Edana komentáře u knih

Ne že bych z knihy byla nadšená. Ne že by kniha byla nějak extra úžasná (ať už po stránce faktografické, literární či jakékoliv jiné). Naopak se obávám, že osobnost Eleonory je zde hodně zjednodušená. Ale když chcete 80 let života výjimečné ženy vtěsnat na nějakých 300 stránek, asi to ani jinak než se zjednodušením nejde. S klidným svědomím knihu doporučuji čtenářům, kteří si nepotrpí na historickou přesnost, protože Eleonora vás jednoduše okouzlí a stojí za to aspoň trochu poznat tuto francouzskou i anglickou královnu (ale především vévodkyni akvitánskou). Těm, kdo chtějí kvalitní historický román a Eleonoru už trochu znají, radím pátrat dál... Čtyři hvězdičky dávám za čtivost (stačily dva dny) a za volbu "tématu" - Eleonora Akvitánská si to zaslouží.

3 03.02.2016

Florencie v době "vlády" rodu Medici je nevyčerpatelným tématem. Zasadit do tohoto prostředí zamotaný detektivní příběh se přímo nabízí. Historická přesnost stranou, kniha se mi líbila. Má spád, viníka člověk trošku podezírá, ale není to úplně do očí bijící. Petr Bernward umí být zábavný, příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé. Kniha by si sice zasloužila trochu více péče při členění textu (některé přímé řeči jsou velmi nepřehledné a čtenář si musí domýšlet, která z postav vlastně slova pronáší), přesto jsem ráda, že jsem na ni v knihovně narazila.

3 09.01.2016

To zas jednou bylo sáhnutí vedle. Jako pocta H. G. Wellsovi pěkné. Jako "strhující příběh o cestování časem" totálně mimo. A to prostředí viktoriánské Anglie taky nic moc (po přečtení Kvítku karmínového a bílého mě prostě Palma neměl asi čím zaujmout). Jako celek mi to moc nedávalo smysl, příběhy nemají hlubší pointu a ještě ke všemu je vyprávění tak neuvěřitelně zdlouhavé, až to hraničí s těžkou nudou. Třešničkou na dortu je otravný "vševědoucí vypravěč". Nejsem si jistá ani cílovou skupinou, pro dospělého čtenáře s trochou rozumu se to nehodí, dětem a mládeži bych to nedala - asi jsem puritán, ale v jistých okamžicích jsem měla dojem zbytečné prvoplánové vulgarity...

Koneckonců Wellsův popis Murrayho románu mi přišel až nadpozemsky výstižný pro samotnou Mapu času: ".... jeho styl byl dětinský a nabubřelý, postavy chudě načrtnuté a dialogy postrádaly nápaditost.... Ne že by slova za sebou řadil bez jakékoliv estetické ctižádosti, román by pak byl nudný, avšak nakonec stravitelný.... výsledkem byl text plný legračních kýčovitých obrazů a směšných slovních obratů, které se zasekávaly v hrdle."

4 14.12.2015

Další z nekonečných dobrodružství Macrona a Catona, které ničím výrazněji nevybočuje z nastavených linií. Ale aspoň je to slušně napsané a čtivé. A Cato si konečně našel holku.

23.11.2015

Těžko pro hodnocení této sbírky hledám nějaká jiná slova než "vynikající", "skvělé" a "fakt povedené". Každá povídka má jedinečnou atmosféru, jiné "poselství". Některé mě bavily (Vykoupení a Dýchací metoda) o malinko víc než jiné (Nadaný žák a Tělo mi přišly lehce....únavné). Všechny bych si ale s chutí přečetla ještě jednou.

3 23.11.2015

Knihy Umberta Eca jsou pro mě v dnešním literárním světě věcí nevídanou. Kvalitní, náročné, promyšlené, precizně zpracované a propracované, plné vtipných narážek, které pochopí jen zasvěcení, ale i prostých a nesmrtelných příběhů, kterým porozumí snad každý. Baudolino je kniha, kterou si budu muset přečíst ještě jednou. Třeba tak za dvacet, třicet let, až budu daleko moudřejší a sečtělejší. Protože za příběhem nenapravitelného lháře, díky jehož fantazii vznikla celá řada dodnes oblíbených legend.... tuším daleko hlubší stránku věci. Je to román, je to filozofické dílo, je to poezie - je to skvělá kniha.

6 12.11.2015

Tý jo, to zas bylo.... Nemůžu si pomoct, ale buď autorům pomalu dochází dech, nebo už mě prostě jejich zavedené postupy tolik "neberou". Ač byli Svědkyně ohně i Písečný muž také postavení na hlavu a přitažení za vlasy, opravdu hezky se to četlo, svým způsobem to bylo napínavé a přece jenom byl čtenář zvědavý, jak to všechno dopadne. Stalker postrádá i tyhle kvality. Prostě nebylo komu fandit.... Neohrožený Joona Linna přichází na scénu jako prošedivělá, kolabující troska s odrovnanou kyčlí.... zdrhá z nemocnice, aby se raději nechal "ošetřovat" od pochybných cikánských individuií.... ovšem po několika dnech a pár injekcích od svého kámoše opět skáče jako kamzík. Erik mi byl od první chvíle nesympatický a těhotná Margotka mi k srdci taky nijak nepřirostla. Trochu mi v závěru chybělo alespoň přibližné vysvětlení, kde se vlastně pachatel naučil "nevystopovatelně" zveřejňovat videa...

7 18.10.2015

Jízda na horské dráze. Na té nejlepší, jakou si vůbec dovedete představit. Postupně se rozjíždíte, nabíráte rychlost, sotva popadáte dech - a pak se zase na chviličku zpomalí před neuvěřitelným sešupem, který vám ten dech opravdu sebere. Jasně, vy víte, že takhle jsou postavené skoro všechny horské dráhy. Ale tahle je prostě jiná...Tušíte (někdy je vám to naprosto jasné!), co přijde za další zatáčkou... ale stejně si to nakonec vychutnáte jako něco originálního a neotřelého (a v případě Henryho jsem teda byla docela překvapená i já, to se přiznávám). A jakmile jízda skončí (skoro přesně tam, kde začala), chvilku si nejste ani úplně jistí, jestli chcete něco podobného vůbec zažít znovu. Nebo si hned koupíte lístek na další adrenalinový zážitek??
Sugar, Sofie.... budete mi chybět! Emmelíno, Agnes, Williame... vy už zas tak moc ne (pořád mi přijde trochu moc neuvěřitelné, že děvče projde internátem a nemá představu o základních věcech). A nečekaný, otevřený konec? Díky za něj!

10 02.09.2015

Tak jo. Tak já toho Simmonse ještě asi vezmu na milost :-) Skóre bylo zatím 2:2 (vynikající Terror a Black Hills proti zoufalostem Děti noci a Ohně z ráje). Temné léto bych sice jako vynikající úplně neoznačovala... přesto mě to bavilo. Nostalgická atmosféra letních dětských prázdnin z dob, kdy byl svět ještě mladý a děti svobodně mohly chodit stanovat do lesa. V jedenácti letech. Bez dozoru. A taky nebyl problém ukrást tátovi bouchačku, řídit auto.... Kluci jsou super a přirostou vám k srdci, obzvlášť Duane. Místy na mě až dýchla ozvěna hrdinů z Terroru :-) Škoda jen, že v úvodu sám autor jen tak mezi řečí prozradí, který z chlapců zemře. Resp. průměrně inteligentní opice si to domyslí. Trochu to celé připomíná Kingovo "To", ale jenom maličko.... Temné léto je úplně jiné. Také je daleko méně děsivé (zvon Borgiů, Osiris ani zombíci na mě prostě nezabrali....). Ale na horké letní dny je to super čtení, po kterém zůstane příjemná vzpomínka (což pravda u hororu asi není úplně optimální :-)

2 14.08.2015

Vondruška na mě čekal dlouho. Všichni ho chválili. Dostat se k němu v knihovně byl takřka nadlidský výkon. Historické romány jsou ale mým nejoblíbenějším čtivem, takže jsem trpělivě čekala... až jsem se dočkala. No, zpočátku lehce chaotické, jakmile se člověk zorientoval ve jménech a přiřadil jim nějaké obličeje, už to celkem odsýpalo. Nicméně po přečtení zůstává lehká pachuť a zklamání. Autor se sice snaží tvářit, že jako věrně popisuje středověké prostředí, ale z tohohle prostě středověk nedýchá. Dialogy postav jsou někdy hodně na pováženou (nejhorší jsou ty ve stylu červené knihovny), postavy jsou ploché (včetně samotného "nevyzpytatelného" Přemysla Otakara) a děj je prostě předem daný. A to je asi dost velký kámen úrazu.... Přemysl se jednoho krásného dne musel stát králem, silným králem, kterého všichni potřebovali. Ale jak se mu to vlastně podařilo dokázat, mi po přečtení románu není úplně jasné. Pořád ho vyháněli, zrazovali, až jednou přitáhl s vojskem do Čech, brácha mu přenechal vládu a prásk, chvilku po tom pevně vládne v Čechách a zasahuje do říšské politiky (a bezhlavě se zamiluje do uherské princezny...really?) Nejspíš proto, že už žádný jiný umanutější Přemyslovec nežil...

Tož tak. Číst budu asi i další díly, protože na léto je to správné lehké čtení a aspoň si člověk zopakuje a připomene jména a události. Ale ten správný zážitek z kvalitního historického románu se nejspíš nedostaví...

4 05.08.2015

Taková jednohubka na jedno deštivé odpoledne. Jenom se netráví tak úplně snadno... Chce to trochu času vstřebat tyhle ve stručnosti, v náznacích, pragmaticky a bez zbytečných omáček odvyprávěné lidské osudy.

2 08.07.2015

Asi bych kecala, kdybych řekla, že mě to nebavilo. Spíš tomu bylo naopak. Potřebovala jsem něco na odreagování a Svědkyně ohně mi naprosto přesně sedla - četla jsem a četla. Kdo je vrahem jsem se neodvažovala tipnout, bylo to pro mě docela překvapení. I tak ale občas zavrtal červíček pochybností... Joona Linna jako neohrožený superman, který všechno zařídí a spasí, přestože se do ničeho nemá míchat. Ledově krásná a nesmírně bohatá (a citově silně labilní) Elin, která netouží po ničem jiném, než po obnovení vztahu matka-dcera s nevyrovnanou puberťačkou, která je podezřelá z dvojnásobné vraždy. Jo, a taky ještě touží prakticky po jakémkoliv hezkém chlapovi, na kterého narazí... když náhodou žádného neuloví, pomůže si sama. V autě. U lesa. Tuhle scénu měl fakt někdo soudný radši vyškrtnout. A bylo by toho možná i víc... Sečteno a podtrženo: srovnání se Stiegem Larssonem tahle "literatura" asi určitě neustojí, nicméně je to příjemně odpočinkové a čtivé.

2 17.06.2015

Uf. Tak je to konečně za mnou. Druhý díl byl podle mého daleko slabší než první. Ten měl taky drobné nedostatky a trochu slabší závěr (skvělý Pekkala si nevšiml zcela zjevných... věcí), ale působil kompaktněji a rozhodně měl atraktivnější zápletku. Tohle byla nuda k zbláznění, jenom hromada flashbacků, které moc nedávaly smysl, nějaké to vyšetřování začalo tak v půlce knihy. Stalin působí jako milý strýček a Pekkala jako staromódní trouba. Historickou věrohodnost bych nejradši neřešila vůbec, ale nedá mi to. Nevím, jak jinde, ale tady u nás se učí, že ještě na začátku války byl Hitler se Stalinem celkem kámoš. Rozhodně spolupracovali (pakty Molotov-Ribbentrop) a přijde mi dost nepravděpodobné, že by Hitler kvůli "útoku" na Polsko následně hned útočil na Sovětský svaz. Ostatně, Polsko napadli v září prakticky současně. Takové drobnosti, jako že třeba chlapci najedou autem v březnu do slunečnicového pole, radši už fakt ani neřeším...

1 11.06.2015

Asi nejzajímavější částí knihy jsou fotografie (kterých oproti prvnímu dílu výrazně přibylo). Chvílemi jsem až měla pocit, že autor pouze psal příběhy k fotografiím a pak to dohromady nějak slepil. Jenže to lepidlo podle mě ne vždy úplně funguje. Celé to nějak moc nedrží při sobě. Krom faktu, že Riggs vykrádá slavnější příběhy (Harry Potter vedle Sirotčince vypadá jako literární skvost), bylo čtení většinu času... nuda. Ani jedno z přestárlých dětí mi zrovna nepřirostlo k srdci, spíš se mi zdá, že by potřebovali řádně proplesknout (a Jacob ještě dvakrát tolik). Ovšem závěr to aspoň trošičku vylepšil, to bylo celkem překvápko. Všeho všudy tak 2,5 hvězdy.

1 22.05.2015

Tož, vezmu to tak nějak odlehčeněji. Protože stejně tak beru i knihy z této série. Jako oddech. Začíná to být sice všechno tak trochu na "jedno brdo" (klucí dostanou úkol/misi, přijde průšvih, pak nějaká pořádná bitva v závěru a nakonec stejně skoro všecko dobře dopadne), ale zatím mi to asi nevadí. Macro je pořád sympaťák a Cato pořád ještě ne a ne úplně dospět (i když nápady má lepší a lepší). Trochu mně lezlo na nervy zapojení "raného křesťanství" (Miriam s malým Josefem byli pro mě trošku jak pěst na oko), ale neva. Zas nový pohled na věc taky neuškodí.

1 24.04.2015

Kolik životních dramat, zvratů a neštěstí se může vejít do takové tenké knížky? Zdá se, že opravdu hodně. Leroyův pohled na Zeldin život je tak... uvěřitelný a strhující. Na malém prostoru vykresluje prakticky celý životní příběh, se všemi vzestupy i pády. Co na tom, že je to nejspíš jen bohapustá fikce, když je to skvěle napsaná fikce? A třeba je na tom i něco skutečného, kdo ví...

2 25.03.2015

Je to poetické (taky je to trochu o básnících...). Přestože je příběh malinko souhrnem klišé, má jakousi zvláštní přidanou hodnotu. Zcela typicky jsou všichni dospělí v příběhu ztracení ve svých vlastních světech, plánech a představách a jediný, kdo vidí věci trochu střízlivě, je dospívající dívka (alespoň já jsem měla ten dojem). Závěr byl tak nějak nějak očekávatelný, alespoň částečně.

2 24.03.2015

Jsem naprosto okouzlená uvěřitelností. Je Bertie naprosto typickým "postmoderním" výmyslem (všichni si snad při čtení úvodu vzpomenou na Jméno růže...), nebo skutečně žil a zanechal po sobě materiál, podle kterého vznikla tato kniha? Čistě na základě přečtení knihy jsem ochotná tvrdit: samozřejmě! Protože jsem si prostě připadala unesená a přenesená do období končící monarchie a rodící se republiky. Kouzlo mizejících světů (a městských částí, případně samostatných budov) umí Urban zachytit nesmírně citlivě. A sám Bertie není žádný přemrštěný hrdina, naopak je to člověk z masa a kostí, nejistý a mnohdy také zbabělý - ale o to víc skutečnější. Asi jedna z nejlepších knih, co jsem zatím od Urbana četla. Taková nejvyspělejší.

5 16.03.2015

Příjemné čtení. Teda, někdy trošičku mrazivé (Ryby, Červená míchačka s betonem, Někam do tepla a pohodlí, Skládání účtů), ale stejně se to čte dobře, svižně - a i tak se u toho člověk musí zamyslet. Jenom mi povídky připadají značně kvalitativně nevyrovnané, od těch velmi originálních, plných emocí a napětí (viz výše) až po naprosto plytké, klišoidní a s naprosto hloupým koncem (v tomhle ohledu mě nejvíce zklamala Ukecaná buňka a Krusta pekla taky nebyla zrovna nejlepší). Ale i tak jsem si příběhy užívala, bavily mě a řekla bych, že ty lepší povídky určitě převažují nad těmi slabšími.

12.03.2015

Jednoznačně kniha, kterou stojí za to číst! A v tomto případě jde to čtení prakticky samo, stránky se otáčejí jedna za druhou, tajemství vyplouvají postupně na povrch, všechno směřuje k dramatickému vyústění. A tady mám trošičku problém, protože v závěru se uzavře pouze příběh Aliide, kdežto ten Zařin (a vpodstatě i ten Ingelin) zůstává otevřený, navíc v něm zůstává spousta bílých míst (ovšem ani Aliide o sobě neprozrazuje všechno...). Dá se to překousnout s tím, že kniha se vlastně měla týkat především Aliide. Zara byla jen takový katalyzátor vzpomínek a šokující "zpestření" (zatímco "výslechy" v obecním domě se skrývají pod mnoha neurčitými slovy, Zařiny zážitky jsou popisovány naprosto konkrétně a bez ostychu - což vnímám jako spisovatelský záměr s hlubší pointou). Stejně by mě zajímalo, jak všechno viděla a prožívala Ingel...

2 04.03.2015