Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí
Danka Štoflová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517589/bmid_jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z--647df070bae27.jpg
5
125
42
Danka Štoflová, autorka úspěšného blogu na portálu iDNES, představuje knižní podobu vtipně a s nadhledem vyprávěných příběhů ze života indiánů kmene Čerokí o velké rodině, muži a dětech, společně žijících na půdě, která indiánům po staletí patří, uprostřed hlubokých lesů v Severní Karolíně, na úpatí pohoří Great Smoky Mountains. Vtipně, svěže a poutavě se šarmem Betty MacDonaldové předává mýty, životní postoje a jednoduché moudrosti okořeněné sžíváním se s naprosto odlišnou, evropskou kulturou v osobě samotné autorky. S pokorou vypráví příběhy indiánů a ve snaze moderního člověka jednoduše zušlechtit se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze. Každý si totiž hluboko uvnitř, přeje být právě tím, co v dětství tolik obdivoval. Indiánem.... celý text
Přidat komentář
Příjemná, velmi čtivá kniha plná humoru. Autorka nám líčí život s čerokézkým indiánem. Popisuje nejen rodinné vazby, ale hlavně přístup k přírodě, životu i smrti. Bylo to zajímavé, leckdy dojemné. Mám jen pár výtek: Snové pasáže už jsem pak přeskakovala, přišlo mi, že si autorka trochu víc zahulila...Celé pojetí indiánské kultury je VELMI zevšeobecňující a klišoidní a to říkám jako milovnice LLM a všeho, co se kolem původních obyvatel Ameriky jen mihne. A poslední věc - pokud to autorka celou dobu prezentuje jako svůj reálný životní příběh a pak se ukáže, že je to jen fikce, cítím se jako čtenář podveden.
Audiokniha - načteno velmi mile a příjemně. A taková je celá kniha... Lehce, přirozeně a s trochou humoru podané životní témata. Protkané přírodou a zvířaty.
Miluju to! A chci věřit, že je to celé skutečné :o)
Kniha pro všechny... abychom nezapomněli na to, co je opravdu důležité :o)
Audiokniha
To bylo milé překvapení, na knížku jsem narazila náhodou a nic moc jsem od ní nečekala, a možná o to víc jsem si ji užila. Vtipná, čtivá, ale i dojemná, zábavná, poučná.. Přesně to, co jsem zrovna potřebovala. Připomněla mi, jak osvobozující a léčivé být sama v přírodě. Připomněla mi, že je dobré nebrat se moc vážně, ale užívat si život takový jaký je. Připomněla mi, že se v tom pracovním shonu zapomínám ze srdce smát. Škoda, že byla tak krátká :-(
Není to kniha v pravém slova smyslu, ani vysoká literatura, odpovídá to autorčině zkušenosti z blogerské sféry. Na nic si to nehraje, je to lehké, svižné a dobře se text čte, takže pokud chcete čtení do autobusu, je to ideální.
Poznatky o indiánech jsou trochu klišoidní, postrádají onu moudrost spočívající v tom, že ty nejmoudřejší věci se nemusejí formulovat, nýbrž odžít, ale to je v tomto případě jedno.
Od této knihy jsem nevěděla vůbec co čekat,ale moc moc moc se mi líbila a byla jsem opravdu zklamaná, když jsem ji dočetla,ale proto,že byla tak krátká:D Víc víc víc těchto příběhů :)
„Lásku ke svým ženám Indiáni prožívají hluboce a je znát v jejich pohledu z očí. Třeba když jejich žena otírá pusinku kojenci, její muž se na ni dívá tak láskyplně a hřejivě, že nemusí ani nic říkat. Indiáni opravdu milují.“
Příjemné vtipné čtení, od druhé poloviny jsem se ale těšila, až dočtu. Pár myšlenek mě oslovilo, ale celkově hodnotím jen třemi hvězdami.
Úžasné, úžasné, úžasné. Neskutečně čtivé, chvílemi vám tečou slzy smíchu, chvílemi se vám tají dech z poutavého popisu myšlení lidí spjatých s přírodou až zůstává rozum stát, zda je to vůbec možné
Sice se tam občas některé věci opakovaly, ale v rámci poslechu mi to nijak nevadilo. Ráda jsem se ke knize vracela a opravdu velice často jsem se smála nahlas.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Začnu s těmi pozitivy. Když jsme kniu začala číst tak se mi líbilo že pronikám skrze ní do zajímavého světa v indiánské rezervaci. Bavili mě indiáni a jejich způsob života v kontrastu s američany. Ani mi nevadil někdy až fantazijní představy rozmlouvání s indiánskými duchy a přírodu. Asi by mi celkově nevadilo kdyby kniha byla o něco vážnější než humorná, ale i ta je to svěží dílko a na prvotinu za mě dobrý. Také jsme jedna z těch co až v průběhu čtení zjistila, že se jedná o fiktivní příběh a kolik inspirace z reálného života autorky tam je? Jasně některé představy zní až moc vybájené, ale jako by pomáhali pochopit indiánské uvažování. Teda jestli tak doopravdy uvažují anebo je to jenom naše fantazie? To se zjistit nedá, ale co aspoň si můžu snít o tom, jak se jedna Češka z podhůří Krušných hor na severu Čech dostala do indiánské rezervace a zažívám tam nové poznání přírody a spojení s ní. A jelikož sem sama vyrůstala v městě mezi dvěma povrchovými obrovskými uhelný doly někde mostu, tak můžu potvrdit, že to úplně jiný vztah k přírodě než zná ze svého domova. :)
Knížku jsem dostala jako dárek, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Napsáno vtipně, lehce, je vidět, že se nejedná o jednolitý příběh, ale o jednotlivé blogy. Asi je proto lepší nečíst úplně v kuse, někdy se autorka opakuje, vrací se ke stejným zážitkům. A přiznám se, že po pár kapitolách už mi začalo trochu vadit, že podle autorky je dobré jenom to indiánské, všechno ostatní je špatně. A taky to na mě bylo občas trochu moc ezo, tolik nadpřirozena už nelze nazvat nadsázkou.každopádně osvěžující a velmi originální počin!
Skvělá oddechovka, které věříte, i když je neuvěřitelná a zjevně hodně vybájená, nebo byla autorka mezi indiány permanentně pod vlivem "bylinek", pokud má pocit, že tohle všechno skutečně zažila. Čekala jsem, že nějaké vysvětlení najdu v doslovu nebo že Google napoví, ale bohužel. Danka Štoflová je v takovém polovičním utajení, moc se toho o ní a jejím skutečném životě na internetu nepíše. Tak třeba rozuzlení přinese nějaké pokračování ... Každopádně bavilo, pobavilo, trochu jsem takový život záviděla a trochu si klepala na hlavu. Určitě ale doporučuji.
Indiánská kultura mě velmi zajímá, takže jsem byla na knihu o Češce provdané za Indiána opravdu zvědavá. Můžu říct, že zklamaná rozhodně nejsem. Kniha byla vysloveně pohlazením. Je psána čtivě a humorně a to i u těžších témat.
Přečtete si o nekonečné spjatosti Indiánů s přírodou, jejich příbězích provádějících je po celé generace a příbuzenských vztazích. Autorka popisuje množství zajímavých situací, kterým můžete a nemusíte věřit.
Co na mě působilo opravdu rušivým dojmem bylo neustálé opakování informací, hlavně o přestěhování do rezervace. Kvůli tomu nehodnotím plným počtem hvězd.
No, a někteří čtenáři se snažili najít blog autorky, ale neúspěšně. Zde je tedy pro vás odkaz: https://danastoflova.blog.idnes.cz/
Howgh
Ač je tomu hodně dávno, kdy se na mne usmálo štěstí v nějaké soutěži, a zpravidla patřívám k těm, kteří nic nevyhrajou, tato kniha se ke mně dostala jako výhra v Adventním kalendáři nakladatelství Argo. Zařekla jsem se, že soutěžit budu jen o ty tituly, které mne zaujmou, a tento mě praštil do očí svým názvem. Když jsem si pak přečetla anotaci a podívala se na hodnocení, řekla jsem si, proč ne, poslala odpověď, a pak se divila, že se na mne štěstí usmálo. Ač bylo Argo rychlé i co do odeslání výhry, do čtení jsem se pustila až po Novém roce a musím říct, že autorka si mne rychle získala svým stylem i humorem. Jen jsem si tedy musela knihu dávkovat, maximálně dvě kapitoly denně, jinak bych ji měla přečtenou do dvou dnů maximálně a nebyla z ní tak nadšená. Některé kapitoly jsou si totiž podobné, takže se vytrácí moment překvapení, a i proti slovnímu humoru Danky Štoflové čtenář trochu otupí. Je-li však kniha dávkována v tom správném množství, tak nezevšední a čtenář se k ní vrací a těší se na další příběhy a historky.
Souhlasím s pochvalou i výtkami níže uvedenými. Já sama byla zprvu nadšená, takže jsem se chtěla dozvědět víc o autorském blogu i o spisovatelce samé. Google byl však překvapivě skoupý, ať jsem zadávala jakákoli hesla, a tak se nabízí jen dvě vysvětlení: Danka buď píše pod pseudonymem, nebo je to celé smyšlené. Vysvětlení č. 2 na mě poprvé vyskočilo tady na DK a jen ta myšlenka mi vzala hodně radosti a potěchy z četby. Na popisované události, zejména ty "ezoterické" jsem najednou začala pohlížet mnohem skeptičtěji a mé nadšení bylo zchlazeno. Po pár dnech jsem se trochu otřepala, v mezičase si četla některé příspěvky na blogu, a přijala, že něco asi přibarvené bude, ale blogeři že zpravidla píšou o tom, co dobře znají, takže to celé vymyšlené být nemůže. Neboť přijmout za své představu, že neexistují nejen muži galantní a nepřekonatelní v lůžku (jsem přízemní, i mě tato informace hodně zaujala), ale ani věci mezi nebem a zemí, sepjetí s Přírodou a schopnost jí naslouchat, to by ze mně vysálo i naději a víru v dobro.
V mnoha komentářích zaznívá, že Danka Štoflová se trefila do myšlenek mnoha bílých Evropanů vyjadřujících touhu po něčem ryzím, pravdivém, na co už jsme zapomněli, uvěznění v civilizaci i v každodenních povinnostech svých životů. Být o něco mladší a punkovější, asi bych si sbalila krosnu a vyrazila do Smokey Mountains, když ne najít svého Indiána, tak aby mě Čerokí naučili všechno to, co je pro jejich děti samozřejmost. V tomhle je kniha nepřekonatelná a věřím, že leckterá romantická duše se vypraví aspoň do lesa na výlet, když ne na cestu do hlubin svojí duše. Je otázkou, jestli bych byla tolik skeptická, kdyby mi v hlavě neklíčila myšlenka na to, že vše je fikcí, nebo bych přijala, že tak, jak to autorka líčí, se to opravdu stalo. Zejména některé snové a duchovní pasáže mi během čtení přišly neuvěřitelné. Chtěla bych věřit tomu, že se toto děje, ale něco ve mně se tomu vzpírá, a za to ta jedna hvězdička dolů v hodnocení. (Ačkoli to, že jsem to sama nezažila, neznamená, že to nemůže být pravda.)
Knížka ke mně přišla v pravý čas, mnoho úvah na téma muži a ženy se trefilo do mého momentálního rozpoložení a věcí, které zrovna prožívám a řeším. Danka sice nepíše nic nového, mnoho doporučení a rad, která mezi řádky nabízí, jsem již někdy slyšela, ale zde jsou zahaleny do vtipného hávu s indiánskými pírky a do kontrastu dvou odlišných kultur, takže věřím, že tím spíš jim třeba někdo bude naslouchat nebo ho to minimálně přiměje k zamyšlení. V knize jsou hezky schované univerzální pravdy o partnerském soužití nebo výchově dětí a mně se to četlo hezky. Autorčin styl mi sedl a pokud bychom se třeba někdy setkaly osobně, věřím, že bychom si notovaly a hodně se nasmály. I za to dík.
Milá Danko, věnování v knize „ať udělá radost“ vyšlo na jedničku. Nejen proto, že jsem měla radost, že jsem něco vyhrála. Nebo proto, že jsem ze čtení radost měla. Celkově mi tato výhra udělala radost tím, že jsem potkala novou svěží autorku, která umí psát lehce i o vážných tématech a čtenáře, který je vnímavý, naučí víc naslouchat sobě samému i lidskosti, která by neměla být výsadou Indiánů, ale něčím univerzálním, co všechny lidi spojuje.
P.S.: Radost bych měla i z toho poznat nějakého štědrého indiánského milence, ale myslím, že když začnu praktikovat některé rady indiánských žen, nebudu za ním muset jet až do Severní Karolíny, ale najdu ho u sebe doma :-). (A kdyby ne, předejte, Danko, nějakému Čerokí moji adresu :-P.)
Tohle se moc povedlo! Zábavná oddechovka, která však není hloupá nebo trapná. Je to zkrátka milé čtení, které vám vykouzlí úsměv na tváři a pohladí vás po duši. V dnešní době více než potřeba.
Bylo, nebylo .... nevím. O autorce se mi nic podrobnějšího vyhledat nepodařilo. Ale v podstatě je to asi úplně jedno (i když bych docela ráda viděla některý z jejích obrazů).
V každém případě to byla knížka, která mě zaujala, pobavila i přímo rozesmála.
To je něco ! Přesne tohle jsem teď potřebovala .
Zlepšila se mi nálada a při čtení jsem se usmivala
Tohle byla milá, vtipná a úžasná pecka. Humorně popsaný život české hoky v indiánském prostředí. Nejdřív jsem si myslela, že je to autobiografie, ale zjistila jsem, že to tak není. Škoda, ale na zážitku to neubralo. Jak já bych ráda nějakého Čerokéze ulovila :o)
Nádherná, veselá, poučná - to všechno je tato knížka. Nejvíc se mi líbil popis vnímání života Indiánů, toho, jak si váží přírody, to, jak s ní souzní. Jak už dávno před "vyspělými" Evropany pochopili, že příroda a dobré vztahy v rodině jsou mnohem víc, než spousta drahých věcí, které vlastně ani nepotřebujeme.
Díky Danko, byla to nádhera. V příštím životě chci být Indián.
Štítky knihy
Indiáni autobiografické prvky Čerokíové autobiografie Češi v Americe Češi v zahraničí
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene ČerokíKniha Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 139x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 58x |
| Chystám se číst | 135x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 3x |
Na Vinnetoua jsem se jako dítě musela dívat skoro povinně. Moje mamka zbožňovala jeho "Poslední výstřel" a prolévala u toho hektolitry slz. V tý době jsem tomu moc nerozuměla. Bylo mi líto uštvaných koní a myslela jsem si, že umřel doopravdy.
Milovala jsem všelijaké příručky s tajnými písmy, šila si náramky s třásněmi z máminy koženky (ne, na hraní jsem ji nedostala), hledala peříčka do čelenek, vyráběla luky a snažila se přivolat déšť a bouřku, protože tu já fakt miluju!
Jestli si letos máte přečíst aspoň jednu jedinou knížku, pak určitě tuto.
Byla o životě. Ale ne o tom, který všichni tak dobře známe.
O indiánské moudrosti, magii, rituálech, podivuhodných bytostech i mýtech, které si indiáni z generace na generaci předávají.
O přírodě, koloběhu života a svobodě.
O vztazích, rodinně, dětech i o starých lidech a přístupu k nim.
Už dlouho se mi nestalo, abych s nějakou knihou tak souzněla. Aby mě každé její slovo naplňovalo a hřálo. Věřila jsem všemu a nikdo mi to nevymluví :)
Skvělé čtení a jedno velké doporučení!