Edana komentáře u knih

Přiznávám, že jsem se asi nechala nachytat. Nebo za mé rozčarování může fakt, že před Pilíři jsem četla Hemingwaye - a to se prostě ani nedá srovnávat. Každopádně jsem čekala historický román a to byla zásadní chyba. Měla mě varovat už autorova předmluva plná masáže ega a pochlebování čtenářům (jasně, podobně píše předmluvy kdekdo, ale tady to bylo opravdu do očí bijící). I ten prolog byl na pováženou. Definitivně mě odrovnala chvíle, kdy se Ellen zjeví před Tomem v lesích... Ale zatnula jsem zuby a četla...
Označit tohle dílo za "historickou románovou fresku" je hodně odvážné. Daleko vhodnější by možná bylo historické "softporno" (a při vzpomínce na Williama si nejsem tím "soft" ani tak jistá...). Prostě taková rozsáhlejší "harlekýnka". Opravdu nevím, kde se v autorovi vzal nápad, že zvládne napsat román zakotvený ve 12. století. Celkově mi Follettův styl psaní připomínal spíš úroveň žáka deváté třídy. Postavy nejenže jsou absolutně ploché, jsou ještě neskutečně stupidní. Skoro jsem měla pocit, že autor se prostě nedokázal vžít do myslí lidí žijících před devíti stoletími a tak jim jednoduše přisoudil dnešní motivy a vzorce chování a jenom z nich udělal trouby. Hodně dlouho jsem nerozuměla odstranění postavy Toma Stavitele (které čtenář nutně očekává vzhledem ke spoileru na obálce knihy...). Teď sice chápu, kam chtěl autor děj vést dál... Ale Tomova postava si zasloužila trochu lepší odchod ze scény.
Že se ve 12. století cpou v Anglii lidé paprikou, že má Aliena 700 stránek černé vlasy a najednou jsou z nich hnědé... a že překladatel pro mě nepochopitelně počeštil "Hrabětov", zatímco všechna ostatní města a vesnice s "mluvícími jmény" (Kingsbridge, Shiring...) ponechal v originále - to jsou třešničky, které mě jenom utvrzují v mém nízkém hodnocení. Mít o deset let a jednu vysokou školu méně, možná bych si to víc užila... Bohužel.
Na závěr si neodpustím citaci, která podle mě dokonale vystihuje knihu (především její styl a úroveň):
"Pak se pod širým nebem něžně a šťastně milovali, slunce na ně svítilo a potůček jim k tomu hned vedle bublal."

Historické romány od Waltariho se jen tak nečtou, ty se vychutnávají. Čtenář ví, že tohle je opravdu literatura, podložená studiem, výzkumem a okořeněná vysokou dávkou talentu. Nemusí mít obavu z historických nesmyslů, ani z nelogického vývoje děje. Tohle prostě není dílo, které spíchnete za pár večerů.
Poslední dny křesťanského Cařihradu jsou sice z našeho (evropského) úhlu pohledu trochu smutným čtením (a čím blíže jsem závěru, tím je čtení děsivější), přesto knihu nelze než doporučovat. Silný příběh (nejen ten milostný mezi Janem a Annou, ale i příběh celého města, celého národa), skvěle popsané prostředí a atmosféra doby.
Jenom dvě malé poznámky k vydávání tohoto románu. Zaprvé, kterak je krásné a zajímavé, jak v různých zemích vydávají tento román pod naprosto odlišnými názvy: v originále stačilo Johannes Angelos (stejně jako třeba ve španělštině), v angličtině už to je Dark Angel (obdobně pak v němčině), u nás zvítězil motiv zničeného města - tohle mě prostě baví. Zadruhé - četla jsem "3. nezměněné vydání" a nedokážu asi úplně pochopit, jak někdo může třikrát vydat knížku, která má průměrně tak na každé třetí straně překlep nebo chybu.

Jízda na horské dráze. Na té nejlepší, jakou si vůbec dovedete představit. Postupně se rozjíždíte, nabíráte rychlost, sotva popadáte dech - a pak se zase na chviličku zpomalí před neuvěřitelným sešupem, který vám ten dech opravdu sebere. Jasně, vy víte, že takhle jsou postavené skoro všechny horské dráhy. Ale tahle je prostě jiná...Tušíte (někdy je vám to naprosto jasné!), co přijde za další zatáčkou... ale stejně si to nakonec vychutnáte jako něco originálního a neotřelého (a v případě Henryho jsem teda byla docela překvapená i já, to se přiznávám). A jakmile jízda skončí (skoro přesně tam, kde začala), chvilku si nejste ani úplně jistí, jestli chcete něco podobného vůbec zažít znovu. Nebo si hned koupíte lístek na další adrenalinový zážitek??
Sugar, Sofie.... budete mi chybět! Emmelíno, Agnes, Williame... vy už zas tak moc ne (pořád mi přijde trochu moc neuvěřitelné, že děvče projde internátem a nemá představu o základních věcech). A nečekaný, otevřený konec? Díky za něj!

10 02.09.2015

Napsat komentář k této knize bez SPOILERŮ prostě nezvládnu. A asi to nebude ani zrovna krátký komentář. Protože na knihu jsem se těšila. Vždyť představa světa vyhubeného superchřipkou podle samotného Kinga, to je přece záruka kvalitního zboží, ne? Ale možná to bylo pro mistra v té době ještě příliš velké sousto. Nevím. Ale knihám jako To, Pod kupolí, Nezbytné věci a Dallas 63 (snažím se vybrat ty nejdelší a pokud možno také ty s velkolepým námětem) nesahá Svědectví ani po kolena.
Dokud vybíjíme miliardy obyvatel planety Země, ujde to. Dokud se rozkoukáváme v postapokalyptickém světě, ujde to. Celé se to nějak začne zvrhávat s příchodem Matky Abagail na scénu. Já měla vždycky spíš pocit, že King náboženské fanatiky zrovna moc nemusí. Tady mu evidentně přišli vhod společně s "duchem Ameriky". Ou jé. Škoda jen, že nepřátelský tým se zničí vlastně sám stylem "Popeláč ex machina". A nějaký ten "Deus" v tom má asi taky prsty. Jenom chvilku předtím, než se Zápaďáci mohli rozhodnout, jestli se teda Randymu třeba vzepřou při pohledu na utrhané končetiny. Žádná složitá morální dilemata, jednou jste ve špatném týmu, tak vás smáznem - včetně čtyřletého Dinkyho. Asi problém predestinace nebo co. Žádná epická bitva Dobra a Zla se nekoná, smůla přátelé.
Zabíjení oblíbených hlavních postav mi přišlo samoúčelné (jo, Nickyho jsem měla fakt ráda, ale je fakt, že hluchoněmý v čele rozvráceného světa je fakt strašně velký idealismus... o Larrym, Ralphovi a Glenovi radši ani nemluvit.... prostě oběti Bohu, totálně zbytečné). Zabíjení nepříliš sympatických postav je totálně nesmyslné (chudák Nadine, která v zásadě ale za nic nemohla, poněvadž její muž jí byl "předurčen" a ona se většinu času jenom trápila... a co by tak asi mohl Harold dělat ve Vegas?). Naopak takový Stuart je pravděpodobně terminátor, protože v reálném světě by ho ani geniální pes a retardovaný Tom nespasili (spát pod širákem v mínus dvaceti jenom tak ve spacáku? Chvilku po zápalu plic? To jako fakt??). Párali jsme se s nima přes 800 stránek a nakonec nám ze všech zůstanou jen Shrek a Fiona... eee, teda Stu a Frannie. Ani krátký pohled na přešťastného Toma v jeho domku nám není dopřán (přičemž ten kluk odvedl sakra kus práce, ale holt je to retard, tak co se s ním otravovat, když už splnil svůj účel).
Zpočátku mi při čtení běhal mráz po zádech, ke konci sice slza ukápla, ale převládají rozpaky. Zvažovala jsem, že dám jenom 3 hvězdy, ale jsem holt moc měkká :-)
Na závěr ještě poznámka k českému překladu. Tady bych dala 3 hvězdy s klidným svědomím, protože je strašně fajn se obtěžovat s poznámkami pod čarou, kde českému čtenáři z roku 1995 musíme osvětlit např. význam svátku Halloween... ale občas se nám v textu plete Popeláč a Trash... občas se prostě překlepneme (nejčastěji mršky "i" a "o"), někdy věty prostě nedávají tak úplně smysl ani po třetím přečtení a když občas sedí mrtvoly v autě "za kolem" místo "za volantem" tak se přece nic neděje... Buď někoho Svědectví bavilo ještě míň než mě, nebo to byla prostě hooodně horká jehla, se kterou se šilo...

10 29.09.2013

Absolutní vtáhnutí do děje. A nejen do děje, přímo do myšlení postav, především Leonarda, ale i Marie. Skvěle vyjádřené prostředí, doba, atmosféra. Napětí. Ještě teď mi schází slova.... Leonard vstupuje na scénu jako nesmělý, nezkušený a upjatý Angličan a opouští ji dospělejší, bohatší o řadu zkušeností nejen příjemných, nejen milostných. Síla těch neuvěřitelných okamžiků (milostné scény, "porcování", Leonardova odyssea s kufry) je zachycena neuvěřitelným způsobem - s náročnou lehkostí ("Velká hrouda, která zůstala na stole k zabalení, úklid, mytí a vydrhnutí pokožky, jejich pokožky, likvidace věcí. Měli svůj systém, kdyby museli, klidně by to zvládli i podruhé.")
A pro autora snad tak trochu typická připomínka toho, že vše je relativní, vždycky tak trochu záleží na úhlu pohledu. A není od věci ten jiný úhel vyzkoušet, než vyřkneme svůj soud: "Všichni ti cestující mají jedno společné: jsou nevinní. I on je nevinný, jenže by to vyžadovalo trochu vysvětlování."

10 19.07.2013

Tý jo, to zas bylo.... Nemůžu si pomoct, ale buď autorům pomalu dochází dech, nebo už mě prostě jejich zavedené postupy tolik "neberou". Ač byli Svědkyně ohně i Písečný muž také postavení na hlavu a přitažení za vlasy, opravdu hezky se to četlo, svým způsobem to bylo napínavé a přece jenom byl čtenář zvědavý, jak to všechno dopadne. Stalker postrádá i tyhle kvality. Prostě nebylo komu fandit.... Neohrožený Joona Linna přichází na scénu jako prošedivělá, kolabující troska s odrovnanou kyčlí.... zdrhá z nemocnice, aby se raději nechal "ošetřovat" od pochybných cikánských individuií.... ovšem po několika dnech a pár injekcích od svého kámoše opět skáče jako kamzík. Erik mi byl od první chvíle nesympatický a těhotná Margotka mi k srdci taky nijak nepřirostla. Trochu mi v závěru chybělo alespoň přibližné vysvětlení, kde se vlastně pachatel naučil "nevystopovatelně" zveřejňovat videa...

7 18.10.2015

Jen zdánlivě "od ničeho k ničemu" jde svou životní pouť Turms, který hledá sám sebe. Avšak jeho osudy jsou sepsány tak výtečně, že čtenář se cítí být skoro očitým svědkem popisovaných událostí. Není to jenom bezvadně zachycená atmosféra doby, ale také promyšlené a uvěřitelné postavy - Dórieus, Dionýsios, Mikón, Arsinoé, Hanna, Mismé... Když se ke konci odhalí Turmsův původ a vlastně i důvod pro jeho nerozvážnost a nerozumnost (jak mu stále vyčítala krásná Arsinoé) a události dostanou smysl a řád, to je teprve radost ze čtení! A jsem moc ráda, že dokážu najít historický román, ze kterého můžu mít upřímnou radost.

7 11.04.2014

Asi bych měla chvilku počkat, všechno si srovnat - a až pak psát komentář. Jenže to bych zase polovinu dojmů a myšlenek zapomněla...
Zpočátku mi trochu vadilo, že King vykrádá sám sebe, když zapojil do příběhu Derry a především dva hlavní hrdiny z knihy "To". Ale to je prvních 200 stránek, pak už jsem měla úplně jiné myšlenky. Jakeův/Georgeův příběh mě prostě dostal. Kniha je úžasně napsaná (napadá mě srovnání právě s "To" - stejně jako Dallas 63 je to dechberoucí příběh, ke kterému musel mít autor speciální vztah.... ale na Dallasu je prostě cítit ten patnáctiletý rozdíl a pokud jde o autorův styl psaní, znamená ten rozdíl rozhodně posun k lepšímu. Asi nejlepší označení pro text Dallasu bych našla pod výrazem "uhlazenější" - bez jakýchkoliv negativních konotací), má velice silný příběh, úžasné postavy (i když trochu černobílé, ale vzhledem k žánru....) a nese spoustu zajímavých myšlenek. Taky je maličko klišoidní, ale s tím se taky počítá (i to je někdy důvod, proč sáhnout po knize). A se závěrem jsem hořkosladce spokojená (ale stoprocentně z něj mám lepší pocit než u "Pod kupolí").
Hodně mě bavilo, kterak mistr neukazuje minulost jenom jako dobrou/zlou, snaží se ke kladům najít vždycky nějaký ten zápor (i když určitá dávka nostalgie po starých dobrých časech tam je...) V poslední době velmi populární téma cestování v čase (aspoň já na tohle narážím, kam se podívám) rovněž nabízí spoustu úvah na téma "co by kdyby".
Mě aktuálně napadá čistě škodolibě jedna jediná - co by Sadie asi říkala, kdyby to s Jakem/Georgem všechno zvládli až ke "králičí noře"? :-)

7 01.08.2013

Knihy Umberta Eca jsou pro mě v dnešním literárním světě věcí nevídanou. Kvalitní, náročné, promyšlené, precizně zpracované a propracované, plné vtipných narážek, které pochopí jen zasvěcení, ale i prostých a nesmrtelných příběhů, kterým porozumí snad každý. Baudolino je kniha, kterou si budu muset přečíst ještě jednou. Třeba tak za dvacet, třicet let, až budu daleko moudřejší a sečtělejší. Protože za příběhem nenapravitelného lháře, díky jehož fantazii vznikla celá řada dodnes oblíbených legend.... tuším daleko hlubší stránku věci. Je to román, je to filozofické dílo, je to poezie - je to skvělá kniha.

6 12.11.2015

Jak snadno se podobný příběh mohl odehrát i v našem prostředí? Postava Partse je v zásadě univerzální, dá se najít nejspíš v historii každé (nejen) okupované země. Člověk, který dokáže přežít za každého režimu. Za jakoukoliv cenu.
Přestože se jedná o nelehké téma, Oksanen ho sepsala tak, že se dá číst jedním dechem. Ale po přečtení je potřeba se na chvíli zastavit. Domyslet si, co závěrečné stránky znamenají pro všechny postavy. Všechno do sebe zapadne jako skládačka. Jen obvyklé vítězství dobra nad zlem nepřichází, alespoň ne na stránkách knihy. Jenže tak už to v dějinách často bývá... Jak úlisný Parts nakonec skončil, si čtenář může domyslet sám. Já osobně bych se nedivila, kdyby mu osud dopřál podobný konec, jako jeho ženě (třeba ve chvíli, kdy se stane pro někoho nepohodlným a jeho paranoia dosáhne kritické hranice).

6 29.08.2014

Téma, kterému se Dušan Třeštík věnuje v této knize, je pro mě nesmírně zajímavé. Snaha rozkrýt minulost, ze které nám zůstalo jen minimum písemných zpráv, a zkusit lehce nahlédnout ještě dál. Poodhalit svět tehdejších lidí, jejich uvažování, které se v mýtech přeci jen odráželo.
Ačkoliv Dušan Třeštík nešetří výrazy "nepochybně" a "muselo" i na místech, kde pro to nemá zjevné argumenty, rozhodně můžu tuto knihu doporučit. Jedná se sice o vědecký rozbor starých pověstí a mýtů (a oddíl poznámek a použité literatury je málem delší než samotný text), přesto si myslím, že je to jeden z autorových textů, které by mohly být stravitelné i pro širší veřejnost, která se o danou tematiku zajímá. Už jen z toho důvodu, že zde skutečně lze najít celou řadu neznámých "příběhů" nejen z "temného dávnověku" Evropy, ale prakticky z celého světa. A Třeštíkův rozbor Kosmova textu o Libuši, Přemyslovi a založení Prahy je naprosto brilantní.

6 22.11.2013

Jakmile Kupole zaklapne, už nemáte šanci dostat se ven... prostě čtete, čtete, nedíváte se kolik je hodin a čtete... Pokud už máte od Kinga něco za sebou, asi vám budou jisté postavy a náměty povědomé.... Od prvního představení je jasné, kdo bude kladný hrdina a kdo záporný. Ale to zas tak nevadí, prostě se vracíte do starého dobrého Kingova maloměsta v Maine. Stephen o svých spoluobčanech pravděpodobně nemá zrovna vysoké mínění (když uvážím, kolik postav v jeho knihách a v téhle zvláště "příliš rozumu nepobralo"....) a asi mu hodně leží v žaludku ti zatr-pacení pokrytečtí pánbíčkáři.
Je to promyšlené, skvěle napsané (jasně, žádná "vysoká literatura", ale všichni víme, co King píše), postav je tak akorát.... ale nakonec mi po tom všem zůstala taková podivná pachuť. Původ Kupole, pointa, závěr... obvykle mě King dovede na konci knihy rozsekat na kousíčky, ale tady jsem si zklamaně říkala "Do háje, co to má znamenat?!" Neubránila jsem se pocitu, že to mohlo být lepší, tajemnější.... že Junior a Velký Jim vyvázli až moc snadno... zatímco všichni ostatní... Zdálo se mi to nedotažené, nedomyšlené... jakoby to Stephen potřeboval nějak, ale hlavně rychle skončit.
Pro televizní seriál je to i tak skvělý materiál a já se na něj těším. Ale od románu jsem čekala něco víc.

6 23.05.2013

Jsem naprosto okouzlená uvěřitelností. Je Bertie naprosto typickým "postmoderním" výmyslem (všichni si snad při čtení úvodu vzpomenou na Jméno růže...), nebo skutečně žil a zanechal po sobě materiál, podle kterého vznikla tato kniha? Čistě na základě přečtení knihy jsem ochotná tvrdit: samozřejmě! Protože jsem si prostě připadala unesená a přenesená do období končící monarchie a rodící se republiky. Kouzlo mizejících světů (a městských částí, případně samostatných budov) umí Urban zachytit nesmírně citlivě. A sám Bertie není žádný přemrštěný hrdina, naopak je to člověk z masa a kostí, nejistý a mnohdy také zbabělý - ale o to víc skutečnější. Asi jedna z nejlepších knih, co jsem zatím od Urbana četla. Taková nejvyspělejší.

5 16.03.2015

Asi trošičku i z nostalgie, ale nakonec jsem se rozhodla pro nejvyšší hodnocení. Šachové figurky možná nejsou lepší než ostatní díly trilogie, ale určitě nejsou horší. A pro mě měly prostě nějaké speciální kouzlo. Naprosto bez potíží jsem opět takřka po roce vklouzla do příběhu i do prostředí a s napětím netrpělivě otáčela každou stranu.
O dokonalém popisu ostrovních krás a skvělém líčení už tolik krásných osudů místních obyvatel, je skoro zbytečné se zmiňovat. Přesto (a asi za to může zase hlavně ta nostalgie z posledního dílu) jsem měla pocit, že i to bylo v Šachových figurkách tak nějak poetičtější.
Ke konci mě napadla malá úvaha o Finovi jakožto hlavním hrdinovi. Ten chlap je dokonale ztracený, neví kudy kam (samozřejmě až do chvíle, kdy si uvědomí něco, co měl vidět už dávno :-)) A možná i díky tomu všechny ty ostatní výrazné charaktery (Piskoř, Donald, Mairad a třeba i malá Anna) tak skvěle vyniknou.
Sečteno, podtrženo: dobře vymyšleno, skvěle napsáno.

5 09.01.2015

Na adekvátní komentář mi prostě chybí slova. Už nějakou dobu jsem nečetla něco, co by bylo napsáno takhle mistrovsky. Jedinečný příběh zachycující pouhé tři dny, ve kterých hlavní hrdinové prožijí celý život. A skutečností je, že po dočtení jsem měla pocit, jako bych je znala celý jejich život. Dechberoucí příběh. Vytříbený styl.

5 29.10.2013

Mistrovsky napsaná kniha, která vyniká nejen vytříbeným stylem, ale také nesmírnou bohatostí myšlenek a příběhů - v dokonalém souznění. Začátek byl sice trošku náročnější a konec maličko slabší (takový... useknutý), ale stejně mám chuť si knihu přečíst ještě jednou. Minimálně.

5 03.09.2013

Neskutečné. Nechutné. Pekelně skvělé! Háj amputovaných končetin, Velké střepové pláně, Lupové pouště, Oceán promarněného spermatu, Hmyzí moře, Bažina potratů částečným porodem.... tohle je zeměpis pekla. Pekla, ve kterém se ocitne třináctiletá Madison Spencerová, ne tak úplně jenom kvůli kouření marihuany. A jelikož je Madison pekelně chytrá, velice rychle se v novém prostředí zorientuje a dotáhne to hodně vysoko. A taky během svého kariérního růstu odhaluje svoji neveselou minulost.
Ano, musela jsem si dávat zhruba každé dvě tři kapitoly přestávku, abych všechno vstřebala.... ale rozhodně mě to bavilo a stálo to za to. Místy jsem se smála svým temným smíchem, místy jsem obdivovala, jak tohle může někdo vymyslet, napsat, zveřejnit... Ano, není to tak úplně klasický příběh, spíš spousta myšlenek, komentářů, nápadů - všechno spojené postavou Madison, která sice možná je tlustá a mrtvá... ale rozhodně není hloupá. A už vůbec není nudná!

5 28.07.2013

Přestože je námět knihy velmi zajímavý, vyprávěný s lehce magickým nádechem, nedokázala mě tato útlá knížečka vtáhnout do svého světa.

5 06.11.2012

To zas jednou bylo sáhnutí vedle. Jako pocta H. G. Wellsovi pěkné. Jako "strhující příběh o cestování časem" totálně mimo. A to prostředí viktoriánské Anglie taky nic moc (po přečtení Kvítku karmínového a bílého mě prostě Palma neměl asi čím zaujmout). Jako celek mi to moc nedávalo smysl, příběhy nemají hlubší pointu a ještě ke všemu je vyprávění tak neuvěřitelně zdlouhavé, až to hraničí s těžkou nudou. Třešničkou na dortu je otravný "vševědoucí vypravěč". Nejsem si jistá ani cílovou skupinou, pro dospělého čtenáře s trochou rozumu se to nehodí, dětem a mládeži bych to nedala - asi jsem puritán, ale v jistých okamžicích jsem měla dojem zbytečné prvoplánové vulgarity...

Koneckonců Wellsův popis Murrayho románu mi přišel až nadpozemsky výstižný pro samotnou Mapu času: ".... jeho styl byl dětinský a nabubřelý, postavy chudě načrtnuté a dialogy postrádaly nápaditost.... Ne že by slova za sebou řadil bez jakékoliv estetické ctižádosti, román by pak byl nudný, avšak nakonec stravitelný.... výsledkem byl text plný legračních kýčovitých obrazů a směšných slovních obratů, které se zasekávaly v hrdle."

4 14.12.2015

Vondruška na mě čekal dlouho. Všichni ho chválili. Dostat se k němu v knihovně byl takřka nadlidský výkon. Historické romány jsou ale mým nejoblíbenějším čtivem, takže jsem trpělivě čekala... až jsem se dočkala. No, zpočátku lehce chaotické, jakmile se člověk zorientoval ve jménech a přiřadil jim nějaké obličeje, už to celkem odsýpalo. Nicméně po přečtení zůstává lehká pachuť a zklamání. Autor se sice snaží tvářit, že jako věrně popisuje středověké prostředí, ale z tohohle prostě středověk nedýchá. Dialogy postav jsou někdy hodně na pováženou (nejhorší jsou ty ve stylu červené knihovny), postavy jsou ploché (včetně samotného "nevyzpytatelného" Přemysla Otakara) a děj je prostě předem daný. A to je asi dost velký kámen úrazu.... Přemysl se jednoho krásného dne musel stát králem, silným králem, kterého všichni potřebovali. Ale jak se mu to vlastně podařilo dokázat, mi po přečtení románu není úplně jasné. Pořád ho vyháněli, zrazovali, až jednou přitáhl s vojskem do Čech, brácha mu přenechal vládu a prásk, chvilku po tom pevně vládne v Čechách a zasahuje do říšské politiky (a bezhlavě se zamiluje do uherské princezny...really?) Nejspíš proto, že už žádný jiný umanutější Přemyslovec nežil...

Tož tak. Číst budu asi i další díly, protože na léto je to správné lehké čtení a aspoň si člověk zopakuje a připomene jména a události. Ale ten správný zážitek z kvalitního historického románu se nejspíš nedostaví...

4 05.08.2015