Estarenius
přečtené 184
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Co si vlastně přejeme od takové knížky? Příběh, zajímavé charaktery, dobrou atmosféru, originalitu nebo tu možnost se zamyslet nad světem a svou maličkostí? Svým způsobem mi Kafka na pobřeží nabízí od všeho něco, což je pro mne v knižním světě poměrně velkou raritou. Vlastně se mi ještě nikdy nestalo, že bych u knihy neustále přemýšlel a snažil se rozluštit její záhady…. záhady, které jsem si nakonec musel domyslet pouze já sám, protože my sami se rozhodneme, co si zvolíme a jak ty my chceme vidět. Mohlo by se sejít deset lidí, co četlo tuhle knížku a pochybuji, že bychom byť jen dva měli úplně stejný názor. Dokonce věřím, že až si to přečtu za pár let znovu, tak si domyslím Kafku zase trochu jiným způsobem, než to vidím právě teď. Je zvláštní psát už i tento komentář, protože vím, že ucelený názor si na tuto knížku nedokáži udělat. Už z toho důvodu, jak bych se sám divil za pár let, co jsem to tenkrát vlastně napsal. Ale v jedné věci si jsem jistý už teď. Znovu si budu užívat tu skvělou atmosféru a originální příběh, který tak skvěle podtrhují samotné postavy. A znovu budu filozofovat nad jejich i mým vlastním životem.... celý text
Arthas: Zrod krále Lichů
2010,
Christie Golden
Kdybych měl hodnotit knihu jako celek, tak ano. Je poměrně čtivá, navíc Arthasova minulost byla zajímavá, ale přišlo mi to místy moc zkrouhnuté. Já vím, že to není sranda, napsat něco rozsáhlejšího zrovna o této postavě, když už je hodně zachycena ve hře, ale třeba jeho dospívání mohla Christie Golden alespoň trošku víc rozvinout. Ono mi to pak přišlo, že jsem se téměř nic nového nedozvěděl. Navíc jsem se nemohl zbavit jistého srovnání s Vládcem klanů, kdy Thrallova minulost byla napsána opravdu výborně. Přesto je knížka milou připomínkou jedné z nejlépe propracovaných postav, co nám kdy Blizzard nabídl.... celý text
Harry Potter 1–7 (box) – Sedm let v Bradavicích
2013,
J. K. Rowling (p)
Je to již třináct let, co jsem začal číst tuto sérii, za kterou jsem nesmírně vděčný. Mohl bych vyjmenovat několik knih, které jsem si zamiloval, ale Harry Potter. To je kapitola sama o sobě. V čem je pro mě celá série výjimečná? Snad už tím, že jsem ji dokázal několikrát přečíst, nikdy se nenudil, mnohdy objevil další drobnosti, kterých jsem si předtím nevšiml. Bohužel jsem také čím dál víc pociťoval nesrovnalosti mezi jednotlivými díly. Rowlingová mi to však vynahradila skvělým příběhem. Ano, stačí si přečíst jeden díl, který se dokáže uzavřít každým školním rokem, ale dohromady vytváří skvěle promyšlenou zápletku, co postupně zapadá do sebe. A nyní po tolika letech mne tento svět neustále udivuje svou úžasnou atmosférou, co umí chytnout za srdce. Kde magie dýchá na každé stránce. Kdy mám možnost i v nejvšednějším předmětu vidět krásu kouzel. Bylo to úžasné období života, na které nikdy nezapomenu. A jsem moc rád, že jsem měl to štěstí vyrůstat právě s tímto kouzelnickým světem, který každým dílem vyrůstal se mnou. Akorát veliká škoda, že ten dopis z Bradavic v jedenácti nedorazil :-)... celý text
Trnový princ
2013,
Mark Lawrence
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Jsem zvyklý na takovou klasiku, kde je hlavní hrdina přinejhorším neutrální, tak mohu být pořád na jeho straně, ale princ Honorous Jorg Ankrath je všechno možné, ale "hrdina" se mu vyhýbá velikým obloukem. Spíš se mi derou na jazyk slova jako řezník, psychopat, co čest nechává daleko za sebou. Trnový princ na mě dějem působil jako průměrná kniha, kde jsem se místy nad tím přímo nudil, ale právě ten nezvyklý antihrdina a jeho hlášky, které byly často mírně řečeno odporné, ale i při své zvrhlosti v jádru pravdivé tu knihu náramně vyzdvihuje. To jsem se pak skutečně do knihy ponořil, protože Jorgova "moudra" jsou jedna perla za druhou. No jsem zvědavý na další díly, které určitě vyzkouším.... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Jedna z nejnáročnějších fantasy, která ale stojí za to. Steven Erikson vymyslel unikátní svět, ve kterém nic není nemožné. Kde se bohem může stát kdokoliv. Přiznávám ale, že jsem si musel od prvního dílu dát na chvíli pauzu. Je vidět, že tak propracovaný epos je nesmírně těžké začít. Zvlášť, když Erikson nemilosrdně a bez zbytečného vysvětlování rozjíždí děj, tak spousta začínajících čtenářů to hned vzdá, protože se v knize zkrátka nedokáži zorientovat, což je podle mne škoda, protože tento svět je jeden z nejzajímavějších, co jsem kdy viděl. Navíc bylo zajímavé si zrovna na první díl vyslechnout názory ze svého okolí, kde to vážně dost lidí hned vzdalo, ale ti co to překousli, tak povídali, že když se překoná ten těžký začátek, tak to stojí za to a s tím mohu jenom souhlasit.... celý text
Pán věže
2015,
Anthony Ryan
Druhý díl není špatný. Jde pořád o nadprůměrné pokračování, ale pro mne osobně je to hořké zklamání. Jak byl první díl výjimečný, tak druhým dílem se pro mne stal tuctovým fantasy, které ačkoliv je velmi dobře napsané, tak mi prostě nesedlo to střídání postav. Navíc mne docela otrávil ten fakt, že Vélin ustoupil do pozadí. To jsem si říkal pořád „Doufám, že konečně bude Vélin!". Bohužel mi také chyběla ta temnější atmosféra, která v jedničce působila na každé stránce, ten nádech tajemna, který Anthony Ryan v Písni krve vytvořil. Na druhou stranu mi tento díl dal pár odpovědí na otázky, které jsem měl z jedničky. Vím, že vůči knize je mé hodnocení nespravedlivé, ale zkrátka už kvůli tomu zklamání musím dát o hvězdičku níž. Trilogii samozřejmě dokončím, ale obávám se, že pro mne tato série bude končit prvním dílem, který to svým způsobem sám o sobě dokázal zakončit.... celý text
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
2004,
Mika Waltari
Kniha mne chytla od samého začátku, protože pro Egypt jsem měl vždycky velikou slabost. Z počátku jsem měl obavy. Příběh lékaře, to nebude moc zajímavé, ale o to víc jsem si postupem času uvědomoval jak jsem se spletl. Egyptské lékařství Mika Waltari zpracoval v hezky čtivé formě a pohled na samotný Egypt byl velmi osvěžující. Místy jsem si připadal jako kdybych tam byl se Sinuhetem a prožíval s ním jeho životní zvraty. Viděl dávná města, podlost lidí i to co způsobilo samotné náboženství. To, co jsem zmínil je ale pouhý velký plus, protože na mne nejvíc zapůsobil ten fakt, že Waltari vykreslil lidskost samotnou taková jaká je a vždycky bude. Je to příběh, který se odehrává před tisíci lety, ale se spousty myšlenek, které bych zasadil i do dnešní doby. "Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči. Neboť ve své špatnosti jest člověk krutější a zatvrzelejší než říční krokodýl. Jeho srdce je tvrdší kamene. Jeho marnivost je lehčí prachu. Ponoř ho do řeky - když oschne jeho šat, je stejný jako předtím. Ponoř ho do zármutku a zklamání - když z něho vyjde, je stejný jako předtím. Mnoho převratů jsem viděl já Sinuhet za svého života, ale vše je opět, jak bylo dříve, a člověk se nezměnil."... celý text