Delicius komentáře u knih

Po Hroznech hněvu jsem měl chuť popadnout brokovnici a vstoupit do strany. Po bitvě s rozvahou přemýšlím, jak to bylo strašné.
Hrozny hněvu jsou pro mě plné emocí, boje proti nespravedlnosti, a nádherného poetického jazyka a silných obrazů.
Bitva je pro mě racionálně reportážně podaný popis jedné stávky. Steinbeck se nám zde nesnaží předat co si máme myslet, dává nám prostor pro vlastní uvažování, a možnost říct si, zda účel světí prostředky, nebo ne.
Není to tak dobře čtivá kniha, ale je to fascinující reportáž.

5 25.08.2019

Tak trochu zklamání, spousta kydů o socialismu a nietzsichánství; a pro mě ne moc dobře popsaný život. No a Jack London mě moc nezaujal ani jako osobnost.

1 16.08.2019

Jo, asi takový úvod. Moc hezky napsaný, čtivý a praktický.
Klobouk dolů, jako tušil jsem, že rogeriánská terapie je těžká, ale ted mi přijde ještě těžší, než dříve.

28.07.2019

Druhý díl, víceméně na podobné úrovni jako předchozí.
Je to ten díl, kde se Kirill pořád umývá, sprchuje, či koupe...

21.07.2019

Kapku mě zklamalo, že víc nerozvinul žití jen tak "nanečisto", jak je ze začátku naznačeno.
To, že tam napasoval paralerní světy, mě mrzelo; přestože jsou jako vždy skvěle načrtnuté, už mi to přijde jako u Lukjaněnka ohraná písnička. Má to všude. Co by tomu řekl, spisovatel Melnikov? (Kterého jsem přesvědčen, už jsem někde v Lukjaněnkových světech viděl!)
Pár skvělých fórů.

15.07.2019

O kus lepší než Clariel; ale tak nějak... možná je to tím stárnutím, ale mám pocit, že původní trilogie byla lepší.
Nicméně jsem to přečetl během jednoho dne, ač opravdu, jsem sem tam nějaký odstaveček přeskočil.
A párkrát si zanadával u hrubek a stylistických nepřesností (kde je korektura textu?).
(a upřímně, obešel bych se bez té stupidní romantiky!)

2 15.07.2019

Jestli Blakea, tak v překladu Jiřího Valji!
jinak je to zklamání...

1 11.07.2019

Krásná a naléhavá kniha o konci civilizací, jak nepoučeni klesáme do bahna odpadů.
Cítím z ní naléhavost, naléhavost konce věků, časů, lidstva.
Moc děkuji za doslov, který je opravdu napsán pro lidi, co už četli jeho starší básně, co se s Lawrencem už setkali.

4 13.05.2019

Krásný výbor z esejů krásné autorky. Zcela se ztotožňuji s předchozím komentářem- skvělý překlad, skvělé eseje, úvahy o pohádkách, magických světech a o popularitě Harryho Pottera. Spousta tipů, co si přečíst dál.

Jen to vydání!- je to paperback, a mám strach, že toho moc nevydrží. Rád bych si připlatil, abych dostal knihu v tvrdé vazbě.

1 29.04.2019

Na první stránce "Proboha, ona se pokouší psát jako Virginia Woolf."
Na dalších deseti jsem se ztrácel v postavách, a pak už hezké, skvěle se četlo. Simone umí skvěle popsat atmosféru "bezsmyslí."
Akorát mě mrzí, že knihu pojmenovala tak jak ji pojmenovala. Ono slovo obrázek- s přívlastkem líbivý, či bez- se v knize opakuje až moc často.

09.04.2019

Po více než měsíci a stále ve mně zůstává kus ledové planety Gethenu. Krásná pasáž putování skrze led a sníh, a hlavně pro mě hodně čistý vztah mezi protagonistou a...
Je to celé protkané atmosférou- klidu, mrazu, hledání toho druhého, té "ruky, co se chvěje ve tmě noci".
Jedno z nejlepší děl sci-fi co jsem kdy...

1 16.03.2019

Pro mě super knížka, lehce a přitom dostatečně popisuje základní témata a přidává i tipy do praxe. Na hlubší studium tématu by asi bylo lepší vzít jiné knihy, ale pro praktické fungování nejen v pedagogice, toto považuji za dostatečné. (Navíc oceňuji tenké knihy, kde se píší konkrétní tipy, místo obsáhlých filosofických teorií.)

1 13.12.2018

Pro mě výborná kniha, lehký a stručný přehled základů o poruchách vztahové vazby a terapie lidí, kteří je mají (tvz. vývojové trauma).

12.12.2018

... pro mě až moc obecné, nic moc to neříkalo. Chtělo by to téma více uchopit, rozpracovat.

30.11.2018

Po pěti letech přečteno. Na jeden zátah, za jeden večer. Přemýšlím, proč to skončilo všechno tak, jak to skončilo? Proč tímto způsobem opouštět mozaiku osudů a života v Jakobijánově domě? Přemýšlím nad jednotlivými příběhy, nad jejich vzájemnou podobností. Proč byly až tak podobné? Ukazovaly nám stejné téma z různých úhlů? V závěru se mi to jevilo hodně vykonstruované.
Pro mě byly nejlepší první kapitoly, začal jsem se nudit až v mešitě u dlouhých proslovů šejcha...
Nicméně dobře se to čte, je to příjemná oddechovka.
Pořád jsem z té knihy cítil závan Skandálu v Káhiře od Naguiba Mahfúze...Azzamův příběh byl hodně podobný...

Moc příjemná kniha, která je stále platná. I po 36 letech od posledního vydání je stále aktuální. Je to ten typ knihy primárně pro rodiče, velice příjemně a laicky napsaný, plný konkrétních jevů.
Je to kniha, u které bych neměl problém ji doporučit rodičům svých žáků s vědomím, že může pomoci.
Paradoxně jsem ji četl celkem dlouho, většinou jsem dával na posezení jen jednu kapitolu, ale kapku to přičítám tomu, že bylo třeba se nad každou kapitolou zamyslet.

09.09.2018

První kapitoly jsou hodně technické. Jsou zde popsány různé techniky, co a jak s dětmi s využití různých médií- výtvarna, hry, dramatizace,vyprávění příběhů, psaní příběhů a poesie...
Tyto techniky využívá proto, aby se dostala s dětmi k jejich tématu. A to hodně gestaltově, např. na obrázcích se ptá všech postav jak se cítí, a klient musí v první osobě za ně odpovídat...
Pak je tam pro mě zajímavější část, o terapeutickém procesu, jak to má s rodičemi, a dětmi v terapii, jak dlouho to trvá, jak postupuje apod. To byla pro mě zajímavější část.
Asi jsem od knihy moc čekal, je totiž hodně známá, často doporučována....

17.08.2018

Hezká příjemná pohádka s geniálními hrdiny, prostředím a vtípky. Akorát že vedle skvostů jako je Nekonečný příběh a Vězení svobody pro mě kapku pokulhává...

1 02.06.2018

Překvapivě dost dobré. Zpočátku jsem si říkal, proboha Ginsberg byl asi pěkně otravný, až postupně se z něj rodil myškinovský hrdina, kterého zbožňuju. Na druhou stranu k němu byl Holmes mnohem milejší, laskavější než později Kerouc, protože např. z dharmových tuláků si pamatuju jen Ginsberga jakožto týpka jenž s Petrem chodil dokola a na každé párty se svlíkal do naha.
Bylo prazvláštní sledovat Hobbse a Kathryn, jak nahlédají do světa beatníků, pořád trochu bokem, jen zkouší aké ty jejich zkušenosti jsou, protože ještě nepropadli beatnictví.

Mám pocit, že zatím v každé knize z New Yorku, kterou jsem četl se hrozně chlastá. Zajímalo by mě, kdo jsou větší alkoholici, my češi, nebo zda newyorčané...

Ze zvědavosti přečteno, jako takový mírný úvod ke Kropotkinovu dílu. Zpočátku mě to spíše děsilo, dlouhé lyrické pasáže, nic moc děje (prvních 30stran). Pak se to díky bohu rozjelo, popisy bezpráví vůči mužikům, brutalita studia ve škole pro pážata, car Mikuláš II a pokusy o zrušení nevolnictví, ať už dopadli jak dopadli, až po postupné zdrsnění cara, a odmítnutí reforem...
Na závěr popisuje Kropotkin své cesty po Sibiři, lehce nastiňuje (bohužel příliš krátce) svůj návrh reformace vězeňství, když pracoval v jedné gubernii.
Na to kolik je tam málo stran, toho stihl popsat opravdu hodně, a to životně s poutavým vypravěčstvím.
Ano, občas jsem některým slůvkům nerozuměl, a chvíli trvalo, než jsem si zvykl na některé staročeské obraty, ale to se dalo čekat.
Hodně jsem z toho cítil takovou tu ruskou atmosféru, připomínalo mi to Tolstého a Stanislavského autobiografie stylem, dechem prostředí...

02.02.2018