eromu komentáře u knih

I po více jak deseti letech, co jsem ji četla poprvé, je stejně výborná jako tenkrát. Takto se poznají nesmrtelné knihy.
Jen těch bonmotů by tam mohl Oscar cpát méně, špatně se čte, když si každou dvacátou větu chcete zapsat...

7 04.02.2019

Vše podstatné zde již bylo řečeno. Strhující, syrové, opravdové, na první pohled směšně jednoduché, ale ve skutečnosti neskonale hluboké.
(Slzy mi do očí vyhrkly již u 4. příběhu a ke konci jsem bulela jak želva a bude mi trvat ještě hodně dlouho, než se mi v duši rozprostře klid, stejný klid, jaký jednou zažije Conor, až bude knížka dávno a dávno dočtena.)
"Příběhy jsou nejdivočejší ze všech šelem." A tahle šelma mě sežrala.

6 28.05.2017

Přelouskala jsem ji jako audioknihu. (Mimochodem, Tereza Bebarová ji čte skvěle. A nejlepší je její prezident Snow.) Myslela jsem, že mi trilogie vydrží na cestu do práce a zpět aspoň na dva měsíce. Jak jsem se zmýlila!
První díl padl za 4 dny. Příběh mě totálně pohltil, to využití ich-formy a přítomného času byl geniální nápad. Nedalo se vypnout, nedalo se přestat, už hodně dlouho jsem něco podobného nezažila. Druhý díl byl na další pracovní týden, ten poslední mi pravda vydržel týdny dva, ale nemohu říct, že by ho autorka již rutinně odbyla. Snad jen, že ten druhý nekončí jako knížka, spíš jako díl seriálu. To be continued...
(Upravuji po druhém poslechu. Ten závěr druhého dílu je opravdu dobrý, jen překladatel měl trošku upravit slovosled, aby čtenář před koncem věty netušil, jak věta skončí.)
Přesto až bude nějaký "young adult" v mém okolí chtít něco číst, trilogii doporučím všema deseti.

5 09.03.2017

Kondenzovaná porce pábení, která by se měla podávat jako jedno sousto. (Mně se to nepovedlo, musela jsem přerušovat a opětovně se zakusovat.)
Šílený sled ještě šílenějších historek, životních mouder a výkladu snů podle Anny Novákové. Druhá věta mi po tom všem zaskočila. V krku, v hlavě. V duši. Celá knížka proto vyzněla tak něžně a láskyplně, že si to snad radši dám ještě jednou.
A pak se k tomu vyjádřím znovu.
Počkejte, to bude hned...

...jen co dočtu větu...

4 04.07.2016

Takové spojení čtenáře s knihou jsem ještě nezaznamenala - snad jen v Když jedné zimní noci cestující, ale tam je to trochu jinak... Zpět k Lolitě.
Lolita byla láska na první větu, palčivá a svírající a celou první část jsem ji vášnivě hltala a milovala jako vypravěč. V druhé části došlo k odcizení a přehodnocení, tak jako se vyvíjel jejich vztah, vyvíjela se i moje četba. A na samém závěru přišla místo katarze kocovina, táhlá pachuť na jazyku z dobře známého pocitu, který přichází, když si člověk uvědomí, že všechno bylo úplně jinak, než si myslel, než si chtěl připustit. A že se to bude opakovat znovu a znovu až do smrti.
A je mi to jedno, ráda Lolitiným vnadám podlehnu znovu.

3 27.07.2016

Nejsem schopná dát rudé hvězdičky. :) Příběh a především prostředí, ten svět příběhu je fantasticky, sibiřsky ledový, odlidštěný. Nelidský.
Ale ten Zamjatinův futuristický jazyk byl pro mě velmi těžko louskatelný a občas jsem se v něm ztrácela jen v rozmezí jednoho odstavce, ale chápu, že to byl autorský záměr.
Přesto to je výborná knížka, které by se mělo dostávat větší pozornosti, než tomu tak je. Možná by se dala zpropagovat bulvární myšlenkou, že "Každé číslo má právo na každé číslo jako produkt sexuální." Tohle zavést v dnešním světě, na některé fešáky a krasavice v Hollywoodu by se čekaly mnohaleté fronty... :)

Philip K. Dick tu krásně ukazuje, že není třeba dlouhých románů, aby byl vytvořen úžasný příběh. Začala jsem knihu číst, protože miluju Total Recall s Arniem, chtěla jsem znát odpovědi, které jsem ve filmu nemohla najít a dočetla jsem povídku s ještě více otázkami. Jsem si moc nepomohla...
Stálo to za to, Elektrický mravenec mě ale úplně dostal.

1 18.09.2017

Hezká fantasy pro puberťačky s neotřelým námětem - mezi těmi všemi upíry a spol. Ale ten redaktor by potřeboval pověsit za uši do průvanu, zpočátku jsem si myslela, že se kvůli tomu podezřelému slovosledu překladu a pravopisným chybám na další čtení vykašlu. Ale nee...zajímá mě, co bude v dalších dílech.

1 13.07.2017

Milostný román v dopisech jak z Věřte nevěřte. Jen ten Johnathan Frakes to v úvodu moc dlouho okecává. Čtenář pak neví, jestli je to román, nebo soukromá válka materialisty a spiritualisty, ale když se filozof Jostein Gaarder vyřádí a předá žezlo Josteinu Gaarderovi spisovateli, dojde k překvapivé změně. Filozofická rovina díla již nebude tak násilná a uvolní prostor rovině milostné i lehce detektivní a tato trojkombinace již vážně stojí za přečtení.
A v samém konci se třeba i dozvíme, jestli jsme uhodli, a byla to pravda, nebo fikce...

Ba ne, to není Věřte nevěřte, ale ten konec je senzační.

1 09.03.2017

To by byla tak výborná a napínavá kniha, kdybych nevěděla, jak to s těmi dvěma pány v názvu knihy je. Škoda. Mohlo by čtení být ještě lepší. (I hate spoilers.)

1 14.02.2017

Ano, je to Helle Helle, takže všechno důležité je skryto mezi řádky a v ději se nic neděje. Jenže ta anotace vypadala tak lákavě, a já mezi těmi řádky nic nenašla. Po chvíli očekávání, nastala chvíle zklamání.

1 06.02.2017

Tohle je podle mě spíš knížka pro dospělé než pro děti. A měla by se povinně fasovat a jednou za deset let by si ji měl každý přečíst.
Sice mi přišla trochu zbytečně natahovaná, mohla by být úspornější, ale to nic nemění na tom, že ji moje děti jednou dostanou pod stromeček.

1 06.02.2017

Psychologický thriller bez psychologizace. Povrchní jako hlavní hrdinka. Trochu mrazivý jako norská krajina v zimě.
V průběhu četby jsem čekala zásadnější zvraty, které nepřicházely. A závěr přišel, aniž bych ho očekávala.

1 28.10.2016

Jednoduše geniální.

Víc prozradit nelze. Spoilery by tu byly na škodu.

26.08.2016