G.I.Jane komentáře u knih

Fascinující člověk, úžasná kniha. Nenudila jsem se ani minutu. Velký životní příběh "naprosto obyčejného člověka", který tolik přinesl na pole neurověd. Miluji "Talebovskou filozofii" a pan Sacks je jejím zářným pozitivním příkladem. Žádné "naleštěné" akademické prostředí, žádné kurzy získávání, zpracování a prezentování vědeckých informací, žádný "nalinkovaný" denní režim, vše prožíval naplno. Své lásky, svou rodinu, své koníčky, svou motorku, své pacienty, své psaní. Prožil pestrý, barvitý, svobodný život a přesto mu zůstalo spoustu času na pacienty, na práci s nimi, na své nové medicínské pohledy, postřehy, z nichž pak tvořil pilíře neuroplasticity. Jeho životní příběh je přesným obrazem ANTIFRAGILITY.

4 03.08.2018

Kniha je pokračováním předchozího díla "Váš mozek se dokáže změnit", takže už jsem věděla do čeho jdu a těšila se, až se zase ponořím do nových hádanek lidského bytí. A hned na začátku na mne vyskočil p. Pepper, laik s Parkinsonovou nemocí, jehož životní příběh je ukázkou velké vůle a touhy a na druhé straně, bohužel, i někdy nadutosti odborníků v tom, že laik nemůže poučit odborníka :-(. Znovu skvělé čtení. Co mě ale naprosto uchvátilo, je celý životní příběh lékaře i pacienta /Alfred Tomatis - Paul Madaul/, jejich léčba filtrovanou hudbou. (Sokrates: A proto, Glaukone, jsem řekl, že učit se hudbě je nástroj mocnější než kterýkoliv jiný, protože rytmus a harmonie si nacházejí cestu do niterných zákoutí duše, kam se pozoruhodně upínají. Platón, Ústava). Takže po přečtení teď sama přemýšlím, co všechny ty hluky velkoměst, rušných provozů, neustále navěšená sluchátka.....nemyslím vrátit se na stromy a lovit mamuty, ale naše evoluce již těžce vlaje za elektronickou revolucí. Proto myslet na naše mozky bude nebo nejspíš UŽ JE důležitým úkolem. Nenechme se převálcovat umělou inteligencí!
A prosím nezapomeňte přečíst doslov k paperbackovému vydání, stojí zato.

2 17.06.2018

Knihu jsem náhodně objevila na netu, když jsem hledala obrázky o limbickém systému. Trochu se mi nepozdával přebal knihy, přišel mi moc komerční, tak jsem začala mít podezření, že to bude zase další pseudoteorie, kterých jsou celé dlouhé regály v prodejnách knih. O to bylo větší překvapení, když jsem se ponořila do čtení. Kniha je skvělá a určitě stála i mnoho energie a úsilí, než byla sepsána. Pan Doidge se do ní snažil vtěsnat spoustu informací, z různých oblastí neurověd, je psána srozumitelně, čtivě a myslím že ani laik se v ní neztratí. Navíc samotný myšlenkový vklad autora je zde upozaděn, vyzdvihuje spíše práci jednotlivých aktérů - neuroplastiků, ať už p. Bach-y-Rita, p. Merzenicha, p. Ramachandra, p. Tauba a mohla bych pokračovat dál, píše o nich s takovým zájmem a obdivem, že to člověka naprosto pohltí. To na díle také obdivuji. Kniha je psána s pozitivním myšlením, což je další plus, v dnešní záplavě všech negativ, je to velmi osvěžující. Samozřejmě nepředstavuje tzv. návod k použití, ale je velmi inspirativní, jak pro pacienty, tak pro lékaře, je inspirací pro ty, kteří se ve své životním díle hledají, neboť ukazuje, že bez zápalu, nadšení a touhy po vědění to zkrátka nejde. Všichni výše jmenovaní pánové jistě nepracují či nepracovali s cílem navýšit svá bankovní konta.
No a vážení čtenáři, já už jedu na webu p. Merzenicha, Posit science, Brain HQ, s cílem zlepšit své kognitivní fce. Za 96 dolarů ročně je to dostupné pro každého. Tak to také zkuste.:-)))

Kniha pana profesora Koláře je určitě pěkné čtení, což se dalo předpokládat, zvláště čtenáři, kteří jej sledují, čtou jeho články a názory. V jednotlivých kapitolách se věnuje vždy určitému společnému tématu, pan profesor se snaží rozprostřít téma čtivě, myslím, že srozumitelně i pro laiky. Jsem velmi ráda, že přichází s jemnou kritikou do všech řad, do celé společnosti, že přichází i s názory jak by věci i řešil, kdyby to mohl sám změnit. Tím vytváří celkový, komplexní pohled, tedy tak jak přemýšlí medicínsky, tak přemýšlí i celospolečensky. To na díle oceňuji nejvíce. Jsem ráda, že apeluje především na široký rozhled všech zúčastněných na medicínském procesu, nemám ráda všechny ty moderně se tvářící ambulance celostní medicíny, anti-age medicíny, zdravé výživy apod., což jsou především výrobny peněz, celostně by měl přemýšlet každý lékař, ale co dělat, když dominuje úředničina. Řešení to má, stačí jen aby lidé jako je pan profesor a další významné osobnosti vložili své usilí nejen do pacientů, svého vzdělání, ale také směrem vzhůru, protože u nich je šance, že je bude někdo poslouchat, ostatní dělníky medicíny nikoliv.
Na závěr ještě jednu malou poznámku, kniha se četla dobře, ale necítila jsem tam jakési /pro mne těžkou vyjádřitelné/ souznění mezi tázajícím a dotazovaným, určitě jsem četla lepší rozhovory, třeba pro mne zatím top - kniha Karla Janečka, kterou sepsal pan Kabát.
Ale přes to všechno je pan profesor VELKÝ FORMÁT.

8 02.06.2018

Tak jsem si nyní přečetla x komentářů ke knize a opět musím konstatovat, že vlastně i naše životy, hodnoceno i jen s malinkatým odstupem, jsou takovou zkreslenou realitou, tedy i to jak se díváme na knihu, kterou právě bereme do ruky a od které něco očekáváme, tak z ní vyvodíme každý něco jiného a to je prostě úžasné. Nejlepší je nic neočekávat! :-)))). Pak třeba přijde nadšení, jako přišlo u mě, měla jsem pocit, že žiju právě ve vile, že koukám z obřích skleněných oken na "Špilas", že se nechávám ozářit rudou barvou při relaxaci u onyxové stěny, cítila jsem ten kolorit naší mladé republiky a bylo to fajn, přečteno jedním dechem. Přestože celý děj je vlastně smutný, tak to nezanechávalo žádné sžíravé pocity, smutek, žádná negativa. (Poznámka: vzápětí nato jsem rozečetla knihu od K. Tučkové - Vyhnání G.Schnirch, což je ze stejné doby, taky z Brna a musela jsem to odložit, přestože si K. Tučkové vážím, je skvělá, tak v daný moment mi z té knihy bylo na nic). Dále oceňuji, že přestože autorem je cizinec, tak se mu se ctí podařilo zachytit atmosféru doby, i tu socialistickou.

1 26.12.2014

Už jsem zase nějakou dobu nebyla takto zasažena knihou, jako po přečtení této, naprosto úžasné čtení, zvláště pro lékaře, těm ji doporučuji jako "povinnou četbu" :-)), pro mě je p.dr.Jerie ztělesněním všeho co si představuji pod pojmem vzdělaný člověk, lékař a v tuto chvíli se stal mým nedostižným vzorem. Cca polovina knihy je životopisná, pak ale rozebírá svou práci, jaká byla v padesátých, šedesátých létech, jaké měli možnosti, čím léčili,jak zvládali různé akutní stavy......... a na závěr (co považuji za top, za vrchol knihy) je jeho pohled na dnešní medicínu, co je dobře, co špatně, má takový ucelený pohled, přímo nadhled, který zahrnuje mnoho pravd, o kterých se však nediskutuje, nemluví, drží se pod pokličkou, neboť dnešní zdravotnictví je takový bublající hrnec, či spíše kotel, jehož obsah není veřejnosti znám, jeho ingredience jsou nejasné, jeho chuť je neznámá, a další a další zásahy nemají namířeno k "delikatese", ale spíše k nějaké "šmakuládě". Kéž by v každém, i tom nejmenším, zařízení u nás seděl alespoň 1 dr. Jerie.

1 26.12.2014

Žádnou kočku jsem nikdy neměla, ani nejsem jejich milovníkem, ani necítím nutkání si kočku pořídit, když jsem tuto knížku přečetla........, ale to asi není podstatou této knihy, stejně tak by se mohla jmenovat třeba Dalajlámova kozička, ty jsou taky moudré.....:-))))). Nicméně knížka je to pěkná, taková optimistická, prozářená, pohlazující, uklidňující, stojí za přečtení, probírá ta stejná moudra, tedy lásku k životu, k živému, úmění se rozdávat, pomáhat, myslet na druhé, nebát se změn, nebát se nových rozhodnutí, věřit si, nesoustředit se na sebe.........to co si najdeme a přečteme v mnoha dalších knihách s podobným zaměřením a je vlastně jedno zda-li je čistě křesťanská, filozofická, budhistická, či populárně-naučná, pořád je to vlastně o tomtéž.
Můžeme však přečíst třeba vagóny takovýchto knih, přesto pokud je nezačneme důsledně aplikovat do života, což je tvrdá dřina, pak je to jen další cár papíru, který nemá smysl kupovat či řadit do své knihovny.

4 26.12.2014

Knihu jsem si koupila, neboť autorem ja afgánec a očekávala jsem především vhled do námi vzdálené společnosti. Ústředním motivem je rozdělení životů 2 sourozenců a jejich znovunalezení až na sklonku života, což už samo o sobě působí trýznivě. V knize se tedy odehrává děj v délce 1 lidského života, s dalším větvením, odbočkami, což je dosti problematické vměstnat do 400-ta stránkové knihy, z čehož pak vyplývá, že některé kapitoly jsou jakoby uspěchané, trochu telegrafické, ztrácí autetičnost a to mě mrzelo. Téma knihy je krásné, je z ní cítit, že byla psaná s láskou, k lidem i k rodné zemi, pro nás středoevropany i poměrně exotická, ale dle mého soudu je uspěchaná, potřebovala by ještě minimálně rok práce. Škoda. Přesto stojí za přečtení, je jistě pohlazením na duši.

1 18.10.2014

Třetí kniha pouští do příběhu další postavu, Anetu, další kamarádku, tak zažijeme konfrontaci nejprve s cizí osobou, která se nám pomalu odkrývá, zjistíme, že ztratila matku, a jak se dá s tímto vyrovnat, pak holky řeší zranění svého kamaráda Setha....... tedy máme k nahlédnutí jiné životní situace a k tomu rady Šalamouna /moudré sovy/. My, poučeni z předchozích knih však již víme, že musíme zůstat otevřeni /mít otevřený ventil/, musíme vibrovat /být napojený na Proud/ a nezaměřovat se na to co nechceme, nýbrž se soustředit na svá přání /to co nechceme, tedy negativní emoce nahradit pozitivními, pak se otevíráme/ a nespěchat!!!! Sebe si představit jako drahokam, který pod tíhou starostí světa zešedl, zanesl se, není již lesklý, krásný, třpytivý, ale když jej začneme leštit /aktivně sbírat pozitivní myšlenky/, pak zjistíme, že je stále stejně krásný. Stačí kousek po kousku, a nepřestávat pracovat. Ten kdo to vzdá, rezignoval na život. Tohle si z knihy odnáším já.

6 04.08.2014

Druhá kniha se věnuje především "Zákonu přitažlivosti", nejem z hlediska toho, že vyhledáváme přátele, kteří jsou nám v mnohém podobní /tedy vibrujeme stejně, tak jako Sára si našla Setha/, ale že vše v našem okolí i v celém Vesmíru má nějaké vibrace a to co si přejeme aby se nám stalo, abychom získali apod. docílíme jen tím, že budeme "vibračně souznít". Nebudeme se soustředit jak a kdy se to stane, co musíme pro to uskutečnit, ale budeme myslet jen na výsledek. Musíme být stále napojeni na "Proud" a vrcholem mistrovství je napojení na "Proud" za všech okolností. I toto pro život vidím jako velmi složité, protože v tom shledávám jakousi pasivitu, tedy "přijmu vše co mi život dává" /vždy s pozitivními emocemi/, na druhou stranu se často v životě stane / i mně se stalo/, že mám nějaké přání, cíl, touhu, ale to se mi nesplní, nicméně mi tyto události nabídnou něco jiného, začnu se dívat kolem z "jiného úhlu" a zjistím, že je to možná lepší nabídka, než po které jsem toužila. Tedy otevřenost, ať už to nazveme jakkoliv, je nezbytná. To si odnáším z této knihy.

1 04.08.2014

Kniha je určena dětem a mládeži,mně spíš připadá knihou pro dospělé, s tím, že to beru jako návrat k dětství, kdy se spoustu věcí učím poznávat, tedy i sebe samu. Nevím, zda dítě umí takto se sebou pracovat, tedy pokud k tomu nemá genetické předpoklady a takovéto chování mu je již od přírody přirozené. Večer jsem se snažila mému pubertálnímu synovi semtam nějakou kapitolu přečíst /sám se k tomu neodhodlal/ a spíše jsme se u toho nasmáli, když jsme poznatky z knihy imaginárně převáděli do naší reality. Každopádně jsem knihu četla ráda a odnáším si toto: "tou nejdůležitější věcí je zůstat stále napojená na zdroj pohody, a proto je třeba myslet tak, aby ses cítila dobře, jinými slovy, musíš se mnohem více soustředit na své napojení ke zdroji než na vnější podmínky. Jakmile se začneš cítit špatně, je to znamení, že sleduješ něco, co tě od zdroje pohody odpojuje". Nicméně v praxi je to velmi, velmi složité. Možná by se to dalo zjednodušit takto: "když nejde o život, jde o h...." :-)))))

3 04.08.2014

Kniha je skvělá, tak jako ostatně vše co jsem od p. Šiklové četla, píše bez obalu, bez příkras, jde "na dřeň" a to se mi líbí, to na ni oceňuji. Hlavně to co napíše, je použitelné v životě, prakticky pro každého, čitelné, téměř jako "příručka pro každodenní život", to samozřejmě zjednodušuji a velmi, velmi aktuální! Knihu jsem doporučila či půjčila již mnoha lidem, i "Matky po e-mailu" a vždy měly skvělý ohlas, řada lidí litovala, že je nečetli dříve.
Kniha je zaměřená především na období stáří, ale myslím, že je potřeba ji číst již mnohem dříve, jednak pro pochopení v kontaktu se seniory, tak i pro nás samotné, především pak to, že pokud bude náš život barvitý /byť nahoru, dolů/, pak i naše stáří má předpoklad být barevné a ještě k tomu vyrovnané /neboť život jsme prožili, ne jen přečkali/.

2 04.08.2014

Kniha je souborem několika odlišných příběhů, kde hlavní postavou je muž a pozadí celého příběhu má atmosféru německé minulosti, třeba období studené války, poválečného období, holocaustu apod.. Asi nejvíce mne zaujal příběh s názvem "Obřízka". Tady se rozvíjí vztah 2 mladých lidí, on Němec /Andi/, který odjel do New Yorku na roční stipendium, k sepsání doktorské práce z oboru práva, ona Američanka, Židovka/Sára/, která vyvíjí počítačové hry. Tak jak se postupně tito 2 lidé seznamují, se sebou, se svými rodinami, s přáteli, tak se postupně probouzí i emoce z období holocaustu, přežité názory na německé obyvatelstvo, odlišnost prostředí, ve kterém se narodili, vztahy mezi národy a aniž si to ze začátku chtějí připustit, tak jim tato rozdílnost pomalu vztah rozkládá a už to nezachrání ani závěrečné gesto v podobě obřízky. Příběh je plný emocí a nutí k zamyšlení, jak se v nás dokáží zakořenit, i po několik generací, negativní postoje vůči jiným národům, skupinám lidí /jako Husákovo dítě to tak mám s jiným národem:-))/. I ostatní příběhy mají "šťávu", ale tento mi připadal nejpropracovanější.

07.07.2014

Tak jako p. Tomáš Halík každoročně odchází na pár týdnů do opuštěné chalupy, někde na okraj civilizace, aby provedl duševní očistu, utříbil si své myšlenky, názory, tak pro mě představuje čtení jeho knih mou duševní očistu. Pro mne je tato kniha morálním balzámem, jako když léčím své vnitřní rozpory mezi svými dvěma já, tím ideálem a tím skutečným já. Ze všeho nejvíc obdivuji jeho nadhled, moderní postoj a schopnost ukázat okno do víry všem vnímavým lidem, přestože je v dnešním světě často považována za přežitek. Co považuji ještě za neocenitelné je jeho trvalá snaha o smířlivý postoj k mnoha náboženstvím a touha najít jakýsi "střed" s maximální tolerancí. V dnešním multikulturním světě považuji jeho kroky jako "vizi", něco co předbíhá dobu. Je mimořádnou osobností.

2 30.06.2014

100 lidí, 100 názorů, vždycky mě to uchvátí. Za sebe ale říkám: "úžasný román", krásně do detailu vypracovaný, plný historických faktů, které ale nezatěžují, jsou tak akorát, aby čtenář cítil ten závan historie a zároveň si užil příběh člověka, s otevřeným srdcem, s touhou po vědění, lásce, přátelství, lepší zemi. Román není žádnou "červenou knihovnou" či "pohádkou", někde jsem dokonce četla, že autor má takový "hollywoodský" styl, všechno je to blbost, mně se naopak líbí, že na pozadí krutostí /což toto období plné inkvizice, náboženských bouří, moru atd bylo/ je vysunut do popředí příběh člověka s nadějí a vnitřní krásou. To použil autor u všech svých románů, určitě do toho vkládá kus sebe a to mě na tom šíleně baví. Navíc používá silná témata, vztah k židům, muslimům, romům /v posledním románu/ a to zrovna v období, kdy se "naše Evropa" potýká s řadou problémů v souvislosti s bujícím "multikulturarismem". 400 let je pro náš lidský život dlouhá doba, takže to v nás budí pocit, že se nás tato historie netýká, ale docela nedávno tu bylo "hitlerovské šílenství", následný exodus Němců, v naší společnosti jsou často názory na Romy stejné, jako před 400 lety na Maury, a "černé labutě" jsou nevyzpytatelné /viz. p.Thaleb/, tak ať do příštího exodu z Evropy nejsme zahrnuti MY!!!:-))

08.05.2014

Od tohoto autora jsem ještě knihu nečetla, ale určitě si předchozí romány ráda přečtu,neboť děj tohoto románu mne zaujal, kniha je psána čtivě, napínavě, s láskou, rozhodně jsem neměla nutkání ji odkládat, ba naopak. Autor dokázal velmi pěkně navodit atmosféru, popsat zákoutí velkých španělských měst, já jako čtenář jsem měla pocit, že jsem právě tam, že jsem součástí toho dobového koloritu, že můžu nahlédnout do nuzných obydlí i do paláců, že se mi nabízí kus historie, ale neobtěžkané ničím nadbytečným, přesně vyvážené, prostě skvělé odpočinkové čtení.
Ústřední dějovou linií je život cikánů, jejich zákony, jejich způsoby života, jejich pohled na svět, a protože místo kde žiju jich není málo, docela mi to změnilo pohled, jsem více smířlivější, více jsem pochopila a méně očekávám, že budou někdy jiní, to je nemožné / a nemyslím to nijak ve zlém/. Další zásadní postavou knihy je černoška, bývalá otrokyně, která dostala svobodu od svého pána, která pracovala na plantážích na Kubě a dostala se do Španělska, svobodná, přesto na úplném okraji společnosti, neznamenající nic. Její barva pleti zavírá dveře, dokonce i v obydlích cikánů /až na vyjímky/, která však umí velmi dobře zacházet s tabákovými listy, umí rozpoznat kvalitu tabáku, umí jej sušit, balit atd, no perfektní - to mě přímo nadchlo. Na Kubu si prostě zajedu :-)). No a právě i to, jak autor postavil do konfrontace cikánku a černošku, dvě rozdílné ženy, a k tomu dědečka cikánky, který černošku zbožňuje /navzdory všem/, ze kterého září ta touha po naprosté svobodě, to úmění si vychutnat krátké okamžiky štěstí, s minimem čehokoliv hmotného. Já jsem byla unešená.

3 26.01.2014

Tato kniha je jakýmsi odrazem dnešní doby, kdy mnozí cítí, že řada věcí není vpořádku, že léčit bude potřeba, a to nejen naše zdravotnictví, ale i naše školství, naši kulturu, naše hospodářství. Poukazuje na fakt,že byť máme k dispozici nejnovější poznatky a prostředky vědy a pokroku, tak dřen našeho bytí je stále tatáž, že k tomu abychom dobře fungovali, nám nestačí jen prostá údržba, že nejsme stroje, kde lze vše vyměnit, kde stačí promazat, natřít, seřídit, ale že naše pochody jsou řízeny jinými, daleko složitějšími mechanismy. A tak byť poměrně dokonale známe chemické a jiné pochody až na buněčné úrovni, tak nám to neodhalí proč stůněme, protože naše "potrubí", "pumpa", "řídící jednotka"....... jsou ovládány i něčím navíc, co si každý z nás neseme s sebou, v jaké rodině vyrůstáme, kde žijeme, jaké máme přátele, jakou máme práci, v jakém klimatu žijeme, jak se vyrovnáváme se stresem, jak si poradíme s životními nástrahami, to vše nás modifikuje do jedinečnosti , nejsme kopie, ovce Dolly, naklonovaní, jako z pásové výroby. Knihu nelze chápat, že vše co moderní medicína dokáže je na h...., ale brát ji jako součást nezbytného kritického myšlení, jiný úhel pohledu a je dobře, že takto smýšlíme, protože přesně toto je motorem pokroku, odrazem svobodného myšlení, nemít klapky na očích a dívat se doširoka. Já pevně věřím že "Hnízdil" se zahnízdí do mnohých hlav a napomůže tak nastavit výhybku z" tratě Šikanzenu", který jede špatným směrem /přičemž některé vagóny plně naložené dokonalými molekulami může nechat odstavené na slepých kolejích/.

5 16.09.2013

Kniha p. M. Albrightové je úžasným, strhujícím čtením, je knihou, kterou nelze odložit, přečíst jednou a nechat být. Řadím ji mezi své "top ten", mám chuť se k ní stále vracet, nutí mě přemýšlet o řadě historických momentů, o lidech, kteří v nich hráli rozhodující roli, jak se zachovali, jak tím ovlivnili další chod dějin, a přestože již člověk spoustu věcí znal, tak autorčiným osobitým přístupem, osobními vzpomínkami a novým pohledem /jistě podmíněným i její profesní dráhou/, se naše dějiny ukazují jakoby v "jiném světle", jakoby se mě více dotýkaly, jakobych je více pochopila, jakobych blíže poznala jednotlivé aktéry, třeba E.Beneše či J. Masaryka. Navíc v současné situaci v naší zemi ve mně kniha o to více rezonuje, vidím tam téměř paralely špatných rozhodnutí, které nás nezvratně směřují do "nějakého autoritářského, nesvobodného, izolovaného" režimu. Samozřejmě historie se neopakuje, aktuálně tady nemáme Hitlera, Stalina, apod., nicméně manipulace davů, veřejného mínění je dnes ještě daleko snadnější a lidé se nezměnili, nadále velmi snadno zapomínáme. Knihu bych zařadila do výuky ve školách! P. Albrightové si velice vážím ,dílo, které vytvořila, byť nato nebyla sama, je dokonalou kronikou.

7 10.08.2013

Kniha je pokračováním románu "Žluté oči krokodýlů", v popředí se nadále odvíjí příběh dvou sester Iris a Josephine. Ty se na závěr 1.dílu rozešly "ve zlém", neboť díky starší dceři Josephine vyšlo najevo kdo je skutečnou autorkou knihy. Tato skutečnost přinese do domácnosti Josephine dostatek peněz, přestěhuje se do centra Paříže, mezi jiné lidi, jiné sousedy, jejichž životy se stanou vedlejšími dějovými liniemi románu. Její sestře se zhroutí svět, opustí ji manžel, syn, kamarádky. To se bude snažit ve druhé polovině románu napravit, tradičně po svém, což ji nakonec uvrhne do náruče psychopata a vraha. V první polovině knihy jsem se již místy začala nudit, zdálo se mi, že autorka to již přehání s barvitostí, líčením prostředí, rozvětvením děje......., že příliš vkládá do úst Josephine, coby spisovatelky, své dojmy z psaní či to, jak by chtěla psát, zkrátka jsem z toho měla pocit křečovitého psaní. Pak děj naštěstí dostal svůj spád, stal se z něj trochu detektivní příběh, takže konec dobrý, všechno dobré. Uvidíme co přínesou "Veverky v Central parku":-). Když jsem si na závěr přečetla poděkování, se vzpomínkou na svého zemřelého přítele, kterého si asi stále nosí v srdci, tak jsem se nakonec začala dívat trochu jinak na to její psaní a mám nyní pocit jakoby šlo o určitou formu psychoterapie autorky. Ale to je jen mé "pseudofilozofování". Každopádně kniha stojí za přečtení, vyloženě relaxační literatura.

17.02.2013

Kniha je příběhem dvou sester, tolik od sebe odlišných, již od svého dětství, nepochybně za přispění jejich vlastní matky. Ta od počátku preferuje dceru Iris, tolik nadanou, krásnou, noblesní a neskrývá jistou míru opovržení nad její mladší sestrou Jo. Zatímco Iris Dupinová je "zazobaná dámička", žijící si v blahobytu, pohodlí, pevném zázemí svého muže, tak její sestra bojuje na předměstí Paříže s nestálým manželem /truchlícím nad sebou samým/, s nedostatkem financí, se 2 dcerami, z nichž ta starší ji neustále častuje syrovou kritikou a se svou ne moc výnosnou prací historičky, která se specializuje na 12.století. Až jednoho dne přijde plán "znuděné" Iris, která začne toužit po vlastní slávě a pobytu na výsluní, ale tak, aby to nic nestálo, tedy žádné velké úsilí. To spustí kolotoč událostí, který dokáže ustát jen někdo. Kniha je především o vztazích, o rodině, nenajdeme zde žádná moudra, ale to jí neubírá na poutavosti děje a skutečnosti, že se velmi, velmi dobře čte. Je to vyloženě relaxační terapie, čtení pro chvíle pohody, nezávadné antidepresívum. Co považuji za malou vadu na kráse je závěrečné pseudofilozofování a pocit jakoby do závěrečného děje vstoupila sama autorka a vzala slovo svým hlavním postavám. Ale to jsou jen mé osobní pocity. A ještě malilinkatá výtka na závěr- měla si odpustit toho Micka Jaggera - jako přítele na telefonu dcery Jo. To na mě působilo rušivě, jakoby mě z děje někdo vrátil zpět do reality.

13.01.2013