evismaior komentáře u knih

80% - obálka tvrdí, že tahle kniha byla předlohou k filmu, přitom sám autor (Mark Logue - vnuk hlavního hrdiny Lionela Loguea) už na začátku říká, že začal sbírat materiály vlastně až v reakci na v té době již připravovaný film. Proto se také "děj" knihy s filmem nekryje, ale sledujeme životní příběh vizionářského logopeda od jeho příjezdu z Austrálie do Anglie vlastně až do jeho smrti tak, jak si ho zapisoval do deníků a jak vyplynul z četných novinových ústřižků a dopisů, které si schovával. Zjevně podstatná část těchto materiálů se celkem logicky týkala jeho práce pro britského krále Jiřího VI. (otce dnešní královny Alžběty II.), který trpěl závažnou vadou řeči, což je pro člena královské rodiny, jenž musí pořád někde řečnit, celkem zásadní problém. Logue mu dokázal pomoci a stali se v rámci možností dokonce přáteli, kniha tak nechává nahlédnout i do mnoha podrobností kolem královské rodiny a životě na královském dvoře, i když sám autor v závěru knihy připouští, že míra servilnosti jeho dědečka vůči králi asi může leckomu připadal podivná (a tak ty deníkové záznamy a dopisy na mě opravdu působily, ačkoli jsou zřejmě lidé, kteří tytéž pocity mají k členům královské rodiny i v dnešní době a nepovažují to za nic zvláštního). Zajímavě je také popsané období druhé světové války, kam už film prakticky nezasáhl. Kniha tak není románem, ale literaturou faktu - v tomto ohledu samozřejmě skvěle natočený a zahraný film nutně musí působit poutavějším dojmem.

5 05.11.2018

90% - druhá sbírka povídek Minority report se mi líbila výběrem povídek ještě o něco víc než ta první. Tentokrát to nebylo jen na jedno brdo (příběh ve strusce po nukleární válce), ale témata byla vskutku velmi různorodá - organizace lidí prostřednictvím jakéhosi společenství vlastníků v bytových domech pod dohledem zřejmě už několikáté prezidentské dvojnice Nicole v povídce Převratný počin, Operace Luční koník, kde je spisovatel sci-fi přiveden do budoucnosti, neboť tamní mají dojem, že tihle lidé byli tušiteli, super povídka Co říkají nebožtíci zas překvapí tématem jakéhosi položivota po smrti, v němž lze člověka ještě pár let udržovat a občas ho oživit, aby s ním mohli potomci pokecat, Orfeus na hliněných nohou s úžasným tématem vracení do minulosti, aby se člověk stal inspirací pro nějaké umělecké dílo, Tenkrát s Parádnicí Pat (po válce už lidem zbývá jen hrát hru s vymakanou Bárbínou:-)) či skvěle ironická povídka Život s blobem, kde se člověk dobrovolně promění v kdysi nepřátelskou mimozemskou entitu (a naopak). Trochu slabší mi přišel Záložník o zdánlivě slaboduchém chlápkovi, který nahradí ve funkci prezidenta porouchaný počítač, ale to pak Dick dohnal navazující povídkou Co si počneme s Raglandem Parkem, kde svoji funkci tenhle chlápek solidním způsobem ustál. Takže mě nakonec bavily všechny.

1 05.11.2018

90% - Jako milovnice Jane Austenové mě pátrání po dalších podobných dílech nejdřív přivedlo k minisérii BBC (v české edici pod názvem Láska v bílém pekle) a posléze i k samotné knize Elizabeth Gaskellové, kterou jsem někdy v roce 2011 četla v originále a nyní jsem se po letech dostala i k překladu, který mezitím vyšel. Mám ten příběh ráda - kontrast mezi usedlým zemědělským jihem reprezentovaný ženskou hrdinkou Margaret a jejími rodiči a činorodým, často ale bezohledným kapitalistickým severem, který představuje továrník Thornton (a jeho matka) je výborným základem pro příběh na jedné straně sociální a na druhé i pořádně romantický. Seriál je pro mě za 100%, kniha "jen" za 90% - tam se totiž na můj vkus postavy až příliš babrají v těch hovorech o víře a boží vůli (mnohé věci by stačily říct prostě jednou), a tak některé tyto pasáže, kterým se scénář BBC chytře vyhnul, jsou dost zdlouhavé.
Kdybych pak měla hodnotit české vydání, musela bych jít o hodně níž - překlad považuji za dost povedený a pěkně vystihuje atmosféru tak, jak jsem příběh chápala i v angličtině - za to veliká chvála. Ale obrovské minus za zjevně chybějící pečlivější korekturu - ta se evidentně omezila jen na vychytání chyb, které označil textový editor v automatických opravách, ale situací, kdy se v celém odstavci mluví v mužském rodě o ženské postavě nebo se místo Thorntonová napíše Haleová apod., tam na můj vkus bylo až příliš a přitom by se tomu snadno dalo zabránit tím, že by to před odesláním do tisku někdo pozorněji přečetl. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy - ten příběh vskutku není zas tak dlouhý, aby nemohl vyjít v jedné knize. Škoda, že se toho nechopil nějaký schopnější nakladatel, který by knížce věnoval péči, kterou si podle mě zaslouží.

5 16.10.2018

90% - Dickovy povídky mám vážně ráda - mají pro mě perfektní délku, ve které se dá dobře rozvinout děj, aniž by autor sklouzl k tápání ve schizofrenních podivnostech, jak se mu to daří v mnohých románech. Zaujaly mě prakticky všechny - nejvíc asi Autovýr (stroje neoblomně pokračující ve výrobě až do vyčerpání zásob na Zemi), Ideální zákazníci (čilá obchodnice vozící za vydřidušské ceny výrobky do postapokalyptické budoucnosti), Menšinová zpráva (známý film Minority report dumající nad tím, zda lze člověka odsoudit za zločin, který dosud nespáchal), Dopad traumatu (ale jak se mu bránit, když o něm člověk ví, ale vlastně dosud nenastalo?), Nenapravitelný R. (aneb důkazy lze nastrčit jakkoli a na kohokoli), Hra na válku (hračka, která naučí děti už od útlého věku rozhazovat peníze) nebo síla médií v povídce Kdyby nebylo Bennyho Cemoliho. Tahle sbírka se vůbec hodně točila kolem toho, čím vším se dají lidé ovlivnit, což je téma, které se dá zkoumat vážně donekonečna. Jediné, co mi přišlo už trochu nezáživné, bylo zasazení povídek prakticky neustále do času po fiktivní nukleární válce, což je sice poplatné době, kdy byly povídky psány, ale místy už mi to přišlo jako poněkud jednotvárné pozadí všech příběhů.

3 16.10.2018

80% - jako všechny detektivky s Lincolnem Rhymem je i tahle napsaná velmi čtivě, vlastně jsem dosud nenarazila na díl, který by byl slabší co do tématu i zápletky. Zde bylo zajímavé, že se vlastně paralelně rozjely dva případy - ten první s Hodinářem řešil především Rhyme, ten druhý se zkorumpovanými policajty Sachsová. Bylo předvídatelné, že se tyhle dvě linky nakonec propojí, i když jsem nevěděla jak - jenom že to bude jistě tradičně deaverovsky překombinované - no a v tom jsem se nemýlila. Po dočtení ve mně přetrvával pocit, že si to pachatel na můj vkus sám dost znesnadnil vymýšlením dalších a dalších krytí pravého směřování svojí kriminální činnosti, že kdyby prostě šel a rovnou udělal to, co zamýšlel, tak by snad musel mít větší šanci na úspěch. Samozřejmě jsem ale opět zvědavá na další díly.

16.10.2018

80% - psaní Věry Noskové mě baví, témata a příběhy jsou sice na můj vkus občas až příliš všední, ale autorka je dokáže podat neotřelým způsobem, a ať už je v dané povídce za novinářku, skeptičku, matku nebo prostě jen "holku", baví mě její (sebe)ironie, trefné poznámky i neokoukané obraty v popisech. A kdo by si nechtěl přečíst třeba povídku o tom, jak vnímá účast v Krausově pořadu samotný účinkující, že ano (řekli mi, že půjdu třetí, a to mě trochu znejistilo - každý přece ví, že poslední na řadě jsou vždycky podivíni:-)).

1 24.09.2018

80% - téma Severní Korea je zajímavé samo o sobě a fakt, že se odsud z tábora pro politické vězně podařilo utéct někomu, kdo se tam navíc narodil a nikdy nic jiného nepoznal, načež o tom vznikla kniha, mě zaujal hned po jejím vydání. Svým způsobem problém je v tom, že autorem není Sin, ale novinář, který s ním vedl rozhovory a podle svých slov si už v době psaní knihy nebyl a ani nemohl být jistý, jestli mu Sin říká pravdu. To se projevilo již v době rozhovorů, kdy Sin měnil okolnosti, za nichž udal svoji matku a bratra (a údajně byl účasten jejich popravě), a pokračovalo to i po vydání knihy (v roce 2015 Sin oznámil, že některé události se nestaly tak, jak jsou v knize popsány, a to poté, co KLDR v reakci na celosvětový úspěch knihy zveřejnila video, kde jeho otec "uvádí věci na pravou míru", mj. tvrdí, že byl Sin odsouzen za znásilnění). Na tom textu je opravdu hodně patrné, že ho píše někdo, kdo k hlavnímu protagonistovi událostí nedokázal zcela proniknout, to hlavní se dozvíme už na obálce knihy a v textu je to pak opakovaně rozváděno a obaleno do informací o režimu v KLDR, neboť od Sina získané informace by zjevně stačily pouze na jednu či dvě kapitoly. Čekala jsem od toho zkrátka něco trochu jiného - větší vhled do nitra někoho, kdo nikdy nepoznal normální dětství, lásku rodičů, běžnou školní docházku a vůbec život, ale naopak žil v atmosféře, kde se za normální považovalo mučit, krást a udávat s cílem přežít další den. Ono to tam je, ale psáno podobně odosobněně, jako když tu já píšu tyhle řádky. Nejzajímavější tak pro mě byly pasáže o mně dosud neznámých podrobnostech severokorejského režimu (existence pololegálních obchodnických živností, tolerance přechodů hranic do Číny pro tyto obchodníky, pašování cédéček s jihokorejskými telenovelami, všudypřítomná korupce atd.) a pak také popis toho, jak obtížně se Sin a další uprchlíci z KLDR začleňují do života ve společnosti západního typu, která očekává, že je svobodný člověk schopný sám za sebe převzít odpovědnost. Těžko si představit, čím si lidé v lágrech a KLDR vůbec procházejí, Sin měl svým způsobem "výhodu", že nikdy nic jiného nepoznal, o nic nepřišel, okolní hrůzy pro něj byly běžným jevem a nikdy tak v táboře například nepřemýšlel o sebevraždě. O to drsnější pak muselo být setkání se světem venku. Podle Wikipedie se nicméně Sin stal před rokem otcem - kéž dokáže dát svým dětem to, co sám v dětství nepoznal.

2 24.09.2018

90% - naše první setkání se Šmouly ve formě knihy a musím konstatovat, že i když zrovna tohle nebyl ten nejhvězdnější příběh z modré šmoulí vesnice, sklidil doma velký úspěch. Bylo to akorát dlouhé na udržení pozornosti, text byl čtivý a vhodně doplněný trefnými obrázky, zápletka dobře popsaná, nebylo nutné si nic domýšlet, takže měl čtenář pocit, jako by sledoval Šmouly v televizi.

24.09.2018

70% - Knížka, ze které přímo čpí, že ji napsal člověk, který pak léta představoval doktora House. Hlavní hrdina je podobným způsobem sarkastický, až občas dost na ránu, někdy mi přišlo, že už autor s tím vtipem trochu tlačí na pilu. Ale čte se to docela dobře, pokud si tedy odmyslím všechny ty věcí, co se mi nezdály moc pravděpodobné - na to, čím Thomas Lang v životě prošel, mi přišlo, že byl, co se obchodu se zbraněmi týče, podivuhodně naivní a stejně tak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že ti, kteří ho vydíráním donutili účastnit se připravované akce, museli být hodně zoufalí, když k tomu nutili někoho, kdo se k celé věci v podstatě jenom připletl, namísto toho, aby si najali někoho, komu budou moci víc věřit. Jako oddechovka nicméně ucházející.

24.09.2018

80% - tématika vesmíru ve spojení s odklápěcími okénky asi zvídavé dítě nemůže zklamat. Hezky udělané, hlavně ten rozebírací skafandr:-)

17.09.2018

90% - Tak z této knížky doma zavládlo velké nadšení - vzhledem k formátu je v ní pro dítě značné množství informací o všech druzích jídel - a co je nejlepší - odklápěcí okénka mají často i dvě nebo tři vrstvy, takže jsme při čtení vždy jen napjatě čekali, kam všude se ještě dostaneme a co zjistíme. Někdy je to sice poplatné tomu, že to není české, takže se objevují u nás poměrně neznámé plodiny na úkor těch, které by třeba mohly být více rozebrány, ale tak aspoň jsme se něco přiučili.

2 17.09.2018

65% - Tenhle kousek se mi četl nějak hůř. Asi že už jsem od Dicka četla řadu povídek, které se tak či onak věnovaly různým scénářům fungování společnosti po nukleární válce i mutantům a přišlo mi, že v nich byla tato témata zpracována mnohem svižněji, nápaditěji a zajímavěji. Tohle se dost táhlo, po většinu knihy jsem měla zmatek v postavách a většina z nich mi byla jedno nebo mě rovnou dost otravovala. Nutno ale uznat, že posledních padesát stránek se to dost dramaticky rozjelo a objevilo se pár celkem hustých nápadů a zvratů. "Trupík" Hoppy byl osinou v zadku po celou dobu, takže tam vývoj charakteru moc nepřekvapil, ale zápletka s ním, DJ astronautem na orbitě, šíleným vědcem a bráškou v bříšku malé dívenky, to byla celkem schíza i na Dicka, a to už je co říct:-)

17.09.2018

90% - Dickovy povídky se mi nakonec asi líbí mnohem víc než jeho romány. Kniha je pořádně tlustá, přesto ale obsahuje jen něco přes dvacet povídek. Což už samo o sobě svědčí o tom, že to nebudou žádné krátké výkřiky. Naopak, jedná se o propracované příběhy zasazené do propracovaných světů. Témata jsou pestrá - vztahy lidí a mutantů, robotů, androidů, život v rozpadající se postapokalyptické společnosti, která se pracně zdvihá z radioaktivního popela nebo naopak život ve společnosti plné konzumu, kde se denně dojíždí za prací přes celou sluneční soustavu. Jsou tu hnusní mimozemšťani pronikající do lidí a takoví, které lidi po setkání s nimi začali považovat za bohy. A lidé jsou tu geniální, stateční i podlí, zbabělí a paranoidní. Jen je z dnešního hlediska trochu neuvěřitelné, že všichni bez výjimky kouří, tam Dick zůstal zřejmě trochu v zajetí své přítomnosti a ten náhled do budoucna moc pestrý neudělal:-) Velmi povedený výběr povídek, bavila mě svým způsobem každá.

1 30.08.2018

75% - jsouc skalním fanouškem filmu Blade runner i Dickovy knižní předlohy, byla jsem ráda, že se dostanu také k jeho jiné knížce. Leč tohle bylo takové obtížně uchopitelné. Jednoznačným kladem je popis poměrů na kolonii na Marsu, vykreslení některých povah, vztahů se Zemí a také s domorodým obyvatelstvem. Děsivě vzhledem k době napsání románu (ne zas tak dlouho po 2. světové válce) působily plány na likvidaci postižených osob, protože Mars se měl stát genetickým výkvětem lidstva. Místní hlavoun se nicméně jednoho takového chlapce rozhodne využít, aby změnil tok času, což vede k zajímavému rozuzlení. No a hlavně je tam ta schizofrenní sekvence, a ač působivá, úplně se nechytám, co tím autor vlastně myslel...

07.08.2018

75% - už to pomalu začíná být na jedno brdo - když už to vypadá, že padouch začíná mít konečně navrch a co nevidět udeří, objeví se policajti, protože Amélie s Lincolnem na poslední chvíli něco rozlouskli... Ale pořád je tohle další pokračování velmi čtivé, zejména se mi líbí, jak nás autor vždy zavede do nového prostředí - tentokrát to je černošská komunita z Harlemu, z níž pochází i málem oběť - snaživá studentka Geneva pátrající po tajemství svého předka Charlese Singletona, jenž se podílel na prosazování práv černochů po válce Severu proti Jihu. Kniha je občas ve vysvětlování překotného kolotoče zápletek poněkud zkratkovitá a některé věci (Genevin život v utajení bez rodičů, falešná školní poradkyně, skutečný pachatel a jeho motiv...) pak působí dost neuvěřitelně, ani hlavní vrahoun tentokrát nebyl moc zajímavý, ale ocenila jsem, že se příběh nakonec stočil zpět k nejzajímavějšímu motivu. Četlo se to jako vždy velmi dobře.

1 05.07.2018

80% - Přiznám se, že zpočátku jsem měla dost problém se do knihy včíst, styl mi připadal takový trochu školácký, hlavně asi ta snaha všechny informace nacpat do dialogů, aby to jakože bylo čtivé, i když bylo celkem zřejmé, že mnohé tehdy známé informace by si hovořící takhle nesdělovali, protože by prostě neměli proč. Klidně bych uvítala víc normálního popisu a vyprávění mimo dialogy, ostatně i běžné rozhovory a situace každodenního života na mě občas nepůsobily příliš přirozeně. Na druhou stranu ten příběh je tak silný, že člověka vtáhne, a i když bohužel předem ví, jako to všechno dopadne, setrvá u knížky až do hořkého konce zúčastněných statečných mužů (i žen). A nemůže se než ptát, jak by to všechno probíhalo v dnešní době, s touto historickou zkušeností - riskovali bychom další zatýkání, mučení, koncentráky a další Lidice "jen" pro vidinu toho, že na naše spojence zapůsobíme jako národ, který se v rozhodující chvíli chce a umí bránit? Obdiv autorovi, že je schopen nastudovat historickou látku tak detailně, že o ní dokáže napsat román, který ji přiblíží i čtenářům, kterým by jinak mnohé podrobnosti z těch dnů zůstaly skryté.

3 04.07.2018

75% - "Má smysl být člověkem, když na to musíš umřít?" Lidi jsou opravdu schopní se pro vlastní pohodlí, a aby nemuseli moc o ničem přemýšlet, přivést do záhuby, to je tady ukázáno více než dobře. K postavám v první a třetí části jsem si nicméně vztah nevypěstovala, nejvíc mě zaujala paradoxně prostřední část, která nám ukazuje ne lidstvo, ale naopak ty, kdo stojí v paralelním vesmíru na druhé straně pumpy - obdivuju celou tu konstrukci s triem bytostí s rozdělenými rolemi (racionálové, emocionálové, parentálové), kteří stvoří další podobné trio a pak se sami přemění. Asi nejvíc mě mrzelo, že když došlo k odhalení jejich podstaty i vlastních motivů pro provoz pumpy, autor tuto dějovou linku opustil a už jsem se nedozvěděla z jejich dalších osudů vůbec nic. Ale i tak kniha zejména svým námětem stojí za přečtení, hlavně pro fanoušky žánru.

3 04.07.2018

80% - Bob a Bobek jsou klasika, jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Převést ho do formy komiksu není zlý nápad, ale na rovinu - kdybych si pod tím neuměla představit ten animák, bylo by to často o ničem - někde by si člověk opravdu musel domýšlet, co se mezi obrázky dělo. Naštěstí večerníček se synem známe, takže o zábavu bylo postaráno i takhle.

3 04.07.2018

100 % - Jedna z mála opravdu must read knih. Židé jako myši, Němci jako kočky, Američani jako psi a Poláci jako prasata. Intenzívní životní příběh podaný formou komiksu, který ho na jedné straně zpřístupňuje širokým masám (i malého předškoláka kniha okamžitě zaujala), jež by tentýž příběh zpracovaný formou románu nejspíš ani neotevřeli, ale přitom tím neztrácí ani kousek opravdovosti a naléhavosti. V těch úsporných černobílých obrázcích a v podstatě dost kuse sdělovaných informacích je velká síla, kterou jsem znovu pocítila nedávno, kdy jsem se po letech k této knize vrátila. Už taková drobnost, že autor na pár obrázcích sám pochybuje, zda vůbec má právo a schopnosti sepsat podobným způsobem zážitky svého otce z (před)válečného Polska a následně hrůzy z Osvětimi, tahle jeho pokora mě jako čtenáře velmi oslovila. Stejně jako jeho upřímnost - mohl by otce vykreslit jako hrdinu bez jediného kazu, který dokázal přežít a začít v Americe nový život. Ale on ho čtenáři bez obalu servíruje svými vlastními slovy až rasisticky jako toho typického lakomého Žida, který za války i po ní dokáže pro sebe využít jakékoli výhody - nejdřív, aby přežil, později, protože je ovlivněn tím, jak přežil. Povahově nesympatický člověk, leč s neuvěřitelnou vůlí k životu, kterou lze jen obdivovat. Na jeho opravdovosti tím víc vyniká zrůdnost všeho, co se za války v ghettech a koncentračních táborech dělo.

6 12.06.2018

70 % - mám Murakamiho ráda, ale tohle se opravdu nečetlo snadno. Na jedné straně tu byly všechny ty věci, které mě na jeho knížkách baví - zajímavé, perfektně prokreslené postavy, vyprávění, které mě vždy ukolébá v pocitu, že čtu západního autora a pak se náhle objeví nějaká japonská reálie a já si ten popis jejich života a zvyklostí hrozně užívám, je tu i trocha duchovna a tajemna, za které by se nestyděli ani v Twin Peaks a zejména poutavý příběh. Jenže právě to poslední pro mě bylo tentokrát paradoxně problémem, protože tahle kniha má hned několik příběhů a každý z nich by vydal na samostatný pěkně hutný román. Příběh Okady a jeho manželky od seznámení až po pátrání po jejím odchodu, setkání s podivnými sestrami Maltou a Krétou, příběh Okadovy nové zaměstnavatelky a jejího otce, který za války pracoval v čínské ZOO, vyprávění vojáka o hrůzách, které se za války děly v Mandžusku a po válce válečným zajatcům na Sibiři, vsuvka s dívkou žijící ve stejné ulici s hlavním hrdinou, seance ve studni s nádechem paralelní reality, těch příběhů je spousta, a ač jsou všechny vzájemně provázané třebas i tím ptáčkem natahujícím pružinu světa, mohly by fungovat skvěle i samostatně, bez přeskakování v čase i v prostoru, protože udržení pozornosti při prokousávání se tím tlustým svazkem ve mě po dočtení zanechalo spíš pocit vyčerpání než uspokojení. Což je škoda, Murakamiho knihy čtu zpravidla víc než jednou, ale k této se asi znovu neodhodlám.

2 30.05.2018