Ďobi-1968
komentáře u knih
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Moc dobře se kniha četla. Poslední roky čtu příběhy Němců i Čechoslovaku z okoli Jesenícka : Zlaté Hory atd.
Jeseníky: Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti
Ivan Fíla
Milujeme tento kraj.Naše děti jezdili na prázdniny do Zlatých Hor.Pro ně je to srdcovka.Já tu přijel poprvé v srpnu 1989,je tu stále spousta krásných míst k objevování a ta příroda no nádhera. Konečně se začali vydávat knihy o Jesenicku a o osudech obyvatel : Němců,Čechů,Slováků,Rusínu a Řeků.
Zmizelé Jesenicko 3. díl: Poutní místa
Michaela Neubauerová
Knihy,které se měli vydat už po revoluci.Všechno má svůj čas.
Rádi tam jezdíme,Jeseníky
Vzpomínky zůstaly
Vít Lucuk
Děkuji že někdo konečně píše o osudech lidí i z pohraničí.Babička manželky zažila podobný osud jako Gerta Schnirch od Tučkove. Od roku1989 srpna jsem začal jezdit do Zlatých Hor - Cukmantlu. Žila tu moje budoucí žena .Nádherný kraj který si oblíbili i naše děti,často tam jezdíme. Hodně starých Němců tam bylo v domově důchodců v roce 1999.Škoda že nikdo nesepsal jejich osudy. Na hřbitovech Jesenicka jsou od Němců,Čechoslováku,Řeku a Rusínu,pochovánini i Sovětský zajatci.
Ještě dlouho po sametu nebyli žádné publikace o Jesenicku a tomto nádherným kraji.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Zpočátku jsem chtěl knihu odložit protože autorka přestěhovala Maria Hilfe ze Zlatých Hor do Bílé Vody.Teprve na konci se omlouvá za tento hřích.
Jinak pěkná kniha už se hodně zapomelo na akce K a Ř. Málo kdo ví jak kolaborovala církev za socialismu,jak byly utlačováni věřící lidé ve škole i na vojně. Možná se dozvíme příběhy o tom jak církev pomáhala esesákum s útěkem do jižní ameriky,pokud to je pravda.
Každý totalitní režim likviduje svoje odpůrce. Za sociku kdo makal a nevystrkoval růžky tak žil v klidu.
Dnes máme demokracii na kterou jsme se těšili,hlavně na západní platy a východní ceny,pardon dnes je to opačně.Za bolševika
© jsme poslouchali befel z Moskvy,tak dnes posloucháme kde jakou prkotinu z Bruselu. Více se raději nebudu vyjadřovat,dnes už končí svoboda slova. Mažou se nazori a příspěvky lidí na sociálních sítích.Politika je hnus.
Nejlepší kniha byla Vyhnáni Gerty Schnirch.Podobný příběh jak od babičky moji manželky Gerty,taky byla Němka.Žila ve Fulneku a Brně. Její bratr se nevrátil z východní fronty. Žitkovské Bohyně určitě
moc pěkná kniha.
Ruce houslisty
Alena Ježková
Zajímavý a hlavně smutný příběh židovské rodiny od první republiky,Německého fašismu,komunistického poválečného režimu až po okupaci vojsky Varšavské Smlouvy.Holokaust je hodně rozepsán i v jiných knihách. Rusové tu jsou snad největší zlo.Museli udržet všechny státy pohromadě,jinak by se východní blok rozpadl.
To samé provedli Američané CIA v Chile. Rozdíl byl v tom že narozdíl od Sovětů v Chyle bylo zavražděno tisíce lidí včetně demokraticky zvoleného prezidenta Aliendeho a mučení civilistů bylo snad horší jak za ss.
Jizva
Danuta Chlupová
Jako učni jsme jezdili k Životickému památníku.Pamatuji na železnou upoutávku ŽIVITICKÉHO PAMÁTNÍKU u křižovatky pod hotelem Impuls v Suché.
Dnes je tam rondl a poutač památníku nejspíš zhňil. Dnešní doba nepřeje starým památníků. Naši osvoboditelé se stali našimi nepřáteli a naši okupanti se stali našimi spojenci.
Dnes už mladí nevědí nic o Německým bestiálním vyvraždování slovanských národů.
Čti Jeseníky (obrazová publikace)
kolektiv autorů
Žijeme v blízkosti beskyd, ale Jeseníky to je naše srdeční záležitost. V roce 1989 jsem je poprvé navštívil díky tomu že tam žila moje budoucí manželka.Jako pětiletý jsem se naučil zabírat houby ve Slovenských beskydech a karpatech. V devíti letech jsem vstoupil do turistického oddílu mládeže,skautského typů.Takže přírodu a hory jsem miloval už od malička.Škoda že v 89 roce nebyli informace ,internet a průvodce o jeseníkách. Díky tomu že tchýně pracovala v dětské ozdravovně jsem se dozvěděl o ruzných zajímavostech o tomto kraji. Rejvíz jsme znali pouze jako mechové jezírko kde chodí procesí lidí,ale už se asi neví že je tam spousta jiných zajímavostí. Zkrátka je stále co oběvovat v těchto nádherných a hlavně nepřelidněných horách.
Jediné co mě štve je to že kvůli kovidu jsme museli zrušit už několik krát ubytování.
Naposledy ve Velkých Losinach.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) Skvělá kniha,přečtena za tři dny. Skvělá také byla NĚMKA - babička mojí ženy. Také si toho hodně zažila. Němci ji vyhostili ze Sudet,měla totiž manžela Čecha - četníka.Měli rodinu v NSR,která jezdila na dušičky do čr. Diky telefonnímu číslů které švagrová na můj popud napsala na květiny u hrobu, se ozvali.
Letos v létě můj strýc oběvil v Kalinove sk
rodný list syna mého prapraděda , byl Bělorus. Takže asi nejsme úplně češi Takaja žizň.
Černé ptáče: Pravdivý příběh Nabarveného ptáčete
Joanna Siedlecka
Pravda o tom že Nabarvené Ptáče je FAKE.
Tak proto film Nabarvené Ptáče nemá hlavu ani patu. Ihned po podivání jsem tento film zařadil do složky ' jednou a dost '
Přitom česká televize v reklamách jela jak hlásná trouba že to bude trhák
Přátelé nezapomeňte že to není román,ale dokument
Na Věrnosti
Tana French
Moc pěkné a hlavně zavislácké čtení.Kniha mě pohltila i když jsem vraha vycítil na čtyricáte straně. Žil jsem v hornické rodině,takže jsem zažil spoustu veselých,smutných a hlavně divokých zážitků v rodině i okolí Za socialismu jsme v osumdesátkách měli barevné televize z CCCP. Západ - Irsko mě překvapil,některé rodiny neměli tv.
Bohové starých Slovanů
Peter Weleslaw Kuzmišín
Některé pověsti jsem znal od prarodičů a knih Boženy Němcové atd. Začátek těžký,ale rychlá četba.
Čarodějnice
Camilla Läckberg
Dobrá krimoška až na tu propagaci uprchlíků a LGBTQ+
Evropa je maličká a neni v našich silách zachránit a uživit miliardy uprchlíků z celého světa. Z rodného listu zmizelo jméno otce a matky.To jsou jen začátky konce naší civilizace kterou stovky let budovali naší dědové.
Konec hry
Daniel Cole
Dobrý příběh od mladého spisovatele.
Hlavně dobrý konec policejní dvojice.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Tento příběh mě dojal skoro až k slzám. V osmnácti létech jsem narukoval k ženijnímu praporu do Týna nad Vltavou 1987-1989.Jezdili jsme do stráže na Podháji vylidněnou obcí Březi.V některých domech sidlili firmu z JETE,cesta panelová a pod kopcem u silnice Týn - Budějice nový kulturák. V roce 1988 tam plápolal transparent od čezu o zábavě na rozloučenou.Z knihy jsem se dozvěděl že zlikvidovali i Podháji ,bylo to zbytečné. Tak nádherný kraj nezachránil ani nový režim.Jezdili jsme každou středu do čistírny ve Vodňanech.Dva krát jsme šli do Litoradlic s batohy pro pivo,šli jsme podél Vltavy.Hněvkovická hraz s komorou byla teprve betonové monstrum,šel z toho strach a také adrenalin z vycházky na černo.Jednou jsem vezl lampasáka na kontrolu přijímače poblíž Podháji a Litoradlic, chtěl abych mu nasbíral hřiby ,panečku tam jich bylo,přiroda nádherná jak z Troškových filmu a pohádek. Běželi štafetový běh z Týna do Budějovic a na dokončené chladící věži vysel transparent ARMABETON PRAHA.Nové sídliště v Týňě dostali jako první vojáci PTP kteří makali na stavbě Dukovan a JETE. Měl jsem tam kamaráda z Karviné,tak jsem ho dva krát navštívil.Mám rád tento kraj , po vojně jsem ho dva krát navštívil. Jednou s rodinou a jednou služebně v roce 2014 , to jsem potkal dědka který jel na kole na náměstí v Tỷňe,byl to osmdesátijedna letý velitel nadpr. Papoušek.Když jsme se vrátili do Karviné,tak zmizela obec Louky která byly celá lemována trešňovou aleji.Některé budovy Karviné - Darkov,Karviná Lipiny celé. Tři hospody,kino,obchody atd.Tak mizeli vesnice mého mládí.
Listopád
Alena Mornštajnová
Začátek dobrý jako každá kniha pani Mornštajnové.Jsem na straně 41 začíná dilema v pokračování čtení. V roce 1988 jsem byl na vojně a v jedné hospodě v Týňe nad Vltavou jsme si pustili s kamarádem pusu na špacír s hostinským o tom že jsme čekali převrat který se v ČSSR konal snad každých dvacet let. Druhý den jsme se báli zda nás hostinský nebo někdo jiný nenabonzoval a zda nepřijdou kontraši nebo VB. Taková byla doba. Když přijel do Prahy Gorby, tak jme zrovna byly v útvarovém kině na Postřižiny a náš politruk nám přerušil promítání a vyhlásil nástup na buzeráku. Rozpočitával každého druhého a ten si měl připravit jen samopal a spacák pokud bude vyhlášen poplach, mělo se jet do Prahy. Nálada mezi náma byla taková,ze by jsme proti Pražákum nezakročili,ale určitě se přidali na stranu našich rodin,známich atd. i za cenu vezeni.
Náš ročník 1968 byl hodně odhodlán.
Dnes když vidím jaký eurosvázaci a politruci v Praze vyrostli a pokud se najde někdo s jiným nazorem , tak ho okamžitě označí za rasistu,nebo Ruského špióna.
Začínáme opět poslouchat jednu velmoc a vlastenecký názor není vhodný.
Historička
Elizabeth Kostova
Je to kniha docela dobrá.Trochu cestování a hlavně věčná připomínka ztráty křesťanského Carihradu a okupace Balkánu Osmanskou - Tureckou hordou.
Naštěstí u Widně prohráli a evropu nečekal turban. Zato dnes západní evropu dobili a islamizuji beze zbrani.Drakula sadista, postrach Turků.