elizabeth_ba komentáře u knih

Mám pocit, že autor jsa doma na Slovensku, tady v Horních Uhrách (no, zkuste tenhle název říct nějakému Slovákovi, uvidíte, co to způsobí), píše o mnoho lépe. Velká spokojenost, uvítala bych snad jen trochu delší příběh. Dobrodružství, láska, válka, vše v jednom a vše podané čtivě a krásným jazykem. A dík i tomu, kdo to překládal, že nejsme ztraceni v překladu... :-)

19 22.05.2019

Před mnoha a mnoha léty (při době svých studií na VŠ) jsem se do série Roberta Merla a jeho hrdinů doslova zamilovala, z jejího opětovného čtení jsem tudíž měla dlouho strach, uběhlo mezitím téměř čtvrt století. Musím ale spokojeně říci, že pan Merle (i když romány paní Vaňkové mám taky ráda a mezi jejich příběhy lze najít i shodné rysy) pro mě i dnes zůstal tím nejlepším a nejoblíbenějším autorem historické beletrie. Jeho líčení osudů rodiny Siorakových, jejich lásek a přátel i nepřátel ve století reformace a protireformace totě pravý skvost. Milujeme a nenávidíme, obáváme se a radujeme se, smějeme se a brečíme spolu s hrdiny v době, kdy lidský život bližního měl ještě mnohem menší cenu než za vrcholného středověku, a to ať se jednalo o pána, kmána, kněze, vojevůdce nebo i samotného pána a vladaře. Ani při velikém přemyšlování na knize nenalézám sebemenší chybičky a každému, většinu našich autorů z toho nevyjímaje (těm jako lekci k doplnění kursu tvůrčího psaní) příběh života bratří Siorakových – Petra, Samsona, ba i Františka, pobratimstva, přeurozené matky Isabely, kojné a chůvy Barberiny, její dcerky Héličky a mnoha dalších urozených i neurozených, katolíků i reformovaných, vřele doporučuji. Starobylý jazyk (sice odlišný ale přesto připomínající také Šustu nebo Palackého) považuji za mocný plus díla a skládám hold nejen autorovi ale i překladateli. No a doslov pana Polišenského, i když psán pohledem z doby socialismu, taky zajímavý, takže se vrhám na čtení druhého dílu o letech studií Petra a Samsona v Montpeliéru. PS: Láska mezi Samsonem a Gertrudou z Luku jest to nejromantičtější, co jsem snad kdy v hist. románu přečetla, a ani léta na tom neodkázala nic změnit, takže já nejsem jen spokojená, já jsem prostě nadšená a smutná, že dílů je pouze třináct (a to si ještě pamatuju, že od Ples u vévodkyně to už nebylo ono).

18 06.09.2016

Původně jsem vůbec nechtěla knihu ohvězdičkovat. Proč? Protože je sice opravdu dobře napsaná, na rozdíl od v komentářích níže zmiňovaného pana Vondrušky píše Juraj Červenák pěkným jazykem, v knize se mu neobjevují nelogičnosti, a dokonce ani z hlediska historie se příběhu nedá nic vytknout. Přesto tomu něco chybí. A není to proto, že bych se netěšila na rozuzlení a nehnalo mě to číst dál, byť mé pohnutky, proč to co nejrychleji dočíst se postupně měnily. Na konci jsem si říkala, jak by bylo pěkné, kdyby mohli na tom statku umřít úplně všichni, ale historie je mrcha a 16. a 17. století (stejně jako potom to 20.) zvlášť, takže to dle mých představ dopadnout ani nemohlo. Byť jsem na konci byla trochu rozčarovaná a rozjitřená, určitě si přečtu i další díl, hlavně proto, že hlavní představitelé, jak si společným životem postupně otupují vzájemné hrany a umenšují třecí plochy se stávají (dokonce i mně) sympatičtějšími...

17 21.06.2017

Později napíši podrobnější komentář, ale jedno bych chtěla udělat hned. Poděkovat paní Koubkové nejen za tento naprosto perfektní díl ale za celou sérii o Zdislavovi z Rysína. Po dočtení jsem měla úplně stejný pocit jako před mnoha lety při Rytíři zelené růže. Úžasné a pro mě neměl tenhle Zdislavův příběh chybu, dobře vystavený příběh, uvěřitelná zápletka i romantika v podobě smaragdově zelených očí i závoje. A moji úžasní a krásní Vítkovci, k nimž se sice na počátku devadesátých let třináctého věku nebylo radno hlásit, ale nyní už se zase objevovali v popředí a hřáli na výsluní. Taky doslov byl napsán tak, jak si myslím, že by k historickým detektivkám nebo románům měl (a navíc si neobyčejně vážím autorčiných slov a poděkování v něm). Nerada bych u ostatních čtenářů vzbudila přehnaná očekávání, ale za mě bych dala klidně i šest hvězd, byla jsem naprosto spokojená. A ráda si od autorky přečtu cokoliv, ať už pokračování Zdíkova životního příběhu nebo příběhu kohokoliv jiného. Moc děkuji a těším se na další knihy.

14 30.03.2019

Asi v páté třídě jsem se zamilovala do řeckých bájí... Když mi pak bylo třináct dostala jsem k Vánocům od rodičů tuto knihu. Dodnes si nejsem jistá, zda to pro mě bylo vhodné a zda mě to neovlivnilo do dalšího života, ale tu knihu jsem prostě doslova "žrala" (a možná ty části o vzniku těch jednotlivých bájí byly určeny pro studijní účely, ale já si autorův názor na ně, aspoň u části z nich, přečetla ráda). Nejvíce mě zaujal příběh Afrodity, Area a Hefaista (asi proto, že z předchozích dob a těch dětských a polo-dětských knih jsem ho neznala). Jednou se snad ke knize vrátím, posléze jsem od tohoto vynikajícího autora přečetla ještě (díky stejnojmennému seriálu) notoricky známý román Já, Claudius, ale Řecké mýty zůstaly navždy první. ;-)

13 22.06.2017

A těch pět hvězdiček klidně dávám i s vědomím, že dnes je Palackého pojetí dějin překonané. Nikdo (a opakuji pro všechny současné profesionální historiky, opravdu nikdo) toho nedokázal pro české dějiny udělat tolik jako právě Palacký. A obdivuji jeho latinu, stejně jako tu Šustovu.

13 03.02.2015

Právě kvůli v komentářích několikrát zmiňovanému Mannově filmu z roku 1992 jsem si knihu po více jak čtvrt století znovu přečetla. Nu, tak nadšená jako před lety jsem z ní nebyla (je vidět, že byla určena jiné věkové kategorii), ale pořád ji považuji za velmi dobrou a poutavě napsanou (byť ne tak pěkně jako např. některé romány Roberta Merla nebo Ludmily Vaňkové, srovnávám, protože je to rovněž kategorie historický román). Ve filmu se mi nelíbilo, co provedli s Alicí a mjr. Heywardem, v knize jsem s jejich osudem spokojená. Taky jsem nezaznamenala jedinou zmínku o nějakých rozepřích mezi Angličany a rodící se americkou civilizací, které se objevily ve filmu, zřejmě aby předznamenaly události, které za 20 let vyústily v boj za nezávislost (no budiž, jen toho Heywarda jako Otevřenou ruku nebo dlaň, což značí člověka dobrého, čestného a laskavého, do toho neměli zatáhnout, mám totiž z příběhu filmu dojem, jako by autoři zkřížili Vinetoua s Patriotem a úplně náhodou se jim do toho připletli Francouzi). Drobné výtky ke knize by se týkaly spíše překladu nebo spíše toho, kdo upravoval dřívější překlad ze 30. let do modernější češtiny, příliš mnoho překlepů a i chyb; a Bůh ve smyslu Boha křesťanského a židovského se píše s velkým písmenem, tak se psal po celou dobu i za totality, jinak je to nějaký bůh například lásky, slunce nebo stád...

13 28.01.2015

Přečteno v originále i v českém překladu. Začínám chápat Vondruškovy fanoušky a příznivce jeho knih a detektivek. Mají prostě rádi jeho styl psaní, oblíbili si jeho postavy. Já to mám teď naprosto identické s Peterem Beresfordem Ellisem (tedy panem Tremaynem). Co dále ještě dodat po upoutávce (viz https://www.databazeknih.cz/bloger/elizabeth-ba-79524), kterou jsem vytvořila při příležitosti vydání knihy v češtině, abych vás co nejvíce přitáhla k přečtení?
Po přečtení originálu mě napadlo několik pro a proti, ale i když jsem jich vypsala poměrně hodně už do upoutávky, něco jsem musela nechat také na vás, abyste i vy mohli napsat nějaké nové „protože“ a „přestože“. A něco mi také muselo zůstat do to do tohoto komentáře. Jsou to zase spíše postřehy, podněty k vyhledání historických postav nebo skutečností a některé časem doplním a nebo přepracuji.

Takže, proč zas, jako všechny knihy o Fidelmě (a Eadulfovi) hodnotím pěti hvězdičkami a těším se na každý nový díl o nich a jejich přátelích (momentálně čtu druhou knihu Fidelminých krátkých příběhů)?

1. Jsem si velmi oblíbila bratra Conchobhara.
2. Dozvíme se něco o životě bl. Ailbeho, který jako první přinesl křesťanství do Irska.
3. Líbí se mi stříbrné spony na pláštích irských šlechticů a klanových náčelníků.
4. K výslovnosti (kterou mimochodem pěkně "zazdila" paní překladatelka) a významu Eadulfova jména autor přidává jeho velice potěšující popis… (pro ty, jenž by se nedostali k originálu, tak ta výslovnost je Ách – dolf, nejspíš překladatelku vyděsila podobnost s jistým neblaze proslulým skoro jmenovcem).
5. Pokračuje příběh o nepřátelství mezi Eoghanachty a Uí Neil, a přidává se i boj mezi Imleachem a Armaghem (Ard Macha). Ve druhém případě jde o prvenství mezi církevními komunitami, v tom prvním dokonce o vládu nad celým Irskem, které autor už nastínil v předešlé knize Údolí smrti.
6. Ten, kdo jednou zavraždí, ať je jeho důvod jakýkoliv, může svůj čin zopakovat. Je třeba jej zastavit, dokud je čas, tady to bohužel dvojice našich hrdinů neudělá…
7. Zase se nějaký čestný pitomec domnívá, že za spiknutím proti bratrovi stojí Fidelma, (stejně jako princezna Gélgeis a její básník v Sedmá polnice), a vytvoří tak pěkný chaos, a to celé jen proto, že byla Fidelma dlouho pryč z Mumanu (studia, Northumbie, Řím, Itálie) a ještě se navíc "kamarádí" s Eadulfem.
8. Musím si zjistit vztahy mezi Cathalem (král Mumanu před Colgúem, do událostí v Nechte maličkých) a Aililem, vystupujícím v Sedmá polnice. Tím taky vztah mezi Aililem a Finguinem… Začínám mít v Eoghanachtech stejný (s odpuštěním) chlív jako s potomky vládce Uí Fidgente Eoganana (z ostatních dílů vyplývají dvoje dvojčata a ještě jeden syn, což neodpovídá dokumentům z jistého kláštera v díle Pán duší).
9. Málem nebyla podepsána důležitá smlouva.
10. Chci si zjistit více o opatu Ségdaem, stejně jako jsem to dříve učinila u vládnoucí linie království Mumanu. Zda se jedná o skutečnou postavu apod. Čestný duchovní ve vysoké pozici je totiž i v Irsku sedmého století velká vzácnost.
11. A drobné náznaky nefungují… Nefungují ani větší náznaky. Nefungují totiž jakékoliv náznaky. Eadulfe, musíš jí to říci! Nebo „I ad graecum pí“.

12 11.02.2019

Jak jsem psala u "Plavého koně" (Jezdec věstí smrt), příběhy bez Eadulfa jsou napínavé a akční... Jenže ke konci tohoto dílu jsem si uvědomila, že bez něj Fidelma dělá chyby a právě v tomto příběhu o ztracených dědicích území Osraige na to doplatí spousta nevinných, včetně dětí, takže je jen dobře, že už se v dalším díle tenhle anglo-saský mnich vrací zpět, a nejen kvůli tomu, že si Fidelma uvědomuje, že stesk po něm jí připomíná stesk po domově...
Četla jsem to už po několikáté, takže už jsem si zdaleka nepřipadala jako při prvním před mnoha léty, kdy se vyšetřování smrti učence Dacána pro mě zhustilo "jen" do nepochopitelného vraždění malých dětí několika dacany. Dnes se už docela orientuju v lenních králích, zvycích i územích, takže plně chápu zmatky, za kterými stojí sousední království Laigin (veškeré nepravosti v Mumanu pocházejí vždy od něj, případně od kmene Uí Fidgente), tak se jejich rozpletení (pokud se já nepletu) chystají v budoucnu dát Fidelmě ve Faerně (nebo snad ve Fearně) pěkně sežrat (Paní temnot). Brehon Forbassach, který se mezitím stane i biskupem, je totiž jeden z těch, kteří nezapomínají své porážky.

PS: Překladatelka, ať už jedna nebo druhá neodvedla nikterak skvělou práci (tahle původní paní se mi přece jen zdá malinko lepší). S tou kukuřicí už na to někdo poukazoval v jiném dílu, působí to na mě, jako když v Covington Cross mnich s vážnou tváří tvrdil, že si vytvořili bramborové lupínky... Opravdu nechápu, co dělají dnešní korektoři jednotlivých nakladatelství. Za psí štěk to obvykle stojí v MOBA a Vyšehrad mě poněkolikáté také dost zklamal. Koupel se také v češtině nebere (asi od anglického "take a bath"), koupel si člověk dává.

12 05.12.2017

Když jsem se začala blížit k magickému číslu 100 s počtem komentářů přemýšlela jsem, která bude stá jubilejní okomentovaná... No a je to právě Jméno růže. Bohužel jsem dříve viděla film (jenž se mi sice líbil ale dech mi nevzal) takže jsem knihu nemohla brát jako detektivku. SPOILER (nebojte jména pachatele se ni nedotknu) hořící knihovna (a ještě takhle unikátní) je pro mě už od doby, co se ji povedlo zapálit Caesarovi v Alexandrii, a co ničili v Agoře křesťané antické knihy, doslova noční můra, takže to srovnání s Apokalypsou sv. Jana Ev., proč ne, jenže já se s knihou Zjevení nikdy nesrovnala a tady jí na mě bylo trošku moc. Střídaly se okamžiky vynikající a horší, veselé, smutné a děsivé (jak už to chodí i v životě). A smál se tedy Ježíš Kristus? Čteno zhruba v roční dobu, v níž se děj odehrává. Kniha nás nutí přemýšlet a občas i filozofovat, někdy i vyhledat další informace. Autor pro nás v závěru vykřesal trochu naděje a opatřil knihu vynikajícími poznámkami a vysvětlivkami. Není to čistých pět ale je to takových 90%. Mnohem lepší než film, který se povedlo nevhodnými zásahy upravit do podoby detektivky, která co nejvíce vyděsí a ještě do ní napasovat něco jako happy end a zamlčet při tom původní poslání Williama z Baskervillu.

12 27.11.2015

Konečně jsem se po několikerých zhlédnutích seriálu s Derekem Jacobim (mám na csfd zařazen mezi své oblíbené) odhodlala také k přečtení. A vůbec jsem nebyla zklamaná. Některé věci se mi objasnily až při četbě, neboť příběh měl i vedlejší linie, na něž se při vizuálním zpracování nedostalo. Dnes se chystám znovu podívat i na epizodu samotnou, abych si osvěžila výslovnost velšských jmen. Myslím, že se v ní vyskytne moje oblíbená Anna Friel, jen škoda, že i v seriálu se nejednalo o uvodní epizodu (tam je první až ta druhá ;-) "Jeden mrtvý navíc"). Trochu mě zarazilo, že na rozdíl od rovněž keltského Irska, ve Welsu ženy do společenského dění a rozhodování přímo nemohly zasahovat. Asi vliv zákonů anglo-saských, i když klanová společnost té staré irské rozhodně podobná byla. S knihou za mě tedy spokojenost. Dost možná je na čase přestat se bát četby, když mě dříve nadchl seriál nebo film.

11 28.02.2023

Mohu souhlasit s kolegou Boby17 (výtka k malému počtu stran) i s autorkou samotnou, tedy, že Zlatá růže byla lepší. Ale ta byla skutečně nejlepší ze série a jednim z nejlepších historických románů či detektivek, jež sem kdy o Vítkovcích četla. Trochu je na vině sestupné tendence e-kniha, které jsem v nedočkavosti opět dala přednost (už jsem tu chybu udělala u Zabitý před klášterem), trochu i ten menší počet stran. Nevím, proč nedokážu najít cestu k Anně, dávám přednost Notburze a té mladičké premonstrátce Eufemii. Rozuzlení mě tentokrát (narozdíl od již zmiňovaného Zabitý před klášterem) překvapilo. Děkuji paní Zuzaně za příjemný víkend u její knihy, a velmi se těším na příští příběh o Hermanovi...

11 19.05.2020

Kvůli obálce, na níž jsou (určitě) Záviš a (asi) Kunhuta (viz zde https://www.kosmas.cz/knihy/167313/dedici-zlateho-krale/ přičemž netuším, z jakého kodexu ten obrázek pochází :-(, což se u mě rovná katastrofě mezinárodních rozměrů) jsem si knihu musela koupit znova a postavit do vitrínky na viditelné místo. Když jsem ji četla, poprvé a naposledy (opakovaně jsem neměla odvahu a pochybuji, že ji budu mít v dohledné době), (probrečený) závěr knihy mi (ne zas až tak dávno) způsobil téměř takové trauma, jako kdysi (před dávnými léty, v mých cca 9 letech) Vávrův Jan Hus. Myslím, že kdyby mi během tohoto mého čtení někdo nabídl, že se mohu vydat v čase Záviše zachránit, tak jsem ani na vteřinku nezaváhala a šla...

11 27.02.2015

Moje totální srdcovka... Paradoxně jsem román dostala za úspěšnou účast na matematické olympiádě (sic). Ale přivedla mě k historii a může za všechno... Za mé platonické lásky (obě se v knize vyskytují) i za to, že jsem se ve zralém věku vrhla na jazyk latinský. Přečteno mnohokrát a pokaždé mě v ní zaujalo něco jiného (tu Anežka a král, tu královna a Záviš - ale ne to bylo až v té další, tu princ Konradin). Před časem deklarováno, že příští čtení bude, až mi bude nejhůř... Což se zatím (naštěstí) stále odkládá. I když dnes vím, že převážná část líčených historických událostí proběhla přece jen trochu jinak, mám pro tuto knihu velkou a fatální slabost.

11 28.01.2015

Itálii mám moc ráda a mému srdci je velmi blízká. No a věčný Řím je zkrátka věčný (ab urbe condita). Sice škoda, že Fidelma mé okouzlení městem na Tibeře nesdílí, ale zase se kniha v mnoha aspektech odlišovala od ostatních ze série a spousta se toho udála poprvé a naposledy. Tak například Fidelma navštívila bordel (a nijak zvlášť ji to nepohoršilo). Potkáváme Araby (i islamisty) a arabské písmo. Nebo zde autor vytvořil Eadulfovi soka, i když asi ne příliš uvěřitelného, jelikož bylo nad slunce jasné, že kluk z patricijské rodiny, jejíž kořeny sahají ještě dost hluboko před triumvira Marca Licinia Crassa, asi nebude chtít odejít do Irska; no a o Fidelmině vztahu k Římu jsem již psala výše (souvisí to s její láskou k domovu, bratrovi, přírodě, jež byla několikrát v románech o ní zmiňována). Fidelma však od mladého strážce paláce na cestu domů dostala nádherný dárek a získala si rovněž přátelství nomenclatora jeho Svatosti Gelasia, které se potom Eadulfovi i Fidelmě velice hodilo na koncilu v Autumu roku 670… A rovněž se dozvíme, že skutečná urozenost se projevuje moudrostí a šlechetností, nikoli arogancí a přezíravostí.

A co se týče názoru kolegyněk a kolegy v komentáři níže pode mnou (zahrnuji v to i lajkující) ohledně Eadulfovy „tuposti“, tak tam jim odpovídá sama Fidelma na s. 214: "Fidelma si povzdechla. Eadulfovi to skvěle myslelo, ale jeho chybou byly sklony sledovat v dané chvíli pouze jedinou cestu a zapomínat na to, že je třeba prověřit i všechny vedlejší cestičky." Myslím, že k tomu netřeba něco dodávat. Ve dvou následujících příbězích (Jezdec věstí smrt a Nechte maličkých) potom podobné chyby udělá i Fidelma a stojí to mnoho lidských životů. Naštěstí se v obou případech vzpamatuje včas a dokáže zabránit ztrátám na životech ještě mnohem větším.

10 05.12.2017

Oproti předchozímu Ztracenému relikviáři byl tenhle příběh taková "pohodička, jazz..." Teda až na to, že si zločinci dovolili zabít irského královského vyslance.

Tentokrát bylo v příběhu nezvykle mnoho ženských i docela dost romantiky (aspoň na autorovy poměry). A uvědomila jsem si, proč mám tolik ráda Fidelmu, ačkoliv se občas chová jako, s prominutím, pitomá káča a (tady musím nesouhlasit se svojí oblíbenou kolegyňkou Selinute - píše to v komentáři u jiného Fidelmina příběhu); milá je naše Fidelma asi tak jako kleště na trhání zubů... Připomíná mi totiž jinou moji oblíbenou Irku, která umí být podobně milá a podobně jako Fidelma taky nechtěla určité záležitosti řešit teď ale až zítra... Jedna na Cashelu a druhá, až bude v doma v Taře ( a ne té na tomto zeleném ostrově). No ano, poněkud svéhlavou Katie Scarlett O'Harovou... ;-))

10 13.11.2017

"Scarlet O'Harová nebyla krásná, ale muži si to zřídka uvědomovali, když propadli jejímu kouzlu..." A já snad nikdy před tím a ani nikdy potom neprožívala žádnou knihu jako tuhle. A kvůli žádné nebyla tak dlouho vzhůru jen kvůli tomu, abych ji dočetla až do konce. Vždycky jsem měla raději Ashleyho než Rhetta (opravdu, dle tehdejší reakce spolužaček jako jediná na celém světě, úplně stejně bych bez debaty v Posledním Mohykánu dala přednost mjr. Heywardovi před Sokolím okem, omlouvám se právě jsem dočetla a nemohu se srovnání ubránit) a vždycky měla raději Melanii než Scarlett (asi proto, že povahově mám ke Scarlett docela blízko, taky dělám v životě kopance, který se dají přetěžko napravit). Přesto ji nepovažuji za mrchu jako mnozí (setkala jsem se s tím zejména u komentářů ke stejnojmennému filmu) ale za nedospělou dívku (vždyť jí bylo na počátku knihy 16 a na jejím konci 28 let), která úplně klasicky nevěděla, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. V knize samotné to něco sama přirovnala k akvamarínovým náušnicím, o které, až už je konečně získala, vůbec nestála. Moc se mi líbil i film, jenž sice nebyl lepší než předloha, ale ani jemu není téměř co vytknout. Zvláště v dospívání a na prahu dospělosti knihu doporučuji nejen přečíst ale také se nad ní důkladně zamyslet a také si neplést lásku se zamilovaností a touhou, čehož jsem si všimla i ve zdejších komentářích. ;-)

10 04.02.2015

Sólo seržanta Jaroše v Trnavě a jižních částech horních Uher (Galanta, Šala) jsem přečetla během víkendu. O dobrodružství rozhodně není nouze, seržant se dokonce na chvilku dostane do zajetí, bohužel pachatel mi byl zřejmý dost dlouhou dobu a zase je třeba za vším hledat ženu. Nicméně jsem se vrátila k plzeňskému "Andělu z podsvětí" (poslední knihy, kde byli všcichni tři vyšetřovatelé pospolu), protože jsem si úplně nepamatovala, co přesně předcházelo v životě seržantově, kromě toho, komu že patří jeho srdce, to je zapamatovatelné velice snadno... Možná právě proto stále pro mě zůstává nejlepší "Les přízraků". Vůbec jsem se neztotožnila snad jen s druhou knihou série, tj. z rudolfinské Prahy, jinak mě celá série dost pohltila. Trochu mi vadí ty líčení poprav a mučení, ale beru to jako součást doby a navíc je to v historických detektivkách klasika, viz soudce Ti mistra van Gulika nebo brněnské příběhy z doby lucemburské Nadi Horákové. Snad se všichni tři vyšetřovatelé zase potkají, protože v předchozí "Pro pár tolarů navíc" (vlastně Pro hrst dukátů) putovali Stein a Barbarič do Košic, tak snad tam zamíří i kroky seržanta Jaroše, i když vzhledem k okolnostem a době se těžko dá očekávat happy end, který bych si snad i přála.

9 14.05.2024

V něčem stejné jako ostatní Cadfaelova detektivní dobrodružství, v lecčems ale jiné. Dost mi trvalo, než jsem se začetla, ale vydržela jsem a odměnou mi byla sice dost smutná, ale v sérii se ještě nevyskytující zápletka. A jak už to ve správné detektivce (jakožto pohádce pro dospělé čtenáře) chodí, dobře to dopadne aneb, jak by řekli v jistém večerníčku dle předlohy Václava Čtvrtka, že každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu... ;-))

9 02.05.2023

Jak už jsem napsala u prvního dílu série, ke čtení mě přitáhl seriál natočený v devadesátých letech dvacátého století dle těchto knih, který se mi převelice líbil. Nejvíce mi tehdy utkvěl v paměti případ nazvaný Malomocný od sv. Jiljí, no a rovněž jeho předlohu jsem radostně "zhltla". Velmi nepravděpodobné, ale o to hezčí; sice bez Hugha a Aline očekávajících prvního potomka, ale s příběhem lásky jako od slavných mistrů, kde bratr Cadfael ve skupině vyděděnců potkává jednoho starého známého. Na to, jak je příběh krátký má v sobě mnoho poučného i toho co pohladí na duši. I dnes by to chtělo laskavého bratra Marka, moudrého opata Radulfa, oddaného a statečného Josclyna, Cadfaela, který vždy přichází v tu pravou chvíli a ty, kteří ač se jich mnozí straní, bývají vždy ochotni pomoci, kde je potřeba. PS: Čteno po zhlédnutí adaptace "Svatopetrského jarmarku", která mě dost zklamala a dokonale jsem si tím spravila náladu. Moc, moc hezké, a teď honem na další díl.

9 13.03.2023