Davidin komentáře u knih

Ani bych neřekl, že se jedná o debut, tak zdařilý mi román přijde. Ovšem verdikt je trochu nadhodnocený, jelikož mám doma i druhý díl (obohacený o mapu) a směle mohu v četbě navázat, což znamená mnoho (přeci jen čekání na pokračování se zdají nekonečná). V počátečních kapitolách jsem si zvykal na autorův styl psaní, ale již prolog velmi zaujal fantaskními motivy. Tento aspekt se stal velkou devízou příběhu, vždy přinesl něco zajímavého, až fascinujícího. Prezentovaný svět ukrývá ohromný potenciál. Stejně tak použitý jazyk vnáší do děje docela čtivosti a originálních vulgarit. To nepočítám pohupující se ženské prsy, o těch se mi snad bude i zdát. Brahaha! Nelinearita příběhu se může zdát matoucí, ve finále má, myslím, své opodstatnění a autor ji dokázal smysluplně využít. Z celého románu dostanou největší prostor tři linie, tři postavy. Dvě se z nějakého důvodu zdály, jako testovací subjekty, zatímco třetí výplní bez většího vyústění, ale to je pouze moje konstatování. Několik pasáží trochu nudilo, vždy jen v řádech jednotek stran, protože pak vždy přišly momenty, které zaujaly, ať už zmíněnými magickými prvky, parodií, či bolestivým utrpením. Zvraty byly nepředvídatelné, zásadní spíše až v druhé polovině knihy a závěr si mne doslova získal.

5 28.05.2023

Po rozbalení komiksu panovalo překvapení. Samotná finální podoba zabírá menší polovinu titulu, přesněji pouze 48 stran (vydavatelstvím prý nebylo dovoleno více) a zbylý prostor je dán prvotnímu scénáři v podobě skic a krátkému rozhovoru s autory (plus něco málo jiných bonusů). Upřímně nestěžuju si, pro mne má tato úprava větší význam. Možnost porovnání obého, navíc ve velkoformátu, si užívám a čerpám z ní poznání i inspiraci. Jenže to budu určitě jeden z mála, protože chápu i výtky čtenářů, kterým provedení publikace nevyhovuje. Přirovnal bych jejich pocity k situaci, když člověk dostane přidanou druhou porci, ale místo očekávaného před ním přistanou jen suché brambory. Bez pardonu. Oceňuji nutnou zkratkovitost příběhu, kdy hlavní poselství zůstalo zachováno, změnu hlavní postavy na ženu (hraje dobře, ale v tom pralese to dámě moc nevěřím :D :D) i hojný výskyt dvojstran. Kresba i coloring jsou precizní, díky nim dostalo tohle pojetí život a díky, již zmíněnému, velkoformátu i fascinující krásu. Za mě spokojenost.

4 16.05.2023

Technické provedení publikace mi přijde perfektní: velký formát, kvalitní papír, tisk i celkově nestandardní pojetí konceptu herního art booku. Většinou lze v knihách tohoto typu spatřit více z nejrůznějších oblastí, tady dostala prostor zejména část týkající se prostředí. Absolutně mi to nevadí, právě naopak si vážím technologických ukázek návrhů. Jednotlivé lokace jsou řazeny chronologicky tak, jak by jimi divák procházel i ve hře, tudíž se jedná také o průvodce. Občas se ke knize vracím a dmu se pýchou nad tímto herním projektem i jeho úspěchem.

3 14.05.2023

Druhý díl se vrátil čistě do linie po několika letech od šikany v prvním díle a vlastně navazuje na první scénu prvního dílu - setkání Šóji a Šóko po letech - již na střední škole. Začíná cesta nápravy a paradoxně Šója je zde ten, kdo by měl vyhledat nějakou pomoc, protože Šóko evidentně nic moc nechybí a je, alespoň na povrchu, zřetelně vyklidněná. Prostor dostali i rodinní příslušníci obou postav, z nichž mladší sestra Šóko hraje delší dobu prim, aby tomu hajzlíkovi, který šikanovat její sestru udělala v životě také peklo. Ovšem situace se vyvine odlišně a po eskapádách přichází na řadu budování vztahů. Šója, na druhou stranu, dostane přiděleného vlastního parťáka, Tomohira Nagacuku. O jak důležitou postavu se jedná? To ukáží další díly. Prozatím postačí, když Juzuru pobaví a řekne mu občas špekoune, tolik k té, již neobsažené, šikaně. Celkově se jedná o díl opět emotivní, ale oproti předešlém dílu, nijak zásadně.

PS: Nezvyknu si, jak si japonští školáci říkají příjmením. Nesnáším to a nesnášet i budu. Jedná se pro mne o další bizarní zvyk z divnozemě jménem Japonsko.

4 07.05.2023

Jistý pocit (intuice?) mne přesvědčil, po této knize sáhnout a překvapivě mi příběh opravdu něco předal. Vyprávění uvnitř totiž není o prezentaci Japonska, ale cestě jedné osoby, se všemi radostmi i strastmi s ní spojené: jak se tam z naší republiky dostat, jak si Japonsko užít, popř. ho přežít, i jak se do něj vrátit. Bez nadsázky se jedná o knihu o lásce (v tomto případě k Japonsku), obrovském odhodlání i bolesti. Autorka ji totiž pojala značně transparentně a vypisuje své pocity, ať už pozitivní nebo negativní, díky čemuž zůstává její dílo autentické od začátku až do konce. Často vtipný přednes pobavil, došlo i k zamyšlení se nad vlastním směřováním a nelehkými, ale nutnými kroky v posunu vysněným směrem. Pro mne se jedná o Knihu, které přijde, když člověk požádá o odpovědi na otázky v životě a autorce tímto děkuji. Zdá-li se to být trochu ezo, mějte na paměti, že každý se směřuje dle svého uvážení.

4 07.05.2023

Z Velkého knižního čtvrtku od Kosmasu mne kniha zaujala okamžitě, barevnou obálkou i kvalitním technickým zpracováním. Ačkoliv má velikost o něco větší A5, rozhodně váží více, než by člověk čekal. To bude možná i těmi myšlenkami a tipy, které uvnitř ukrývá... Užíval jsem si autorčin styl přednesu. Tady žádného strohého průvodce nečekejte, informace jsou podány osobitě a přirozeně, skoro až magicky, protože jsem se od knihy v průběhu několika týdnů nemohl odtrhnout. I má kamarádka říkala, proč s tou knihou furt pochoduju. :D :D Stali se z nás na chvíli parťáci.
Výčet prezentovaných témat je pestrý, ale samozřejmě ne vše může zaujmout. U mne např. nepochodila kapitola o hračkách, nebo další o posadách a piñatách. Kapitolu Yecapixtla jsem přeskočil úplně (jako jedinou), jelikož hovězímu masu moc neholduji. Ale sto lidí, sto chutí! Člověk se navíc časem mění a co nezaujalo dnes, příště může být jinak. V návaznosti na tuto větu mne paradoxně ohromily kapitoly, u kterých bych to nečekal: Indigo (Jakýsi látky!), popř. Esferas (Jakýsi baňky!) a tajemná kapitola o městečku San Juan Chamula. U indiga mi přišlo zajímavé dozvídat se, jak náročné může být, snažit se lid přesvědčit o ceně vlastní práce a zároveň o její umělecké hodnotě, dalece přesahující obyčejný výrobní proces. Esferas je speciální, protože oči zvlhly i mně nad upřímností tohoto příběhu. A proč San Juan Chamula? Ačkoliv se jedná o psaný text, z popisů onoho místa lze cítit až fyzicky posvátnou energii.
Tímto autorce a týmu lidí, kterým je obklopena, smekám klobouček a těším se zase u dalších avizovaných dílů Mexikopedie. Určitě máte před sebou ještě mnoho příběhů nevyřčených.

2 02.05.2023

Tohle mi naprosto vyhovovalo. Sci-fi spíše zaměřené na odkrývání a poznávání, než na akční jízdu. Nejsou zde spektakulární bitvy, extrémní konflikty a obyvatelné planety jsou spíše zbořeniště, odkrývaná ve střípcích. Několik silných zvratů autor samozřejmě do osnovy příběhu zakomponoval, např. terraformaci celé Quaraqui... provedenou značným počtem jaderných hlavic... při které je celá planeta zalita obří tsunami a tvorové žijící na povrchu, si ve dvojce už nezahrají, ale i přesto bych autorův styl psaní definoval jako značně strohý. Což mi k příběhu paradoxně skvěle sedělo. Mix archeologie a výprav za neznámým se totiž nesl v definované nenáročné linii, poukazující na historii navštívených míst, popř. řešící decentně důležité otázky (např. planetu Zemi v roce 2200 úplně v prdeli nebo již zmíněné vyhlazení jiné planety), pro mě osobně ještě navíc umocněno čtivostí celé knihy. Co autorovi ovšem nefunguje? Hloubka jednotlivých postav. Již zmiňovaná strohost je obsažena bohužel i v této části jeho stylu psaní a čtenář může mít problém vytvořit si bližší pouto s hlavními postavami v příběhu. Když v průběhu nějaká zemře, tak lze dané úmrtí přejít pouze pokrčením ramen. Upřímně, hraje zde roli i klasické nelogické chování na cizích planetách alias Jsem tady jako doma a nic mě neohrozí.

7 27.04.2023

Jak tuto sbírku definovat? Sám netuším. Chvílemi je smutná, někdy jednoduchá, jindy složitá... Počáteční básně jsou téměř depresivní, obsažené v části, pojmenované jako Obeznámení. Přibližují ponuré myšlenky, ponuré ubíhání života i smrt. Což trvá jen velmi krátce (cca 10 stran). Následují soubory Smuténka a Crambe Tataria (Katrán tatarský), které jsou směsicí různorodosti. V nich jednotlivé básně přibližují určité momenty, popř. úvahy a nebudu lhát, občas mne ani nenapadlo, co tím autor myslí. Z některých básní jsem nic necítil, ani za nehet pocitu, pravděpodobně nejsou určeny pro mne. Každopádně ona komplikovanost a nesourodost této sbírky se mi líbí. Alespoň se k ní mohu vracet, jednou za čas, dál.

Dával jsem si na čas, než jsem se k četbě odhodlal. Letmé nahlédnutí dovnitř, kdy můj pohled spočinul na směsici chaotických kreseb, mi dalo čas k váhání, zda si chci něco podobného vůbec přečíst. Musím uznat, že odklad byl naprosto zbytečný... Ačkoliv je kresba groteskní a pohádky rádoby přestřelené, v jejich textu se ukrývá nejprostší úvaha o chování a směřování lidských životů obecně, což jednoduše závěrečné věty každé pohádky skvěle shrnou. Někde mají Malého prince, my máme Vílu Ditu. A tu zkrátka chci mít doma jako připomínku.

4 13.04.2023

Je to tak! Prostý popis sbírky Kráky sedí, možná by mohlo být i Kdáky. Některé básně jsou jen zapsanou myšlenkou, snad poznámkou, jiné obsahují verše, několik i strofy. Typický rukopis z hudební tvorby se nedá přehlédnout. Škoda, že už nestvoří více děl. Ale já nehodlám litovat a jdu se radovat! Pustím si album a bude mi fajn.

Ať už bylo pouto mezi Guiem a Lou ve skutečnosti jakékoliv, tvorbě pro ni (nebo spíše skrz ni) věnoval dost času a zúročil ji velmi plodně. Básně obsahují převážně touhu, naprosté omámení autora Louisinou osobou, něžnosti, ovšem, v kontrastu, i filtraci válečných zážitků. V podstatě mnoha básní jsem viděl Lou jako osobu , která jediná autora drží nad vodou, je mu (iluzivní) oporou a dává jeho životu smysl. Vzhledem k množství vyjádřeného básník experimentoval se slokami, nebo verši, některé vzkazy jsou dokonce piktogramy (což mi přišlo naprosto originální). Jedná se o mou první, před mnoha lety, zakoupenou sbírku básní, ne však nijak oblíbenou. Spoustu řečených myšlenek neocením, jiné mi přijdou velmi osobní a cizí, každopádně první báseň je něco absolutně nádherného:

V hluboké tůni zraků tvých
Mé srdce taje jak jarní sníh
A mizí v nich
V těch vodách vášně kde lásku raní
Melancholické vzpomínání

Tuto publikaci bych přirovnal k lehkému průřezu autorovou tvorbou. Vzhledem k tomu, kolik materiálu už bylo dříve publikováno na youtube, se kniha o 192 stranách jeví jako jednohubka, chvilkové čtení, a dá se přečíst za cca 2 hodiny. Za sebe jsem rád, že nebyla delší, alespoň se mohu posunout k něčemu jinému (a od Michala si klidně pustím video). Zaujal mě přednes vyprávění, bylo odpovězeno na některé mé otázky. Na textu je znatelná Michalova zkušenost se sdělováním informací, díky čemuž mi četba příjemně ubíhala. Jo, fajn kniha. Což je ovšem paradox k některým komentujícím níže. Možná jsem propadl multidimenzionální dírou do jiného vesmíru a přečetl odlišnou verzi této knihy. Nebo propadly dírou ony komentující...

4 04.04.2023

Jedná se o soubor skečů (v závěrečných bonusech je i komiks). Aby některé skeče člověk plně ocenil, nejspíš bude nutné mít i osobní zkušenost s péčí o kočku nebo mopse(?). Mě totiž nejvíce pobavilo vzpomínání a přirovnávání k podobným situacím, na něž odkazuje samotný autor, zato třeba kolegyně, která doma nemá dané mazlíčky, nebyla schopná pochopit v čem ten vtip spočívá... A jak jí to mám jako vysvětlit?

5 03.04.2023

Autorčina tvorba mne přesvědčila o svém přínosu. Osemanová přibližuje palčivá témata - otázky sexuality, sebepřijetí i porozumění. V této knize slíbila zobrazit asexualitu a dle mého vlastního uvážení, se jedná o věrohodné podání. Georgia, jako ústřední postava, je komplexně vystavěná. Ono se to na první pohled možná nepozdává, ale když v ní autorka započne reflektovat probuzení z obecných společensko-kolektivních manipulací, okamžitě se vyjeví podstata celého vyprávění. Postupně jsou ukázány situace v rámci širokého spektra, od uvědomění, přes vlastní uznání, přehodnocení priorit, atd. Velmi podstatná mi přišla část o rodinných příbuzných, protože ti občas nemusí mít absolutně žádné pochopení... Vzhledem k tomu, že se většina příběhu odehrává na univerzitě, daleko od Georgiina domova, říkal jsem si jestli dojde i na toto téma. A došlo. Zhruba v polovině knihy je Georgiino tápání v mlze ukončeno a do popředí se více derou její přátelé a vazby mezi nimi. Následně vzniklé situace mi občas přišly až zbytečně vyhrocené, ale potřebu obracet strany jsem neměl. Co ovšem nedávám je český překlad. Naštěstí jsem měl po ruce anglickou verzi, která mi sedla mnohem lépe.

7 29.03.2023

Přečteno v angličtině. Bohužel mne tehdy ještě limitovala nedostatečná znalost jazyka, takže si myslím, že jsem si příběh plně neužil. Každopádně se jednalo o první kompletně přečtenou knihu v tomto jazyce, která mne tehdy naprosto pohltila. Střídání vyprávění z pohledů postav a budování jejich charakteru (spíše degradace) považuji za největší devízu příběhu. Co mi chybělo? Vizuální stránka. Některé postavy si udržují svou emočně klidnou fasádu, ale chladnokrevnost je temnější, když jí člověk může vidět na vlastní oči, než předčítat z papíru. Na druhou stranu z filmu se vytratily některé myšlenky, úvahy... Tady si člověk zkrátka nevybere. Zaujala i zmínka o špíně Hollywoodu. Již tenkrát bylo na zhýralé chování poukazováno a nikdo nic neřešil. Musím také uznat, že tento příběh není o kladných a záporných postavách, hledá se zde řešení přežití rodiny a vybírá se i z možností za hranicemi zákonů, popř. morálního hlediska.

12 16.03.2023

Zpočátku mi dělalo problém se do příběhu začíst. Spisovatelův styl evokoval nudný koncept mnoha amerických filmů z 50. let. Uhlazená mluva, pánové v oblecích, hlavní záporák - alkohol. Ovšem postupně těch několik vybraných postav získalo na hloubce, popř. významu a jako čtenář jsem si alespoň mohl přiznat, že chápu, proč si autor zvolil zrovna tyto charaktery. Hodnotím zejména poslední kapitoly, když se osa vyprávění přenesla k závěrečným stranám a zanechala hlavní postavu kompletně zlomenou, podané myšlenky ve mne rezonovaly i po dočtení.

11 10.03.2023

Už to bude 10 let, co se díky této publikaci termín prokrastinace začal šířit do povědomí jedinců, snažících se o nalezení vlastní seberozvojové cesty. Jak ten čas letí... Z nějakého popudu jsem po ní sáhnu také. Četba probíhala rychle, ostatně všechny knihy z edice Cihlička jsou postaveny na konceptu malý formát, velký font a ilustrace. Autorem nabízené organizační pomůcky mi přišly věcné, podány v nejprostší a zároveň mírné formě. Jelikož já to můžu podat ještě příměji a bez autorových rukaviček: Tam, kde není utvářena aktivita, ani nemůže nic vzniknout.

6 02.03.2023

Střípek k objasnění smrti rodiny Reissových (alespoň z pohledu papá Reisse). Také je vysvětleno, proč se tento rod stal královským a kdo má vůči jejich specifickému kralování odolnost... Dojde i na akční sekvenci (průzkumníci-absolventi X skupina nepřátel-na-odpis). Většina dílu se točí kolem vysvětlování, je plná vzteklých, odsuzujících, zmatených, nebo šokovaných pohledů. Eren pouze hostuje (s roubíkem v puse se žádná paráda dělat nedá), více prostoru dostane Historia. Evidentně se dostáváme k (dalšímu) zásadnímu zlomu v sérii.

3 02.03.2023

Němý hlas jsem si vybral záměrně. Interpretace takto reálného tématu a prostředí v manze si získala mou zvědavost. Mangu totiž osobně beru jako čistě zábavní prostředek a do nedávna (změna přišla se sérií Zdál se mi zase ten stejný sen) značně chabé médium na představení jakkoliv zásadního tématu, nebo snad rady do života
První díl je z větší části flashback. Autorka zobrazuje původ celé série a vzhledem k tomu, že se jedná o šikanu, dá se hovořit o emotivní četbě. Vizuál kresby jen podtrhuje vypjaté okamžiky. Šóko ovšem, jako šikanovaná postava, snáší veškerá příkoří se stoickým klidem. Věčně znuděný Šója, naopak jakoby neměl hranice, čímž si ani neuvědomuje extrémní dopady vlastního chování. Tuto postavu autorka použila jako vypravěče, na něm reflektuje omezenost, zlobu, později i uvědomění, díky čemuž, vidíme jeho posun. Celá série tak může pokračovat dále a vyrovnat se s následky.
Zajímavým prvkem mi přijde, že i kdyby čtenář skončil u prvního dílu, nejzásadnější poučení jsou zde ukázána, což se na danou osobu zkrátka přenese a donutí ji k zamyšlení.

5 26.02.2023

V tomto souboru by se autorova tvorba dala rozdělit na dvě části (i když jsou básně seřazeny do tří sbírek). Básně z první se jeví romanticky, až téměř snivě. Odráží se zde vliv básnické moderny konce 19. století, naštěstí umně převedený díky Nebeského osobité interpretaci. Zlom nastává ve druhé třetině knihy, jemnost a naivita stylu se vytrácí, aby byly nahrazeny zmarem a pesimistickým přesvědčením, čirým zklamáním, věnovanému ženám. Tato část se následně přelévá do dekadentní formy příměrů a pozorování, v depresivní úvahy a je zakončena mistrným Cizincem (který by suverénně mohl reflektovat sklonek života kohokoliv z nás). Epilog nabízí možnost získat informace a spojitosti o Janu z Wojkowicz, čímž osvětlí pozadí a nepochopitelné změny v jeho tvorbě rázem získají smysl. Smutný člověk, smutný osud.