Estarenius komentáře u knih

Co si vlastně přejeme od takové knížky? Příběh, zajímavé charaktery, dobrou atmosféru, originalitu nebo tu možnost se zamyslet nad světem a svou maličkostí? Svým způsobem mi Kafka na pobřeží nabízí od všeho něco, což je pro mne v knižním světě poměrně velkou raritou.

Vlastně se mi ještě nikdy nestalo, že bych u knihy neustále přemýšlel a snažil se rozluštit její záhady…. záhady, které jsem si nakonec musel domyslet pouze já sám, protože my sami se rozhodneme, co si zvolíme a jak ty my chceme vidět. Mohlo by se sejít deset lidí, co četlo tuhle knížku a pochybuji, že bychom byť jen dva měli úplně stejný názor. Dokonce věřím, že až si to přečtu za pár let znovu, tak si domyslím Kafku zase trochu jiným způsobem, než to vidím právě teď.

Je zvláštní psát už i tento komentář, protože vím, že ucelený názor si na tuto knížku nedokáži udělat. Už z toho důvodu, jak bych se sám divil za pár let, co jsem to tenkrát vlastně napsal.
Ale v jedné věci si jsem jistý už teď. Znovu si budu užívat tu skvělou atmosféru a originální příběh, který tak skvěle podtrhují samotné postavy. A znovu budu filozofovat nad jejich i mým vlastním životem.

Proč tady tolik lidí kritizuje knihu od zakladatele vědeckofantastické literatury za to, že se některé jeho pasáže vymykají realitě? Rozebírat něco takového mi přijde úplně zbytečné, protože ač byl Jules Verne velkým zastáncem vědy a geografie, tak po takovém rozebírání každé nesrovnalosti si můžete všechny Verneovky vyhodit rovnou do koše. Navíc o tomhle knížka přece není.
Tajuplný ostrov nabízí pohled na lidskou soudržnost a vynalézavost, která díky tomu optimističtějšímu pohledu byla mnohem čtivější, než ostatní Verneovky.

Dlouhé roky jsem se této knize vyhýbal. Přece jen nějaké knihy o Tarzanovi, to bude nuda. Jenže celá ta série, co mám doma. Přitahovala mne až jsem jednou neodolal, a ponořil se do dobrodružství, které rozhodně stálo za to!
Jistě, mohl bych vyjmenovat mnoho knih, co jsem měl radši, ale v jedné věci je samotný Tarzan vynikající. To ztvárnění boje člověka s přírodou. Možnost vidět alespoň v knize tu překrásnou džungli, která toho uměla tolik dát, ale i vzít. Bylo pak o to víc zajímavé sledovat vývoj Tarzana, nepoznamenaného lidskou společností. Jak na něj zapůsobí příchod lidí, a jejich dobré i špatné vlastnosti. A samozřejmě láska..

6 19.01.2017

Princ dvojí krve mi přijde z celé série Harryho Pottera nejlepší. Přitom jsem právě tento díl zpočátku odsuzoval. Jako bych ztratil dlouholetého přítele, když odešel. Ten pocit, kdy jsem na každé další stránce doufal, že přece ON se musí vrátit! Po přečtení posledního dílu, když mi vše zapadlo do sebe. Náhle „Severusi, prosím.“ změnilo vše.
Zajímavý byl náhled na Draca Malfoye s jeho vnitřním bojem, a možnost poodhalit Voldemortovu minulost. Ale nejlepší byl samotný Princ dvojí krve, kterého jsem po přečtení všech dílů upřímně politoval, protože takový osud si rozhodně nezasloužil.
Také atmosféra, která je citelně temnější, podtrhuje celý příběh, ze kterého ten nádech tajemna cítím ještě teď.
Navíc ty emoce, to jak si se mnou kniha zahrávala. Kdy se smutek mnohdy snoubil s radostí, kde láska přicházela po špičkách, ale při odchodu bouchala dveřmi. Když smrt jediného člověka dovede k slzám…

4 17.01.2017

Kdybych měl hodnotit knihu jako celek, tak ano. Je poměrně čtivá, navíc Arthasova minulost byla zajímavá, ale přišlo mi to místy moc zkrouhnuté. Já vím, že to není sranda, napsat něco rozsáhlejšího zrovna o této postavě, když už je hodně zachycena ve hře, ale třeba jeho dospívání mohla Christie Golden alespoň trošku víc rozvinout. Ono mi to pak přišlo, že jsem se téměř nic nového nedozvěděl. Navíc jsem se nemohl zbavit jistého srovnání s Vládcem klanů, kdy Thrallova minulost byla napsána opravdu výborně. Přesto je knížka milou připomínkou jedné z nejlépe propracovaných postav, co nám kdy Blizzard nabídl.

2 14.01.2017

Je to již třináct let, co jsem začal číst tuto sérii, za kterou jsem nesmírně vděčný. Mohl bych vyjmenovat několik knih, které jsem si zamiloval, ale Harry Potter. To je kapitola sama o sobě.
V čem je pro mě celá série výjimečná? Snad už tím, že jsem ji dokázal několikrát přečíst, nikdy se nenudil, mnohdy objevil další drobnosti, kterých jsem si předtím nevšiml. Bohužel jsem také čím dál víc pociťoval nesrovnalosti mezi jednotlivými díly. Rowlingová mi to však vynahradila skvělým příběhem. Ano, stačí si přečíst jeden díl, který se dokáže uzavřít každým školním rokem, ale dohromady vytváří skvěle promyšlenou zápletku, co postupně zapadá do sebe.
A nyní po tolika letech mne tento svět neustále udivuje svou úžasnou atmosférou, co umí chytnout za srdce. Kde magie dýchá na každé stránce. Kdy mám možnost i v nejvšednějším předmětu vidět krásu kouzel.
Bylo to úžasné období života, na které nikdy nezapomenu. A jsem moc rád, že jsem měl to štěstí vyrůstat právě s tímto kouzelnickým světem, který každým dílem vyrůstal se mnou.
Akorát veliká škoda, že ten dopis z Bradavic v jedenácti nedorazil :-)

9 09.01.2017

Tato kniha mi přijde jako běh na dlouhou trať, kde se člověk snadno může ztratit, protože Brandon Sanderson už od samého začátku srší novými pojmy, když se nás snaží seznámit s tímto vskutku unikátním světem. Ano, pár lidí to možná zbytečně odradí, ale kdybych to měl srovnat s Malazskou knihou padlých, která je v tomhle ohledu mnohem víc nemilosrdná, tak Cesta králů je určitě přístupnější.
Když se ale překousne ten náročnější úvod, měl jsem možnost nahlédnout do úžasného světa Rošár, který je doopravdy výjimečný. Magie je skvěle promyšlená (V druhém dílu ještě úžasněji zpracovaná). Pak příběh samotný nabízí velmi dobrou zápletku, momenty překvapení, tak jsem se ani trochu nenudil. Nejvíc na mne však zapůsobily samotné postavy, které mají skutečný charakter. Bezproblémově jsem se do nich vžil, prožíval jejich strasti i radosti.
Cesta Králů patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co jsem četl ve fantasy, a Je neuvěřitelné, že byl pro mě Sanderson úplnou neznámou, protože jeho knihy patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr nabízí.

10 01.01.2017

Odkaz Dračích jezdců jako celek působí dobře, ale tento díl byl pro mě takovou menší podpásovkou.
Tím nechci říct, že je kniha špatně napsaná, ale ten závěr! Ten mi zlomil srdce. Ano, je mi jasné, že nechtěl Christopher Paolini ukončit tuto tetralogii takovou klasikou, kdy je happy end, což rozhodně uznávám, ale i tak jsem doufal, že to dopadne jinak. Do poslední stránky,...

2 31.12.2016

Slova paprsků, ambiciózní pokračování Brandona Sandersona, jednoho z nejlepších fantasy autorů.
Kniha toho nabízí mnoho. Od originálního světa, svižnějšího děje (Proti prvnímu dílu), skvěle promyšleného příběhu, kde každá z postav je skutečně výjimečná, rozvíjí se, je z nich přímo cítit jejich vnitřní boj, když se musí mnohdy těžce rozhodnout, což krásně podtrhuje celou atmosféru.
Ani nevím co bych knize mohl vytknout. Snad jedna věc mi trochu vadila. Konkrétně Šalánina minulost, která mě zpočátku nebavila, protože jsem se nemohl zbavit srovnání s Kaladinem z prvního dílu, co mi sedl o něco víc.
Celou knihu jsem přečetl jedním dechem a byla to jízda, kterou si rozhodně zopakuji. Kdo by řekl, že tisíc stran uteče tak rychle :-)

5 31.12.2016

Měl jsem to štěstí si Eragona přečíst jako malý kluk. Bylo nesmírně inspirující vědomí toho, co autor dokázal napsat v tak útlém věku, probudil tím ve mě jiskru, touhu něco tvořit, což je k nezaplacení.
Kdybych knihu začal číst teď, tak ano, řekl bych si to, co většina. Není zde příliš mnoho originálních prvků, je vidět, že se inspiroval jinými autory, ale co je vlastně originalita v dnešní době? Kdo z nás se nikdy neinspiroval někým jiným? Tím se nechci Paoliniho zastávat pro jeho věk, protože to ani nepotřebuje. Pořád jde o nadprůměr ve svém žánru, který se mi četl více než dobře. Samotné charaktery, magie, příběh a celý svět na mě působil velice příjemně.
Eragon má své mouchy, některé pasáže jsou místy nudnější, ale i tak si plné hodnocení zaslouží. Už za ty sny, co jsem si chtěl vyplnit a Safiru, která se stala mým nejoblíbenějším drakem vůbec.

7 27.12.2016

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Jsem zvyklý na takovou klasiku, kde je hlavní hrdina přinejhorším neutrální, tak mohu být pořád na jeho straně, ale princ Honorous Jorg Ankrath je všechno možné, ale "hrdina" se mu vyhýbá velikým obloukem. Spíš se mi derou na jazyk slova jako řezník, psychopat, co čest nechává daleko za sebou.

Trnový princ na mě dějem působil jako průměrná kniha, kde jsem se místy nad tím přímo nudil, ale právě ten nezvyklý antihrdina a jeho hlášky, které byly často mírně řečeno odporné, ale i při své zvrhlosti v jádru pravdivé tu knihu náramně vyzdvihuje. To jsem se pak skutečně do knihy ponořil, protože Jorgova "moudra" jsou jedna perla za druhou.

No jsem zvědavý na další díly, které určitě vyzkouším.

3 21.12.2016

Tento díl ze světa Warcraftu mi přijde jako dvousečný meč.

Na jednu stranu oceňuji propojení herního světa s knižním, kdy se děj z knihy skutečně promítl i ve hře, což je vážně dobrý nápad. Příběh samotný byl napínavý, atmosféra na Knaaka temnější, také velký plus za spoustu známých postav, co jsem si za ty roky oblíbil, ale co mi skutečně hodně vadilo, tak byl samotný překlad, který na mě místy působil nepatřičně. Věřím, že se překladatel Jan Netolička zvlášť potrápil, protože kvůli přímému promítnutí do samotné hry a naopak, je v Malfurionovi narážka například na schopnosti z online světa, které mají svůj unikátní název již v jiném jazyce, které si každý může vyložit trochu jinak. Ale taky jak přeložit některé části, aby to vyhovovalo všem. To mi připomíná jedno přísloví „Tisíc lidí, tisíc chutí“...

3 19.12.2016

Jakožto velký fanoušek Warcraftů jsem se rozhodl, že vyzkouším něco z mého oblíbeného fantasy světa.

Knaak je pro mne autor, který si nemůže dovolit vybočit víc než mu Blizzard dovolí, což je podle mne škoda, protože tento svět má desítky, stovky cest, kterými se může vydat, ale zpět ke knize.
Výprava Rhonina s Vereesou se mi docela líbil. Místy napětí, děj byl hezky svižný, mělo to atmosféru samotného Azerothu, ale bohužel se autor moc nevěnuje postavám. Kdybych je neznal z jiných příběhů, tak bych si tu knihu nevychutnal ani z poloviny, což je špatné zejména pro někoho, kdo tento svět nezná.

Rozhodně doporučuji každému, kdo má rád Warcraft, ale i těm, co si rádi oddychnou od náročnější literatury.

4 17.12.2016

Vždy jsem preferoval romány před povídkami, ale Zaklínač je pro mne jedna z výjimek.

Geralt z Rivie, zaklínač, mutant. Plivou po něm za zády, nenávidí ho, vždyť už to není člověk! Andrzej Sapkowski skloubil dohromady klasické fantasy do drsného světa, který si na nic nehraje. Kde zrůdy jsou mnohdy lidé a ne monstra na zakázku.
Je tam tak krásně vidět předpojatost člověka, co jde ruku v ruce se sobeckostí. Možná je to špína, ale on tu příšeru zabije. Plivat na něj budeme zítra.
Geralt není dokonalý, má své špatné stránky, je z něj mnohdy cítit i samotná zatrpklost z jeho údělu, ale o to smutnější, že právě "mutant" mi přijde jako jeden z nejlepších charakterů, co jsem kdy poznal.

Tahle sbírka povídek je skvělý úvod do samotné ságy. Poslední povídku nikdy nezapomenu.

„Džin otevřel zoban a chňapl po ní pařáty. A zaklínač si uvědomil, že už ví co chce.
Nahlas vyslovil své přání,..“

Jedna z nejnáročnějších fantasy, která ale stojí za to.

Steven Erikson vymyslel unikátní svět, ve kterém nic není nemožné. Kde se bohem může stát kdokoliv. Přiznávám ale, že jsem si musel od prvního dílu dát na chvíli pauzu. Je vidět, že tak propracovaný epos je nesmírně těžké začít. Zvlášť, když Erikson nemilosrdně a bez zbytečného vysvětlování rozjíždí děj, tak spousta začínajících čtenářů to hned vzdá, protože se v knize zkrátka nedokáži zorientovat, což je podle mne škoda, protože tento svět je jeden z nejzajímavějších, co jsem kdy viděl.

Navíc bylo zajímavé si zrovna na první díl vyslechnout názory ze svého okolí, kde to vážně dost lidí hned vzdalo, ale ti co to překousli, tak povídali, že když se překoná ten těžký začátek, tak to stojí za to a s tím mohu jenom souhlasit.

7 15.12.2016

Má nejoblíbenější kniha z dětství a první fantasy :-)

Jako kdyby to bylo včera, když jsem našel v domácí knihovně tuto knihu. Vůbec nic mi neříkala „Za pokus nic nedám" jsem si řekl, tak jsem to zkusil a jaká to bylo cesta :-)

Výprava Bilba Pytlíka, Gandalfa a trpaslíků za mocným drakem Šmakem plná dobrodružství a poučení. Jak je důležité přátelství, odvaha nebo důvěra. Naopak chamtivost s pomstou ničí vše, co je skutečně důležité. Svým způsobem mne právě tato kniha inspirovala do následujících let.
Jsem o to radši, že jsem si ji přečetl před filmovým Hobitem, který jsem přestal po prvním dílu sledovat, protože to zkrátka není ten krásný, pozitivní Hobit, kde i smrt přináší nějaký poznatek.

Doufám, že až budu mít někdy děti, tak jim budu moc přečíst právě tuto knihu, protože je to ta nejkouzelnější fantasy, co jsem kdy četl :-)

„Máte odvahu i moudrost, sloučené ve správném poměru. Kdyby si víc našinců dovedlo cenit jídlo a veselí a zpěv nad nahromaděné zlato, svět by byl radostnější.“ - Thorin Pavéza

4 14.12.2016

Kniha mne chytla od samého začátku, protože pro Egypt jsem měl vždycky velikou slabost. Z počátku jsem měl obavy. Příběh lékaře, to nebude moc zajímavé, ale o to víc jsem si postupem času uvědomoval jak jsem se spletl. Egyptské lékařství Mika Waltari zpracoval v hezky čtivé formě a pohled na samotný Egypt byl velmi osvěžující. Místy jsem si připadal jako kdybych tam byl se Sinuhetem a prožíval s ním jeho životní zvraty. Viděl dávná města, podlost lidí i to co způsobilo samotné náboženství.

To, co jsem zmínil je ale pouhý velký plus, protože na mne nejvíc zapůsobil ten fakt, že Waltari vykreslil lidskost samotnou taková jaká je a vždycky bude. Je to příběh, který se odehrává před tisíci lety, ale se spousty myšlenek, které bych zasadil i do dnešní doby.

"Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči. Neboť ve své špatnosti jest člověk krutější a zatvrzelejší než říční krokodýl. Jeho srdce je tvrdší kamene. Jeho marnivost je lehčí prachu. Ponoř ho do řeky - když oschne jeho šat, je stejný jako předtím. Ponoř ho do zármutku a zklamání - když z něho vyjde, je stejný jako předtím. Mnoho převratů jsem viděl já Sinuhet za svého života, ale vše je opět, jak bylo dříve, a člověk se nezměnil."

14 14.12.2016

Druhý díl není špatný. Jde pořád o nadprůměrné pokračování, ale pro mne osobně je to hořké zklamání. Jak byl první díl výjimečný, tak druhým dílem se pro mne stal tuctovým fantasy, které ačkoliv je velmi dobře napsané, tak mi prostě nesedlo to střídání postav. Navíc mne docela otrávil ten fakt, že Vélin ustoupil do pozadí. To jsem si říkal pořád „Doufám, že konečně bude Vélin!".

Bohužel mi také chyběla ta temnější atmosféra, která v jedničce působila na každé stránce, ten nádech tajemna, který Anthony Ryan v Písni krve vytvořil. Na druhou stranu mi tento díl dal pár odpovědí na otázky, které jsem měl z jedničky.

Vím, že vůči knize je mé hodnocení nespravedlivé, ale zkrátka už kvůli tomu zklamání musím dát o hvězdičku níž. Trilogii samozřejmě dokončím, ale obávám se, že pro mne tato série bude končit prvním dílem, který to svým způsobem sám o sobě dokázal zakončit.

7 14.12.2016

Jedna z pár knih, která mne na první pohled dokázala zaujmout (Moc povedená obálka)

O to nepříjemnější pro mne byl prolog, který začal vyprávěním a řekl jsem si „Hmm, to ale bude blbost", ale štěstí, že jsem pokračoval, protože jsem našel jednu z nejlepších fantasy, co jsem kdy četl.

Vychutnal jsem si temnější atmosféru, kterou dokázal Anthony Ryan vytvořit. Soustředí se na Vélina, který se mi líbil už od začátku. Na první pohled klaďas, který se mnohdy musel rozhodnout v situacích, kde mu jeho dobrá povaha o to větší problémy způsobila. Ostatním postavám se tolik autor nevěnoval, ale vzhledem k tomu, že jde o vyprávění samotného Vélina, tak mi to k tomu právě sedlo. Navíc je vykreslil dostatečně, že jsem si o nich dokázal udělat svůj názor a to mi stačilo. Bylo osvěžující číst knihu, která se točila kolem jedné postavy. O to víc jsem si mohl domýšlet různé zápletky a působilo to na mě hezky tajemně :-)

První polovina knihy se mi líbila o trošku víc, když měl Vélin výcvik, ale závěr samotný byla sladká tečka na závěr, který mě utvrdil v tom, že Anthony Ryan je jeden z nejlepších vyprávěčů.

3 14.12.2016

Na této knize se mi líbil pouze její začátek, který se mi i po letech uchoval v paměti. Začátek právě začínal jako z pohádky, pěkná romantická zápletka, ale jinak je to slabší průměr. Děj ničím nepřekvapí, navíc závěr mi přišel vyloženě zatrpklý a v rozporu se zmíněným začátkem.

2 13.12.2016