Edice komentáře u knih

Kniha útlá co do počtu stran, ale nikoli obsahem. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Je to krásný literární kousek, ač textu v něm najdete jen poskromnu.

"Chtěla bych, aby jsi tu se mnou byl navždy."

Komiks vás provede celým životem jednoho děvčátka, které vám před očima na pár stranách stihne vyrůst v dospělou ženu. Ilustrace jsou jemné a barevně příjemně sladěné. Pár stran je obohaceno krátkým, jednoduchým textem. A právě proto, že kniha není příliš dlouhá a neobsahuje žádnou zbytečnou omáčku navíc a ilustrace jsou svým způsobem poměrně jednoduché, může se čtenář soustředit na to důležité, na to krásné i na to smutné. Protože takový je život - někdy veselý, jindy ne tak docela.

Moc se mi kniha líbila. Nadchla mě hned na první pohled při projíždění e-shopu nakladatelství. A když jsem ji doma potom držela v rukou a listovala jí, nadšení ze mě neopadlo. Naprosto splnila má očekávání. Pokud hledáte něco, co vás pohladí po srdci a vyvolá nějaké emoce, pak vám s klidným svědomím doporučuji Navždy. :-)

2 09.04.2023

Strana 69. Končím. Tuhle pitomost prostě a jednoduše odkládám. Díky bohu jsem si ji koupila v akci jako e-knihu za pár kaček. Kdybych za tohle měla vysolit plnou částku, asi by mi praskla cévka. Není to úplná hrůza, ale je to na můj vkus až příliš často trapné.

2 23.02.2022

!POZOR: Spoiler v posledním odstavci tohoto komentáře!

Na prvotinu to je dobrý výkon, řekla bych. Rozhodně je to jedno z těch lepších děl, která od začínajících autorů dostávám k přečtení a po dlouhé době jsem v něčem takovém viděla i potenciál. Při čtení jsem se i celkem bavila, i když to pro mě tentokrát ještě nebylo stoprocentní. Ale věřím, že když autor bude v psaní pokračovat, pilovat své spisovatelské schopnosti a dolaďovat nedostatky, že bychom si od něj v budoucnu mohli přečíst moc pěkné literární kousky.

Snad od úplného začátku četby jsem se nemohla zbavit pocitu, jak se kniha podobá těm starým a dnes již klasickým fantasy příběhům. Napovídal mi k tomu i nám všem velmi dobře známý příběhový vzorec dobra a zla, kdy láska musí zvítězit nad zlobou a nenávistí, hrdina v podobě "nesmrtelného" geroje s tragickou minulostí, který se nyní vrhá, doprovázen svými dvěma věrnými druhy o nichž se toho vlastně moc nedozvíme, do šíleně nebezpečného podniku ve vidině, že zachrání svou životní lásku. Prostě taková zlatá klasika. Na jednu stranu se dá prohlásit, jak strašně neoriginální tenhle koncept dnes je. No na stranu druhou, proč sakra ne? Proč si občas nepřipomenout staré dobré časy, když to bude příjemné vzpomínání? To autor sice nezvládl na sto procent, ale rozhodně nám nepředložil ani vyložený patos. Jak jsem psala výše, ten potenciál tam je.

Většina příběhu je vyprávěna popisnou formou. Dialogů se příliš nedočkáme a když ano, neprojeví se jako zrovna silná část knihy. Často (ne vždy) působí toporně, nepřirozeně a vyjadřování jednotlivých postav není ustálené, což jim na uvěřitelnosti příliš nepřidává. Myslím, že je to jedna z věcí, na které by autor do budoucna měl zapracovat.
Já osobně jsem fanoušek živých dialogů, již méně fandím zdlouhavým popisům okolí. A tahle kniha je na popisné části opravdu bohatá. Nicméně autor má krásnou slovní zásobu a umí jí využít. Libuje si v detailních popisech krajiny, místností, měst i otrockých kolonií a mě se to v jeho podání prostě strašně líbilo. Dle mého je právě tohle autorova nejsilnější stránka. Nicméně pro vyvážený zážitek ze čtení bude potřeba dopilovat i ty dialogy, aby nepůsobily zbytečně plytce.

Chvíle, kdy kniha pokulhávala, byly i ty, kdy nám autor dávkuje lore a to velmi nerovnoměrně, protože ho na nás vybalí v poměrně hutném popisném celku, po kterém zase přichází odmlka ve formě popisů prostředí, toho, kam hrdinové směřují, co se jim honí v hlavě a v neposlední řadě i rozvleklého filosofování hlavního hrdiny. Navíc se informace napříč knihou rozdrobeně opakují, což mě přivádí k mému prohlášení, že kniha by snesla nějaké to proškrtání, které by jí mohlo přidat na tempu a ubrat na "váze" (nevím, zda kniha vyšla jen jako e-kniha).

Co mi pak ještě nepřišlo úplně šťastně zvládnuté bylo dávkování násilí a utrpení hrdinů. Spousta násilných scén působila v knize jako pěst na oko, a teď nemyslím jejich množství, ale způsob jakým nám byly předkládány. Příliš se v nich tlačilo na pilu. Chápu, že autor se snažil vylíčit utrpení hrdinů co nejprocítěněji, ale až příliš často jim toho nakládal nad rámec uvěřitelnosti, čímž z nich dělal právě ty nesmrtelné geroje, co přežijí všechny nesnáze světa a ještě u toho jen tak mimochodem dají někomu přes držku. Jonovi by jeho odolnost vůči zraněním a fyzickému vyčerpání mohl závidět i samotný Superman. Tenhle fakt ale bohužel ničí čtenářovu schopnost se o hrdinu bát a skutečně prožívat jeho osud společně s ním. Protože kdo by se bál o někoho nesmrtelného?

A teď ode mě ještě něco na závěr - takové to "co se jinam nevešlo". Část ke konci knihy, kdy uprchlíci přebíhají hory z Taaru a nahání je tlupa chortojů byla skvělá. Tam jsem se opravdu cítila napjatá. To byla fakt jízda! Krátce na to mě ale zase zchladilo, když zraněný Kass, kterého chortoj slušně zřídil v boji, zůstal úplně na pána na hlídce s dalšími povstalci. Jako u toho Jona a Nar-tese bych to ještě přešla, ale Kass s rozpáraným hrudníkem, unavený bojem a útěkem z Taaru zůstane na hlídce? To se mi moc nezdá. Tím poukazuji na ty knižní části à la gerojská epopej. :D
Ilustrace na konci knihy byla čuprózním překvápkem, i když v černobílé formě ve čtečce jsem si ji nemohla pořádně vychutnat. Jsem dost hleděla, jak jsou ty chlupatý mrchy obrovský. No potkat bych je nechtěla.
Jo a celou dobu jsem si myslela, že půjde o sérii (tady na databázi je kniha uvedená jako 1. díl série). Takže mě docela překvapil uzavřený konec. Což je fajn pro případ, kdybych se k možnému pokračování už nedostala. Tak či onak, konec byl napsaný uspokojivě a líbil se mi. :)

9 16.10.2020

Nemohla jsem se rozhodnout, jak knihu nakonec ohodnotím. Za mě je to pěkných 3,5*, ale zaokrouhlila jsem směrem nahoru, protože řemeslně je to pěkně odvedená práce. :)

Ač mě text stylisticky nijak neohromil, tak spletitý příběh mě poměrně spolehlivě táhl dál. Kdyby mi bylo okolo patnácti, určitě bych z knihy byla nadšená víc a snad si i vytvořila nějaký bližší vztah s postavami. Takhle mě zajímal především příběh, který nám autorka v prvním díle rozehrála, ale pocity samotných postav mi byli lehce lhostejné. Ve svých dvaceti letech s nimi již asi nesdílím stejné smýšlení. :)

První díl nám celý příběh teprve rozehrává. Objevuje se zde spoustu záhad, nejasná minulost hned několika postav a na konci knihy nebudete o moc chytřejší než na jejím začátku. Je jasné, že na kloub všem těm záhadám a vztahům budeme postupně přicházet až v dalších dílech. Ale i s tímto vědomím jsem se po dočtení prvního dílu neubránila mírnému zklamání, že jsem se toho dozvěděla poměrně málo. Na druhou stranu tak ve čtenáři zůstává ona zvědavost, kterou ukojí jedině přečtením dalšího dílu, což je pěkný efekt a zde opravdu funguje.

*POZOR, MOŽNÁ DROBNÝ SPOILER*
Osobně mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah hlavních hrdinů dál. Mírně řečeno se k sobě příliš nemají. Párkrát byl vidět záblesk nějaké chemie, ale vzájemný odpor mezi nimi přetrvává. Za což autorku vlastně chválím, protože když už se celou knihu nesnášejí, tak by jejich nečekané propuknutí lásky působilo neuvěřitelně a směšně. Máme před sebou ještě tři další díly a tudíž spoustu prostoru pro vývoj vztahů. Ano vztahů, protože po prvním díle člověk nemůže jasně ukázat prstem a říct: "Tihle dva budou určitě spolu," což mě baví. Jen doufám, že bude na vzájemné vztahy v dalším díle dán větší důraz, především co se vztahu Michaela a Eleny týče. V prvním díle mi tam něco chybělo. :)
*KONEC SPOILERU*

Nejsem čtenář detektivek, takže s vyloženě spletitými příběhy příliš zkušeností nemám. Tudíž jsem docela valila bulvy, když se nám příběh Náhodných lhářů začal nabalovat a zamotávat. Snažila jsem si dávat bedlivý pozor, protože mě zajímalo, jestli se sama autorka v příběhu náhodou nezamotá nebo neudělá botu. Ale ničeho jsem si nevšimla. Takže paní autorce klouboček dolů.

Jak jsem se zmiňovala výše, stylisticky mě text příliš nezaujal. Přišel mi tak nějak výrazně jednoduchý, jakoby mu chybělo "koření" samotného autora. Nějaký prvek, který svému textu může dát jedině jeho autor. Ale uznávám, že kniha se četla snadno, i když jsem z formy textu nepociťovala takový požitek jako u některých jiných knih. Tohle všechno jsou však osobní preference, tak mě berte s rezervou. ;) Trochu rušivé mi přišlo používání vykřičníků v přímých větách tam, kde bylo zřejmé, že postava promlouvá klidným hlasem.

Suma sumárum, jsem zvědavá na další díl. Zajímá mě, jak se budou vyvíjet příběh, jeho hrdinové, vztahy mezi nimi, ale i samotný spisovatelský um autorky. Doufám v vzestupnou hodnotu. :)

1 14.07.2020

(SPOILER) Konečně fantasy, odpočinkové, ale čistokrevné!

Jak já jsem za tuhle knížku ráda. Ještě než vyšla, tak jsem si trošku prošmejdila web autorky a neplánovaně jsem se tak seznámila s Deabartem, který mě už v té době poměrně nadchl. Autorka navíc píše lehkým a čtivým stylem, kdy děj příjemně utíká a opakovaně láká ke čtení.
Knížka pro mě byla osvěžujícím překvapením. Opravdu jsem si ji užila. Nic složitého, žádná roztahaná rádoby epická sága, jen jedna čtivě napsaná kniha. Pro mě značka ideál.

Předložený svět i s jeho zákonitostmi mě bavil. Zvláště jsem si oblíbila příběh o jeho stvoření, který jsem našla na autorčině webu ještě před vydáním knihy. Hrdinové mi byli po chuti, i když nad jejich věkem mi visí drobný otazník, ať už kvůli mé nepozornosti nebo absenci jeho zmínění (ne, že by to v něčem nějak překáželo).
Všimla jsem si, že tu někteří čtenáři zmiňují, že jim Tara přišla příliš ufňukaná. Mně přišla "ufňukaná" přiměřeně k dané situaci. Vy byste snad "jásali", kdyby Vás někdo pokusem o utopení vytrhl z Vašeho světa a vhodil mezi bandu cizáků a jejich problémy kdesi v zapadákově, jak jednou zmínila Tara, na druhém konci světa, ať tam laskavě vyřešíte jejich problémy se sněhem? No já bych to teda moc nefeelovala. Tara na některé možná působila ufňukaně proto, že byla napsaná lidsky a jako člověk se také chovala. To je alespoň za mě velké plus. :)

Na autorku si ode dneška více posvítím. Už před Prokletým sněhem jsem ji mlhavě znala díky Aldormě (nad kterou bych si taky konečně mohla sednout a trochu ji prostudovat, že). Jsem ráda, že "koulovačkou s běsy" zvládla upoutat moji pozornost o to víc. :)

3 10.02.2020

Mám toho tolik, čím bych se k Illuminae mohla vyjádřit. Ale než bych to zvládla sesmolit do stravitelné verze, dozajista by mě z toho rozbolela šiška. A tak nenapíšu nic věcného, škoda snahy. (/*•*)/

1 28.12.2019

Komiksy čtu spíše výjimečně, jen když mě některý kousek skutečně zaujme. A tohle karmínové dílko mě zaujalo. A já si ho docela užila. Bylo to lepší, než jsem čekala a než se mi na počátku zdálo. Holky mi rychle přirostly k srdci a Alana jednoduše žeru.
Svět BDSM je nám představován sympatickým způsobem, velmi vkusně. Člověk se u čtení vůbec nemusí ošívat nebo upadat do rozpaků. Tedy alespoň mě se to nedělo. Řekla bych, že je tomu spíše naopak. Kresba je totiž oku lahodící a tak se Vám může velice jednoduše stát, že zůstanete k jedné jediné stránce přišpendlení X minut a budete si užívat veškerou tu záplavu odstínů rudé, odlesků latexu, zrzavých kštic, kterých tu vystupuje požehnaně, spletitých smyček všemožných úvazů a především mistrně vyvedených výrazů tváří.
Výrazy obličeje, to je to, co bych chtěla vyzdvihnout především. Byla jsem autorovou schopností zachytit nekonečné množství rozličných výrazů každé postavy naprosto uchvácená. Teda ještě pořád jsem. A taky žeru Alana, samozřejmě.
Takže jo, bylo to dobrý. Byla to zábava. A já chci další díl. A Vy si ho taky běžte nějak obstarat. Vaše oči si smlsnou. ;)

7 28.10.2019

Bacha, možná můj koment bude zavánět mírnými spoilery!

Druhý díl mě bavil, ale dokázal mě i rozčarovat. Akce střídá klidnější pasáže v skoro až přesném intervalu, takže jsem si s úsměvem na rtech brzy dokázala říct "a teď se to podělá, drahá Ilan" a ono se skutečně vždy něco stalo. :)

V tomto díle jsem ale měla problém vyznat se v některých scénách nebo popisech, které mi přišly krapet neohrabaně napsané, což se mi normálně nestává. A u některých scén jsem si říkala, že to snad ani není fyzicky možné (naposled, když se polomrtvý kapitán snažil vyškrábat ven z hořícího dolu). A někdy mi kniha přišla zmatená (když se Ilain snažila vypařit z palatulu a zachránit zadek pětadvacítce na Otortenu, tak názvy měst lítaly na všechny strany, až to vypadalo, že je Ilain snad ve 3 městech naráz). A někdy mi to přišlo až moc o šťastné náhodě. Proto si tentokrát nechávám jednu hvězdu v kapse.

Ale ty zbylé čtyři sem s chutí plácnu, protože v žádném případě nepopírám, že jsem se při čtení bavila, že k téhle knížce čichám stejně jako k prvnímu dílu, že miluju svět, který nám paní Stehlíková po částech předkládá, a že Duvalské pohoří bude mému srdci vždycky blíž než nížiny s těmi jejich udělátky... A kdybych měla vypsat všechno, co mám na téhle sérii tak ráda, bude to chtít otevřít soubor ve wordu. ;)

A teď jsem ráda, že jsem Faju četla tak dlouho, protože čekání na Nastereu bude o to kratší. ^^

11 16.09.2019

Viděla jsem film. Přečetla si knížku. A teď si jdu pustit ten film.
Znovu.

Příběh se mi líbil, i když jsem věděla, jak skončí. Co se mi nelíbilo, byla často nešikovně zvolená forma češtiny. Tím myslím, že mě neskutečně iritovalo např. neustálé používání výrazu "mně" místo "mi". Věčné "jseš" mi občas dopomohlo k mrzutému tikání v oku. A o více či méně povedených překlepech se ani nezmiňuji - ty už jsou dnes v knihách tak časté, že kdybych se nad nimi měla pokaždé veřejně rozčilovat, můžu si to rovnou hodit... Stejně to dělám (ještěže vázání pevných smyček nikdy nebyl můj obor).

Suma sumárum i přes více či méně zpatlanou stylistiku textu se to četlo snadno a lehce, takže jsem knížku zvládla během 3 dnů i ve svém momentálním stavu ochoření. Navíc jsem si mohla "tématicky" měřit teplotu. Wau. Moc hezký bonus. Lepší jak 5D kino.

A za to všechno Maddy uděluji 3*! (Mezi námi děvčaty, min. jednu hvězdu jsem vyhodila z okna za tu neohrabanou češtinu... ^^)

6 14.09.2019

Bylo to zábavné, bylo to mnohdy poučné, mělo to styl a báječně trefný překlad a postrádalo to gramatické chyby a překlepy všeho druhu. No já jsem spokojená. :)

1 01.09.2019

Každou povídku jsem ohodnotila zvlášť a napsala k ní krátký komentík.
Byla to má první Harlequinka v životě. V knihovně jsem ji otevřela spíše ze srandy a taky trochu pro ukojení své zvědavosti, co v sobě tyto kultovní knížečky vlastně skrývají. Beru to jako průměrné ozvláštnění své obvyklé četby a neskrývám svou radost z dočtení. ^^

1 29.08.2019

X měsíců jsem se vozila na židličce na kolečkách okolo stolku v knihovně, kde na hromádce knih ležela i tahle Skvrna. A pořád jsem si říkala, co s touhle knížkou všichni pořád mají? Ne, že bych o ní kdy slyšela někoho mluvit. Ale zdála se mi známá natolik, že jsem dokonce věděla, že její autorka toho napsala víc.

Tak či onak mi to včera nedalo a vzala jsem ji do ruky. Pak jsem ji otevřela. Pak jsem přečetla uhoněnou první větu. Usmála jsem se a přečetla tu větu znovu, jestli mě náhodou nešálí zrak. A pak jsem najednou byla v půlce a uvědomila si, krom toho, že tohle vůbec není můj obvyklý žánr, že tahle knížka mě baví a postupně tvoří nějakou atmosféru a že prostředí, ve kterém ji čtu (prosluněná knihovna s fajnovou knihovnicí za stolem a rádiem hrajícím veselé hitovky) je pro ni naprosto nevhodné. Tak jsem ji zaklapla se slovy, že si ji beru domů jako rukojmí.

Jsem posera. Fakt děsnej posera. Takže, když jsem knížku v noci doma dočítala, měla jsem nepříjemný pocit. Říkala jsem si, že prosluněná knihovna a denní světlo vlastně nejsou tak špatná varianta. Nakonec jsem se pochlapila a povídku dorazila až do konce. Sláva mi!... Jsem si jistá, že s většinou lidí tenhle krátký příběh ani nehnul, heh.

A co jsem cítila na konci téhle útlé knížečky? Jedno nepodstatné "meh". Konec mi přišel takový... prázdný. Vím, že to byla jen povídka a ty často naschvál končí obdobně. Takové to, aby měl čtenář pocit, že tam toho mohlo být víc a že chce víc. Jo, jasně, cítila jsem to taky. Ale ještě předtím pocitem stepovalo ono "meh".

Povídka se mi líbila. Jsem ráda, že po tolika měsících, kdy jsme se s knížkou v knihovně navzájem poměřovaly kradmými pohledy, jsme to konečně dotáhly do zdárného konce. Možná si od autorky přečtu něco dalšího. A možná zůstanu jen u téhle osvěžující jednohubky.... Mám totiž ráda útlé knihy... a velká písmenka.

8 02.08.2019

Fajn hororovka na jedno dopolední posezení. Příběh ušel a je dobře, že ho autor prokládal vzpomínkovými pasážemi. Kresba byla špičková a rozhodně je to hlavní tahoun téhle mangy. Ráda bych se podívala i na další autorovu tvorbu.

4 30.07.2019

„Sním o überničem.“

Okey, máme tu vážné téma... A já se jak pitomá tlemila od ucha k uchu sotva po otočení první stránky. Jsem si jistá, že jsem nebyla sama, kdo tak někdy reagoval na Leonardovy smutné avšak dobře mířené poznámky. Ale nebojte se, někde u 60. stránky jsem s hrůzou zjistila, že se o mě pokouší deprese (ještě, aby ne, když jsem si k takové knížce pustila film, ze kterého se vyklubala depresivní tragédie podle skutečných událostí) a hlavou mi probleskla modlitba, ať už mám tohle čtení (nejlépe bez psychické újmy) za sebou. Na druhý den už jsem naštěstí byla cajk a za vyloženě pohodové melodie random rockových písniček jsem knihu bez problému dorazila do konce.

„Baví v dnešní době přemýšlení ještě někoho dalšího, nebo jsem totální úchyl?“

Mám tady nějaká skromná upozornění a doporučení:
Citliví lidé se sklony k hlubokým depresím - raději si přečtěte knížku, jako je třeba Muffin a čaj, ze které dostanete cukrovku a bude Vám hej, ať Vás Leonard náhodou předčasně neinspiruje k neveselým aktivitám.
Vy ostatní, kteří se pustíte do Leonarda - přečtěte si nejdříve Hamleta, ať má ten kluk radost aspoň z něčeho.

No a teď už bych se mohla pořádně začít věnovat hodnocení samotné knihy.
Je vyprávěna z pohledu Leonarda a proložena značným množstvím jeho poznámek pod čarou, které ne jen že text ozvláštňují, ale i perfektně fungují např. jako výpady do minulosti nebo trefné zajímavosti, bez kterých by kniha mohla fungovat, ale o hodně bychom přišli.
Příběh je podaný čtivým způsobem, kdy mě bavily ve své podstatě i nudné pasáže o náboženství (to téma mě nebaví, ale ta knížka rozhodně jo - takže žádnou paniku, je to dobrý). Děj nám postupně graduje s tím, jak se hrdina blíží k rozbalení svého posledního dárku ve slušivém žužovém obalu. Takže když už pro nic jiného, tak knihu dočtete proto, že prostě chcete/potřebujete vědět koho a jestli vůbec Leonard tou magickou P-38 odpráskne.

Už fakt nevím, co bych tu ze sebe ještě vydojila za řeči. Ta knížka je prostě dobrá. Jo vlastně! Dopisy z budoucnosti - dobrý nápad. A nezapomeňte na ty veselý songy! ;P

„Vsadím se, že kdyby Hamlet přistihl tátova vraha, jak si leští tágo, jen by se tomu zasmál.“

8 29.06.2019

„Not broken, just scratched.“

Jsem ráda, že první knihou, kterou jsem četla po maturitě, je právě Začít znovu. Bylo to přesně to, co jsem po několika měsících literárního sucha potřebovala - velmi příjemné získání chuti zase číst.
Opatrně se vyvíjející vztah mezi Allie a Kadenem mě bavil. Stejně tak mě bavili jejich přátelé, se kterými snad už brzy budu pokračovat v dalším díle, který by měl letos vyjít. Doporučený playlist na začátku knihy byl taky fajn ozvláštněním. Když byl některý ze songů nebo interpretů v příběhu zmíněn, pustila jsem si ho a nakonec to dopadlo tak, že jsem většinu knihy přečetla závislá na Fourth Of July od Fall Out Boy a udělala si z téhle písně takovou pomyslnou hymnu téhle knížky. Takže ano, slyšela jsem tu písničku možná i 100x za sebou a je mi to fuk.

Neveselá minulost, veselý konec? Proč ne.
Kaden mi na konci přišel sladký až příliš a tak mi částečně chybělo jeho kyselé já z počátku knížky. Jakoby se snažil vynahradit svůj kreténismus ne jen Allie, ale i nám ostatním. Nevadí. Stejně ho žeru.

Suma sumárum, je to za 4 *. Bylo to fajn, bylo to víc než fajn. Knížku doporučuji už z důvodu, že jsem se u ní zasmála a rozhodně ne jednou. Doufám, že si v budoucnu dám repete.

„Nejsi rozbitý, jen trochu poškrábaný.“

9 22.06.2019

Film se mi prakticky vyhnul a i tak jsem o něm nikdy nesmýšlela nijak pozitivně. O to více mě těší, jak moc jsem si knihu užila. Postavy i s jejich dialogy mě bavily. Např. takový král Petr, rozený lovec žen mě opravdu dostal. Za mě to byla show na Karlštejně. Určitě se k ní v budoucnu ráda vrátím.

7 12.03.2019

Kniha se četla poměrně dobře už od začátku. Až na to, že nejdřív jsem si říkalo, že to jde a půjde, že i kdyby nic jinýho tak se to čte dobře. Ale pak mi stočtyřka přirostla k srdci a už to frčelo. A nakonec... On to přece jen byl vydařenej den.

7 03.01.2019

Ani po několika měsících jsem knihu nedočetla. Akorát mě rozčilovalo, jak se mi tu povaluje. Nechávám ji nedočtenou, ač do konce mi příliš nechybí. Za to chuť a odhodlání dorazit ji právě až do konce, je už X měsíců spolehlivě někde v trapu.

1 31.12.2018

Nebylo to něco, co bych hltala anebo pravidelně vyhledávala, ale několikrát jsem byla porůznu překvapená a uznávám, že mě kniha vlastně i bavila.

6 10.09.2018

Uf, uf, přemýšlím co napsat. Na tuhle knížku jsem se těšila a očekávala jsem, že si u ní i odpočnu. Odpočatá se po ní cítím a těsně po dočtení jsem se cítila i tak nějak zvláštně šťastná. Asi proto, že mi Kit s Danim tak nějak přirostli k srdci.
Někteří lidé píší, že kniha neměla žádný děj. To jaksi nejsem schopná posoudit, protože mě bavila, takže jsem nad něčím takovým neměla tendence vést filozofické rozpravy sama se sebou.
Některým se nelíbilo, že nebylo jasně napsáno, co se to tomu Danielovi v minulosti vlastně stalo. Já tedy také byla napnutá jak guma od gatí, když jsem čekala na chvíli, kdy nám to prozradí. Autor nám však tyto události jen letmo naznačil. A dle mého taky dobře. Příběh je celý takový neskutečně jemný a proto náznaky něčeho, očividně tak zlého, byly naprosto dostačující. Mně to stačilo. Dokázala jsem si to domyslet sama. Každý z nás si určitě dokázal něco domyslet. ;)
Daniel mi připomínal postřelenou srnu - křehkou, vyplašenou, zraněnou a přesto přese všechno plnou něžných citů. V okamžicích, kdy úplně zatuhl a probrat ho málem nedokázal ani Kit, se mi před očima vybavila právě ta srna, na kterou k tomu všemu ještě někdo svítí obřím reflektorem.
Naštěstí tu byl Kit, který mi vždy připomínal pohlazení teplou dlaní a vyléčil tu zraněnou srnu. Ten kluk je prostě boží! Asi jsem se do něj zabouchla stejně, jako se do něj zamiloval Daniel. Vážně bych jej chtěla někdy poznat. :)

Já si prostě Muffina užila! A nedám ho z ruky! To by se mi po klucích až moc stýskalo... Navíc si dneska musím ještě aspoň párkrát znovu přečíst epilog, protože ten mi udělal radost snad nejvíce. Fakt mě potěšilo, když jsem viděla, jaký v něm Daniel je, že ta vyplašená srna je pryč. A že jsou s Kitem oba šťastní. :)

.... Kdo by to byl řekl, že někdy budu tak šťastná, protože jsou šťastné literární postavy... Asi to bude tím, že autor dokázal, abych o nich nesmýšlela jen jako o literárních postavách. A za to si Muffin a čaj, tedy Daniel a Kit ode mě zaslouží plný počet hvězd. :)

18 25.06.2018