elizabeth_ba komentáře u knih

H67: Ale jsou tam Lucius Vorenus a Titus Pullo, tak za ně ho můžete zas vrátit. ;-)

S některými komentáři si tentokrát dovolím nesouhlasit. Jako jsem nedokázala souznít s Welisky z příběhů o princezně a někdejší sestře Fidelmě, tak kníže Owain Gwynedd zajišťuje, že se zdejšími Velšany naladěná na stejnou strunu fakt budu. A když už jsem vzpomněla tu irskou královskou princeznu Fidelmu, tak zdejší kapitán dračí lodi rovněž i jménem (Turcail) spíš připomínal Ira než Dána. Takže, ač se opět nejednalo o klasickou detektivku, tak podle mě se Cadaelovi putování do rodné země se znovu se objevivším bratrem Markem (nyní již skoro knězem) a s příběhem lásky téměř beze slov v popředí a útokem na velšské území v pozadí (nebo to bylo obráceně s tou důležitostí?) více než povedlo. No posuďte sami:
"Saeson? oslovil obr Cadfaela a zvědavě si ho prohlížel. Že je Heledd Velšanka, to už věděl; ostouzela ho tím jazykem, dokud jí nedošel dech. Velšan! odpověděl Cadfael. Jako dáma. Je dcera kanovníka od Svatého Asapha a pod ochranou Owaina Gwynedda. 
On chová divoké kočky? prohodil mladý muž, opět se zasmál a jediným hbitým pohybem ji postavil na zem, ale pevněji držel za pás šatů, který skroutil v pěsti, aby jej utáhl a mohl třímat bezpečněji." MF 2003, s. 101

5 28.06.2023

V něčem stejné jako ostatní Cadfaelova detektivní dobrodružství, v lecčems ale jiné. Dost mi trvalo, než jsem se začetla, ale vydržela jsem a odměnou mi byla sice dost smutná, ale v sérii se ještě nevyskytující zápletka. A jak už to ve správné detektivce (jakožto pohádce pro dospělé čtenáře) chodí, dobře to dopadne aneb, jak by řekli v jistém večerníčku dle předlohy Václava Čtvrtka, že každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu... ;-))

8 02.05.2023

Občas se v detektivce stane, že oběť nevzbudí v čtenáři soucit. No a tohle byl přesně ten případ a napsat k tomu více, by určitě byl spoiler. Opět je přítomna nějaká romantická linie, což ale mně nevadí, spíše naopak, a tentokrát se potkají (a zamilují) chlapec s oříškovýma očima a dívka s oříškovými vlasy... Opět moc hezké, jen už mám trošku strach zhlédnout vizuální zpracování příběhu. :-)

6 11.04.2023

Opět se nejednalo o klasickou detektivku a byť se mi příběh o věrnosti a oddané lásce zdál zromantizovaný a viděn optikou dnešní doby nereálný (tuším, že dnes by ho určitě někdo napsal jinak), velmi se mi líbil a vůbec mi nevadilo, že jsem jako spousta spolukomentátorů min. od poloviny knihy věděla o co jde, i když se to autorka (nebo překladatelka) snažila to neustále zamlžovat. ;-)

6 07.04.2023

Souhlasím se spolukomentátory. Moc hezký příběh, byť se tentokrát nejednalo o klasickou detektivku, jak jsme z této série zvyklí. Bohužel mě strašně zklamalo převedení na tv obrazovku v jinak dosti povedeném seriálu z 90. let minulého století. Takže poslední epizodu seriálu nedoporučuji, knihu ovšem všemi deseti, protože dojde na setkání, po kterém jsem volala v Panna v ledu a dozvíme se spoustu zajímavých informací. Jednu stěžejní se v závěru dozví i Hugh (ten se vlastně dozví těch informací hned několik) a já jsem šla zjišťovat, jak s nimi naloží (tj. vrhla jsem se obratem na další díl... ;-))

5 05.04.2023

Další velmi hezká pohádka ze série příhod bratra Cadfaela. Očekávala jsem trošku jinou zápletku, asi už jsem z té současné doby trochu zblblá, ale rozuzlení se mi nakonec líbilo a snad jediné, co mě zklamalo bylo, že tento příběh nebyl zfilmován, i když jsem pořád měla pocit, že jsem už ho viděla. :-)) Hvězdička za Hugha, za bratra Cadfaela, za sestru Magdalenu, za velšská skoro dvojčata, za Melicent a jedna navíc za Owaina Gwynedda. A že by si ji zasloužil i jako obvykle opat Radulfus a tentokrát dokonce i převor Robert? Tak ti ji dostanou až příště, mám jich k dispozici jen pět. Při tom jak jsem nebyla spokojená s adaptací Svatopetrského jarmarku a Ďáblova novice, je možná dobře, že jsme se nedočkali filmu, ale nemohu si pomoci, já tam toho Ioana Gruffudda v těch jeho dvaceti, kdy se ta tv série natáčela, jako Elise ap Cynan úplně vidím... ;-)

5 02.04.2023

Už staří Římané věděli, že lakota je příčinou všech špatností. A tady se to ukázalo v celé své kráse (či spíše ošklivosti). To co ve mně vrahova osoba vzbudila asi není přímo lítost, ale spíše částečné porozumění. Bohužel dosud nejsmutnější z Cadfaelových příběhů, i přesto, že neskončil krveprolitím jako začal Jeden mrtvý navíc.

7 28.03.2023

Podle mě si i tento příběh zachovává laťku, kterou nastavil Malomocný od sv. Jiljí, a protože se odehrává před Vánoci, přijde na svět (i když trošku předčasně) několik malých spasitelů, kteří snad jednou zachrání mezi dva pretendenty trůnu - Matyldu a Štěpána - rozpolcenou předchůdkyni Spojeného království. Zasněženým a ledem pokrytým krajem se nám tu potuluje pěkná sebranka, ale Cadfael dostane jeden trochu předčasný ale o to hezčí vánoční dárek. A já doufám, že se ještě v dalších dílech potkáme nejen s Hughem a Cadfaelem, kteří se bok po boku vracejí zpět do Shrewsbury, s pocitem dobře vykonané práce, jeden s radostným očekáváním a druhý se srdcem radostí naplněným... Jj, byla to pohádka, a moc pěkná!

6 20.03.2023

Jak už jsem napsala u prvního dílu série, ke čtení mě přitáhl seriál natočený v devadesátých letech dvacátého století dle těchto knih, který se mi převelice líbil. Nejvíce mi tehdy utkvěl v paměti případ nazvaný Malomocný od sv. Jiljí, no a rovněž jeho předlohu jsem radostně "zhltla". Velmi nepravděpodobné, ale o to hezčí; sice bez Hugha a Aline očekávajících prvního potomka, ale s příběhem lásky jako od slavných mistrů, kde bratr Cadfael ve skupině vyděděnců potkává jednoho starého známého. Na to, jak je příběh krátký má v sobě mnoho poučného i toho co pohladí na duši. I dnes by to chtělo laskavého bratra Marka, moudrého opata Radulfa, oddaného a statečného Josclyna, Cadfaela, který vždy přichází v tu pravou chvíli a ty, kteří ač se jich mnozí straní, bývají vždy ochotni pomoci, kde je potřeba. PS: Čteno po zhlédnutí adaptace "Svatopetrského jarmarku", která mě dost zklamala a dokonale jsem si tím spravila náladu. Moc, moc hezké, a teď honem na další díl.

9 13.03.2023

Konečně jsem se po několikerých zhlédnutích seriálu s Derekem Jacobim (mám na csfd zařazen mezi své oblíbené) odhodlala také k přečtení. A vůbec jsem nebyla zklamaná. Některé věci se mi objasnily až při četbě, neboť příběh měl i vedlejší linie, na něž se při vizuálním zpracování nedostalo. Dnes se chystám znovu podívat i na epizodu samotnou, abych si osvěžila výslovnost velšských jmen. Myslím, že se v ní vyskytne moje oblíbená Anna Friel, jen škoda, že i v seriálu se nejednalo o uvodní epizodu (tam je první až ta druhá ;-) "Jeden mrtvý navíc"). Trochu mě zarazilo, že na rozdíl od rovněž keltského Irska, ve Welsu ženy do společenského dění a rozhodování přímo nemohly zasahovat. Asi vliv zákonů anglo-saských, i když klanová společnost té staré irské rozhodně podobná byla. S knihou za mě tedy spokojenost. Dost možná je na čase přestat se bát četby, když mě dříve nadchl seriál nebo film.

11 28.02.2023

(SPOILER) Přísahu si opravdu mohli dát někam (hlavně nejvyšší král, ale koneckonců i Fidelma). Pořád se těším, kdy už dospěje, a pořád nic :-) Kdy bude další svišť ??? - Alchú za chvíli odejde k pěstounům a Fidelma s Eadulfem si jej ani neužijí a my se bohužel nedočkáme dílu, kde by hrál hlavní roli... U tohohle dílu jsem nějak v angličtině nepochopila tu stěžejní zápletku s dvojčaty, takže jsem velmi ráda, že to vyšlo česky, protože opět jakési road movie, ale tentokrát ne na moři, ale ve společnosti přátel a konečně bez kláštera a Uí Fídgente... :-))) Dávám pět hvězdiček, protože jsem vskutku ráda, že to vychází v češtině, ale mít lepší angličtinu, asi vskutku váhám, ačkoliv tentokrát nemám výtky ani vůči překladu paní Slavíkové-Hesounové.

7 08.08.2022

Řekněme na rovinu: o Ciceronovi si můžeme myslet, co chceme, ale pořád obdivujeme jeho vytříbený jazyk. Třebaže nedovoloval ženským zúčastnit se veřejného života, miloval svou dceru Tullii a i první manželku Terentii. Třebaže neměl rád Antonia (já ano), pořád člověk ví, že položil základ klasické latině. Listy přátelům, Attikovi a rodiným příslušníkům jsou spolu s Caesarovými zápisky tím nejsmysluplnějším a nejčtivějším latinsky napsaným textem (jo, spolu s fiktivním M. Valeriem Mesallou Corvinem nesnáším Vergiliovu Aeneis a další básně...) Jako člověk mě moc nebere, ale jako řečník a stylista nemá konkurenci. Marce Tulli, gratias tibi ago. :-)

7 08.08.2022

(SPOILER) Po přečtení dosud posledního dílu, který byl přeložen do češtiny, tj. "Krvavý měsíc", jsem se vrátila k téhle Fidelmě mořské road movie aneb pro všechny účastníky poučné, leč náročné, strastiplné a krvavé pouti do Santiaga de Compostela. Kdyby to Vyšehrad vydal chronologicky, tj. po "Mnich, který zmizel (orig: Monk, who vanished"), asi by to bylo zajímavější, zvláště s přihlédnutím k závěru knihy, ale i tak mě nakonec další příběh naší staroirské dalaigh opět pohltil a zvládla jsem jej ve třech dnech. Chtěla bych pozměnit Fidelmino úpěnlivé přání ze závěru knihy, aby se už nesetkala s Cianem, na, ať když se s ním setká, je to už s Eadulfem a dalšími přáteli... Oba díly mě navíc navnadily k nákupu dosud posledního dílu "Dead of heretic", který nedávno (červenec 2022) vyšel na britských ostrovech.

5 05.08.2022

Taková zcela standardní "tremaynovka". To znamená solidní detektivka s výbornými znalostmi doby. Bohužel, opět klášter s chodbami a neřádstvo způsobené vedlejšími klany a královstvími. Naštěstí s vůní levandule, tedy nardu. Pozitiva: opětovné se setkání s nomenklatorem jeho Svatosti Gelasiem v Římě, nastínění dalšího "kacířského" směru v nové víře, kvůli němuž proběhlo setkání učenců z několika klášterů Pěti království, a také kousek staré víry starého Irska. Nápověda k řešení kromě výše zmíněného viz kolegyňka kolacky. Pokusím se vrátit i k té zatím nedočtené "Smrti z milosti", ale nějak mě nebaví číst česky ty knihy bez Eadulfa, když už jsem je kdysi přečetla v angličtině. Mimochodem právě jsem o víkendu dočetla i tu úplně nejnovějsí (The house of Death), takže je se stále nač tešit. Líbí se mi i, jak si autor v předešlých dílech připraví půdu pro následující příběhy, i když si čtenář může myslet, že něco zapomněl vysvětlit... :-))

9 14.07.2021

Ačkoliv se autorka (soudě i podle názvů některých povídek) dost inspirovala Agathou Christie a bylo jasné, že kniha nebude nikdy aspirovat na ceny Magnesia Littera, připojuji se ke kolegyňce níže, já jsem byla s tímto nejnovějším počinem od Zuzany Koubkové moc spokojená. Krásně opatřené vysvětlivkami a rozdělené právě tak akorát do kapitol, které byly sice provázané ale nikoliv navazující, takže se od nich dalo i odbíhat v případě potřeby k práci, do města apod. Stejně jako kdysi Rytíř zelené růže, i Koniášův klíč splnil svůj účel. Protože...Ráda bych si někdy v budoucnu přečetla zápisky Baltazara Hrnečka o příhodách Koniášových. Byla bych totiž ráda, aby (nejen na mě páter) Koniáš znovu promluvil. Řečeno s otcem provinciálem: "A přestaňte už mlčet. Kdo to má pořád poslouchat?"

8 10.06.2021

Naprosto souhlasím s kolegou níže. Kdybych přečetla jen hru, která dala knize název (Amfitryon) a úvodní hru o divotvorném hrnci, tak se vůbec nic nestalo. Zbytek byl buď na jedno brdo (ve stylu Oslovské komedie) nebo mě nijak nezaujal (Zajatci). Možná by mě to oslovilo jako divadelní hry, při dobrém obsazení a výpravě, ale jako četba mě kniha spíš nudila.

7 10.11.2020

Mohu souhlasit s kolegou Boby17 (výtka k malému počtu stran) i s autorkou samotnou, tedy, že Zlatá růže byla lepší. Ale ta byla skutečně nejlepší ze série a jednim z nejlepších historických románů či detektivek, jež sem kdy o Vítkovcích četla. Trochu je na vině sestupné tendence e-kniha, které jsem v nedočkavosti opět dala přednost (už jsem tu chybu udělala u Zabitý před klášterem), trochu i ten menší počet stran. Nevím, proč nedokážu najít cestu k Anně, dávám přednost Notburze a té mladičké premonstrátce Eufemii. Rozuzlení mě tentokrát (narozdíl od již zmiňovaného Zabitý před klášterem) překvapilo. Děkuji paní Zuzaně za příjemný víkend u její knihy, a velmi se těším na příští příběh o Hermanovi...

11 19.05.2020

Před nedávnem jsem v jedné zdejší diskusi řešila, se kterou literární postavou bych se chtěla setkat. Jedno jméno jsem tam ale uvést zapomněla, jde o Marca Valeria Mesallu Corvina (jo, zapamatovala jsem si celé jméno), asi mého nejoblíbenějšího detektiva v historických románech… Trošku o tuto pozici bojuje se soudcem Ti, nejspíš proto, že ten má mezi svými pomocníky Tiao Taje, do nějž jsem stále platonicky zamilovaná (to jsme zase řešili v jiné, trošku osobnější diskusi, zda se někdy nezrale nezamilováváme do knižních postav). Tak věřte, že ačkoliv s Tiao Tajem bych si tuze ráda dala šálek čaje, neustále bych se kontrolovala, jestli nedělám něco blbě, a vlastně z toho setkání nic neměla, ale kdybych se někdy potkala s Valeriem Corvinem v naší vinotéce u džbánu caecubského, určitě si to náležitě užiju. Tato postava není neomylná narozdíl od již zmiňovaného soudce Ti nebo irské princezny a právničky Fidelmy, o to je mi Valerius Corvinus milejší, i když k němu chovám pouze sympatie a žádné něžné city (Perille bych beztak do zelí raději nelezla). V tomto, bohužel posledním česky vydaném díle, se znovu setkáváme s Marcovou rodinou, nejvyšší vestálkou Junii Torquatou a nově i se zástupcem Pontifica Maxima (Pontifex Maximus byl Jovův nejvyšší velekněz), do jejichž pravomocí zdejší vražda spadala. Oba si mě získali (podobně jako Corvina samotného), právě tak jako jistá flétnistka. U dalších nových postav se to už říci nedá (Sulpicius Galba opravdu nikdy nebyl můj favorit), a tak kromě Bílé vraždy (čtené v originále jako White Murder) mě tenhle díl ze všech přečtených bavil asi nejméně. Doufám, že knihy nemají sestupnou tendenci, to bych ke dvacáté zřejmě nedošla.

7 02.03.2020

Jedná se o třetí příběh série o M. Valeriu Corvinovi, nikoliv o čtvrtý, ale tady pochybilo už nakladatelství. Zdejší vyšetřování, započaté z popudu již zesnulé císařovny Livie a některých senátorů, proběhlo totiž ještě před Pekařkou z Lýdie, jinak by Marcus a Perilla nemohli mít adoptivní dceru Marillu. Zatímco předchozí dva příběhy byly spíše detektivní, tento o Aeliu Seianovi je politický thriller. No a překladatel konečně pochopil, že ve starém Římě kdysi platil Zákon dvanácti desek, nikoliv stolů. A i jinak jsem s celou sérii moc a moc spokojená. Skoro bych řekla, že si chrochtám blahem... :-))

8 21.12.2019