Flatula komentáře u knih

Díky za znovu nalezenou radost ze čtení fikce a návrat k nesmrtelným přátelům.

1 20.12.2022

Cestopis to rozhodně není, na free dojmologii už jsem moc stará. Kupovala jsem kvůli radám na evropské stezky (dobře mi tak, měla jsem lépe číst anotace).

S filmem (romantickým dojákem) to nemá nic společného. Za mě velmi povedená sarkastická a ironická fantazie.

5 07.08.2022

Odvážný a jistě sebetrýznivý počin, který se v současné české literatuře příliš často neobjevuje. Experimenty s formou mě bavily a některé části jsou velmi působivé (Pálava, bezčasí v Bratislavě, poslední kapitola). Bohužel jsem se nesrovnala s brněnskými reáliemi, mnohé lokality a postavy jsem poznala. V těchto pasážích se mi literatura změnila na intelektuální bulvár. Také mě iritovalo neustálé vznešené duchovno. Stále jsem doufala, že někde hlavního hrdinu někdo překvapí, jak si čte Blesk nebo aspoň Reflex. Aspoň to porno ho v mých očích zlidštilo.

5 17.09.2020

Výběr rebelek pro mě ne vždy pochopitelný, ale za slovenské ženy jsem ráda, většinu jsem neznala. A knížka je opravdu pěkná!

1 26.03.2020

Originální hlas v české literatuře, ostré a nekompromisní psaní.

7 21.03.2020

Generál mrtvé armády na mě zapůsobil víc, ale Doruntina má také své kouzlo. Ačkoliv se odehrává někdy ve středověku, scény a postavy jsou zvláštně ahistorické. Jediný rušivý prvek - hlavní postava se jmenuje Stres, což mě jaksi stresovalo!
První věta knihy:
Stres byl ještě na lůžku, a tu se mu najednou zdálo, že zaslechl bouchání na dveře: buch, buch, buch.

03.02.2020

Vím, že autorova žena zemřela a jeho básně jsou bolestí a terapií, která může pomoct i jiným. Ovšem některé básně, okamžiky a útržky jsou dokonalé bez kontextu (Stačí říct, Vlastník účtu, Říkají...). Sub specie aeternitatis.

6 30.01.2020

Mrtvá armáda vstává z hrobů a smutný generál pije koňak s generálporučíkem. O válce jinak a velmi působivě.

První věta knihy: "Na cizí zem padal déšť se sněhem."

30.01.2020

Magický realismus se k Brnu hodí. Podzemí, bájné podniky a bludné postavy. Hvězda navíc, protože mi Poslední kniha připomíná dávná mámení a Brno je město, které musím.

03.01.2020

Autorka má výborný cit pro příběhy, proto se její knihy čtou s lehkostí a rychle. Silné momenty v několika tazích, například létající barevné prádlo. Ovšem stejně jako v případě Kateřiny Tučkové mi chybí vykreslení a vývoj postav, jsou to spíše šablony (zde nejvíc Blanka).

První věta knihy: "Na babičku mám dvě vzpomínky."

5 01.01.2020

Autorka se hodně opakuje. A opravdu se muži bojí vtipných žen?

První věta: "Myslíš, že si moje kamarádky představují, že se mnou mají sex?"

23.12.2019

Na hraně šílenství, smrti a spasení. Příběh a obrazy jsou velmi působivé, rozkvetlá těla se dotýkají.

První věta knihy: "Dokud se moje žena nestala vegetariánkou, nikdy mě nenapadlo, že by mohla být v jakémkoliv směru výjimečná."

4 23.12.2019

Zulejka otevře v knize oči několikrát a pokaždé vidí jinak svět i sebe samu. Nejpůsobivější byla první krátká část s Ubyrly karčyk (dobrá přezdívka pro tchyni, díky!) a s exotickými tatarskými reáliemi. Některé postavy jsou dost schematické, například celá skupinka deportovaných intelektuálů.

První věta knihy: "Zulejka otevírá oči."

1 19.12.2019

Ove, král ze Saabu, patron dobře udělané práce. Hořkosladký román proteče hrdlem jako dobře namíchaný koktejl. Místy jde autorovi vidět příliš do kuchyně, ale vyprávět umí.

První věta knihy: "Ovemu je padesát devět let."

9 17.12.2019