naopak dopad na mé myšlení měly jak kniha pana Keseyho, tak snímek pana Formana obdobný. Ačkoli kniha se mi ve výsledném porovnání líbila o něco více, protože je zde více místa pro vykreslení jednotlivých charakterů, z nichž některé v Přeletu dostaly méně prostoru, než by si byli oni "pacienti" zasloužili.

8 10.11.2017

Komentář obsahuje spoiler. ;) Tak předně. Tohle není Spider-Man, ani jakýkoli z klasických super hrdinských příběhů. Tohle je něco víc. Po všech stránkách. Koneckonců, není to jenom tak pro nic za nic první komiks, který dostal literární cenu do té doby udělovanou jinak "plnohodnotným literárním dílům" (rozuměj knihám).

Nejprve jsem viděl film, který mne svou surovou atmosférou let Studené války a poupravenou historií USA, stejně tak jako zajímavými charaktery naprosto uchvátil. O perfektním soundtracku a vlastně všem ostatním ani nemluvě. A tak přišla potřeba koupit si komiks. Celkem mne překvapilo a potěšilo, jak moc filmaři zůstali předloze věrní. Komiks je samozřejmě obsáhlejší a propracovanější, což nabízí nejenom ucelenější pohled na jednotlivé charaktery (vždycky mě zajímalo, kde Roschach přišel k té dokonalé masce!), ale i na celkovou premisu příběhu a její podání. To se mi ale přece jen o drobet víc líbilo ve filmu (sjednocení pod vidinou hrozby od Dr. Manhattana), než v předloze (hrozba útoku obřího, ve skutečnosti vědci a umělci vytvořeného "mimozemšťana").

Krom veliké hloubky příběhu tu pak máme bandu maskovaných, pokřivených individuí (či, jak je používáno v knize- "vigilantů"), z nichž pouze o jednom se dá hovořit jako o superhrdinovi, a co do charakterových vlastností snad ani o jednom. Všichni jsou to , či v jednom případě byli lidé, lidé s problémy schopnými usadit i toho nejschopnějšího psychiatra (jak ostatně Roschach dokazuje). A... Pokud jsou někomu nesympatičtí, možná je to dané právě jejich lidskostí, nesoucí s sebou roztodivné charakterové vady na pozadí všeho násilí, kterým si prošli. Nebudu se tu snažit to zevrubně popisovat. Lákavý text na přebalu knihy nelže. Tohle je prostě nerdovská bible a naprosto převratná komiksová novela, která zbořila mýtus o brakovosti komiksové literatury, a zároveň nově definovala superhrdinský žánr.

Dost možná tím právě nastolila onen další věk, ve kterém se autoři přestali bát své maskované hrdiny vystavovat i jiným problémům, než byli jejich maskovaní nemesis. Tohle prostě bude čtenář nenávidět, nebo milovat... I kdybych už od něj neměl číst nic dalšího, tak stejně. Alan Moore je bůh. No a kresba Davea Gibbonse (který mimochodem navrhoval kostýmy pro filmové zpracování), to je taky něco. :)

8 10.11.2017

Fraktální šum je překvapivě drsným psychologickým thrillerem, který rozhodně není nějakým příjemným a oddychovým čtením s happy endem. Nabízí morálně nejednoznačné postavy, kdy zejména k hlavnímu hrdinovi budete pro jeho citové rozpoložení a otupělost mnohem snáze cítit soucit, než nějaké velké sympatie. Ostatní postavy mají sice jasně odlišené charaktery a mezi řádky prosvítají i jejich rozdílné motivace a mnohdy dost smutné a temné příběhové pozadí (leccos se dá domyslet i díky obsáhlým dodatkům v závěru knihy), ale převládají u nich spíš i vlivem situace vyhrocené negativní rysy. Paolini sympaticky vyplňuje prázdné místo ve velké mozaice svého fikčního světa, zároveň ale nechává mnohé otázky nezodpovězené.

Po předchozích velkolepých událostech zde předestírá vlastně, vcelku komorní příběh, který je zaměřený na jednotlivce, jenž přišel o všechno, a přece v sobě nachází vůli pokračovat. Alexe Crichtona si možná nezamilujete tolik jako Paoliniho jiné hrdiny, ale fandit mu na (vlastně doslova) nadpozemsky náročné expedici budete rovněž. Žánrové fanoušky pak potěší množství narážek a odkazů na jiná díla (jedním z nich je ostatně příjmení hlavního hrdiny), které je v textu vyloženě potměšilá radost nacházet. Mne nejvíc pobavil název fiktivní kapely „Todash and the Boys,“ odkazující na ságu Temná věž od Stephena Kinga. Kniha pak obstojí jak coby samostatný román, uvádějící neznalé čtenáře do rozsáhlého universa, tak jako vítaný bonus těm, co s ním již měli tu čest.

7 09.01.2024

(SPOILER) Zpěv Susannah se nese v duchu jakéhosi příslovečného nádechu před velkolepým finále. Vedle silných osobních dramat jednotlivých postav (hlavně té zmíněné v samém názvu knihy, kdy rozhodně nejde o nic příjemného) tu nastává dost možná nejvíce kritizovaný aspekt celého díla. A tím je přítomnost Stephena Kinga coby vedlejší postavy, ke které se hrdinové vydají jakožto k dalšímu milníku své cesty k Věži, držící pohromadě realitu. Právě zde, pokud už ne dříve, mnoho čtenářů dospěje k tomu že se jim nelíbí, kam autor dění směřuje.

King se zde vypisuje ze svých vnitřních démonů a (dnes i tehdy) již překonaných závislostí a zároveň poskytuje silnou paralelu mezi sebou samotným a Rolandem, kde je poukazováno na podobnosti, které tito dva muži sdílejí. Zároveň autor sám sebe popisuje jako slabého, zlomeného člověka, jehož nadání pro psaní přichází odkudsi zvenčí, prostřednictvím nějaké vnější síly, jíž je on pouhým prostředníkem. Tato postava se stává cílem titulního záporáka Karmínového krále, protože na tom aby dopsal Temnou věž závisí do značné míry osud všech. Stane se tak Rolandovým úkolem, aby svého stvořitele zachránil. Zároveň se vše posouvá blíže ke konci. Ka-tet se málem rozpadá a dochází ke zrození potenciálně největšího zla, které je dílem dítětem Rolanda, a dílem dítětem Karmínového krále

Ti, co vidí je nesmírně čtivě napsaný mysteriózní příběh s prvky krimi a silným závanem nadpřirozena. Trochu zamrzí že i přes velmi dobře popsané prostředí, obratně vystavěný příběh a vykreslené hlavní hrdinky (kterým budete opravdu fandit a sžijete se s nimi) ne vždy děj působí stoprocentně konzistentně. Chování postav je sem tam maličko strojené a v rozporu s jejich osobnostmi, jako by se je autorka snažila dotlačit tam, kde je příběhově chtěla mít. A na některá vodítka protagonistky přicházely možná moc pomalu. Ale to je třeba jen můj dojem a rozhodně to neshazuje jinak naopak velmi pozitivní dojmy, které jsem během čtení měl. Prostě mě zajímalo, co bude dál a byl jsem napjatý. Celkově je to odpustitelná drobná skvrnka na jinak velmi čtivém díle, u něhož se rozhodně těším na další části. Je tu totiž všechno: paranormální schopnosti, vraždy, rodinná tajemství, a dokonce i tajemný spolek, který má co do činění se zvláštně nadanými pacienty ústavu pro duševně choré. Jsem opravdu zvědav, kam se příběh příště rozvine a v hodnocení si nechám menší rezervu do budoucna...

7 20.02.2023

Predátorovi se podařilo pokud ne překonat, tak rozhodně udržet standard, kterým si jeho autor získal své čtenáře. Jde zkrátka o výborně napsanou a promyšlenou detektivku, která nestaví tolik na přehnaně brutálních a krvavých vraždách, jako spíš na spletité zápletce plné zákrutů a dramatických zvratů.

Pokud bych měl pro tvorbu Jana-Erika Fjella vyzdvihnout něco zásadního, co se mi na jeho detektivkách líbí nejvíce, bude to asi propracovaná psychologie postav (která je v této v pořadí čtvrté knize znát asi nejvíce), nesmírný cit pro detail a v neposlední řadě uvěřitelnost (autor ostatně psaní konzultuje se skutečnými kriminalisty).

Hlavní hrdina Anton Brekke není žádný Superman, má své chyby a byť je výborným kriminalistou, občas se plete a ne vše, co udělá, vede nutně k nějakým výsledkům. Proto se při čtení do děje lépe vcítíme, neboť i ve skutečné detektivní práci jistě vyšetřovatelé narážejí na slepé uličky a chybná vodítka. I tentokrát se pro otevřený konec a něco nezodpovězených otázek budu netrpělivě těšit na další knihu.

7 28.04.2021