Georgie1 komentáře u knih

Něžný, pohádkový, láskyplný příběh k odpolední kávičce.
Nevelké rozsahem, ale velké obsahem!!!!
Radosta slzu nemohl vytlačit, tak jsem mu pomohla.
Romantika mi ukapávala do kávy, ale současně mi slzy vyvažovaly dortík se slaným karamelem.
Užívala jsem si hlas i dikci pana Budaře, které jsem si v představách užívala.
Jemná, citlivá a poetická próza.
Děkuji Vám pane Budaři.

12.02.2024

Dobře napsaný příběh o osamělosti, důvěřivosti, lásce, přátelství, ale i lži, bezcitnosti, manipulaci. Vliv zvláštního dětství, nebo vrozený povahový rys?

1 12.02.2024

Podle recenzí jsem čekala malinko víc, ale špatné to rozhodně nebylo. Vše uvěřitelné. Z přátel se stanou nepřátelé, z nepřátel přátelé. Kniha má spád. Jo, mohu doporučit tomu, kdo má rád psychologickou detektivku.

6 12.02.2024

Programově se vyhýbám knihám, ve kterých se mihne válka. Nějak na to nemám nervy. Tato kniha mne však i přes válečné kulisy zcela pohltila. Dnes, s krátkým odstupem si vybavuji jen silné příběhy lásky a přátelství, radosti a bolesti, všechny zcela prosté a běžné životní situace, které jsou vykreslené nesmírně pozorně a citlivě. Moc hezká silná kniha. Mohu jen doporučit.

6 30.10.2023

Simonopio, Francisco, Beatriz,..... se všemi jsem žila jejich krásný i těžký život. Postupně se odvíjelo klubko událostí, které se staly a stát se musely protože doba byla taková, lidé jsou tací, okolnosti jsou pro nebo proti. Kniha se mi četla jedním dechem a konec i slzami. Moc pěkné dílo.

10 25.08.2023

Harry a Lore klidně mohou nést i jiná jména. Mně velmi blízká. Je zde realisticky popsán nedlouhý úsek dlouholetého soužití, bez velkých turbulencí, někdy zvesela, někdy vážně, tak, jak to (snad) ve skutečném životě chodí. To "snad" je známkou toho, že nevím jestli to někde jinde je významně jiné. Mám jen vlastní více než čtyřicetiletou zkušenost. Příjemné lehké odpolední počtení.

22.04.2023

Těžká kniha. Ne váhou. Ne slohem. Tématem. Předsudky jsou hodně limitující. Už od dětství nasáváme podloží předsudků, ze kterého potom vyrůstá malé či velké zlo. Agnes, nikoli Anežka, potřebovala, aby ji Julie přijala takovou jaká je, aby jí řekla pravdu a aby ji poslouchala. Lež, kterou považovala za milosrdnou, byla milosrdná jen pro ni, aby si sama sebe dost vážila, ale nepovedlo se. Protože nebyla sama šťastná a spokojená, nemohla poskytnout štěstí a spokojenost ani Agnes. Je mi líto, že jsme tak silně ovlivněni obecnými postoji, ale mám to v sobě i já a to i přes to, že je mi Agnes upřímně líto. Ano je mi líto Agnes a ne Julie. Julie si vybrala kopec na který nezvládla vylézt a viní za to Agnes. Snad mohla být Agnes šťastná holčička a spokojená prodavačka, kdyby.... Ano, byla to pěkná kniha.

9 15.04.2023

Jednoduchý a rychlý, první nástřel a náhled, do problematiky dítěte s ADHD. Problematika chce určitě hlubší seznámení s tématem, ale pro člověka, který tápe a netuší, jsou informace dostatečné.

04.03.2023

Kniha se ke mě dostala omylem a přečetla jsem ji se sebezapřením. Nevím, zda na vině je můj věk 70+, téma, sloh, ... nejsem cílový čtenář pro tuto knihu.

3 04.03.2023

Pohodová, oddychová, lehce vtipná knížka příběhů, postřehů a situací. V sobotním odpoledni poskytne příjemný oddech a dokáže vyloudit úsměv na rtech.

1 23.01.2023

V dávných dobách jsem si knihu koupila a po více než dvaceti letech na ni došlo. K panu Horníčkovi chovám úctu a ráda jsem se podívala do jeho duchovních a literárních zákrut. Provedl mne díly, která jsem (snad ke své ostudě) nečetla. Zejména ruští spisovatelé mne nejspíš už i minou, avšak jsou tu popsána i díla, která vzbudila mou zvědavost po bližším poznání. Nebylo to lehké oddechové čtení, ale jsem ráda, že jsem knihu neodložila předčasně, neboť bych přišla o spoustu inspirace. Stojí za to podívat se na známá díla jinýma očima.

04.09.2022

Snad pro někoho ta kniha má své místo na slunci, ale já to nejsem. Snažila jsem se jí prokousat, znovu a znovu jsem ji brala do rukou, abych jí i sobě dala šanci. Nepovedlo se. Nemám pro ni kladné hodnocení. Byla mi nepříjemná vším. Jazykem i obsahem. Postavy zlé, negativní, .... ne není to kniha pro mne.

Počáteční rozpačitost nad velmi otevřenou intimitou vystřídalo mé zkoumání způsobu psaní. Měla jsem pocit, že čtu scénář. Velmi dobře vymodelovaný barevný scénář s popisy přímo plastickými, nebo že rovnou koukám, byť přes písmenka, na filmové zpracování. Ale to už jsem byla vtažena do děje a prožívala horké i hořké chvíle života hlavních postav. Veronika i Martin žili hezký i těžký život, tak jak jim ho osud a autor přichystal. Moc se mi líbilo v církevní škole, chlad chodeb na mne přímo sedal, moc se mi líbilo v rybářské vesničce. Bylo mi smutno s Veronikou a její bolestí. Slzy na konci knihy jsou důkazem, že jsem byla s hlavními hrdiny na jedné vlně. Je to kniha, která umí hnout duší. Plastická, voňavá, měkká i tuhá, horká i studená, hebká i drsná, tak jako život sám. Doporučuji.

3 22.06.2022

Kniha se četla dobře, ale.... jsem rozpačitá. Byla to červená knihovna? Nebo to byl docela reálný obraz bezskrupulozních úspěšných podnikatelů a docela nereálně šťastných konců prakticky všech postav. Ale .... četlo se to dobře, byla to oddechovka a i slza ukápla.

15.06.2022

Ležela mi doma dvacet let. Tehdy mne nezaujala. Proč číst o krajině, která mi není blízká. Nyní jsem se rozhodla přetřídit a umenšit svou knihovnu. Vzala jsem ji do ruky, že se jen kouknu, než půjde z domu. A .... udělala mi radost. Je to milé, úsměvné, oddechové čtení. Nat je do morku kosti dobrý a pohodový člověk, který mi přidal do života pár čistých radostí. Příjemné čtení pro klidné chvíle. Byla nyní ve správný čas na správném místě.

6 01.06.2022

Ano, červená knihovna jako vyšitá. Někdy a někomu může přijít vhod. Pro mne přišla ve chvíli, kdy se mi hodilo sladké sousto. Přečetla jsem si jí s chutí, přikusovala kyselou okurku, abych nedostala cukrovku, ale rozhodně mne potěšila. Láska je tak mnohotvárná. Láska k dětem (jak vědí ti, kteří je už mají) je ze všech nejsilnější a trvalá. Láska k muži je silná ..... ale dočasná. Byla to milá kniha, ale podruhé bych jí nečetla a dala mi milo, ale jen pro tu chvíli.

17.05.2022

Miluji Francii, mám ráda francouzštinu v písních i mimo ně, líbí se mi francouzská móda v ulicích, ale....... po přečtení knihy se bojím, že jsem naivně ovlivněna šansony, Zrzavým, Gilbertem Bécaudem a ..... že vlastně Francie je úplně jiná. Až se znovu narodím (v tomto životě už to nejspíš nestihnu) chci si vše ověřit na vlastní kůži. Nebo raději ne? Uvidím.

17.05.2022

Doklopýtala jsem na konec Temných matek. Bylo to neveselé čtení avšak pravdou je, že jsem byla přesvědčena o ojedinělosti hlubokých neshod, nepochopení či nelásky od matek. Už nejsem. Nevím jak jsem na tuto knihu přišla a proč jsem na ni půl roku čekala v knihovně. Je to spíš studijní materiál pro psychology, sociology, psychiatry... Snad může být berličkou pro neláskou postižené dcery. Překvapena jsem byla odhalením totožnosti u některých příběhů. To považuji za nepatřičné a neuctivé. Ale je to můj názor. Kapitoly "odborníků" také nejsou knize přínosem. Vztahy v běhu historie, lokality a konstelace rovněž berličku ořízly.

23.11.2019

Je to několikátá kniha p. Hartla v krátké době a musím si dát chvíli pauzu, abych si zachovala radost z jeho pohledu na svět a život, z jeho příjemného slohu. V reálu mám ráda jeho výrazný smích, který se bleskově střídá s vážnou tváří a tak se i v knize střídá úsměv a pohnutí. Jen vulgarismy mi vůbec nejsou vlastní a chci věřit, že nejsou tak běžné a frekventované, jako v knize (i když v tramvaji.....).

2 21.02.2019

Pohodový ale i smutný ženský román. Dobře se četl a to až tak, že tři dny stála domácnost.

3 21.01.2019