dagmar7365 komentáře u knih

Není nutné se moc rozepisovat, protože vše už bylo řečeno níže. Skvěle zachycená cesta, i ten rytmus knihy tomu odpovídal a "Ládík" (jak mu doma familiérně říkáme) zraje jako víno. Kdyby to šlo, dám klidně i 6 hvězd.

9 03.01.2024

Po prvním díle jsem byla lehce zklamaná a říkala, že dvojku už číst nebudu. Ale přes Vánoce jsem zatoužila po nějakém lehkém čtení a sáhla po Falešném pozlátku a musím přiznat, že kniha se mi líbila víc než první díl. A třetí si rozhodně taky přečtu.
Falešné pozlátko se více odehrává na císařském dvoře, opět vychází z historických pramenů, které Marie Lacrosse upravila pro románové potřeby. V doslovu to vše objasňuje a vysvětluje. A mě to moc bavilo. Druhý díl byl pro mě mnohem pestřejší a živější.

1 28.12.2023

Vynikající kniha, u které mě velmi překvapilo, kdy byla napsána. Příběh rodiny Karnovských byl velmi čtivý, knihu jsem odkládala jen velmi nerada. Autorovi se podařilo výborně zachytit ať už nálady ve společnosti, vztahy v židovské komunitě, ale i niterné pochody některých postav. Odkrývá další stránku historie, ze které bychom mohli čerpat i nyní.

1 28.12.2023

Jedním slovem: NÁDHERA!
Více slovy: každé dítě by si přálo dostávat takové dopisy. Každý rodič by chtěl svým dětem takové dopisy psát. Překrásné grafické zpracování. Pokud bych měla číst o Vánocích jednu jedinou knihu, byla by to tato.

3 28.12.2023

Fantasy pohádka pro milovníky knih. Příběh jako takový mi místy přišel až moc předvídatelný a jednoduchý, až jsem přemýšlela, jestli není jen špatně zařazená a místo literatury pro dospělé nepatří do dětské. Ale nakonec si mě získal. Závěr a celkové vyznění je moc pěkné. Takové milé čtení, které toho hodně ukrývá pod povrchem.

4 05.12.2023

Příběh krásný, ale přiznám se, že i po jeho dočtení ve mně zůstalo několik nezodpovězených otázek. Synovi (11) se líbila moc.

2 05.12.2023

Některé historické události jsou samy o sobě natolik silné, že by se neměly stávat kulisou. Hotel Atlantic sice vychází ze skutečné události, ale nabalil na ni tolik vaty, že samotné putování a ztroskotání Patrie se v příběhu tak nějak "utopilo". Nikdy předtím jsem od Barbory Šťastné nic nečetla a Hotel Atlantic mě v tom utvrdil, že to bylo dobře. Styl jejího psaní mi nesedí.

2 13.11.2023

Postupem času se u mě asi vyvinula určitá slabost pro italské autory, protože Sen o šicím stroji není nijak hlubokomyslné vyprávění chudé švadlenky, kterak se protloukala životem, jaké nástrahy na ni čekaly a ...nebudu spoilerovat.
Ale přesto se mi to líbilo, bylo to velmi čtivé, poučné o tehdejších poměrech a společenském uspořádání v Itálii, plné zajímavostí ze světa jehel a nití a já si to velmi užila.

4 07.11.2023

Poctivě jsem četla 120 str. a pořád jsem čekala, že se to nějak rozjede a bude to lepší. No, nebylo. Takže pak jsem rychločtením a přeskakováním dočetla konec a ani ten můj dojem nevylepšil. Příbeh a život sester Nekolových je určitě zajímavý, ale zpracování, které z něho udělalo tuctový románek plný prázdných dialogů, mě nijak nenadchlo.

4 27.10.2023

Nejsem čtenář detektivek, sáhnu po nějaké jen opravdu výjimečně, když se něčím vymyká. A to Kalmann splnil do posledního puntíku. Dost dlouho jsem váhala, jestli se opravdu jedná o detektivku nebo spíš sociální román s prvky detektivky. V zásadě je to úplně fuk, protože důležitý je zážitek. A ten jsem si odnesla velký. Bylo to čtivé, lidské, místy humorné, místy velmi poučné, s adekvátním množstvím napětí pro můj slabý nervový systém, užila jsem si to moc.

7 23.10.2023

Nejsem cílová skupina, ale kniha se mi líbila. Marianne Kaurin se podařilo velmi čtivou a lehkou formou zpracovat i těžší témata, která provázejí dnešní dospívání.

23.10.2023

Ani po více než padesáti letech neztratila kniha nic na svém půvabu. Silný příběh, nádherná práce s jazykem, to střídání různých poloh a stylů mluvy, které hlavní hrdinka Jana používala! Je to literární poklad 20. století, který (doufám) bude jednou zařazen do zlatého fondu.

13 13.10.2023

Literární zážitek roku 2023. Je to přesně ta kniha, kdy jsem se nemohla odtrhnout, abych věděla, co bude dál. A současně s každou další stránkou mi bylo víc a víc líto, že se blíží konec a rozloučení. Ewald Arenz dokonale zachytil atmosféru jednoho léta, které vše změnilo, při čtení jsem měla úplně hmatatelný pocit, že jsem přímo propojená s Friedrichem, cítím jeho strach, když stoupá na věž, jeho rozpaky, když neví, jestli Beáte zavolat nebo ne, jeho zmatek ve svých pocitech...
Staré odrůdy jsem ještě nečetla, ale jdu si je urychleně sehnat a moc se těším.

9 01.10.2023

Vřeteno osudu mě polapilo a nepustilo. Velmi čtivě napsaný románový životopis. Národní obrození pro mě dostalo úplně jiný rozměr a opravila jsem si školou a nudnými výklady dost pokřivený pohled na řadu osobností NO. Myslím si, že K. J. Erben si takové dílo zasloužil, protože jeho obraz je redukovaný na sběratele pohádek a přitom za ním je tolik práce. A ještě jeden dojem mám z této knihy - ohromnou chuť přečíst si Kytici. Věřím, že si z ní odnesu úplně jiný dojem než před maturitou.

6 21.09.2023

Během čtení jsem byla z knihy trošku rozpačitá. Líbila se mi, to ano, styl a jazyk, který je v knize použit, mě zaujal okamžitě, nadchlo mě líčení přírody a různé zajímavosti o ní, ale tak nějak mi přišlo, že TOHO vážného tématu se Olga Stehlíková dotýká opravdu jen velmi okrajově a anotace je trochu zavádějící. Ale pak se kniha přehoupla do druhého podzimu a třetího...a ten závěr mě úplně dostal.
Mám ráda, když příběh respektuje čtenáře a dává mu prostor pro jeho fantazii, představivost a nepředkládá mu vše na talíři. A přesně tak to bylo tady. Vnímavý čtenář si střípky poskládá dohromady a je jen na něm, jak moc se do vyprávění vcítí a prožije si ho. Mě to zasáhlo velmi.

2 08.09.2023

Asi byla chyba číst tuto knihu na jeden zátah, protože prvotní nadšení z toho, kolik zajímavých věcí jsem se dozvěděla, jak moc odlišné zkušenosti ženy mají, přešlo v pocit zahlcení, že je to vlastně pořád dokola a ke konci mě to už ani tolik nebavilo číst jednotlivé výpovědi.
Lenka Kapsová ale odvedla dobrou práci, sesbírat tolik materiálu a dát mu nějakou formu muselo být náročné. A rozhodně je to kniha, která může ženám v období přechodu pomoci. Pokud nemají ve svém okolí nikoho s kým by toto téma sdílely, tak kniha nabízí spoustu "kamarádek" a závěr je takový, že v podstatě cokoli je možné a "normální".

8 07.09.2023

Vynikající kniha, obdivuji schopnost tak "věrohodně" popsat vnímání a prožívání z pohledu chlapce s Aspergerovým syndromem. Matematické úkoly byly super zpestřením. Vůbec se nedivím, že za ni Mark Haddon získal ocenění.

10 07.09.2023

Odpočinková kniha, která mě utvrdila v tom, že jet na dovolenou na výletní "zbrusu novou" loď není nic pro mě ;-)
První půlka mi přišla slabší, závěr to nakonec na ty 4 hvězdy vylepšil. Líbilo se mi, že je to kniha, která "stojí nohama na zemi", nemá potřebu idealizovat, dramatizovat a přesto jsem si čtení užila.

"..svoji rodinu si nevybíráme. Zvolit si můžeme pouze to, jak s ní zacházíme a jak spolu vycházíme. Protože rodiny jsou plné problémů. Nikdy nebudou dokonalé. Rodina je jako staré zrezivělé auto, které podědíte spolu s pytlem blech, ale to auto pořád jezdí, chvílemi vám taky dělá radost, chvílemi se díky němu cítíte šťastnějí i bezpečněji."

1 28.08.2023

Buď jsem na knihu nenarazila ve správný čas a nebo jen nesdílím všeobecné nadšení.
Eleanor je podivínka, od začátku je dost jasné, co se za tím vším skrývá, proč se tak chová, její životní osud je vykonstruován dost prvoplánově, aby ve čtenářkách vzbudil emoce, ale současně tak nějak jen klouže po povrchu.
(SPOILER) Jak už to tak bývá, je neatraktivní, uzavřená ve svém světě, terčem posměchu kolegů, bez přátel, jako důsledek prožitého traumatu...a pak najednou jako mávnutí kouzelného proutku se vše změní.
Takových příběhů už bylo sepsáno...bohužel tento mi nějak nedal nic navíc, proč bych si Eleanor měla oblíbit a zamilovat. Miluji knihy F. Backmana, líbila se mi Fazona, Zázrak na nástupišti č. 5 a mnoho dalších, které jsou o obyčejných lidech, plné laskavosti, humoru, milých lidí, které taky idealizují svět kolem sebe, ale Eleanor mezi ně nezařadím, bohužel mi nějak nesedla.

7 20.08.2023

Výborná kniha psaná odlehčenou formou, při čtení jsem se občas bavila, občas se děsila a hlavně jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o životě s indiánskými příbuznými. Danka Štoflová má můj obdiv za to, jak vše přijala a zvládla.
Po dočtení ve mně zůstala jediná otázka, jestli se opravdu všechno stalo tak, jak je popsáno. Ale to je jen droboučký detail, který nijak nekazí skvělý dojem z celé knihy.
Howgh.

9 10.08.2023