FideiDefensor11 komentáře u knih

Základ naší civilizace. Myslím si, že minimálně Nový zákon by měl rozhodně být v povinné četbě. Je neuvěřitelné, jak si 2000 let staré dílo zachovává, a věřím, že i vždycky zachovávat bude, svou relevanci. Bible je čtivá, poučná, povznášející, vykupující. Nevím, Bibli prostě musí přečíst každý, to je povinnost, každého civilzovaného člověka. Ekumenický překlad, který jsem četl já, je navíc přístupný, krásný a já jej vřele doporučuji.

15 18.01.2023

Přemýšlel jsem, jestli si Tajemství Salemu zaslouží 3, nebo 4 hvězdy, za úvahy o staré a nové církvi, které se mi moc líbily, to ale na ty 4 nakonec dotáhlo. Kniha je rozhodně velmi dobrá. King zde užitkuje své typické devízy, jako je bezprecedentně umně pojatý a hluboký popis života prostých obyvatel městečka, stejně tak jako pocit, že autor má na vše dost času, nikam nespěchá a může vše vylíčit přesně tak, jak si to v hlavě představuje. Kniha pak díky tomu velmi dobře drží koherenci. Rozmáhající se upírská infekce, která pomalu ale jistě pohlcuje celé město, je plíživá a minimálně v 1. půli knihy, kdy je vše obestřeno hávem tajemna, sktečně děsivá. Líbil se mi i důraz na mytologii a obecně tradiční prostředky ochrany. Jako negativum mě napadá trochu moc na sílu přetržená romance mezi Benem a Susan; úplně moc logicky Susaniny kroky vystavěny teda nebyly. Za zmínku ale také jistě stojí, že Ben a Mark jsou velmi dobré postavy a poslední strana knihy s jejich dialogem nad požárem v lese je pak přímo báječná; o těchto dvou spolu je radost číst. Ná závěr musím vypíchnout jako u každého Kingova díla skvělé promluvy a vnitřní myšlenky postav, které skutečně dávají smysl, nejsou to žádné pseudobláboly, ale mají schopnost čtenáři i něco skutečně předat, pokud je čte pozorně. Jediný příklad za všechny jsou již zmiňované úvahy o moci církve. Prokletí Salemu je tak na každý pád rozhodně kniha, jež stojí za přečtení.

12 22.03.2023

To je svým rozsahem a pojetím takřka neposatelný, na každý pád vynikající, román. Podle mě to ani tak není horor, jako spíš Kingova osobitá interpretace pojetí a vyrovnávání se s dětstvím; možná snad s autobiografickými prvky. Na každý pád dílo obsahuje spoustu nesmírně zajímavých myšlenek, které ve mně budou ještě dlouho rezonovat. I přes značný rozsah kniha nenudí, a po dočtení si myslím, že každý jistě uzná, že k plnému odvyprávění Kingova sdělení byla přesně takováto délka potřeba. Rozsah navíc dává čtenáři možnost se s protagonisty skutečně seznámit, takže po 1000 stranách se vám již všichni zdají jako staří známí. Pasáže vyprávěné z dětského pohledu mě bavily o trochu více než dospělé, bez nichž by ale kniha stejně prostě nebyla ono, takže si nestěžuji. Ke konci možná už To nebylo tolik děsivé jako na začátku, protože už přirozeně po tolika stranách ztratilo něco ze své tajemnosti, ale jak jsem psal, To jednoudše nevnímám jako čistý horor, ale spíš jako jeden komplexní příběh o odvaze, lásce a touze, takže mi to ani nevadilo. To je rozhodně skvělá kniha, která definitivně stojí za přečtení.

12 06.03.2023

Harry Potter a Kámen mudrců vyčnívá naprosto precizně a takřka bezchybně vypracovaným fantastickým světem, který čtenáře vtáhne a už nepustí. Spoustu dějových zvláštností jde navíc vystvětlit faktem, že hrdinové jsou 11leté děti, a přestože se i tak příběh občas může zdát trochu kostrbatý, oceňuji, že Rowlingová si dává záležet, aby všechny tyto situace dříve nebo později čtenáři dovysvětlila. V knize lze navíc najít i morální přesah vypovídající o odvaze a smyslu pro dobrodružství. Při čtení jsem se navíc několikrát upřímně zasmál, což je klad vždy. Na závěr bych ještě rád vyzdvihl úsporný rozsah celého díla; odvyprávění příběhu v nějaké rozumné délce je dnes až příliš často ztraceným uměním. Kámen mudrců tak ke čtení můžu jedině doporučit.

10 09.02.2023

Skvělá kniha, navíc mě vždycky potěší, když něco tak dobrého napíše našinec.
Kaplický je skvělý autor, který v Kladivu dokázal perfektně vybudovat atmosféru a prokreslit jednotlivé postavy. Dílo je napínavé, vždycky jsem se nemohl dočkat až se dostanu dál. Kaplický skvěle popsal pocit naprosté beznaděje, kdy se postavy v druhé půlce chovají přesně podle hesla „tonoucí se stébla chytá". Je šílené, co všechno dokázal, alespoň podle Kaplického, napáchat jediný člověk, který je jako antagonista vynikající. Není plochý, má pocity, občas to dokonce i vypadá, že v to, co dělá, opravdu věří. Právě toto vykreslení postav je i největší devízou knihy.
Stejně tak zaslouží pochválit i popisná stránka knihy, která neustále připomíná, že jde vpravdě o historický román s velkým H. Čtenář dostane možnost nahlédnout do chladného světa raného novověku se všemi jeho radostmi i strastmi.
Kladivo na čarodějnice je opravdu skvostné. Už jen, když si člověk vezme, jak je ten příběh symbolicky vystavěný. Prolog plný naděje a všednosti, pak přichází mraky a konec je jen beznadějná temná bouře korunovaná epilogem navrátivšího se zajatce do města, které již nezná.
Kdo má ruce, nohy, všeho nech, vstaň, sežeň si tuto knihu a jedním dechem ji přečti. Nic jiného napsat nemůžu.

10 09.10.2020

Útlá, velmi dobrá kniha, která se dá přečíst za jediný den.
Ze záporů nemám ani moc, co vypsat. V díle se vyskytuje postav tak akorát. Každá má svůj účel. Taktéž kniha celých sto stran míří k jednomu konkrétnímu vyvrcholení, bez jakýchkoli dějových odboček. Kniha je mistrně psychologicky vystavěná. Skoro každá věta, která je pronesena, se nakonec promítne do závěrečných pěti stran a získá v celkovém kontextu smysl. V tomto směru na mě asi nejvíce zapůsobilo, prohlášení, že měl svého psa zabít sám. Celý příběh je tragický a skutečně mu není moc, co vytknout.
Jediné snad, za co jsem strhl hvězdu, je, že je to tragické až moc. Hořkost a beznaděj z toho čiší takřka neuvěřitelným způsobem. Konec je smutný a uvrhne člověka do melancholie. Mně nevadí, když kniha nemá úplně šťastný konec. Nevadí mi, když je konec smutný nebo tragický. Rád bych ale viděl nějaké pozitivní poselství, jakousi naději do budoucna, případně příslib lepších zítřků po obětech dneška. To zde naprosto chybělo. Autor čtenáře akorát trošku naladil v prostředku po přijetí bezrukého starce do skupiny, o to drtivější je ovšem konec. V závěru nelze nalézt ani jediný záblesk světla nebo naděje.
Kromě, samozřejmě, závěru, bych za nejlepší část knihy označil celou návštěvu u černocha. Ta je naprosto mistrovsky napsaná a závěrečná černochova rezignice, kdy si po příchodu George uvědomí, že nikdy nebude zbaven stigmatu černocha, po předchozím záblesku touhy po něčem lepším je neuvěřitelně silná.

10 18.04.2020

V Noční směně Stephen King dokazuje, že je mimořádným autorem. Z každého slova jde cítit, jak si King s povídkami vyhrál, jak ho psaní baví a kolik nápadů se v něm skrývá. To se mi na příbězích i nejvíce líbilo, jak nespoutaný v nich King byl. Ať už výběrem tématů nebo různých stylů vyprávění. Některé povídky byly téměř bizarní, ale tím, že žádná nebyla příliš dlouhá, mě to jako komplet zcela uchvátilo. Povídky navíc nekolísaly svou kvalitou; líbily se mi snad takřka všechny a navíc mi vyhovovalo i rychlé členění, takže se mi kniha četla sama a neuvěřitelně rychle. Chtěl bych vyzdvihnout povídku o nemocné matce v nemocnici a jejím synovi. Ta vybočovala z tradičního Kingova hororového žánru a enormně silně na mě zapůsobila. Skutečně jsem byl při jejím čtení nesmírně pohnut a i po jejím dočtení jsem musel dlouho přemítat, jak to na mě zapůsobilo a to nejhorší, jak bych se v podobné situaci zachoval já a jak by se vůbec člověk morálně správně zachovat měl. Nastoluje nepřekonatelně těžké otázky. Z tradičnějších hororových povídek se mi pak hodně líbily zabijácké Děti kukuřice nebo hned 1. povídka o satanském, prokletém domě, který k sobě láká krev svých stavitelů. S Noční směnou jsem byl vážně hodně spokojený a definitivně ji tak doporučuji k přečtení.

8 07.08.2023

Netopýr je vynikající úvod do série Harryho Holea, který chytne a už nepustí. Je to přesně tak agresivní a surové, jak byste od severské kriminálky čekali. Filozofování a austrálské legendy mi zas tolik nevadily; nikdy to nepřekročilo neúnosnou mez. Přestože byla 1. půlka poněkud táhlejší, v 2. polovině bylo vše bohatě vynahrazeno, kdy jsem se od čtení doslova nemohl odtrhnout. Zápletka navíc dává smysl; v pohodě beru dokonce i vysvětlení Andrewovy nečinnosti. V kontextu knihy se vše na konci vyjasnilo a všechny zápletky se rozpletly. Dílo navíc čtenáře provede mnoha různými sociálními sférami, která se nám můžou líbit, či ne, na každý pád tyto návštěvy skvěle dokreslují atmosféru celé knihy. Netopýra tak rozhodně mohu označit za knihu, která stojí za přečtení.

8 13.02.2023

Právě jsem dočetl závěrečný 10. díl série. Pamatuji si, že poté, co jsem přelouskal Měsíční zahrady, jsem měl chuť to s celou sérií vzdát. Navždy budu děkovat Bohu, že jsem to neudělal. Přišel bych tím totiž o skvostnou epickou fantasy sérii, kterou Malaz dozajista je. S klidným srdcem proto všem doporučuji vydržet, a ve čtení pokračovat. Nebudu nikomu nic nalhávat, nic se nezlepšilo, a já se ztrácel ve všech následujících dílech stejně jako v prvním. Asi tak u 3. knihy jsem ale dospěl k názoru, že nejlepší je nad tím jednoduše nepřemýšlet a knihu číst tak, jak to v ní leží a běží. Jediné, co člověku zbývá je doufat, že se to třeba o tři knihy později vysvětlí. Přes to všechno by ale byla věčná škoda nevydržet a se sérií seknout. Děj totiž lze pochopit, i když ne všemu člověk na sto procent rozumí. Proto radím obrnit se trpělivostí a vytrvat.

No nevím, všude tady vidím pět hvěžd, ale mně to prostě tak nepřišlo. Ta hlavní myšlenka práva na zločin je určitě zajímavá, ale Bože, proč to bylo tak dlouhé?! Celá ta polemika se dala zvládnou za krásných třista stran. Pět set sedmdesát je prostě moc. Ono by to možná i šlo, ale bohužel veškerý děj vždy probíhá tak na třiceti stranách ze sta. Potom mi velmi vadily ty odporné dialogy, kdy devadesát procent postav mele a chová se naprosto nesmyslně, jakoby snad lidé v celém Petrohradě trpěli jakousi duševní poruchou. Především hlavní postava se chová tak strašlivě hloupě a sebedestruktivně, že je to až neuvěřitelné. Ta kniha má prostě zásadní chybu v tom, že celá sestává z úmorných dialogů, kde všechny postavy blábolí naprosto hloupé věci, které se v dané situaci vůbec nehodí a občas tam probleskne nějaká ta myšlenka věnující se hlavní otázce celé knihy. Prapodivné mi také přišlo obrácení protagonisty na správnou cestu na posledních třech stránkách knihy, když se přečdchožích pět set stran choval jako pitomec. To se sice může stát, ale ne tak strašlivě dlouho. To prostě není reálné. Naprosto tam chybí vývoj postavy, kdy protagonista svého činu lituje prakticky hned po spáchání vraždy, ale lituje toho a utápí se v tom ještě dalších čtyři sta stran. Jako jednu z mála dobře napsaných postav tak asi hodnotím jenom Lužina, protože je snad jediný z celé knihy u kterého člověk ví proč co dělá. Všichni ostatní jednají zcela hloupě a směšně (pravděpodobně kvůli hromadné psychické poruše). Dočetl jsem to jedině proto, že se jedná o naprostou klasiku. Je to asi jedna z těch knih, jejíž jediný přínos je, že teď až do smrti budu moci říkat, že jsem četl Zločin a trest.

8 24.08.2019

Boha mojeho to byla krávovina. Normálně bych dal jen jednu hvězdu, ale tak co, je to české, hezky se tam pracuje s mojí mateřštinou, tak si Krysař zaslouží, abych byl shovívavější.
S Krysařem jsem si jednoduše nesedl. Kniha je místo děje plná spíše rozjímání, přemýšlení a mnoha takřka halucinogenních popisů. Někomu se to určitě může líbit, ale já od knihy prostě chci děj, ne nějaké těžko uchopitelné a silnhě abstraktní autorovy pochody.
Jediné, co tak můžu opravdu pochválit je opravdu skvělá práce s jazykem, která musí každého Čecha zahřát u srdce. Další výhodou je, že to má tak velká písmenka a je to krátké, takže ten horor se jeden den přečkat dá.
Jsem rád, že jsem toho slavného Krysaře zkusil, ale díky, jednou za život mi to rozhodně bude stačit.

5 25.10.2020

Oproti jiným, trochu experimentálním, dílům Agathy Christieové je Vražda na golfovém hřišti typickým příkladem autorčiny tvorby. A je to příklad skvělý. Vše funguje tak, jak má. Pachatel je překvapivý, vypravěčem je Hastings z jehož pohledu všechny příběhy vyznívají zajímavěji a v konečném důsledku překvapivěji a kniha není příliš dlouhá, takže nedojde ke ztrátě napětí a kompaktnosti.
Nad ostatní autorčiny díla knihu vyvyšuje především bravurně sepsaná romance mezi Hastingsem a jeho vyvolenou. Fráze „Vy máte srdce jako Turek, Hastingsi! Měl byste si založit harém!“ mi už asi v paměti utkvěje navždy. Stejně tak silně oceňuji propracovanou psychologii postav, které jednají smysluplně a uvěřitelně, což je důležité vždy.
Jako jediný, a opravdu nepatrný, zápor knihy tak vidím především to, že jsem i po mé opakované snaze nedokázal přijít na to, proč vrah k vraždě použil právě tu dýku, kterou použil.

5 06.03.2020

Záhada Modrého vlaku je vynikající klasickou Christieovkou. Tentokrát se nepouští do žádných experimentů a to je jenom dobře, protože přesně tyhle klasiky z ní udělaly onu královnu detektivek. K dokonalosti už chybí jen Hastings. Zajímavé je, jak si Poirot okamžitě po svém nástupu na scénu strhává celou knihu jen pro sebe. Je to prostě neskutečně dobře napsaná postava. K dokonalosti snad chybí jen Hastings. Jinak má kniha všechny důležité esence: délku tak akorát, čtivý děj, zajímavé prostředí a samozřejmě překvapivé, neřekané rozuzlení. Všiml jsem si, že Modrý vlak nevybočuje z řady autorčiných děl a opět zde prakticky žádná vystupujivší postava pořádně nepracuje. Snad jen zloději. Záhada Modrého vlaku je tedy rozhodně dílo, které stojí za přečtení.

4 17.01.2023

Nebudu lhát, kniha mě zklamala. V žádném případě mi nevadí naprosto odlišný styl psaní než mají všechny ostatní autorčiny romány, stejně tak jsem v pohodě s jakýmsi prapodivným špionážním příběhem.
Co mi ale vadí je stupidní příběh s extrémně natvrdlými hlavními hrdiny, když kdo je "tajemný protivník" muselo být každému jasné už alespoň 100 stran před koncem. V knize kvůli tomu nefunguje napětí a především postrádá pořádný detektivní příběh, což je u dektivního/špionážního románu zásadní.
Prazvláštní jsou také všemožné náhody, jež se celou knihou prolínají, a vyloženě bizarní je vyústění vztahu mezi americkým bratrancem se svou sestřenicí na konci románu.
Přes toto všechno se musím přiznat, že mě závěr knihy zajímal, díky lince s hledáním záhadné Jane Finnové, jejíž konec byl pro mě asi jediným překvapením v jinak značně předvídatelném díle.

4 18.02.2020

Šlo o mé první setkání s autorkou a musím přiznat, že jsem spokojený. Některé části možná byly možná trošku překombinované (nevěřím, že se by se kdokoli dokázal zorientovat v množství důkazů, natožpak aby zvládl odhalit vraha před závěrem - já sám jsem podezíral snad všechny, kromě vinné osoby), přesto však na mě celá kniha působila kompaktně, byla dlouhá tak akorát a spisovatelka zvládla udržet mou pozornost po celých 220 stran.
Jako velký klad také vnímám, že vypravěčem byl kapitán Hastings, díky čemuž se čtenář dočkal spousty zábavných momentů, na které by se, pakliže by vypravěčem byl Poirot, zcela jistě řada nedostala.
Vřele doporučuji každému, jako dobrý úvod do klasického detektivního žánru.

4 29.01.2020

Advokát mě velice nadchnul. Pro mě překvapivě to, co se mi líbilo nejvíce, nebyl samotný detektivní příběh (samotná pátrací linka zde byla i do značné míry upozaděná a nijak zvlášť propracovaná), ale vynikající popis amerického systému obžaloby a obhajoby a všech nuancí s tím spojených. Nemohl jsem se dočkat každého dalšího soudního přelíčení. Advokát Haller je velmi dobře napsaná postava. Používá všemožné právní triky a kličky, ale zároveň se snaží udržet si jistý morální kredit a má jakýsi svůj kodex. S touto jeho ambivalentností není obtížné se ztotožnit. V knize je navíc nastolena i spousta těžkých hodntových otázek souvisejících s právy. Jde například o obhajobu zločinců, presumpce neviny nebo obecně důvěra v právní stát, který má svá pravidla a který je nutné neustále zkoušet i za cenu pro běžného člověka nemorálních právních triků. Cenu to ale má, protože právě tito dělníci tvoří síť, díky které tady nevládne právo dojmů a nařčení ale důkazů a pravidel. Jinak kniha samotná je napínavá, čtivá a člověk se od ní skoro nemůže odpoutat. Posledních 100 stran pak bylo přímo skvost. Antagonista je řádně ďábelský a jeho postava je vykreslena velice dobře. Stejně tak se mi líbilo, že Advokát dobře ukazuje život nejnižších tříd americké společnosti, feťáků, prostitutek, gangsterů a obecně byl celý román briskně syrový. Ději nemám co vytknout, až na jednu věc. Dával smysl, motivace byly jasné, ale jednu věc nechápu. Proč si antagonista najal na svůj případ právě advokáta Hallera? Říkám si, že možná ho chtěl mít pod kontrolou, protože by poznal podobnosti mezi svými případy, ale zároveň cítím, že je to celé takové kostrbaté. Jinak ale knize nemám co vytknout. Advokát je tak definitivně skvělá knížka, jež rozhodně doporučuji k přečtení.

3 07.08.2023

I přes nepřítomnost klasických autorčiných hrdinů se mi Záhada sedmi ciferníků velmi líbila. Nejsem sice příznivec děl, kdy Christieová tahá do hry různé agenty a tajné služby (nejsilnější jsou definitivně její příběhy o vraždách v uzavřené společnosti), v tomto případě ale většinu mých výtek maže bobastický, překvapivý závěr, jenž mi již tradičně vyrazil dech. Takovéto rozuzlení jsem tedy vůbec nečekal. Moc se mi nelíbilo, že tentokrát čtenáři chyběla spousta důležitých indicií, takže právě proto pro něj bylo tak těžké vraha odhadnout. Konec působí už trochu vybájeně a silně připomíná princip deus ex machina. Oproti jiným autorům detektivek je to samozřejmě stále dobré, ale takováto stavba záhady jednoduše nedosahuje autorčiných standardů. Jinak postavy byly sympatické, zajímavé a díky krátkému rozsahu knížky se dílo čte rychle a dobře. Záhada sedmi ciferníků rozhodně není nejlepším autorčiným počinem, ale díky šíleným (občas až absurdním) zvratům je čtenář ke knize přímo nalepen a neodloží ji až do řešení celé záhady; kniha mě tedy rozhodně bavila a já ji doporučuji k přečtení.

3 22.06.2023

Velké říše kočovníků se věnují nesmírně zajímavému tématu, které je v Česku neprávem opomíjené a mezi veřejností takřka neznámé. Bezesporu je proto její edukační přínos značný. Kniha je navíc čtivá, rychle ubíhá a myslím, že poskytne čtenáři skutečný vhled do problematiky. Orientace v textu je přirozeně kvůli rozsahu popisované historie a množství komplikovaných jmen poněkud náročná, ale to samozřejmě není autorova chyba. Možná, že se některé kapitoly mohou zdát až příliš stručné, ale podle mě to knize spíše pomohlo, protože to díky tomu skutečně mělo spád a člověka to nezačalo nudit. Líbil se mi i důraz na etnogenezi popisovaných kmenů a na jejich řádné zařazení do správné jazykové skupiny. Člověku to značně pomůže pochopit vývoj a šíření jazykových rodin v dnešní Asii, což je dovednost, která se neztratí. Nejzajímavější mi přišly kapitoly, jež pojednávaly o národech, které významně ovlivnily i evropskou historii, jako byly např. Kumáni, Maďaři nebo Bulhaři. Hlavně jsem vážně rád, že jsem se dozvěděl spoustu nových věcí. Velké říše kočovníků jsou proto definitivně kniha, která stojí za přečtení.

3 06.05.2023

Zelená míle je rozhodně literatura těch nejvyšších standardů. Jako vždy u Stephena Kinga musím ocenit takřka dokonalé prokreslení jednotlivých postav, kterých je jen pár a čtenář tak má šanci každého důkladně poznat a porozumět mu.
Myslím, že výhodou pro mě bylo, že jsem knihu četl bez toho, abych viděl film. Autor mě tak až do poslední chvíle udržel napjatého. Tady se ale dostávám k, pro mě, hlavnímu záporu, a svým způsobem i kladu, díla. Děj je silně předvídatelný a čtenář už po první kapitole dokáže poměrně přesně odhadnout, jak každá postava skončí. V tom ale tkví i celé kouzlo, protože konec to rozhodně není dobrý a člověk by si strašně přál, aby to mohl jakkoliv změnit. S každou další stranou je ale více a více jasné, že k žádnému zvratu nedojde a na čtenáře tak může plnou vahou dopadnout obrovský pocit bezmoci, který z této dějově velmi plytké knihy dělá horor, jenž si stojí za to přečíst.

3 09.09.2020

Kniha mě bohužel velmi zklamala. Popis alternativního vývoje historie byl sice zajímavý, ale dějově to bylo ohromně prázdné. Celých 400 stran je napěchováno popisem naprosto běžného života jedné židovské rodiny. Nevím, jestli to mělo nějaký hlubší smysl, ale já jsem ho nepochopil.
Spousta dějových odboček bylo zcela zbytečných. Např. část se sledováním křesťanů v autobusech. Proč to v té knize bylo? Stejnou otázku jsem si kladl u všech kapitol, kde se zdlouhavě psalo o poštovních známkách, práci nebo o kradení oblečení. Ten popis plíživého vzestupu antisemitismu tam sice byl, ale vzestup to byl opravdu plíživý, až nepostřehnutelný. Většinu knihy mi přišlo, že spousta z obyvatel Newarku jedná dost přehnaně a k takové hysterii chybí důvod. V samotném závěru pak sice nenávist vyplula již na povrch, kvůli pomalému rozjezdu na předchozích stranách mi to ale celé přišlo dost umělé. Vrcholem bizarnosti tohoto díla pak bylo extrémně zkratkovité rozřešení celého děje s Lindbergem. Přišlo mi, že autor prostě nevěděl, jak z toho vybřednout, tak použil to nejjednodušší, co ho napadlo.
Kdyby bylo Spiknutí proti Americe kratší a více se zabývalo antisemitismem a pronásledováním židů než všedním popisem rodinného života, knihu bych si užil více. Takto ale musím říct, že už po ní asi v životě nesáhnu.

3 16.07.2020