gbrgbr komentáře u knih
Opět nechápu ovace okolo této knihy. V poslední době se mi to v případě současných českých autorů stává čím dál častěji.
Psychologie postav? Nějaká hlubší propracovanost? Nic takového v knize nehledejte. Příběh je šablonovitý, prvoplánový, místy dokonce hloupý. Ani z hlediska stylistiky nezaujalo. Připomíná to slohovku na základce. Tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že se autorka snažila něco rychle sepsat, splnit (předchozí knihy byly dost prodávané). Tak si vybrala atraktivní téma, které táhne, a na tom to celé postavila. Jenže to nestačí. Bohužel nebo bohudíky?
Neskutečně silné. Krásný jazyk, stejně tak příběh. Stejně jako v případě Zusakovy Zlodějky knih smutné téma druhé světové války, ze kterého autorka vytesala literární klenot. O hrůzách jde psát i krásně. Hanu od Mornštajnové strčila hravě do kapsy.
Velice nadhodnocená kniha. Šablonovitost postav a první třetinu absence děje. Pak se to konečně trochu rozjede, ale vše je velice předvídatelné. Částem, kdy je vykresleno zotročení a hrozné podmínky sklenařů (například rozedřené nohy do krve, protože hlavní hrdinka nemá boty, procpávání si kusů jídla skrz díru v hábitu) jsem se chechtala, přitom k smíchu být neměly (aspoň doufám). Chování celé pětadvacítky je až neuvěřitelné a stejně tak mi vadí černobílost postav. Pochybuji, že by se s Ilanem takhle piplali. Za mě jedno velký špatný a to nezmiňuju sloh. Host mě poslední dobou dost zklamává. Námět autorky je dobrý, ale zpracování hrůza a tohle má na triku především redaktor. Druhý díl si maximálně stáhnu z dlouhé chvíle a nehodlám za něj utratit ani halíř.
Nádherná kniha. Autorka má krásný poetický jazyk, který však není kýčovitý. Netlačí na pilu, přesto je její dílo velmi emocionální. Jen je potřeba číst mezi řádky.
Moje první setkání s Hartlem a doufám, že poslední. "Bambino" prosím??? Za mě ostuda české literatury. I oddechovka by se měla udržet nějakého standardu. Toto považuji za naprostý úpadek a dehonestaci.
V mnoha hodnoceních jsem se dočetla, že vztah Lily a Eleny, respektive obsese Eleny Lilou je nepochopitelná a nesmyslná. Troufám si nesouhlasit. Mě osobně kniha vtáhla do mého dětství. Postupně jsem měla takovou kamarádku. Četba Geniálních přítelkyň pro mě byla návratem do mého vlastního dětství a dospívání, kdy všechny naše pocity byly velice intenzivní a já bych tehdy pro mou kamarádku udělala cokoli. Byla mým vzorem, chtěla jsem být jako ona, napodobovala jsem její chování, její styl řeči. Jak jsem se později dozvěděla, tak ona to měla podobně co se týče mě! A myslím, že to je i případ Eleny a Lily, akorát mi čteme příběh pouze z pohledu Eleny, takže si to můžeme jen domýšlet z toho, když čteme, jak Lila s Elenou mluví, jak odpovídá a reaguje. Ve vztahu mezi nimi je spousta žárlivosti, sem tam naschvály, protože obě si připadají vůči té druhé nedostatečné, obyčejné, nehezké.
Slabé, na Hájíčka velice slabé. Odosobněnost vyprávění. Vypadá to asi takto: Šla tam, řekla to a to, přišla jí sms. - Tohle pro mě není literatura. Kniha čtenáře neposouvá, nejde za hranici.
Krásný jazyk, skladby vět, přesah. Některé povídky zasáhly více, jiné méně. Všechny však psalo srdce. A je to poznat.
Excelentní. Pro mě Magnesia Litera 2019. Konečně něco, co vybočuje z české prózy, ve které poslední roky převažují smutná a negativně laděná díla. Tohle bylo pozitivní, místy vtipné, odlehčené. Jen ke konci trošku uspěchané.
Štifter umí. Je to pomalý, celý si to tak nějak plyne, chvílemi si říkáte, jestli se vám to chce úplně číst, ale Štiftera už znáte a víte, že to vygraduje, že si vás pomalu omotává kolem prstíčku, že chystá půdu na to, co teprve přijde.
A tadá. Je to tady! Posledních pár stran nasadí zběsilý tempo vyprávění. Skoro nedýcháte. Chcete víc, tak honem čtete, ale zároveň se děsíte, že už bude konec. Jde až na dřeň. Přesně tak, jak vás to baví.
Štifter moc dobře ví, co dělá a slova vybírá trefně, skládá je do vět s dokonalou přesností. Takový je jeho psaní.
Literatura pro náročnějšího čtenáře. Úchvatně napsaná vzhledem k tématu, formátu. Čtenář vnímá tíživou a stísněnou atmosféru jako kdyby tam sám byl.
Excelentní. Ferrante jde do hloubky. Mistrně popsané dospívání.
(SPOILER) Moc hezký, jen by knize sloužilo dřívější zakončení. Za mě ta část s nemocí Daphne a covidem už byla nadbytečná, zbytečně zdlouhavé. Každopádně první tři čtvrtiny naprosto excelentní. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Mnoho zajímavých myšlenek.
"Na své dítě myslíte jako na osobu, která je na vás závislá. Když se pak začne vzdalovat, zjistíte, že jste závislí i vy. Vždycky to bolí na obou stranách."
Miluju. Fantastická kniha, ke které se neustále vracím. Hezký příběh, o to silnější tím, že se skutečně stal. Konec, který mnozí vytýkají, napsal sám život. Literárně zajímavé, krásný styl, jazyk. Doporučuji.
Čtivě napsané, ale to je tak všechno. Téma rakoviny, týrání a závislosti na drogách bylo již mnohokrát lépe zpracováno. Kniha pro mě nemá žádnou přidanou hodnotu, nevyvolala ve mně žádné emoce.
Naprosto nádherná kniha. Zaryje se pod kůži a nepustí. Jsem dojatá z tak laskavé a krásné bytosti, kterou Piranesi je. Veliká inspirace.
Pěkné. Srovnatelné se Sběratelem sněhu. Více se mi od autora líbilo Světlo z Pauliny.
3,5* Oproti naivním Baletním střevíčkům z mého mládí, díky čemuž jsem sama chtěla být baletkou (a chvála Bohu, že jsem byla nešikovná) realistické vykreslení drilu a nehorázné dřiny. Čte se dobře, téma samo o sobě je nosné a vyprávění druhé osoby mám moc ráda. Jen vím, že vracet se k ní nebudu. Chyběla tam větší hloubka, přesah. Mezi tím co však vychází od současných českých autorů však pěkné. :)
Krásná kniha, nádherný jazyk, stylistika, přesto to všechno tak nějak hezky plyne a čte se to samo. Moc hezký zážitek.