elizabeth_ba diskuze

Tohle nebylo špatné a mému tatínkovi se líbilo: https://www.databazeknih.cz/serie/lord-meren-3374, tak by se mohlo líbit i tomu Vašemu.

Co tohle?

https://www.databazeknih.cz/knihy/kralovsky-udel-25688

Já jsem to teda nedočetla (ale já v poslední době z týhle doby nedočetla z románové tvorby nic) ale ostatní hodnotí kladně.

nebo

https://www.databazeknih.cz/knihy/romance-o-zavisovi-17351

https://www.databazeknih.cz/knihy/kral-bez-prilby-5145

https://www.databazeknih.cz/knihy/zlomena-pecet-60882 + jeho pokračování https://www.databazeknih.cz/knihy/ohniva-jesen-55777

a asi celá jeho trilogie:
https://www.databazeknih.cz/knihy/historicka-trilogie-ceska-tryzen-slavy-25760

https://www.databazeknih.cz/knihy/lasky-kralovske-312904

https://www.databazeknih.cz/knihy/denik-vaclava-ii-14963

a třeba by se mohlo líbit i tohle:

https://www.databazeknih.cz/knihy/udel-kralovsky-2972 (ale osobně bych to ani znovu neotevřela - raději).

Ostatní jsem viděla, že jste četla. Historické harlekýnky typu knih od Hany Whitton a Jaroslavy Černé jste asi nemyslela? Pokdu ano, doporučuji oteřít štítky:

https://www.databazeknih.cz/stitky/zavis-z-falkenstejna-1250-1290-10301
https://www.databazeknih.cz/stitky/vaclav-ii-cesky-a-polsky-kral-1271-1305-1308
https://www.databazeknih.cz/stitky/premysl-otakar-ii-cesky-kral-1233-1278-1298
https://www.databazeknih.cz/stitky/kunhuta-uherska-1245-1285-10302 (což je samozřejmě blbost, protože to byla Kunhuta Haličská a ne uherská, uherský byl totiž jen její děd a strýc, bratranec atd. ale ne už otec).

Ohledně Jana Zhořeleckého jsem sama zvědavá, je to i má oblíbená postava, jen neznám žádný román, pouze knihu od dua Lenka Bobková, Tomáš Velička https://www.kosmas.cz/knihy/220709/jan-zhorelecky.-treti-syn-karla-iv/

Pokud máte ráda historické romány, tak mohu doporučit cokoliv od:

https://www.databazeknih.cz/autori/siegfried-obermeier-1200

Pokud máte ráda historické romány, tak doporučím cokoliv od paní Ludmily Vaňkové, můžete zkusit i ságu Roberta Merla Dědictví otců (zde je ale třeba se popasovat s archaickým jazykem - pro mě osobně to byl plus, ale nemusí to tak vnímat každý), oba to psali už ve zralém věku a mně se to četlo stejně dobře kdysi ve dvaceti jako teď v téměř padesáti.

S dovolením se tedy připojím, přičemž předem upozorňuji, že budu hodnotit "pouze" romány, ne literaturu faktu, ne odborné knihy, aby to byly jablka s jablky a ne např. s ostružinami:

CZ: knihy od tří českých Grácií historické prózy:

Ludmila Vaňková Zapomenutý král
Naďa Horáková Brněnské židovky
Zuzana Koubková Rytíř zelené růže


Netvrdím ale, že to jsou nejlepší české knihy všech dob, ale mě se asi z poslední doby líbily nejvíce a nejhlouběji uvízly v mém srdci. No a protože to byly samé autorky a já nemohu vynechat ani autory, tak vzpomenu dva, shodou okolností jejich mnou vybrané romány spadají do doby prvních římských císařů:

Michael Weber Neronův Řím a Nero a smrt
Josef Toman Po nás potopa

Tímto se mohu plynule přesunout k nejoblíbenějším knihám autorů světových, protože se z Říma ani milované Říše římské moc neposunu:

Svět:
Henryk Sienkiewicz Quo vadis
Mika Waltari Jeho království

Ale přece jen ten pomyslný titul nej knihy mezi všemi si zaslouží Robert Merle za svou ságu o rodu Sioraků a Francii občanských válek v 16. a 17. století, takže úplně nej je pro mě

Robert Merle: Dědictví Otců

SK:
Slovenské autory taky moc nečtu, za sebe bych spíše raději hodnotila třeba německé autory, kde bych zatím vybrala Siegfrieda Obermeiera, pokud samozřejmě pominu génie jako Schiller a Goethe, od nichž jsem (beztak určitě ke své škodě) nic nepřečetla (kdyby aspoň napsali něco o Konradinovi, tak jsem možná od svého předsevzetí, že nikdy nečtu klasiku a nesleduji válečné filmy, ustoupila), ale něco jsem přece přečetla, a tak:

Jožo Nižnánský Čachtická paní
Juraj Červenák Mŕtvy na pekelnom vrchu

No a rovnou vypíšu i ty detektivky (bude se to týkat historických):

Svět: tam je to pro mě velice jednoduché, vybírám příběhy Roberta Van Gulika o soudci Ti (pokud chcete konkrétní příběh tak asi Záhada čínského hřebíku nebo Vražda v Kantonu).

České:
Zuzana Koubková Záhada zlatodolu
Vlastimil Vondruška Adventní kletba (ano, opravdu se mi líbila).

U slovenských zůstaneme u Červenákovy série o trojici postupně se sbližujících (a mě tak pomalu se stávávajících sympatickými) vyšetřovatelů Stein, Barbarič, Jaroš.

Možná časem svůj příspěvek nějak rozvedu, ale komentáře jsem už napsala většinou k jednotlivým knihám, kromě Tomanova Po nás potopa a Waltariho Jeho království, kde se snad brzy dostanu k novému přečtení po více jak čtvrt století a tím i napsání komentáře. Takže, kdo chce o jednotlivých doporučovaných knihách vědět více, nechť nahlédně do mého profilu či ke knihám samotným.


10 knih ke každému oddílu? A není to nějak málo, Antone Pavloviči??? (No nic, jdu přemýšlet o dalších, abych tu desítku nějak dala)

(PS: Ježkovy voči, to je ale dlouhé ;-))

A já si zrovna říkala, kolik zde nacházím tipů na čtení knih pro mě, jenž nejsou historické nebo detektivky - (což je jinak jediná literatura, na niž kromě odborných studií mám v současnosti čas) a že se poučím. A chtěla poděkovat, i když nejsem muž.

Mně se to stalo docela nedávno (bohužel) s Král železný a zlatý od Ludmily Vaňkové. V mládí jsem ji s nadšením přečetla hned několikrát (a zařadila ji mezi své srdcovky), ale když jsem se o to pokusila teď (Vánoce 2016) nebyla jsem schopná ji dočíst. Na vině byl nejen můj pokrok v historii (a jejích pomocných vědách) od posledního čtení, ale zřejmě asi i to, že jsem ji četla chronologicky po Václavu I., kterého měla autorka po více jak třiceti letech psaní historických románů opravdu "promakaného" do posledního detailu a přesto čtivého.

braunerova, RamonVarga: Ještě dobrá byla série s Marcem Valeriem Corvinem od Davida Wisharta. Bohužel, jak tato (s Valeriem Corvinem) tak série (s Metellem) od J.M. Robertse přestaly v češtině vycházet. Zkoušela jsem číst anglický originál (Wishartův) ale moje angličtina na to prostě nestačila.
Vincek1: díky za založení diskuse :-)

Robertové Merle a van Gulik. Z žen potom (ať to mám genderově vyvážené ;-)) Ludmila Vaňková a Zuzana Koubková.

A ráda bych poseděla i se soudcem Ti a jeho všemi pomocníky nad šálkem čaje...

Andreje Bolkonského a Záviše z Falkenštejna, jak ho popsala ve svých románech paní Ludmila Vaňková. A taky Petra ze Sioraku. Zbytek jsou většinou (stejně jako Záviš) historické osobnosti, takže bych je musela specifikovat autorem a z hlavy už mě nikdo nenapadá... Jo, už vím, Eadulfa a Fidelmu (i když možná jen toho Eadulfa, ačkoliv budu vypadat, že nemám ráda žádné ženské hrdinky).

http://www.databazeknih.cz/knihy/recke-myty-28334
Zde lze přečíst nejen samotné báje ale i (pokud by to Vás nebo někoho jiného zajímalo), jakým způsobem mohly vzniknout.

Chtěla jsem se zeptat na možnost diskuse nejen u knih ale i autorů... Skoro se stydím za to, co jsme teď vyvedli v komentářích pod panem Vondruškou. Navíc bych byla proto, aby to bylo jako na csfd a byla možnost vkládat komentář ke knize (a samozřejmě i k autorovi) pouze jednou. Pokud už to tady zaznělo a řešilo se to, tak se omlouvám.

Tak k tomu předchozímu příspěvku opravdu nemám, co bych dodala. A myslím, že ostatní si udělají obrázek i bez mého oponujícího komentáře. S odpuštěním, ta diskuse mi připadala úplně zbytečná už od začátku, ale nechala jsem se k ní nakonec strhnout. Po tom posledním příspěvku už v ní ale dále nebudu pokračovat. Jen dodám ještě tohle, nemám nic proti lidem vydělávajícím si rukama to rozhodně ne. Mám pouze proti lidem, kteří o sobě tvrdí, že jsou "obyčejní" a nesnaží se s tím něco dělat. Každý z nás jsme přece něčí výjimečný... Já jen těžko budu malíři pokojů vykládat, jak má dělat svou práci. A on zase asi mně nebude vykládat o historii nebo o kvantové teorii, tak to na světě chodí, že ten dělá to a ten zas tohle. Ale, s prominutím, vy děláte jenom zlou krev. Jak jsem řekla, už jen založením takovéto diskuse.

Nemyslím si, že bychom reagovali nějak nenávistně. Naopak se snažíme stále věcně argumentovat, když už ale na tutéž věc odpovídáte poněkolikáté, přičemž by polemizujícímu stačilo se podívat o pár příspěvků či stránku dopředu, tak to začíná být poněkud unavující.

Vaňková v Zapomenutém králi (románu o Václavu I.) přesnější určitě je. Nedávno jsem se ale pokusila o přečtení Krále železného a zlatého, což skončilo naprostým fiaskem. Rozhodně je jazyk, jímž je psaná, je hezčí a bohatší než ten Vondruškův, ovšem, co se týče historické věrnosti, je na tom jen o málo lépe. Pořád ale ji psala v roce 1977, když na tom česká historiografie nebyla nejlépe a nespolupracovala s tou evropskou. V době, kdy psal svou epopej pan Vondruška už ale bylo všechno jinak. Odpovědi na ostatní otázky najdete v diskusi o panu Vondruškovi samotném, popř. po rozkliknutí v příspěvcích přidaného odkazu. Kolega Zany vám jich tam několik uvedl. Já myslím, že většině lidí je jedno, jestli autor prasí historii, hlavně, že si u jeho knih odpočinou. Já si, bohužel, i celkem slušně pamatuju, takže mě občas vytočí i nějaká nelogičnost, když autor na něco z plodného života svých postav občas zapomene (jako že nemohou udělat něco, když se předtím stalo tohle).

Jsem trochu podobný případ. Jakmile totiž začnu číst nějakou detektivní knižní sérii (nedej bože, je-li historická), tak ji prostě čtu, i když si každou pátou stránku říkám takové to "wtf". A tu Vondruškovu, jsem začala číst ještě před tím, než mě 13. století, tedy doba, z níž píše své detektivky o Oldřichovi z Chlumu, začala do hloubky zajímat (a ne, on mě k zájmu o ni rozhodně nepřivedl). V detektivkách ale nakonec chyby historické i faktické přece jen skousnu, i když při hodnocení je obvykle zmíním. Více mi to ale vadí u historických románů, protože si myslím, že jejich účelem není pouhé pobavení. A tak např. sérii o Přemyslovcích jsem po odložení (cca u desáté stránky Přemysla Otakara I.) už do rukou nevzala. Nejvíc mi ovšem vadí autorovy komplexní názory na historii, na nichž předvádí spíše manipulaci s ní než její znalost. Závěr příspěvku (už uznávám) se trochu vzdálil od tématu... Chtěla jsem tím říci, že názor na autora se může i změnit a úplně za to třeba ani nemohou už přečtené knihy.

Dobrý den,
prosím o opravu. Autorem románu Krásná Gabriela I. (http://www.databazeknih.cz/knihy/krasna-gabriela-i-158604) - III. (http://www.databazeknih.cz/knihy/krasna-gabriela-iii-158609) není Alexandre Dumas st. ale Auguste Maquet (http://www.databazeknih.cz/autori/auguste-maquet-105379). Jednak je tato informace na Wikipedii, což ale není tak podstatné, neboť se tam občas nacházejí větší či měnší chyby, hlavní je to, že je jako autor uveden v knize samotné (mám ji doma). Alexandre Dumas nebyl ani spoluautorem této knihy, ačkoli to byl právě Maquet, kdo Dumasovi většinou předkládal podklady, které AD potom literárně upravoval. U již zmíněné Krásné Gabriely a také u románu Lazebníkův dvůr (http://www.databazeknih.cz/knihy/lazebnikuv-dum-241765) se tak nestalo a jsou tak čistě dílem A. Maqueta. Děkuji.

Hun (06.03.17 v 10:15:22): Dovolím si nesouhlasit (teda aspoň částečně). Podle mě naopak díla Palackého výjimečné věci nabízejí a rozhodně ho nelze srovnávat s Jiráskem. První psal odborné knihy o historii a druhý "jen" historické romány. Ale Jiráskovi se obloukem vyhýbám taky. Do Palackého se dá nahlédnout, pokud člověka zajímá jeho pohled na konkrétní událost, případně nějaký dokument, zejména teda si cením jeho dílu Dějin s překlady listin a poznámkami (a také jeho editorských počinů). Číst jeho dílo jako román by mohl jen naprostý blázen.

Zakladatelce vlákna se omlouvám za OTT, ale na kolegův komentář k Palackému jsem prostě musela zareagovat...

Třeba tahle nebyla vůbec špatná http://www.databazeknih.cz/knihy/sestra-fidelma-dablova-pecet-307636
Ale pokud bych měla vybrat svůj nejhodnotnější počin za loňský rok, vybrala bych znovupřečtení ságy Roberta Merla tj. této: http://www.databazeknih.cz/serie/dedictvi-otcu-1923