Gagarin komentáře u knih
Mimořádná kniha. Kdo se po dočtení nemá chuť rozjet do Brna a vidět ten dům na vlastní oči, nemá srdce :-).
Fakt jízda, je dobře, že si Nesbo dal s poslední knihou této veleúspěšné série tolik práce, všechno do sebe zapadá, pěkně to zaobaluje minulé díly a postavy z nich. Nenašel jsem tam ani výraznější bílá místa, nelogičnosti, zbytečné otázky anebo nesmyslně superhrdinské činy - což se objevovalo sem tam v předchozích knihách. Jedinou nevyřešenou otázkou je ten závěr, respektive neuzavřená (zřejmě) jedna z linek příběhu. Naznačuje to asi otevřená vrátka pro možné dlší pokračování. Každopádně je to zážitek, Nesbo mě naučil číst severskou krimi. A se závěrem HH série musím napsat, že i ta neslabší kniha od něj je stokrát lepší, než cokoli od jeho skandinávských "konkurentů".
Spíš nadprůměrná skandinávská krimi. Zápletka okolo kostlivců ve skříni bývalého hypnotizéra je výborný nápad, jeho flashbecky do minulosti mě bavily; skoro jsem si říkal, že si o hypnóze musím ještě něco přečíst. Joona Linna je ale na můj vkus dost nezajimavý chlapík, tedy kromě svých profesionálních schopností. No ale ten konec: to už nebylo ani přitažené za vlasy, to byl přímo skapl reálnosti. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Mimořádná kniha, Říčan umí napsat odbornou knihu čtivou skoro jako dobrodružný román. Pro lidi, které psychologie alespoň trochu zajímá, jde přímo o povinnost! Doporučuji ale nepřeskakovat a číst vše pečlivě.
Nemůžu se zbavit dojmu, že kritizováním údajné spisovatelské impotence M. Viewegha si jeho odpůrci musí jenom neustále dokazovat, že na to nemají. Viewegh je mistr místa a času, kompaktnosti děje. Není tam jedniné písmenko zbytečné nebo navíc. Témata jsou to banální, ale proč by neměla být, když v jeho podání znamená banální zábavné. Navíc ten humor (ironii&sarkasmus) postav prostě žeru. Je to dobré a překvapivě vůbec to nestárne.
Nevím, proč bych měl vědět, kolik křížovek Wallander vyluští cestou ze Stockholmu do Ystadu, kam se šel projít se svým psem a co si ten který den dal k večeři. Pokud tyhle všechny odbočky měly čtenáře nějak s hlavní postavou spojit, tak se to /v mém případě/ opravdu nepovedlo. Mankell je placený od strany, jinak si to vysvětlit opravdu nedokážu. Kdyby ta kniha měla poloviční rozsah, dvojnásobné tempo a především lepší rozuzlení, tak by to byla fajn krimi, zápletka je rozhodně nápaditá. Když se kniha na posledních desítkách stránek začne trochu rozbíhat a už už to vypadá na nějaké fajn překvápko, tak...tak nic. Po téměř čtyř set stranách je to úplně žalostný výsledek. Je to rozhodně lepší kniha než ta druhá Wallanderovina (Wallandervolovina?) co jsem četl - Vrazi bez tváře - ale tím s tímto komisařem končím. Zatím mě bavil jenom Číňan.
Tak tohle mě bavilo. Rychlé a zábavné čtení - kniha, kterou si chci přečíst znovu a jenom to odkládám (abych to trochu pozapomněl :-). Je to mladé a s autorem bych šel na pívo.
Když vám nejde číst poezii, tak nečtěte ani Mapu Anny. Je to složitý, komplikovaně vystavěný a mě se to teda (narozdíl od komentářů přede mnou) lehce nečetlo. Moc lyrické, málo příběhové. :-/
Hlavně první část je bohapustá sranda, až si člověk říká, jaktože něco takového nenapadlo někoho už mnohem dříve: ty vtipy se přímo nabízejí (aneb co si Hitler müslí o müsli). Pak kniha trochu zvážní, ale o to víc jde do hlouby a "nutí k zamyšlení". Doporučuju!
Přál jsem si, aby ta procházka trvala mnohem déle, než má kniha stránek. Uvěřitelná smršť historek i celých příběhů a jejich fragmentů. Michálkův film podle mě docela dobře zachytil atmosféru a intimitu té scény, udělat film z knihy sestavené jen z dialogů (z ping pongu historek) není jednoduché a jemu se to - myslím - docela povedlo. Kniha ale má určitě přednost!
Kronika doby, generace a místa. Tyhle tři věci jsou zdaleka nejdůležitější v devadesátkových věcech Emila Hakla. A pak je tu čtvrtá věc: jeho dar vypravovat a smysl pro humor, který asi nesedne každému, ale v Čechách si zjevně příznivců najde dost.
Pivo, Letná, sex, práce v reklamce, čekaní na to, až klient zaplatí - prostě devadesátky v kostce. Ten Haklův styl neuvěřitelně baví, mám rád klasickou českou/pražskou hospodskou kulturu, ty pivem nasáklé a mnohdy drsné historky a příběhy - Hakl umí zprostředkovat náladu místa a okamžiku jako nikdo jiný. Jeho největší síla je podle mě v jeho umění dobře kormidlovat ve vodách melancholie, byť ta plavba není vždycky prvoplánově příjemná. Moje první kniha od EH, kterou jsem si koupil snad před patnácti lety, v době, kdy Hakl ještě vůbec nebyl všeobecně známý a já ji ji koupil spíš dílem náhody. Od té doby je nicméně právě Hakl mým nejoblíbenejším spisovatelem, právě jeho knihy bych si vzal na onen příslovečný opuštěný ostrov, kdyby jich muselo být jenom několik.
Román o tom, jak autor píše román o atentátu na Heydricha. Plný osobních poznámek pod čarou a pocitů, které Binet při své práci cítí - a právě to činí příběh o to zajímavější a samotnou historickou pravdu to nijak nezkresluje. To, že to není úplně přesná dějepisná práce, je myslím jasně patrné už z obálky, takže mě překvapuje, že to někoho překvapuje.
Na to, že hlavní rozuzlení je vlastně dílem náhody, jde o překvapivě povedenou knihu. Hlavní hrdina knihy mi přišel sympatický a fandil jsem mu, budu ho sledovat dál. Současné české prostředí tu nepůsobí provinčně, ale uveřitelně.
Nuda, obávám se, že tahle detektivka zestárla. Rozuzlení, dá-li se to tak vůbec nazvat, je velké zklamání.
Složitější detektivka, než je od severských autorů běžné. Historická odbočka i popis současných čínských reálií mě velmi bavily, nečekaně výrazně víc, než hlavní "švédská" linka. Jednání hlavní hrdinky navíc bylo někdy dost hůř pochopitelné.
Mimořádně nesympatická hlavní postava. Autorku podezírám z inklinace k severskému pojetí feminismu, podobně nesympatickému. Horší z těch severských krimi, co jsem četl.