Erinien komentáře u knih
Komiks jsem si půjčila kvůli Lucii Lomové, mám ji moc ráda. Když jsem nahlédla dovnitř, tak jsem se lekla, že už jsem to četla, pak mi ale došlo, že ten příběh znám z Abíčka:) stejně to ale stálo za to si ho zopakovat.
Dost netypická Harlequinka, se sci-fi zápletkou, za to je ta čtvrtá hvězda:)
Zajímavé. Nekteré texty mě chytly za srdce, některé mě donutily zamáčknout slzu a některé mě vůbec nezaujaly. Rozhodně oceňuji snahu popsat tu lásku, která snad nikdy úplně popsat nejde. Ráda jsem nakoukla Aně do hlavy.
Jako puberťák jsem tuhle knihu milovala a četla několikrát. Od té doby toužím plout na lodi a jet se podívat do Lake District:)
Knížku mám rozečtenou, není to taková ta věc, která vás chytí a nepustí. Už bych jí chtěla dočíst ale jde to z těžka.
Další past od Jennifer na kterou jsem natěšeně čekala, snad rok. Tentokrát je kniha těžší, delší, hrdinové mají co řešit. Předchozí díl (hledání dokonalé lásky) my byl bližší. Což ale neznamená, že bych na sérii zanevřela, už se netrpělivě vrtím na židli a googlim, kdy vyjde kniha s Airlyn a jejím drsným policistou Stonem, jejichž příběh se v téhle knize tak hezky nakousl.
Koupila jsem si knihu v levných knihách, protože jsem o ní někde něco četla a vůbec nelituji, že jí mám a počítám, že se k ní ještě vrátím.
Paní Munro píše dobře, tak dobře, že čtete v podstatě o ničem a přesto vás to zajímá. Mou jedinou výtkou je, že vůbec nechápu co se v některých těch povídkách na začátku stalo. Možná je mi trochu cizí to prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, jako kdybych četla sci-fi o lidech na jiné planetě. Nevím, ale rozhodně je to dobře napsané a povídky ke konci knížky byly výborné a seděly mi v hlavě ještě pár dní.
Příjemná harlequinka, hlavni hrdinové této autorky bývají prostě sympatičtí, jejich příběh není úplně přitažený za vlasy a je prostě milý. To bude asi ten jezerní efekt.
Při čtení mi pořád cukala ruka, neboť moje hlava toužila po nějakém vztahovém diagramu. Jak kdo koho vlastně zná, kdo je či bratr a kdo milenec. A pak tam bylo pár nedořešených záhad, na které bych se ráda zeptala autorky. A konec mě tak nějak roztesknil. Četlo se to hezky a až s děsivou upřímností jsem se kolikrát zamýšlela, kde je ta čára mezi realitou a fikcí. Vážně některé ženy tak přemýšlejí? Vážně jsme všechny takové bábovky?
Celkový koncept mi připomínal Lásku na zavolanou (která se mi moc líbila), a tak mě překvapilo na kolik není ten příběh jen o hlavní hrdince. Včera jsem se do toho tak zažrala, že jsem tu knihu prostě musela dočíst abych se ujistila, jak to dopadne. Ale druhé přečtení se asi nebude konat.
Také vám tahle kniha nedávala smysl? Tipovala bych, že problém nastal někde u překladatele. Občas byl použit minulý a nebo přítomný čas naprosto nevhodně, absolutně jsem se ztrácela v situacích a pohybech hlavních hrdinů, v jedné chvíli leželi na zemi, v druhé vstávali z postele. Celkově mi to zkazilo dojem z knihy.
Je mi hrozně líto, že musím tuhle knížku tak nízko ohodnotit, ale bohužel, už dlouho se mi nestalo, že bych knihu od půlky zběžně prolistovala a přečetla si až poslední dvě stránky.
To byla zase jízda. Lepší než hledání vytouženého dne. Nemohla jsem se odtrhnout. Prostě jsem naprosto propadla Jennifer Probst a nemůžu se dočkat příběhu Wolfieho a Gen, který už autorka v několika knihách nenápadně rozvíjí. Výborný marketingový tah, řekl by cinik. Na mě ovšem funguje.
Nic to nemění na tom, že Probstová dokáže neuvěřitelně plasticky vykreslit své hrdiny a přitom každý z nich je jiný.
Dokonale Gaimanovské, brilantní. Touha mě donutila toužit, Zoufalství jsem ze zoufalství málem nedočetla, Sen byl snový, z Deliria jsem se málem zbláznila a stejně jsem ho nepochopila, Válka je fešák k pomilování, Osud je prostě osud a Smrt? Tou to začíná. Po letech mě to nakoplo znovu se vrátit k Sandmanovi.
Jejej, to byla zábavná jízda. Milá hrdinka, vtipné situace, zahradník k zamilování. Trchu přitažené za vlasy ale ještě na hranici mé únosnosti.
Bohužel, tahle kniha mi asi nesedla. Stalo se mi u ní to, co by se stát nemělo, prostě jsem si po první kapitole řikala, že mě to nezajímá, tak jsem zkusila i další kapitoly, pořád nic, takže od pulky jsem to prolistovala a přečetla si konec, ten byl hezký. Za mě zatím nejslabší knížka od Sophie Kinselly, možná za to může prostředí ve kterém se děj odehrává, svět šílených boháčů mi nic neříká. Také se mi nepozdávaly postavy, byly pro mě ploché. A možná jen od romantické knížky očekávám klasický průběh milostného románu a ne že hlavní hrdinka má muže na kterého si nepamatuje.