fénix56 komentáře u knih
Já jsem byla s knihou moc spokojená, bylo to příjemné překvapení. Obsah byl dost nezvyklý, vše začínalo spíš jako drama o pruských uprchlicích Hildegard a její dceři Veře. Po několika desítkách let za stárnoucí Verou přijde její neteř Anna se synem Leonem a je to o jejich sžívání a taky o životě na vesnici. Je tu vidět diametrální rozdíl v přístupu starousedlíků k přírodě a návštěvníků z města, u kterých je to spíše póza, novodobý trend. A nejde jen o přístup k přírodě, ale i o výchovu dětí apod. A vše je okořeněno suchým humorem.
Knihu jsem poprvé četla asi před 30 lety a docela se mi líbila. Kvůli čtenářské výzvě jsem se do četbu znovu pustila. Ale teď se na ni dívám jiným pohledem. Ano, jsou v ní vtipné momenty. Jenže já jsem ovlivněna zážitky se psem mé kamarádky, který je absolutně nevychovaný a rozmazlený. Vím, že za to ten pes nemůže, to jeho panička. Ale prostě už jsem tuto knihu nemohla číst se stejným požitkem jako kdysi dávno.
Kdyby se daly hodnotit dvě části této knihy zvlášť, dala bych linii z koncentračního tábora za plný počet hvězdiček, ale nějak mne neuchvátila linie z poválečného období.
Nejsilnější okamžik z celé knihy byla samozřejmě "Sophiina volba". Jako žena si vůbec nedovedu představit, že bych něco podobného měla řešit. Asi bych se s tím, podobně jako Sophie, nikdy nesrovnala.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Přestože měla skoro 900 stran, ani chvilku jsem se nenudila. A to byl děj pozvolný, nebyl nabitý událostmi na každé stránce. Způsob psaní mi v něčem připomínal knihy George R. R. Martina. Taky jsem nechápala některé odbočky, aby se to vše nakonec propojilo v jeden hutný příběh. A bohužel (jako u Martinových knih), i zde umíraly některé mé oblíbené postavy.
Vždy jsem měla ráda westerny, i jako filmy. Vím, že podle této knihy byla natočena čtyřdílná série, ale nějak mi unikla, tak netuším, jestli se zfilmování povedlo. Ale kniha byla lahůdka. Popisuje putování hrstky kovbojů s obrovským stádem krav z Texasu až do Montany. Z vyprahlé krajiny, kterou spaluje slunce, do krajiny sice s úžasnou trávou pro dobytek, ale s drsnou zimou. A po cestě bojují s nevyzpytatelnou přírodou (kobylky, hadi, písečné bouře, medvědi...) i se zákeřnými lidmi. Modrý kačer byla jedna z nejodpornějších postav, o kterých jsem kdy četla.
Kovbojům velí dva nerozluční přátelé, bývalí hraničáři Gus a Call. Call je nemluvný, vyhýbající se ženám a Gus přesný opak, ukecaný a proutník. Přesto se respektují a jeden za druhého by dal život. A samozřejmě v románu nechybí ani láska, i když snad ani v jednom případě není naplněná.
Tak "aspík" Don si mne přes své neempatické cítění získal. Holt nemůže za to, co dostal do vínku. Velké plus je, že se s tím pokouší vyrovnat a překročit svůj stín. Na druhé straně chovat se jako on by prospělo spoustě lidí kolem něho.
Při jeho realizaci Projektu manželka jsem se hodně pobavila při jeho úvahách. Spisovatel měl buď někoho známého s tímto syndromem nebo ho měl on sám. O trošku míň mne bavil Projekt otec, byl víc zamotaný a rozvláčnější. Ale vtipná byla i tato část.
Paní Soňa Červená byla bojovník a já mám bojovníky ráda. Poprvé zabojovala o život vlastně hned po předčasném narození a pak už pořád. Její heslo bylo "Nedám se". Z knihy mne nejvíc zaujaly její začátky, komplikovanější vztah s matkou i s jejími partnery.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla doplněna hudbou a různými áriemi, takže to byl ještě bonus navíc.
Tuto knížku jsem nejdříve doporučila vnukovi, protože se mi líbil název. Vnuk ji bleskově přečetl, hodně ji chválil, tak jsem se do ní pustila i já. A mně se taky moc líbila. Je to o babičce, u které se vnuk Ben nejdříve nudí, ale nakonec je z ní nadšený. Trochu za hranou byly pro mne zmínky o babiččině "kvákání", ale to byla jen malá piha na kráse. Jinak je kniha je psána vtipným stylem a dojde i na velmi dojemné chvíle.
Už se oba těšíme na druhý díl.
Tato kniha se mi ze všech knih, které jsem od této spisovatelky četla, líbila nejméně. Hlavně kvůli první části, která je podána z pohledu Tea. Je napsána slangem a to mně strašně vadilo. Spíš snesu nářečí, ale takhle nespisovnou mluvu ne, rve mi to uši. No, při čtení asi spíš oči....
Ale protože jsme byla zvědavá, jak vše dopadne, odhodlala jsem se k dalšímu čtení. Pak už se to četlo dobře, pokud se tak dá nazvat depresívní čtení o matce uvíznuté v náboženské sektě a nemastném neslaném otci, který se v neděli odpoledne ztrácí neznámo kam.
Mně knížka bavila. Návrat mladé ženy Elišky z Prahy na Moravu, mezi své blízké, své přátele a kamarádky i mezi bývalé lásky. Neobejde se to bez zklamání, ani bez jejich omylů. Hlavně ve vztahu k opačnému pohlaví. Ty hodné přehlíží, inklinuje spíš k těm problematickým.
Nářečí mi nevadilo, jsem z Moravy, i když severní. A taky z vesnice, kde je docela dost takových týpků, jako v této knize.
Tuto knihu jsem četla až po sérii Píseň ledu a ohně, ale nevadilo to. Objevují se tu sice rody, které jsou známé z PLaO, ale je to samostatný příběh, lépe řečeno tři části příběhu. Je to styl, který mám u pana Martina ráda, naopak mi neseděl kronikářský styl knihy Oheň a krev.
Duncan Vysoký, sympatický svou zarputilostí, cílevědomostí a jeho panoš Egg s tajemnou minulostí (i když se dá odhadnout), je perfektní dvojka. Jejich putování krajinou a setkávání se s občas dobrými lidmi, ale spíše se špatnými týpky je napínavé, psané květnatým jazykem. Sem tam mi sice lezlo na nervy vypisování spousty rodů se všemi jejich erby. Ale to je jen malá piha na kráse, kterou obsahují všechna Martinova díla.
Nejdříve se mi do čtení knihy dlouho nechtělo, obávala jsem se nějaké romantiky. Kniha byla naštěstí o něčem úplně jiném. Líbily se mi hlavně ty pasáže, kde spisovatel rozebíral povahy jednotlivých osob. Spektrum bylo široké, Indové, Britové, Američané, dokonce i Ruska. Přibližuje nám i různá náboženství a problém kast.
Musím konstatovat, že sympatičtější mně byly spíše mužské postavy, hlavně Tom Ransome, který mi svým cynismem připomínal Rhetta Buttlera. Některé ženské postavy byly doslova příšerné, např. paní Hogget-Claptonová, paní Simonová a další.
Když nastanou deště a příroda ukáže lidem, jak jsou vůči ní bezmocní, někteří se vzpamatují a začnou se chovat tak, jako by od nich nikdo nečekal, např. Edvina.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla určitá rozvleklost děje a přelidnění spoustou postav.
Tak řečeno slovy Denisky z Aristokratek, bylo to "psycho". Příběh zajímavě začínal, chápala jsem snahu Elišky přijít věcem na kloub. Prostřední část byla plná tápání, zbytečných pokusů, odboček, které nikam nevedly a místy mne moc nebavila. Měla jsem obavy, že vše skončí bez konce, což nemám ráda. Nechci psát spoilery, snad jen tolik, že podle mně tam konec byl a nebyl dobrý...
Tato sága mne hodně bavila hlavně do vypuknutí "perestrojky", ta závěrečná část mne bavila o trošku míň. Možná i proto, že jsem se trochu ztrácela v reáliích té doby a toho místa. Gruzínci proti Rusům, Gruzínci proti Abcházii, Gruzínci proti Gruzíncům....I když chápu, že v rámci souvislostí to vše bylo sepsáno tak, jak to mělo být. Celkově však byla sága velmi propracována, psána nádherným jazykem.
Pro mne byly nejpoutavější osudy Christiny, Stasie, Kitty i toho Kosti, kterého bych nejraději zfackovala, ať se probere. A naopak mne nebavilo číst poslední část knihy, popisující život Nicy v emigraci. Osudy rodiny jsou zasazeny do historických období počínaje VŘSR, přes druhou světovou válku, stalinské čistky a gulagy, studenou válku až po onu "perestrojku". Trochu mi vadila linka s čokoládou, která jakoby negativně ovlivňovala osudy lidí. Autorka to asi používala jako metaforu, ale mne to rušilo. Ne, čokoláda není špatná, jsou jen špatní lidé....
Poslouchala jsem jako audioknihu, takže mne nebolely ruce (Martina Hudečková to načetla výborně), ale zase to mělo nevýhodu, že jsem se někdy ztratila v tom, kdo je kdo a u knihy by se mi to lépe vyhledávalo.
Nejdříve jsem viděla film a tím pádem jsem u knihy přišla o moment překvapení, což mne bohužel asi ovlivnilo. Netradiční příběh o lásce mezi mladičkým chlapcem Michaelem a jednou tak starší ženou Hannou. Hanna je záhadná, co se týká emocí spíš chladná, ale funguje mezi ni určitá chemie.
Pak se Hanna ztratí a když ji Michael znovu potká, příběh o lásce se mění na příběh o vině a trestu, a hlavně o příčině toho všeho. Hanna ale místo toho, aby se svůj handicap snažila vyřešit, ode všeho utíká a mlčí. I když se tím dostane do obrovských problémů.
Poslouchala jsem jako audioknihu a to byl další bonus navíc. Paní Chantal moc ráda s její roztomilou češtinou poslouchám, líbí se mi i její "nakřáplý" hlas. A že velmi výjimečně udělá v češtině drobnou chybu? Vůbec nevadí... Myslím si, že "umí čésky". A víc než spousta rodilých Čechů.
V knize vypráví o svém dětství, o svých příbuzných, o svých láskách, o Bolkovi a Vladimírovi. Oceňuji, že přestože se s Bolkem rozvedli, nehází na něho špínu, hledá svůj podíl viny i u sebe. A rovněž u svých francouzských příbuzných (otec, děda) respektuje jejich chování a miluje je. Prostě má úroveň.
A v neposlední řadě obdivuji, s jakou odvahou a nadhledem zvládla svou zákeřnou nemoc.
Ze začátku mi trošku trvalo, než jsem se zorientovala ve spoustě různých národů a kmenů, které ve čtvrtém století obývaly českou kotlinu. Nicméně pak jsem se chytla a s napětím hltala každou stránku, zda se mému oblíbenci Krakovi podaří úspěšně zakončit jeho cestu za pomstou. Ano, byl tvrdý a nemilosrdný, ale kdo v té době takový nebyl, nepřežil....
Vše bylo okořeněno mírnou dávkou fantasy, což vlastně té době odpovídá. Svět lidí byl propojen se světem bohů, svět živých se světem mrtvých, svět lidí se světem zvířat. Kniha je psána košatým, poetickým jazykem, který trochu vyvažuje drsnost lidí a jejich činů.
A jako bonus mne potěšilo, že jako jeden ze zdrojů použité literatury autoři jmenovali i strýce mého zetě, který se tímto obdobím celý život zabýval.
Knížku jsem přečetla vnukovi a byli jsme z ní nadšeni oba dva. Měla jsem obavy, jestli se zorientuje v množství postav, ale mám dojem, že mu to šlo lépe než mně. Netradiční námět, občas ukápla slzička, ale častěji jsme se oba dva smáli. Jdeme na další díly....
Poslední díl tetralogie byl opět za plný počet hvězdiček. Prostě takhle si představuji správný historický román. Oceňuji i poznámky spisovatele v závěru každého dílu, kde se vyjadřuje k tomu, co jsou opravdu historické skutečnosti a co je jen pravděpodobnost a dohady.
Během čtení tetralogie se mé názory na většinu postav pohybovaly od počátečních sympatií, přes zklamání, až nakonec k lítosti a soucitu. Z nerozlučných přátel se stávají nepřátelé, nikdo nikomu nemůže věřit, za vším může být zrada. Rodinu nevyjímaje, naopak.
Díky této sérii jsem se konečně ve válce růží zorientovala, i když by asi bylo dobré přečíst si nějakou knihu o Eduardovi III., protože tam byl prvopočátek budoucího problému.
Zajímavý námět, napínavý děj. Ovšem v pasážích z filozofickým nebo teologickým zaměřením jsem se poněkud ztrácela. Takže se přiznám, že jsem je někdy přeskakovala. Neměla jsem trpělivost tuto filozofickou "vatu" číst.
Proto se mi víc líbil film se Seanem Connerym, ten měl větší spád, napětí a rozumnou míru úvah, kterých byla v knize přehršel....
Je to moje první kniha od "Ládíka" a mně určitě sedí. V některých zemích, které popisuje jsem sice byla, ale rozhodně ne autostopem. Takže tento úhel pohledu mi moje představy o různých státech ještě rozšířil. Už se těším i na další cestopisy.