fénix56
komentáře u knih
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Je to moje první kniha od "Ládíka" a mně určitě sedí. V některých zemích, které popisuje jsem sice byla, ale rozhodně ne autostopem. Takže tento úhel pohledu mi moje představy o různých státech ještě rozšířil. Už se těším i na další cestopisy.
Co jsem to proboha udělal?
Robert Fulghum
Bylo to mé první setkání s tímto spisovatelem, poněvadž má kamarádka byla na listování a koupila mi tuto knížku jako dárek. Dobře udělala. Knížka se mi moc líbila, díky laskavému humoru a zároveň i dojemným momentům.
O trochu víc se mi však líbila část věnována Krétě. A doufám, že se panu Fulghumovi splní jeho přání při pozorování krétské luční kobylky, aby o něm jednou jeho vnuci řekli: "Dostal se daleko a vysoko a dobře přistál."
Andělin popel
Frank McCourt
Přestože kniha byla hlavně o neradostném dětství, byla napsána s notnou dávkou humoru. Asi to bylo nutné k přežití. Jak autor ve svém autobiografickém románu píše: "Horší než bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství".
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tak to byla paráda.... Bylo tam všechno, dramatické okamžiky, láska (ale ne ta z červené knihovny) a především výstižně a barvitě popsaná příroda. Kdo by řekl, že v bažinách a mokřadech může být tak neskutečně krásně.
A k tomu sledujeme životní peripetie "holky z bažiny", kterou ostatní lidé opovrhují, protože je jiná než oni. Přestože nemá žádné vzdělání, učí se od okolní přírody a také od svého kamaráda Tateho. Pak se v jejím životě objeví i další muž, frajírek Chase. Jenže Kya je nezkušená v lidských vztazích, tak si vybere toho nepravého.
Konec mne překvapil, ale vlastně všechno dopadlo podle zákonů přírody...
Šikmý kostel
Karin Lednická
Kniha Šikmý kostel mne lákala, poněvadž její děj se odehrával v místech, které mám doslova "za humny". Taky mne potěšilo, že jej občas spisovatelka prošpikovala výrazy v nářečí, které občas používala moje babička a na které už jsem zapomněla. Takže jsem si při čtení i nostalgicky na babičku zavzpomínala.
Život lidí v té době byl drsný. Těžká dřina mužů v dole, s všudypřítomným rizikem případné smrti. A ženy? Ty se staraly o kupu dětí a snažily se přivydělat třeba namáhavou cestou za solí do Wieliczky, kterou kniha začíná. Někteří muži se problémy snažili utopit v alkoholu, některé ženy se staly zatrpklými.
Konec knihy je věnován skoro neznámému konfliktu v kraji, kde skoro v každé rodině byla část rodiny polská a část česká. Už se těším na další díly.
Madisonské mosty
Robert James Waller
Jedna z knížek, u které se mi trošku více líbilo filmové zpracování. Nicméně i tak se kniha dobře četla, téma lásky dvou životem už otřískaných lidí nebývá zase až tak časté. Navíc se příběh odehrává v době, kdy rozvody nebyly běžné, takže Francesca má před sebou dilema. Scéna s odjíždějícím autem Roberta Kincaida je nezapomenutelná...
Černá sanitka: Znovu v akci
Petr Janeček
Černou sanitku jsem si s chutí přečetla. Zavzpomínala jsem si na staré fámy a zjistila, jaké teď frčí. Někdy nad tím zůstává rozum stát, čemu všemu lidé věří. A díky internetu lavinovitě šíří dál.
Bohužel, lidé jsou nepoučitelní a nadšeně věří neuvěřitelným historkám, než aby zapojili vlastní rozum....
Lovec draků
Khaled Hosseini
Silný příběh... A pohled do země, kterou známe jen povrchně z novin a televize. Hlavní hrdina má sice to štěstí, že se narodí do bohaté rodiny, ovšem vše se rychle mění. Do Afghánistánu vtrhnou Sověti a nakonec jej začnou ničit fanatičtí Tálibánci.
Ale ještě v době dětství Amír udělá chybu, která strhne lavinu. Zbytek života ho trápí zlé svědomí. I když se za dramatických okolností snaží vše napravit, jeho katarze nebude snadná. Snad mu v tom pomůžou létající draci....
Krysáci
Jiří Žáček
Přečetla jsem vnukovi. Ale bavila jsem se u toho stejně jako on. Poprvé jsem Krysáky zaregistrovala před několik lety jako Večerníček. Tehdy jsem si řekla, jak tohle prostředí a tito špinaví tvorové mohou zaujmout děti? Mohou, a nejen děti. Lidé by si z nich měli vzít příklad. Krysáci jsou kamarádi za všech okolností a vůbec nejsou špinaví. Každé ráno si dopřávají mydlinkovou koupel:-)
Poslední žid
Noah Gordon
Napínavé putování nebo spíše útěk Žida Jonáše Toledana před řáděním španělské inkvizice. Potkává spoustu lidí zlých, ale i dobrých, ovšem hodně vystrašených. Tak jak on lidem nedůvěřuje, tak oni nedůvěřují jemu. Musí tajit své jméno, ale hlavně své židovské náboženství.
Kniha se dobře četla, jen jednu hvězdičku strhávám za šťastný konec, který mi vzhledem k situaci ve Španělsku nepřipadá moc věrohodný.
Gorilí táta
Markéta Pilátová
Marka Ždánského jsem kdysi viděla ve Všechnopárty a svým vyprávěním o gorilách mne velmi zaujal. Proto jsem si přečetla i tuto milou knížku a nezklamala mne.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Tak za mne jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Střídavě jsem se smála i brečela dojetím. Přestože byl Ove protivný mrzout, vlastně jsem ho chápala. Chtěl jen, aby byl v jeho okolí pořádek, aby se dodržovala daná pravidla, což lidé moc nedělají. Do toho přišel o milovanou osobu, která, jako jedna z mála, taky poznala, že Ove pod tvrdou slupkou skrývá zlaté srdce.
Nejdříve jsem poslouchala audioknihu, kterou četl pan Vlasák, mimochodem velice dobře. A nelenila jsem a "papírovou" knihu jsem si okamžitě koupila.
K moři
Petra Soukupová
Knihy od Petry Soukupové mám ráda, jen trochu víc se mi líbila knížka Nejlepší pro všechny. Nicméně i tato se četla dobře, opět zvláštní styl vyprávění, takový popisný, s minimem přímé řeči. Povahy jednotlivých postav jsou dobře popsány a jejich neschopnost spolu dobře komunikovat vlastně odpovídá životu....
Lví srdce: Kniha první
Sharon Kay Penman
Tak nevím... Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Čtyři bych dala proto, že éra Planatgenetů je mé oblíbené historické období a nečetlo se to úplně špatně. Ale přece jen jsem na toto téma četla lépe zpracované knihy. A taky jsem od této spisovatelky četla lepší knihy. Do druhého dílu se mi moc nechce.... Chtělo by to větší napětí a rychlejší spád...
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Asi jsem četla tuto knihu ve špatnou dobu a raději jsem měla číst něco míň depresivního. Podle mého názoru je téma duševních nemocí a traumat lépe zpracováno v knize Eleanor se má vážně skvěle.
Údolí včel
Vladimír Körner
Nádherná kniha, drsná, ale zároveň poetická. Ukazuje souboj mezi fanatickou vírou a touhou po svobodě, volbu mezi řádem a volností. Na jedné straně stojí asketický řádový rytíř Armin von Heide, na druhé straně zemanský syn Ondřej, kterého poslal do řádu jeho otec. Po letech odříkání však mladík poznává, že existuje ještě jiný svět než ten, který poznal ve zdech řádového hradu daleko na severu. Zatouží po rodném Vlkově a pokusí se o návrat. Je však pronásledován Arminem, bývalým přítelem, který jej chce potrestat za jeho selhání. Vše spěje k tragédii...
Podle knihy natočil František Vláčil film, kde černobílá kamera a mrazivá hudba vytváří baladickou atmosféru středověku. Navíc s vynikajícími herci.
Vlčí něha
Stef Penney
Tuto knihu jsem si při čtení často představovala jako film. Něco jako western, ale ne v krajině rozžhavené sluncem, jak jsme zvyklí, nýbrž v mrazivé, zasněžené krajině. Je tu i detektivní pátrání po vrahovi, ale rovněž psychologické sondy do duší obyvatel tohoto drsného kraje. Jsou to lidé, kteří toho moc nenamluví, kteří své složité nitro se spoustou ukrytých tajemství skrývají. Nicméně i pro lásku se tam nejde místo, i když málokdy to skončí šťastně.
Kniha mne zaujala, příběh byl nezvyklý, četla jsem to jedním dechem. Jen konec mne mírně zklamal z toho důvodu, že některé vedlejší linie vyzněly do ztracena. Ale byla to jen drobná vada na kráse, která celkový dojem z knihy nezkazila.
Rozcouraná duše
Marcela Mlynářová
Moje první kniha od této autorky. Čekala jsem od ní trochu víc... Líčení různých výletů bylo občas prošpikováno nějakým vtipným postřehem, ale bohužel bylo víc takového nemastného neslaného popisování stylem: šla jsem tam, viděla jsem to nebo ono atd.
Neděle jako stvořená pro vraždu
Zdena Frýbová
Ke knížce jsem se vrátila kvůli splnění čtenářské výzvy. Nepatří však k mým nejoblíbenějším od paní Frýbové. Tato knížka potvrzuje to, že někteří spisovatelé píší pořád stejnou knihu (Den jako stvořený..., Noc jako stvořená... atd.).
Džungle v kuchyni
Ivanka Devátá
Je to moje již několikátá kniha od Ivanky Deváté. Mám ráda její styl psaní, knížky jsou vtipné, osvěžující, zábavné. Jen v této knížce bylo kvůli receptům míň prostoru na její postřehy s typickým nadhledem.