Emily82 komentáře u knih
Z knihy jsem byla nadšená, je nesmírně obohacující. Čekala jsem romantické snění o životě v nedotknutelné přírodě, o to větší šok to byl. Každý příběh je jiný, každá osobnost je individualita, kroky každého z nich vedly různými cestami. Některé příběhy inspirují, jiné varují. Tohle je kniha, ke které se ráda vrátím.
Tato útlá povídka je spíše úvahou ženy, která je naprosto unavená životem. A přestane spát. Paradoxně, jediný čas, kdy dokáže žít, je právě ten, který je určený pro spánek. Uvažuje o životě a smrti, čte (a čtenářům tak předkládá tipy na další četbu), "chodí" na procházky - v japonském pojetí projíždí autem město.
Připadá mi, že autor knihu napsal pod silným vlivem Anny Kareniny.
Od tohoto autora jsem žádnou knihu nečetla, ale tahle byla spíše průměr, naštěstí je tak tenká, že se rychle čte. Styl psaní se mi líbí, ale téma mě příliš neoslovilo. Čtvrtou hvězdičku knize dávám především za krásné grafické zpracování.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Obal trochu evokuje červenou knihovnu, ovšem po přečtení pár stránek mi bylo jasné, že obsah tak růžový nebude.
Začátek mi přišel díky prolínání několika časových rovin vcelku složitý. Autorčin vyzrálý styl psaní se mi však líbil a druhou polovinu knihy jsem doslova hltala. Kniha mi stylem i obsahem trochu připomínala "S Baťou v džungli", zde je ovšem baťovské expanze popisována ne v Brazílii, ale v Indii. Určitě si od autorky přečtu i jiné knihy a děkuji za výzvu, bez které bych se k ní nedostala.
Příjemná oddychovka. Mám ráda autorův smysl pro humor, i když ze všech tří hodnotím nejlépe Analfabetku.
Nádherné, dojemné. Četly jsme ji já i dcera jedním dechem.
Audioverze mě bavila, detektivky jinak nečtu. Jen mě iritovala zásadní nepřesnost - přelom milénia byl 2000/2001.
Moc se mi to líbilo, ještě jsem čekala možná nějaké dokončení. Myslím, že by se tato kniha mohla zařadit do povinné četby - děti by si alespoň více vážily učitelů, které dnes mají.
Tyhle časy jsem nezažila, ale když jsem zmínila manželovi tu ruskou píseň, prý ji také zpívali :).
Od autorky jsem přečetla tři knihy. Tatér byl nejlepší, Tři sestry nejhorší. Cilku jsem hltala, bavila mě retrospektiva, ale stejně jako u Tří sester mi u ní vadilo idealizování a patos. Jako by Cilka byla nadlidské stvoření bez jediné vady. Nijak nezlehcuji to, že si prošla peklem, o tom žádná, spíš mi vadí autorčin až moc nereálný popis a styl. Z témata holocaustu i gulagu jsem četla podstatně kvalitnější knihy.
Skvělý pohled do života přeživší. Cením si hlavně popisu dalších osudů, kterým se většina knih už nevěnuje, přestože jsou také zásadní. Jak holokaust ovlivnil nejen přítomnost, ale i budoucnost, s čím se ti lidé museli naučit žít... To je poselství, kterému bychom se měli věnovat. Že s koncem války pro tyto lidi problémy neskončily.
Tatéra jsem zhltla, ale tady jsem se dlouho nemohla začíst. Občas mi to přišlo až nereálné - například při představě, jak se přeživší pochodu smrti na pokraji vyhladovění rozhodnou řádně pohřbívat mrtvé, které potkají - to už bylo skoro jako z říše sci-fi. Ani v plné síle bych to nezvládla, natož vyhublá na kost.
Jinak je příběh určitě silný a pravdivý základ tam je, nicméně, vzpomínky blednou a trochu se přebarvují.
Narnii doma zbožňuje zejména sedmiletý syn, a tak jsem nucena každý večer číst jednu kapitolu. A vůbec mi to nevadí, naopak. Jak je možné, že mi tahle řada tak dlouho unikala?
Příběh se mi moc líbil a těším se na další...
Knihy z dílny Ležáka mám ráda. Hravou formou seznamují děti s historií a pokud jim alespoň něco utkví v hlavách, bude to super.
Syn má rád komiksy a já zase historii, tudíž je jasné, co ode mne dostává k narozeninám. :)
Mně se tedy Kříďák líbil více. Tady jsem hodně viděla Řbitov zvířátek. Ale jinak čtivá kniha, ale další knihu této autorky si dám asi s dost velkým odstupem.
Zajímavé čtení, inspirativní. Jen jsem čekala více praktických rad.
Ale jo, mně se to líbilo, i když jsem se tu a tam ztrácela v čase...Úplně mě nadchly ty proložené Alešovy básničky.
Vondruškovy knihy beru jako příjemně oddychovou četbu. Baví mě, i přes časté historické nesrovnalosti. Ráda si opět něco přečtu.
Čtení této knihy rozhodně nebyl oddech na jeden srpnový večer, naopak, čtení se mi ze srpna protáhlo až do poloviny září.
Každý řádek, každá věta, vyžaduje pozornost, i tak si myslím, že mi spousta drobností zůstala ukryta mezi řádky. Přestože je hlavní příběh vcelku jednoduchý, obsah je složitý a rozvláčný. Zkrátka Faulkner jak má být!
Autorův styl psaní a jeho humor je mi blízký. Bohužel, tohle pokračování mi přišlo ze všech jeho knih nejslabší.
Pár vtipných glos tu sice bylo, ale autorovi bych doporučila vymyslet nového hrdinu.
Ne že bych byla vyloženě zklamaná, ale doufám, že již pokračování nebude a autor už nechá stojednaletého staříka odpočívat v pokoji (ať už je v tuto chvíli kdekoli).
Alkohol byl z této knihy cítit tak mocně, že jsem se chvílemi cítila opilá i já. Jelikož nepiju tvrdý alkohol, tak nevím, zda kniha má na cestu do Gruzie nalákat či odradit...
Smysl pro humor klasicky dobrý, ale knihy už mi začínají splývat v takové to: opít se s někým místním, přespat a jet dál... část o Arménii hodnotím lépe než tu o Gruzii.