evismaior komentáře u knih

80% - Knihy s odklápěcími okénky malé zvídavé děti asi nikdy nezklamou. Tahle je věnovaná počítačům a přímo se nabízelo udělat okénka tak, aby měl člověk pocit, že se tak trochu dívá notebooku pod ochranný kryt.

03.09.2019

90% - "Kdybychom se vrátili do doby dinosaurů a tam omylem zašlápli savce, který byl shodou okolností naším předkem, mohli bychom nedopatřením vymazat celé lidstvo. Turisté z budoucnosti by se tlačili kolem významných historických událostí ve snaze udělat co nejlepší záběr a dějiny by připomínaly nekončící bláznivý montypythonovský skeč." Tohle je hodně povedená čtivá kniha od autora dobře známého z dokumentárních cyklů o fyzice a vesmíru. Michio Kaku vybírá ze sci-fi románů a filmů ty nejzásadnější vymoženosti, které nám možná připadají nesmyslné (inteligentní roboti, cestování v čase, teleportace, neviditelnost, vesmírné lodě s pohony, které jim umožňují cestovat nadsvětelnou rychlostí) a srozumitelně rozebírá, zda jsou tyto vynálezy sci-fi budoucnosti po technické stránce realizovatelné (byť na to naše civilizace technicky ještě zdaleka nemá). A překvapivě - většinou ano. Citacemi ze zásadních děl sci-fi literatury i četnými odkazy na filmy autor zároveň dokazuje, že i mezi předními vědci jsou snílci, kterým nechybí smysl pro zábavu. Samozřejmě nechybí ani Schrodingerova kočka:-) Možná bych jen pro větší názornost ocenila nějaké ty vysvětlující náčrty, které jednak často dokážou vydat za tisíc slov a za druhé by psaný text oživily.

6 03.09.2019

90% - Klasická zaklínačská záležitost, kde tentokrát čtenáři oblíbený charismatický Geralt přijde o své meče a s Marigoldem zažívá lecjaké trampoty při pokusech o jejich znovuzískání. Yennefer se objevuje jen epizodně, za to je tady krásná (jak už to s klišé fantasy postavami bývá) čarodějka Lytta řečená Korál a její půvabná učednice Mozaik. A skupina čarodějů, jejichž pokusy s mutanty se vymkly kontrole a potřebují Geraltovu pomoc. Možná i proti jednomu z nich. A jeden nicotný král, který zas potřebuje osobního strážce na ochranu před svými syny, kterým se nelíbí jeho úmysl znovu se oženit a zplodit konkurenčního dědice. Čte se to jako oddychovka velmi příjemně, knížka je jako vždy plná vtipných a nečekaně aktuálních průpovídek. A bouřková mračna se stahují.

3 29.07.2019

90% - Musím říct, že z knih o Rhymovi a Sachsové je tohle pro mě jeden z nejlepších kousků. Konečně tam není takový ten super geniální vrah, který vidí až za deset rohů, ale celkem normální chlapík. Děj konečně nemá ta obvyklá nabalující se rozuzlení, kdy druhému až třetímu ještě věřím, ale po desátém překlopení už mi příběh připadá překonstruovaný. Tady všechno docela dávalo smysl. Líbilo se mi téma možného zneužití všech těch smart přístrojů, kterými jsme dnes obklopeni. Líbilo se mi, že v knížce byly i další dějové linie a nutně se na konci všechny nemusely spojit nějakým neuvěřitelným způsobem do jedné. I když bylo trochu zarážející, jak dlouho trvalo Amélii, než jí došlo, že její pachatel asi neseděl v kavárně s přímým výhledem na vražedný eskalátor jen tak náhodou. Což zřejmě bylo tak trochu účelové, aby bylo Lincolnovo a její počínání co nejdéle oddělené. Ale i tahle dějová linka (Rhyme vzdávající se pozice konzultanta a Ron Pulaski, který se snaží na vlastní pěst dokázat, že Rhyme v předchozím případě nepochybil), byla osvěžující vsuvkou, stejně jako opět s ničím nesouvisející kauza Améliina bývalého Nicka propuštěného z vězení. A mezi Rhymem a Sachsovou to dokonce i trochu skřípalo a do toho se objevila jistá sympatická vozíčkářka... prostě to autor tentokrát pojal trochu jinak a nebylo to vůbec špatné.

9 29.07.2019

75% - Téma naprostého blackoutu způsobeného výpadkem počítačové sítě je dost aktuální, zde se navíc přidá mráz, sněhová bouře, výpadek vody, elektřiny, internetu, televize a téměř i všech rádiových stanic, pár partají jednoho newyorkského baráku odkázaných na to, co si katastrofický scénárista (jeden ze sousedů) naškudlil ve sklepě na horší časy, zvěsti o šíření ptačí chřipky a kyberválce, kterou USA vyhlásila možná Čína, možná Rusko (a možná taky mimozemšťani). Jedno se autorovi upřít nedá, a sice, že umí hodně uvěřitelně vykreslovat obyčejné lidské charaktery od obyčejných hlídačů či imigrantů, přes vyděšené rodiče bojící se o své dítě, až po pochybné psychotiky. Dojde na rabování, dojde na násilí a dojde i na hlad a všechny myslitelné scénáře, které jsou s ním spojené. A dojde i na útěk z města a pokus nalézt řešení v životě v opuštěných (možná) lesích. Po všem tom podrobném popisování málem každého dne mě asi nepřesvědčil poněkud uspěchaný závěr, kdy autor jakoby náhle nevěděl, jak to všechno ukončit, tak zvolil rychlou a ne zrovna propracovanou cestu.

27.05.2019

50% - dva příběhy z oblíbeného animáku doplněné dobře známými obrázky a popisy. Dítko si ji vybralo v knihovně, protože má Ovečku Shaun rádo, ale pak ji doma po přečtení prvních deseti stránek odložilo. Takže nápad asi dobrý, ale provedení zřejmě moc nezaujalo.

27.05.2019

60% - Autorka si mě před pár lety zcela získala svým románem Sever a jih, takže jsem již tehdy pátrala po dalších věcech a objevila seriál Cranford ve skvělém obsazení (co chtít víc, když tam hraje Judi Dench a ještě k tomu třeba Imelda Staunton, představitelka zlovolné profesorky Umbridgeové z Harryho Pottera?), na který se koukalo opravdu pěkně. Kniha mě zdaleka tolik nenadchla, připadá mi teď zpětně, že si z ní scénaristé vzali v podstatě jen některé postavy a atmosféru malého městečka, ale jinak si museli hodně domýšlet, aby z toho něco podobného vytvořili. Společnost chudších postarších dam, které si ze svých skromných poměrů umějí udělat přednost a stejně jsou před celým širým okolím za veliké dámy, je vykreslená vskutku do detailu, i když v příběhu samotné hlavní popisované hrdinky Matty čtenář dobře vidí, o kolik barevnější život by zřejmě měla, kdyby kdysi slevila ze svých zásad a následovala své srdce. A to je svým způsobem dost smutné.

1 27.05.2019

90% - Pěkně a uceleně napsaná kniha o výchově formou odměny i trestu od uznávaného dětského psychologa, který zjevně ví i z vlastní zkušenosti, o čem mluví, a zná a má pochopení nejen pro limity dětí, ale i jejich rodičů, jejichž trpělivost prostě občas přeteče. Vychovávat domluvou, pochvalou, vidinou odměny anebo naopak káráním a tresty? Moc se mi líbila rada "zařiďte věci tak, aby je dítě udělalo dobře a za to je výrazně pochvalte. Nedopusťte však, aby něco udělalo špatně a vy jste je za to museli trestat". To se samozřejmě ne vždy povede, ale myšlenka je to určitě dobrá. Jak trestat, jaký trest volit a že na každého platí něco jiného, kdy naopak trest naprosto postrádá význam, zda trestat hned nebo s odstupem (člověk si sice vše lépe promyslí, vyhne se unáhleným soudům, ale pro dítě je odkládaný trest mnohem větší stres a u malých dětí se navíc už ani nemusí spojit s konkrétním prohřeškem, jenž se odehrál v pro ně již dávné minulosti...), spravedlnost, láska, odpuštění, vděčnost, na to všechno se v knížce dostalo.

1 27.05.2019

70% - pěkně popsané modelové případy, hledání příčin, proč je v dnešní společnosti tolik panovačných dětí - a obzvlášť mě pobavil případ holčičky, která byla ochotná jíst, pouze pokud ji otec krmil oknem ze štaflí lžičkou prodlouženou bambusovou tyčkou, v klobouku a s deštníkem, zatímco matka musela ležet v noční košili na skříni a pomocnice po každém soustu chrastila chrastítkem, jinak se děvče prostě nenajedlo. Chudáci rodiče, asi si užili, ale ten případ byl tak neuvěřitelný, že jsme se vážně zasmáli a zkonstatovali, že ten by stál za zfilmování. Zdálo se mi, že podstatným sdělením je, že se naše společnost s dětmi moc (anebo naopak málo) maže, a kdyby je vychovávaly na zádech matky v Africe, byly by spokojenější. Doufala jsem, že se u popsaných případů dozvím, jak probíhala terapie a jak dopadla, ale to jsem se bohužel nedozvěděla, zdá se, že se všechno vyřešilo na posledních pár stranách knihy pevným objetím. Inu, já sama na objímání sázím opravdu hodně, ale že by mi to přišlo zas tak samospasitelné, to tedy v žádném případě.

2 27.05.2019

80% - Dlouho jsem si při čtení myslela, že se z toho stane můj nejoblíbenější díl s Rhymem a Sachsovou, ale nakonec to řadím "jen" mezi ty povedené. Téma tetování na kůži v téhle sérii ještě nebylo a ráda jsem se dozvěděla i něco z teorie díky vyprávění vedlejších postav - tatérů (a přesvědčila se, že já ty správné pohnutky nechat se tetovat prostě nemám:-)). Amélie a Lincoln zde nebyli tak otravně předvídaví, takže celkem logicky bylo i hodně obětí. A opět se objevila i postava jejich skoro adoptované dcery Pam. A třebaže se také dalo předvídat, že jedna z nových postav bude do příběhu zapletená více, než bychom čekali, tak to zas až tak nevadilo. Dobře zpracovaná mi přišla i provázanost na úmysl jedné typické americké sekty způsobit mnohem větší škodu a více obětí, než jen ty tetované. Ovšem závěrečné překlopení do promyšleného činu jisté nejmenované postavy, která Rhymovi pořád nedá spát, mi přišlo nesmírně překombinované, to to prostě nemohlo zůstat jen u té sekty? Fakt by nemohli být sami tak chytří, aby tohle vymysleli? Tyhle závěrečné překombinované zvraty v ději už jsou vážně dost únavné (hlavně tedy tím, že už je čtenář prostě čeká, takže ani není překvapený, spíš naopak otrávený), bylo by moc fajn, kdyby se Deaver od nich pro jednou dokázal oprostit...

2 29.04.2019

65% - Ta moudra sama o sobě jsou určitě v mnohém inspirativní - nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a k tomu ještě dělejte vše, jak nejlépe dovedete (protože tím se každopádně nedá nic zkazit), i když by z toho stačil zřejmě udělat jeden delší článek a vysloveně bych z toho neždímala materiál na celou knihu. Hodně dobré je ono - neberte si nic osobně, protože všechno, co vám kdo říká a jak se k vám chová, vypovídá věci často spíš o něm a ne o vás - protože vás vlastně vůbec nezná. Jo, tohle je asi hodně velká pravda a když jsem teď svědkem, že se někdo do někoho naváží, docela je zajímavé se na to dívat z tohoto úhlu pohledu. Jenže autor už to přehání, když tvrdí, že tím dojdeme štěstí - jako, když to hodně přeženu, asi bych nechtěla sedět v plynové komoře a snažit se umřít se šťastným úsměvem na rtech, protože přece ti náckové o mně nic neví a všechna ta zvěrstva dělají proto, že sami mají nějaký problém. Taky mi přišlo přehnané, že vlastně nemám nikomu věřit, co mi říká, ani to dobré, ani to špatné, protože ten člověk se zabývá sebou a nikoli mnou. Takže fajn, ono je pak lepší spolu vůbec nemluvit, nesnažit se druhého pochválit a ani ho nekritizovat, i když to, co udělal bylo zjevně objektivně špatné. Jako kdybychom se podle názoru autora každý měli uzavřít ve světě vlastní hlavy a řešit jen sami sebe - a to mi přišlo smutné... No, nakonec je to i přes všechnu slávu jen další rádoby návod na život jako hromada dalších - a člověk by si z toho měl vybrat to, co jemu samotnému pomůže - a o to jsem se snad úspěšně pokusila.

3 29.04.2019

80% - první díl mě nijak zvlášť neoslovil, druhý se mi zdál o dost lepší a v tomto pokračování šla kvalita opět o něco výš. Předně oceňuji, že autorka už používá ten "cool" jazyk hlavního hrdiny mnohem uměřeněji a i těch výkřiků velkými písmeny bylo poskrovnu. Co se mi ale líbilo nejvíc, to byl samotný příběh, kdy Honza s pejskem odjíždějí na prázdniny za prarodiči do Beskyd, opět se objevuje celkem vtipná postava bratrance Robina - nešiky v dílně, ale zdatného kuchaře - i kamarádky Moniky, která přijede na ekotábor, což se ukáže být pro dětské čtenáře zdrojem mnohých zajímavých informací. Celé mi to hodně připomínalo prázdninové filmy s Tomášem Holým (Za trnkovým keřem a spol.), které mám moc ráda. Myslím, že je celkem škoda, že se autorka zatím neoprostila od útlého formátu literární soutěže Albatrosu a vrší na čtenáře kusovitě jednotlivé informace jen tak halabala a najednou je konec. Tohle by si zasloužilo košatější příběh, přece jen už to není pohádka pro úplně malé děti před spaním, takže proč z toho neudělat pořádné prázdninové dobrodružství?

1 16.04.2019

70% - Po prvním dílu, který ve mně valný dojem nezanechal, jsem dala šanci i dílu druhému a vyplatilo se. Příběh je mnohem vydařenější a hlavní hrdina už mi nepřipadal jako ne zrovna sympatický kluk, který sice chce psa, ale povinnosti s tím spojené už ho zas tak neberou - tady naopak s pejskem prožívá všechno a snaží se dokonce si i na to vydělat prací v tátově firmě. K tomu se ještě stará o babičku a v neposlední řadě i o mladšího spolužáka, kterého šikanují deváťáci. Zápletka s počítačovou onlinovkou sice moc věrohodně nepůsobila (ledaže by tu hru hráli vážně jen žáci jedné školy), ale jinak to bylo fajn, až tedy na ten autorčin styl psaní, kdy čtenáře od začátku vrhne do nestrukturovaného děje a vrší na něj bez ladu a skladu jednotlivé zápletky, než dojde do konce. Na hovorový styl hlavního hrdiny jsem si od minula už jakž takž zvykla, ale ještě pořád nechápu ty výkřiky velkými písmeny, zvlášť když pocitově bych měla dojem, že by měla z 90% být zvýrazněna jiná slova než ta, která na nás ze stránek vykřikují. Tak uvidíme ve třetím dílu, jestli se to ještě někam posune.

08.04.2019

65% - byla jsem varována, že tohle je zřejmě zatím nejslabší díl série o Sachsové a Rhymovi, takže jsem od toho mnoho nečekala. Zápletka je navázaná na americkou tajnou službu, která bezpilotními letouny na dálku likviduje protiamerické živly, a to přesto, že zpravodajské informace jak o závadnosti těchto živlů, tak i o jejich konkrétní situaci vhodné či nevhodné k likvidaci s ohledem na vedlejší ztráty, mohou být dost často mylné či rovnou zmanipulované. Úplně mi to nesedlo, půlku knihy mi trvalo se do příběhu ponořit, a to i s ohledem na to, že Rhyme se motal kdesi po Bahamách, zatímco Sachsová zůstala vyšetřovat v New Yorku a pár věcí dokonce i nedomyslela, díky čemuž zemřel nevinný člověk (a ona to až na krátké zamyšlení celkem v pohodě přešla). Záporné postavy byly tentokrát takové nemastné neslané (a zejména neprokreslené), jako by Deaverovi už docházela na padouchy inspirace, a tak jednoho aspoň nechal vařit podle svých vlastních receptů. A trochu únavné bylo to jeho obvyklé - "ukončím kapitolu s tím, že se někomu hodnému přihodí něco hrozného" - ovšem hned vzápětí to otočil a vyklubalo se z toho něco jiného - on tenhle postup používá samozřejmě ve všech knihách, ale tady to na mě vyskakovalo vážně snad v každé kapitole, a to s dost předvídatelnou následující otočkou o 180° - až jsem se při závěrečné scéně, když zcela záměrně ve čtenáři budil dojem, kdo že to jde na operaci, a pak tam šel (jak jinak) ten druhý musela smát, protože už to působilo trapně. Ale na detektivku je to pořád nadstandard, to jen že od Deavera čekám víc. Takže snad příště...

1 22.03.2019

80% - Knihy s odklápěcími okénky nás s dítkem baví už několik let, tuto o ponících a koních jsme ale ještě neznali. Druhy koní, části jejich těla, typ kroku, cvalu, péče o koně, to vše tam jednoduchou srozumitelnou formou je. Škoda jen, že se ty knížky nedělají nějak trvanlivější - při častém prohlížení se nezřídka nějaké to okénko utrhne...

06.03.2019

80% - soubor odpovědí uznávaného českého psychologa na otázky rodičů, prarodičů, zkrátka všech, které trápilo něco ohledně jejich dětí, které vycházely časopisecky a následně z nich vznikla kniha. Asi bych si představovala řazení spíš podle jednotlivých témat, než podle toho, jak odpovědi postupně vznikaly podle zaslaných otázek, ale i tak je to čtení poutavé, je vidět, že pan profesor měl za léta praxe hluboký vhled, a to nejen do duše dětí, ale i jejich rodičů. Odpovědi píše s citem pro věc a přitom realisticky - jako někdo, kdo přesně věděl, jaký by měl být ideální stav, ale zároveň jak málo reálné je v praxi často toho stavu dosáhnout. Asi nezapomenu na jeho úvahu "hubené dítě = šťastné dítě", která mě přesvědčila, že vážně nemusím dítěti cpát jídlo doslova krku, že ono hlady neumře (samozřejmě pokud tam není nějaký zdravotní problém), že se mu prostě jenom zrovna jíst nechce a že to jinými slovy znamená, že nemá potřebu kompenzovat si jídlem nedostatek citového zázemí.

06.03.2019

40% - Na Allenovy filmy se ráda podívám, ale tady jsem při čtení nebyla schopná vézt se s autorem na jedné vlně. Přišlo mi to hrozně nudné, což vzhledem k originální zábavnosti jeho filmů byl pro mě dost zvláštní a nečekaný dojem.

2 25.02.2019

80% - Vztekloun, Měkoň a Květoň šli taťkovi Šmoulovi pro nové přesýpací hodiny, vlezli do kyvadlových hodin, které je omladily, a tak se z nich stala Prťata. A protože měli dobré srdce, rozhodli se smutné Šmoulince pořídit kamarádku. Příběh o tom, jak vznikla Sašetka, je povedený a formát malé knížky na jednorázové přečtení opět nezklamal.

22.02.2019

60% - Knížka je napsaná pěkným jazykem, opět se potvrzuje, že není nutné používat nespisovnou češtinu, aby knihy pro děti působily víc cool - autorčin styl vyjadřování mi přišel jako zcela adekvátní vzhledem k příběhu a hlavním postavám. I dějově to mělo určité pěkné momenty (nový kluk ve třídě, pro někoho nový kamarád, ovšem rivalita jiného spolužáka, která přeroste v čin, z něhož je pak nový kluk obviněn, i historka s rozbitými houslemi a zmizením kamaráda, který za ně shání náhradu není zlá), na můj vkus ale autorka v textu odděleném jen občasným číslem či barvou písmen bez ladu a skladu splácala až moc věcí dohromady - ok, že se v případě vítězné knihy literární soutěže Albatrosu dočkáme politicky korektního tématu, kdy se "bílý" kluk spřátelí s poctivým a milým romským chlapcem, to chápu. Ale už to nutně nemuselo gradovat dalším sociálním tématem (pomoc chlastajícímu bezdomovci), a i kdyby, asi bych tam pak oželela tu sci-fi vsuvku s neviditelným vynálezcem kořeněnou navíc občasnými rozhovory školní tabule a houby či vloženou stránkou suchého výčtu pravidel sportovní hry kin ball, kterou děti hrají - to si asi zájemci snadno mohou vygooglit (a hrdinové knížky googlit umí, tak pochybuji, že by to neuměla cílová skupina čtenářů:-)).

1 21.02.2019

80% - I tentokrát se autorovi podařilo vybrat si zajímavé téma - vraždy pomocí elektrického proudu, přičemž v tomto pokračování detektivních hádanek rozplétaných Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou mě asi víc než kdy předtím fascinovalo, do jaké míry je Deaver schopný (a hlavně ochotný:-)) si podrobně nastudovat aspekty toho, o čem píše - zde tedy elektrického proudu, jeho výroby a vedení z elektrárny přes rozvodny až do poslední zásuvky, obloukových výbojů a dalších nebezpečí s elektrickým proudem spojených a možností, jak se nenechat proudem zabít. Škoda jen, že se to dost dlouho motalo kolem nudného podezřelého a jeho celkem nezáživného motivu, nakonec se sice podle očekávání objevil Hodinář, ovšem podobně jako v románu, kde se objevil poprvé, jsem s ním měla problém, že na můj vkus dělá věci prostě strašně moc překombinovaně. Až tak, že na to Rhyme (a s ním i pozorný čtenář) vždycky dost snadno přijde.

1 08.02.2019