G.I.Jane komentáře u knih

Knihou provází sám autor, jenž nám dovoluje nahlédnout do svého soukromého i profesního života. Je autobiografií od dětských let až po současnost, což u lidí jeho kalibru je vždy dobré čtení a zároveň ukázka toho, že výsledky přichází po letité práci, úsilí, s mnoha odbočkami a překážkami. Stran jeho profese jsem očekávala více psychologických pohledů a rozborů, po této stránce mě to malinko zklamalo, na druhou stranu asi ani nešlo více do knihy vsadit, neboť případy, které jsou tam uvedeny, jsou příliš mediálně známé a mlčenlivost profesionála nezbytná. I tak se čtenář dozví zajímavé postřehy a pohledy na jednotlivé případy a zároveň si uvědomí, jak je tato práce nesmírně zodpovědná a dílem i riziková /pro samotného profesionála/. Životní příběh pana Hubálka má co nabídnout a je dobře, že se k tomu odhodlal.

2 13.01.2013

Kniha je pohledem do duše mladé ženy, vzájemným prolínáním dětských vzpomínek, faktů a svědectví její rodiny, příbuzných i okolního světa a nepochybně důsledků jaksi rozervaného života v podobě bulimie, anorexie, zkrátka poruch příjmu potravy. Mladá Anna - hlavní hrdinka příběhu, je velmi citlivá, vnímavá žena, která je od dětství konfrontována střídavě pobytem v totalitním a demokratickém prostředí, "cepovaná" trvale svou matkou jak se má a nemá chovat, co má a nemá říkat, co má tajit, s kým se může stýkat, a tak se stává cizinkou na obou stranách hranice, uzavřenou do sebe, do svých pochybností, které nemá komu sdělit. V knize je popsána nálada a atmosféra, jenž panovala v Estonsku v době ruské nadvlády a myslím si, že kdo alespoň trochu prožil atmosféru totality u nás, tak v tom nachází mnohá podobenství a cítí to co autorka prostřednictvím postav sděluje. Nevím zda je kniha originálním sdělením o výše uvedených nemocech, snad jen to, že nemoc je personifikovaná do osoby "PÁNA", ale více méně je opakovaně popsáno jak ve velkém nakupuje potraviny, jak hoduje a jak pak zvrací. Mně se především líbilo, jak dokázala popsat postupné chřadnutí a stagnaci mladého člověka, jenž prošel tímto životem bez pevného zázemí, proto tolik návratů do minulosti a častých přechodů do různých časových rovin, v tom vidím originalitu a nevšednost.

1 12.01.2013

První autorovu knihu Gottland jsem nečetla, protože mě dráždil její název a taky jsem neměla chuť otevírat něco, kde se prohlíželo a hodnotilo 10 miliónů lidí nějakým jednotným závěrem, takto jsem úvod do knihy chápala. Nesnáším paušalizování, házení do "jednoho pytle" či tak nějak. Pak jsem o autorovi něco četla a nepřipadal mi "žádný pitomec", tak jsem sáhla po druhé knize Udělej si ráj. Musím říct, že jsem z ní na zadek nesedla, klidně jsem ji i odložila a místy mě poněkud nudila. Některé pasáže se mi ale líbily, třeba o našem vztahu k bohu, o tom jak pohřbíváme své blízké, jak preferujeme "pohodičku" a odháníme zármutek, to bylo dost trefné, jak jsme za naše hrdiny přijali hokejisty, ať už v roce 1969 či pak Nagano, zatímco naše skutečné hrdiny zapomínáme. Oceňuji autorův příznivý, nekritizující postoj, spíše takové rozprostření tématu, myšlenky, názoru, co se mi nelíbilo a co dle mého soudu pokazilo můj dojem z knihy, bylo to, že rychle přebíhal z jednoho tématu na druhé, že řada kapitol spolu nesouvisela a tak to alespoň na mne působilo chaoticky, jen takové klouzání po povrchu, jako když mám na srdci spoustu "nevyřčeného" a málo času k vyslovení. Tak trochu dílko "spíchlé horkou jehlou". Přesto stojí za přečtení, obsahuje mnoho pravd.

2 11.01.2013

Už je to nějaký měsíc, kdy jsem knihu přečetla a vzpomínám si, jak jsem se nemohla od ní odtrhnout, jak jsem se opakovaně vracela k jednotlivým tématům, kapitolám, jak jsem byla okouzlena tím, že jsou na světě lidé, kteří používají hlavně svůj mozek, své poznatky, své zkušenosti, kteří dokážou jít proti proudu, proti všem zaběhaným kolejím, hledají vlastní cesty. Kniha je syrová v tom, jak poukazuje na naši omezenost, hranice, které doposud nikdo nepřeskočil, jak jsme unášeni proudem času a nevíme, netušíme kam nás zanese, jak je náš život nicotný, jak se necháme snadno oklamat, obelstít, jak si naše zážitky, vzpomínky a dění kolem nás zjednodušujeme, abychom si aspoň trochu udělali řád a zvládli ten kolotoč kolem sebe. Líbí se mi jak popisuje jednoduché psychologické testy, které odkrývají naše myšlenkové pochody, jak se přitom člověk může sám na sebe podívat a přikyvovat, že tak skutečně jedná a myslí aniž by si to běžně uvědomoval. Líbí se mi, jak snižuje váhu dnešních analýz a závěrů ekonomů a dalších podobných profesí, protože člověk sám pozoruje, že je to často jen tápání ve tmě, přešlapování na místě, proudy slov, které nepřináší nic podstatného a nelze z toho nic vyvodit. Líbí se mi jak degraduje čtení všech časopisů, novin a dalšího nepodstatného čtiva, kde člověk nenajde nic co by ho obohatilo. Líbí se mi, jak cítí tu krátkou dobu, kterou máme, která nám neumožní vše poznat, pochopit /nepřečtená knihovna Umberta Ecca/.Přitom kniha na mě nepůsobí nijak pesimisticky, ba naopak. Odnesla jsem si z ní mnohá poučení, která mi usnadnila žití, dívat se opět s větším nadhledem a otevírat se životu, který třeba může donést i ty pozitivní labutě. A když ne, není třeba se hroutit. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas hořekováním nad našim osudem.:-)

7 30.09.2012

Pan Milan Machovec je /záměrně píšu čas přítomný, neboť teď právě vedu s ním dialog nad knihou/ vážně třída, je to člověk, kterého bych chtěla mít ve svém blízkém kruhu, ve svém mikrosvětě, mít možnost s ním povídat, protože jeho kniha je takovým balsámem na duši, on umí vtisknout myšlenkám život, hmotu, pevné obrysy, umí poskládat naši existenci z jednoduchých kostek, bez "tlachání o ničem", s jednoduchými pravidly, logikou.....Jeho kniha je takovou biblí, povinnou četbou, pohádkou na dobrou noc a našla bych i jiná pojmenování, knihou, kterou si dám na noční stolek, do kabelky a nechám se jí provázet. Zvláště v dnešní "přetechnizované" době je naléhavým voláním do svého vlastního nitra a pak také do společnosti i do církevních řad, je směrovkou, kam se vydat ať se v tom vesmírném bludišti neztratíme. Nadále budu vést dialog mezi empirickým a ideálním já, budu to učit své okolí a budu skrze jeho knihy s ním promlouvat. To mě naučil.

1 29.05.2012

Knihu jsem si koupila, abych si přečetla něco více o pohledu, názorech a myšlenkových pochodech našeho současného hlavního představitele církve. Očekávala jsem sice více osobních názorů, přesto mě kniha nezklamala. Přinesla mi mnoho informací o historii církve na našem území, ale hlavně o době nedávno minulé, tedy období válek / s postoji svatého stolce k nim/, o době komunistické /s odkrytím činností církve, jejich představitelů, jejich názorů, včetně i kolaborace s režimem či naopak osobní statečnosti při podpoře odpůrců režimu/ a pak také návrat "do života", po sametové revoluci.Kniha je nabitá informacemi, takže i složitější k přečtení, zvláště pokud člověk není "z oboru", ale rozhodně stojí za přečtení, už jen k rozšíření vlastního obzoru.

1 02.05.2012

Hablund Doran, hlavní hrdina příběhu, je dánský poválečný podnikatel, vlastní továrnu na výrobu obvazů, což mu přinese
během války slušný zisk a dá tak příležitost realizovat své touhy za dobrodružstvím. Odjede do vesnice Charyň, na okraji tajgy, kde se střetávají 2 civilizace, původní kmeny tajgy - Karové /řepáči/ a Rusové, jako obyvatelé jež mají osídlit nová uzemí kolem Transibiřské magistrály a pomalu tak vrůst do populace Karů. Děj se střídavě odvíjí mezi obdobím po válce, kam dorazí Hablund a obdobím současným, kde jej odchází hledat dánský student, resp. hledat jeho stopy, neboť Hablund se nikdy do Dánska, ke své ženě nevrátí. Postupně se tak rozplétá příběh a osud Hablunda Dorana a zároveň životy potomků obyvatel, jenž se s Hablundem setkali. Jsou zde konfrontovány 2 světy, tedy kmene, který si chce zachovat své tradice, který nechce přijmout způsoby života "přistěhovalců" a jenž věří v "duchy" tajgy....a pak Rusové se svými předpisy, komunistickými hesly, názory, pracovními tábory atd.. Je to krásně konstruovaný příběh, z prostředí, které není tak "profláknuté", a kdyby tam bylo zasazeno trochu více popisného děje /popisu prostředí a atmosféry/, pak si troufám říct, že by se rovnalo dílům světových klasiků. Pro mě zatím nejlepší českou spisovatelkou! :-), držím pěsti k další tvorbě. Myslím, že román by byl hoden i filmového zpracování. Krásné dílo.

8 03.04.2012

Knihu jsem si přečetla s cílem dozvědět se něco více o panu Fischerovi, neboť jej řadím do kruhu mých oblíbených osobností. Z celé knihy mě nejvíce oslovily pasáže o jeho dětství, o vztahu s jeho otcem, o prostředí ze kterého vyšel. Jinak, po celou dobu,co jsem knihu četla jsem si nemohla zvyknout na styl, jakým je psaná. Přestože text jakoby vychází z úst pana Fischera, tam mi k jeho osobě nesedí, je na první pohled jasné, že jej nepíše on. Četla jsem s ním řadu rozhovorů, pokud si vzpomínám tak má jiný styl vyjadřování a řekla bych i myšlení, dle mého názoru tam příliš projikuje cizí osoba. Taky na mě působí příliš narcisistně, takže buď mám idealizované představy nebo bylo ponecháno příliš prostoru pro autora/ není jím pan Fischer/ nebo to celé bylo spíchnuté horkou jehlou, což spíše ublížilo než pomohlo.Takže pokud se pan Fischer stane našim prezidentem, tam doporučuji knihu hodit do kamen. Je vážně strašná. Oceňuji jen pojmenování pánů Paroubka a Topolánka - Hugo a Boss /bez rozlišení kdo je kdo/, to mi připadalo vtipné. Jinak je celá kniha pod úroveň, kdyby takovou někdo vydal o mně :-), tak ho poženu k veřejně prospěšným pracím.

1 18.03.2012

Pokud se Vám dostane do rukou tato kniha nečekejte žádná moudra, rady, poučení apod., pokud jste něco podobného prožili tak se v tom nejspíše uvidíte :-), každopádně stojí za přečtení, chvílemi baví, chvílemi děsí, zejména svou opravdovostí, ale nenudí a špatně se odkládá. Není zaplněna žádnými popisnými informacemi, takže Vás neusadí do určitého, konkrétního prostředí, což možná může chybět /autorka neumí, nechce??vytvořit obraz/, na druhou stranu dokázala /dle mého názoru/ trefně vystihnout proměnu hlavních hrdinů - 1 muž a 2 ženy v čase, takže z nezávislé mladé, nevázané milenky, která je nad věcí, se s postupem času stává nedočkavá, nenávistná žena, z úslužné, láskyplné, všeobjímající manželky se vyklube žena schopná čelit všem ústrkům, i přes různé propady a dojít k pevnému uchopení svého života a do toho muž, který vlivem záplavy testosteronu nechápe jak se to všechno stalo a jak mu to překopalo život. Co mi trochu vadilo, byla ta přímočarost děje, člověk předpokládal, že to takto dopadne, karty byly rozdány moc jednoznačně, což v reále až tak nebývá, ale může......má to pak sklon k červené knihovně?!:-), asi by se mi to líbilo více zamotané, a pak zase homosexuál jako důvěrník manželky.......to už je téměř standard. Možná až příliš mnoho ztvrdlých koulí a zasouvání penisů......:-), tomu bych asi také dala větší rozmanitost. Ale v globále dobrý, pobavila jsem se a to bylo asi autorčiným cílem.

5 25.01.2012

Knihu jsem objevila pod vánočním stromečkem a přečetla jedním dechem. Není to nijak úchvatné dílo, nelze u něj očekávat žádný zásadní historický materiál, žádná opěrná historická fakta, je spíše romantickým příběhem mladé ženy, z bohatné rodiny, která se vzpírá zaběhanému způsobu života, taková rebelka, feministka,puberťačka, ale bohužel pro ni - v dobách středověku, takže rychle narážející na řadu úskalí, i vážných, jako znásilnění, smrt milence,hlad a bída.Skvěle je tam vylíčena atmosféra středověkého Londýna, je z toho cítit ta špína,zápach,nemoci a pěkně jsou popsány i způsoby obchodování kupeckých rodin a jejich provázanost s politikou.....jako dnes:-). Samozřejmě jako správná romantika má poněkud předpokládaný závěr, ale vůbec mi to nevadilo. Kniha se čte skvěle, výborná k pohodovému usínání, k odreagování, nabídla bych klidně i náctiletým.

1 24.01.2012

Kniha je myslím prvotinou autorky a do jisté míry se mi zdá lepší než u nás dříve vydaná kniha - S elegancí ježka. Vypovídá o jistém guru gastronomie, třeba jako u nás pan Mauer :-). Pro lidi, kteří jsou zároveň fanoušky kulinářství, kteří jsou gurmány, dokáží vychutnat fantazii jídel, zažít ty pocity slasti z vůní, chutí, znají ty pocity, když ochutnají něco skvostného, mimořádného, tak do toho. I nad jídlem se dá filozofovat, pokud se nedíváte na pořady typu Babicovy dobroty, Jste to co jíte :-), Prostřeno...... I tady dojdeme k poznání /jako ve výše uvedené druhé knize/, že to co vypadá velkolepě nás nemusí navždy uchvacovat a že někdy méně znamená více atd. Nakonec obyčejné koblihy uspokojí i ten nejmlsnější jazýček. Ale spíše to lze vnímat, že v hodinách balancování na hraně života a smrti hledáme ten záchytný, pevný bod, bezpečí a to je většinou dětství, kdy jsme hýčkáni rodiči, prarodiči.Tak to celé vnímám já. Dílko je poměrně krátké, delší bude zamyšlení nad ním. Pokud by se někdo chtěl kochat jídlem, pak směle doporučuji mnohem úchvatnější dílo - Čtvero ročních období v Basilicatě. Tak dobrou chuť.

1 06.01.2012

Knihu jsem si koupila s touhou přečíst si něco pro zamyšlení, něco co by mělo hlubší myšlenku a taky od autorky, která patří k mé generaci. Kniha odkrývá téma o předsudcích, dogmatech, možná i o smyslu života. Ukazuje na skutečnost, že bohatství nepřináší štěstí, že kdo vypadá navenek úspěšně, schopně, krásně......, nemusí být zrovna zajímavý člověk, nemusí být ani chytrý ani být nositelem genomu nutného k zachování pro další generace, naopak na první pohled průměrně vypadající, všední, šedá osoba může v sobě skrývat tajemství, schopnosti, dovednosti, po jejichž odhalení nás osloví, okouzlí, posune dál, rozšíří naše obzory......Nepochybně pěkné téma knihy, které známe z běžného života, které bychom třeba nedokázali takto rozebrat, ale myslím si, že autorka není určena širokým masám, ani to nedovede, neumí se odpojit od filozofování, které místy lehce nudí, protože nedokáže sklouznout blíže k lidem, kteří nemají vzdělání tohoto zaměření. Jsou jiní filozofové, kteří to dokážou.

4 06.01.2012

Knihu jsem si koupila po přečtení životopisu celé rodiny sester a bratra Bronteových, hlavně z popudu o čem asi píše žena s takovým vlastním životním příběhem. Z knihy mám pocit,že je jakousi relaxací autorky, snahou pohlížet na svět alespoň trochu optimisticky, trochu dětsky, jakoby naivně - na závěr alespoň nejaká odměna za složitý život , spojení s milovanou osobou /přes překážky/, i když i to možná vychází z jejího skutečného života. Já myslím, že do tohoto románu propašovala hodně ze svého skutečného života. Kniha je nepochybně pohlazením na duši, trochu pohádka pro dospělé, klidně i náctileté, možná i trošičku "červená knihovna", ale vůbec mi to nevadilo. Taky je nutné vzít v úvahu dobu, ve které bylo dílo napsané, proto v dnešní době může na nás působit trochu naivně. Nicméně řada postojů hrdinky a vylíčené mezilidské vztahy platí dodnes. Knihu jednoznačně doporučuji, třeba jen jako odraz doby.

2 06.01.2012

Knihu jsem dostala k přečtení od kamaráda, který ji četl před léty, s poznámkou, že jsou v ní negativně vylíčeny ženy?!?!:-). S tímto dodatkem jsem se do ní ponořila, abych zjistila, jak to tedy s námi je:-(.Od tohoto autora neznám jinou knihu, ale tahle je napsaná perfektně a kdyby nic jiného nenapsal, tak si zaslouží poklonu.V pozadí celého příběhu defilují válečná léta, poválečné období a poté rozkvět na půdě především Ameriky, africký kontinent zaujímá necelou třetinu knihy, takže je krásným odrazem doby 20-tého století. Autorem je muž, je zde cítit více mužský pohled na svět, ale pěkně a opravdu reálně odvíjí ženské způsoby jednání, myšlení a navíc jako bonus přidává postavu homosexuála, s jeho názory a pocity, tady víceméně náhradníka manžela, postaveného do role vrby a partnera do společnosti, když manžel není, nebo nemá čas či chuť/skvělé je vylití si srdce homosexuála,byla jsem překvapena/.
A zda najde jistotu a zázemí? Najde, ale už jako nemocný muž, s řadou životních zkušeností,nucený odhodit své mužství, které asi bylo hlavním motorem neklidu :-), s ujasněním si toho, co ještě od života žádá. Ve své podstatě je to stejné u mužů i u žen,jen nápadnější u těch, kteří snadno podléhají hormonální bouři. A svobodné povolání - novinář, spisovatel, tam jistě patří.:-)

4 13.11.2011

Doposud jsem od paní Jiřiny Šiklové nečetla žádnou knihu, ale protože me vždycky zaujaly její rozhovory či komentáře v novinách, tak mně její kniha padla hned do oka.Kniha je psána formou rozhovoru, ale působí velmi kompaktně, jako dlouhé vyprávění a je vážně SKVĚLÁ. Právě v této době, kdy se na piedestal staví moc a výše bankovního konta, kdy se řada lidí snaží jen ždímat co to jde, kdy smyslem života je hlavně si užívat, nic nedávat a nepřemýšlet nad tím, co předáme dalším generacím, tak je to balsám na duši. Není tam popsána jen její spolupráce s disidenty, ale její výpovědi odhalují atmosféru doby, pocity jako ženy, manželky, matky,členky KSČ,vysokoškolské kantorky, uklízečky......Moc se mi to líbilo.
Na otázku, co paní Jiřinu mrzí, odpovídá, že to, co mám teď konečně uspořádané v hlavě, to s mou smrtí zmizí, a promiňte, je to škoda,to bych ráda předala dál, tak já odpovídám JE TO VÁŽNĚ ŠKODA, měla bych zájem.Jenže to nejde.

1 13.11.2011

Při prvním pohledu na knihu mě odrazovaly dvě věci: křestní jméno autorky (Fiona - mám husí kůži ze Shreků) a potom ódy na toto dílo na zadní straně přebalu knihy.Po přečtení knihy musím opět konstatovat: "Nedělej úsudek z prvního dojmu!". Prakticky obyčejný, jednoduchý příběh malé skupinky lidí - přátel, ale rozvedený do řady niterností, nálad, pohledů a psaný s obrovským nadhledem a optimismem k životu samému. Jelikož autorkou je žena, tak přece jenom ženský vliv malinko převládá a ocenění bude jistě převažovat u čtenářek, nicméně muži jsou zde vylíčeni pěkně ve své nahotě, vcelku pozitivně a hlavně se základním faktem, že jejich pohled na život je zkrátka jiný, byť všichni toužíme prakticky po tomtéž. Takže to hodnotím směrem k autorce jako velké plus. I přes jednoduchost příběhu má děj spád, čtivost a napětí, velmi rychle čtenáře vtáhne s pocity vlastního prožitku nebo snad navození jistého odrazu v zrcadle - s nimi jsem prožila návrat do útlého mládí, do životních kopanců........Před autorkou smekám kloubouk, dar psát knihy jistě má.

15.05.2011

Knihu jsem si záměrně koupila, abych si přečetla tolik opěvovanou autorku, i s oceněním Magnesia litera. Musím ale říct, že jsem byla zklamaná. Styl, kterým je kniha napsaná se mi poněkud nezamlouval, i když připouštím, že jsem takto sepsané dílko ještě nečetla, ale to je jen malinkatý problém. Co mi nesedělo je pachuť, která ve mně po přečtení knihy zůstala. Jako když si promítnete 1 lidský život v 1 hodině,brrrr, jako když padáte z výšky a neotevře se Vám padák. Většina z těch popsaných lidských životů je vykreslena negativně, černě, spíše se špatnými lidskými vlastnostmi, s neschopností vzájemné tolerance, bez jakékoliv radosti ze života. Dle mého soudu je to pesimistické dílo, bez špetky pozitivního postoje k životu, s žádným odkazem k zamyšlení, snad jen to, že všichni jednou zemřeme. Kvůli tomu ale nemusím číst knihy. Co mě překvapuje, je autorčin věk. Jak asi doposud sama žila??

7 03.05.2011

Tato kniha mě jednoznačně oslovila, krásný, emotivní příběh,který vypraví vztah matky a syna, s odloučením, shledáním a hlavně pevnou láskou, kterou nic nenaruší. Závěr, kdy hlavní hrdina vede svou polomrtvou mamlnku do hospody, kde si naposledy "zabafá" mě vážně dojal. Překvapilo mě, že takto mladý autor dokáže toto téma tak opravdově rozprostřít.

1 21.01.2011

Knihu jsem našla pod vánočním stromečkem. Trochu jsem se obávala, že toto téma už tady bylo, alá Bílá masajka, ale začetla jsem se velmi rychle a moje zvědavost tak vydržela až do konce příběhu. Nemá nějaký extra literární styl nebo hlubší myšlenku, ale jako pohodové, odpočinkové čtení určitě stojí zato. Je zajímavé a do jisté míry obdivuhodné co některým lidem život nabídne a jak se s tím poperou, určitě zajímavější než životní vyznání některých "celebrit". Co mě trošku vadilo, že paní Ilona (autorka) si užívala svoje štěstí, zatímco její děti vychovávali rodiče. Nicméně nejsem žádný soudce a její kniha je vlastně jakousi zpovědí ke svým dětem, takže klobouk dolů.
Při čtení této knihy objevíme řadu rituálů, fungování kmenů, postavení bílých, i těch, kteří jsou tam zástupci třeba evropských společností a tak nějak permanentní rizika, která tam číhají na každém rohu. Je to asi stále velká divočina :-).Raději budu nadále v Evropě.:-)

19.01.2011