Ctv komentáře u knih

V rámci tohoto žánru asi opravdu fajn kniha. Jsem ve čtení detektivních a krimi příběhů nováčkem, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala.
Jediný problém mám trošku v tom, že Kim Stoneová mi přijde nereálná. Drsná, přímá, upřímná, úspěšná v zaměstnání ve kterém válcuje chlapy a ti jí to nemají za zlé. Kolegové ji nekriticky respektují. Trochu lidskosti jí má dodat těžké dětství a s tím související psychické bloky, které si nese celý život. U mě to málem prohrála, když nohou odstrkovala psa, ale vzala jsem ji na milost ve chvíli, kdy si ho vzala k sobě.
A příběh? Ten měl grády, bylo napínavé v tom smyslu, že chcete číst jak to dopadne, i když je to už velmi brzy zřejmé. Mám raději příběhy, ve kterých přijde nějaký překvapivý a šokující zvrat. Kde celou dobu nevíte, na čem jste. Tady to víte, ale to nemění nic na tom, že příběh a zápletka je fajn.

4 20.12.2020

Kniha to byla velice zajímavá a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Vzpomínky osobního tajemníka T.G.M. mají svou hodnotu a jsou velice zajímavé. Za sebe bych knihu rozdělila do tří částí. První pojednávala o životě v Lánech, o Masarykově rodině, o lidech na zámku. Druhá část se hodně věnovala popisu politických souvislostí, jednotlivým politickým představitelům a stranám a spíš jen lehce se dotýkala osobnosti T.G.M. Třetí část pak popisovala konec prezidentova života, jeho postupné odcházení a život s nemocí. Vzhledem k tomu, že já osobně jsem od knihy čekala seriózní pohled na Masaryka jako na člověka, na jeho život jako na život muže z masa a kostí, mě samozřejmě ta prostřední část knihy moc neuchvátila. Vytkla bych knize dvě věci. První je název, který podle mě vyznívá levně, trošku jako titulek v bulvárních novinách. Teprve po přečetní knihy vám dojde, že uvozovky jsou tam záměrně, protože jde o Masarykův výrok pronesený v souvislosti s informováním veřejnosti o jeho nemoci. Pak už to dává zcela jiný smyl. Druhou mojí výtkou je nedostatek fotografií. Nějaké tam jsou, ale na knihu podobného charakteru by jich tam mělo být více. Dr. Schenk několikrát i zmiňuje nějaké fotografie a ty by čtenář jistě rád i viděl. Stejně tak popis Masarykova bytu na konci či soupis jeho věcí. Je u něj pouze jedna fotografie prezidentovy ložnice a myslím, že Masarykův byt by si jich zasloužil mnohem více.

4 01.11.2020

Na obálce mého vydání z roku 2015 je uveden komentář Stephena Fry: "To nejskandálnější a nejrozkošnější, s čím lze zalézt pod peřinu."
Já osobně si nejsem jista, jestli bych použila výraz "nejrozkošnější". Spíš bych napsala "nejzábavnější". Příběh Charlieho Mortdecaie je bláznivý, šílený, praštěný, zábavný, plný ironie a opravdu ideální na to, aby si s ním člověk zalezl pod peřinu. S tím příběhem, ne s Charliem. Jsem velice ráda, že mne letošní čtenářská výzva na tuto knihu přivedla, protože jinak bych ji jistě minula a to by byla škoda. Je to super čtení na dovolenou nebo prostě jen tak, pro zábavu. Nemusíte nijak hluboce přemýšlet, dumat kdo je vrah nebo se nějak moc soustředit na děj. I přesto se ale autor vyvaroval toho, abyste jako čtenář dopředu tušili co vás na dalších stránkách čeká.
Vytkla bych knize dvě věci. První se týká děje - od průchodu bažinami se konec už podle mého trošku moc táhl. Druhá se týká překladu - pokud jsou v knize francouzské citáty nebo rčení a překladatel se je rozhodne ponechat ve francouzštině, tak bych čekala, že pod čarou uvede překlad. To se nestalo a dost mi to vadilo.

4 26.12.2019

Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami. Autorka jistě o tématu protektorátu něco ví a pokud přečetla všechny knihy, které jsou uvedeny jako zdroje citací, tak klobouk dolů. Ovšem čekala jsem od knihy mnohem, mnohem víc. Dějiny každodennosti tam v podstatě byly popsány minimálně. O reálném životě lidí a třeba i konkrétních rodin jsem se mnoho nedozvěděla. Jen všeobecně známé informace o lístcích na jídlo, o šatenkách, o nedostatku potravin. Na vydání speciální knihy o dějinách každodennosti protektorátu to chtělo asi nastudovat mnohem víc. V tomto směru mne zaujaly snad jen informace o cenách některých potravin a pochutin.
Beru knihu především jako zdroj inspirací na knihy, ze kterých čerpala autorka. Některé si jistě přečtu.
Vytkla bych také formát vložených fotografií. Obrázky dobových dokumentů jsou tak malé, že si člověk často obsah dokumentu nepřečte než s lupou.
Vzhledem k velikosti knihy (malá, útlá, přečtete za odpoledne) to asi nemohlo dopadnout jinak, než že autorka jen klouže po povrchu různých témat.
Kdybych tuto knihu nezakoupila a nečetla, o nich bych nepřišla.

4 22.12.2019

Ze začátku naprosté nadšení, které v průběhu čtení (cca od poloviny) přešlo v znuděnost. Nadšení z krásného slohu a ze schopnosti pana Klímy hrát si se slovy, skládat je ve věty a souvětí a používat slova, která už dnes člověk skoro zapomněl. Toto nadšení přetrvalo celou knihu. Ale na mě už tam pak bylo moc hloubání, přemýšlení dokolečka o stále stejné nesmrtelnosti chrousta. Člověk by chvílemi skoro litoval slabošského hrdinu, který léta podvádí svou manželku a není schopen situaci vyřešit. Když si svoje selhávání obalí dostatečným množstvím vzletných myšlenek, obhajob a omluv, provinění pak není tak hrozné.

4 05.12.2019

Skvělá knížka. Paní Brousková vypráví příběhy, zážitky z dob před emigrací a po emigraci. Zazní různá známá i mně neznámá jména, byla jsem z knížky nadšená. Není to nic, co bych mohla číst ve vlaku nebo na pláži, potřebovala jsem klid a soustředění. Malinká nenápadná knížečka, na kterou jsem narazila jen díky recenzi v Reflexu a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Uvedla bych z ní dva citáty, které mě zaujaly a myslím, že obsah celkem vystihují:
"Všechno je jinak!"
""Umění není alibi," skandoval obr v županu, "svíčkový báby běhaly do kostela, aby je minula muka pekelná, která vylíčil Lazar, když byl vstal z mrtvých. Dneska si každej pustí Kryla a má se za odbojáře. Poskytuješ rozhřešení a vykoupení v rozpustný formě. Seš s vodpuštěním katolický Nescafé."
(řečeno Karlu Krylovi)

4 13.07.2019

Naprosto zbytečný počin autorky a ztráta času čtením. Paní Zita nám ve své knize nesdělila vůbec nic. Nemělo to děj, nemělo to příběh, nic. Autorka má zřejmě dojem že její životní zážitky stojí za knihu (o tom lze polemizovat, znám řadu lidí se zajímavějším životem) a možná stojí, ale to by je musel zpracovat někdo, kdo umí knihu napsat. Takhle z toho vyšlo jen něco, co připomíná článek z Blesku na několik desítek stránek. V podstatě by se celá kniha dala shrnout do souvětí: “Jsem chudák politováníhodná markraběnka, co spala zároveň se dvěma muži, takže si není jistá čí je to dítě, ale zajímavější z těch dvou byl kníže, takže je určitě jeho, protože já chci aby bylo Schwarzenbergerovo.”

Dvě hvězdy možná hlavně proto, že tento žánr není tak úplně něco, co by mě fascinovalo. Také proto, že mi to přišlo celé takové neuvěřitelné, křečovité nebo nevím jak bych to pojmenovala. Určitě si knihy pana Bryndzy nebudu kupovat. Možná dám šanci ještě jedné jeho knížce při příští návštěvě knihovny ... ale spíš ne.

4 23.06.2019

Především má tato kniha opravdu krásný vzhled. Dále má krásný sloh. Nepamatuji si, že by mě nějaká z knih, které jsem poslední dobou četla, zaujala svým jazykem - tato ano. Příběh osamělého pošťáka je poetický, tragický, neuvěřitelný, tajemný, smutný, krásný. A kruh jako symbol nekonečnosti a závěr příběhu .... líbilo se mi to. Haiku rozhodně nebylo a ani nebude mým žánrem a ani to nebyly japonské básničky, které mě v knize oslovily.

4 23.06.2019

Knížku jsem přečtla během jediného dne, slza u ní ukápla. Je to jedna z těch knih, které vás chytí a nepustí protože prostě musíte vědět co se s hlavní hrdinkou, Linou, stane. Jak to dopadne, jestli rodina přežije. Knížka se čte hezky, jediné co mi vadilo byla spousta prázdných míst - knížka by mohla být o slušný kousek tenčí, kdyby text neustále nezačínal a nekončil v polovině strany. Ale to je asi dnes obvyklé - marketing ve stylu jogurtu, kde otevřete kelímek a zjistíte, že je tam jogurt jen do jeho poloviny. Takže asi nemáte takový problém dát hodně peněz za tlustou knihu a když není tlustá, tak jí tlustou uděláme. Ovšem tato kniha ani tak nijak tlustá a dlouhá není.
Co mě trochu mrzelo je, že děj se točí jen kolem Liny a její rodiny a to ještě v případě její matky a bratra jen sporadicky. Vlastně vůbec nevím co prožívala Linina matka a bratr Jonas, bylo okolo nich tolik dalších příběhů a osudů a myslím že je škoda, že o nich nic nevíme. Prolétáváme týdny a měsíce života v kolchoze nebo v táboře a vlastně nic nevíme o denním fungování tábora, jen to, že denní dávka chleba byla 30 gramů na osobu. Ale autorka asi nechtěla napsat knihu vypovídající o historických faktech, asi nechtěla jít víc do detailu, asi chtěla vyprávět příběh Liny a na něm demonstrovat co se dělo za Stalina s tisíci dalších Litevců. A to se jí, myslím povedlo. Já určitě budu hledat další literaturu o tomto tématu.

4 18.02.2018

Přijde mi až nemístné kritizovat tvorbu Františka Kožíka, ale z této knihy mám rozporuplné pocity. Jednoznačně kladně hodnotím téma - Zdena Braunerova (záměrně píši s krátkým a na konci). Je to napsané čtivě, v tom jsem také neměla problém. Dozvěděla jsem se toho určitě dost zajímavého o době, o paní Zdeně, ale přesto jsem se nemohla chvílemi ubránit pocitu, že je to trošku "letem světem", občas jsem měla pocit že čtu jen strohý novinový článek. Nevím, jestli to tak bylo i když tato kniha existovala jako dvoudílný svazek a zkrácení do jedné a ještě celkem útlé knihy má za důsledek fakt, že na mě kniha takhle působí (jak píše v úvodu Alena Kožíková vznikla kniha, kterou jsem četla, spojením původně dvou svazků - Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto). Zatím jsem jinou knížku od pana Kožíka nečetla, tak nevím, jak píše. Ale tohle pro mne nebyl moc román, možná "jen" životopis. Některé události se tam přeskakovaly přímo kosmickou rychlostí aniž by se autor jen náznakem dotkl příčin (například konec přátelství Zdeny Braunerové, F. X. Šaldy a Růženy Svobodové). Najednou se vynořovala jména která jsem si nedokázala nikam zařadit a nebyla nijak propojená s předchozím ani následujícím dějem. Během čtení této knihy se mi potvrdilo moje přesvědčení, že životopisný román prostě musí být tlustá bichle, ne jen malá útlá kniha.

4 31.12.2017

Ze začátku jsem si musela zvykat na zvláštní styl psaní, který autor má. Popravdě jsem si na to nezvykla až do konce knihy, jsem prostě staromilec který si myslí, že přímá řeč má být v uvozovkách. Styl psaní pana Pánka mi chvílemi bránil vnímat co čtu. Jinak se mi knížka líbila, jsou místa která donutí k zamyšlení, nebyla to jen taková plytká cestovatelská love story s happy endem.

4 29.12.2017

Knihu jsem přečetla, nutkání odložit ji ve mě nevyvolávala, ale že bych si čtení nějak extra užívala, to bohužel také říct nemohu.
V anotaci knihy je napsána tato věta: "Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis."
Já osobě bych udělala řez za větou "Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje" a doplnila bych za sebe: "a skutečně je to tak."

Za mě vhodné na čtení do vlaku nebo autobusu, kde potřebujete zabít čas a text nevyžaduje žádné extra soustředění. Prostě taková časopisová povídka natažená na velikost malé knihy.

3 11.03.2024

Obsahově, tedy co se týče informací o Tomáši Baťovi, byla pro mě kniha velkým přínosem. Právě proto, že autorem je člověk, který jej řadu let znal a pracoval s ním.
Kromě informací o životě a podnikání Tomáše Bati nám kniha podává i pohled na historii začátku dvacátého století nejen u nás, ale i v USA. I když mám o této době nějaké základní školní znalosti, tak pro mě byla kniha užitečná v tom, že mi dala řadu věcí do souvislostí a obohatila je z pohledu běžných lidí.
Na druhou stranu už trochu archaická čeština a na můj vkus příliš velké množství různých filosofických úvah autora pro mne byly při čtení překážkou.
Pokud člověk tuto knihu čte z prostého zájmu o postavu Tomáše Bati a s touhou dozvědět se o systému jeho podnikání, tak může být na překážku i všude prosakující obdiv autora k Tomáši Baťovi. Pokud se někde objeví kritika Bati jako člověka, jeho povahy, pak jen v náznaku a v podstatě je hned obrácena v pozitivum pro Baťu podnikatele.

3 12.12.2023

Opravdu moc hezky a precizně zpracovaná kniha o malé vesničce Habří na Vysočině nedaleko Žďáru nad Sázavou.
Tato kniha letos vyhrála soutěž o nejkrásnější knížku kraje Vysočina 2023 a toto ocenění si zaslouží právem.
Paní Buchtová není spisovatelka a nemá za sebou zkušenost deseti dalších knih, ale její prvotina je rovnou excelentní. Autorka si prostě vzala potomka majitelů jednoho svobodného statku v Habří a historie místa si ji zcela omotala kolem prstu. A protože chtěla zachytit vzpomínky pamětníků a informace nad rámec strohých matrik, napsala tuto knihu.
Kniha je plná opravdu zajímavých informací a nemusíte být nijak provázaní s Habřím (snad jsem to napsala správně), abyste je ocenili. Je to otisk historie v příbězích jednotlivců. Ti mohli žít v Habří stejně jako kdekoliv jinde.

Navíc je kniha opravdu krásná. Tak hezky vizuálně propracovaná, plná dobových fotografií, dokumentů, mapek, pohlednic ...

Zde si můžete poslechnout rozhovor s paní Buchtovou a povídání o její prvotině Tam, kde končí cesta.
https://vysocina.rozhlas.cz/tam-kde-konci-cesta-je-kniha-pro-milovniky-starych-casu-a-vysociny-8972709

3 13.11.2023

Moje první kniha od autorky, k níž mě dovedla letošní čtenářská výzva.
Bylo to jistě zajímavé čtení, zejména pokud opravdu lze věřit tomu, že Alison Weir má silný základ v znalostech dějin Anglie a historické reálie jsou tedy věrně popsány. Tím mám na mysli nejen všeobecně známé věci, jako kdo byl čí syn nebo kdo kdy za co válčil, ale také dějiny každodennosti.
S Alžbětou prožíváme celý románově zpracovaný život. Přesto, že kniha je tak dlouhá a nabitá informacemi, nemám pocit, že bych Alžbětu důkladně poznala. Jako kdyby nám byla stále servírována její oficiální tvář, nikoliv soukromá. Což je škoda.

Co mi opravdu hodně vadilo byly chyby v textu. Na jednom místě je chyba v letopočtu, na jiném místě hovoří Richard o svém švagrovi, ale nazývá ho zetěm. Příliš mnoho věcí tam bylo označeno přídomkem "skvělý". Měla skvělé šaty, procházel skvělý průvod apod. Otázka úrovně překladu je asi na místě - viz. komentář od fénix56. Nevím, jestli je to dáno originálním textem, nebo je překlad tak mizerný, ale právě kostrbatost některých vět a chyby v textu v mých očích snížilo hodnocení ze 3 hvězd na 2.

Dále mi vadilo časté přejmenovávání postav - jen jsem si zvykla, že se o někom mluví jako o "Frantovi", tak se mu na další stránce najednou začalo říkat vévoda odněkud. Už tak pro mě bylo obtížné zorientovat se v postavách a tohle mě mátlo ještě více.

3 21.07.2023

Moje první setkání s Edwardem Rutherfurdem a rozhodně nebude poslední.
Kniha mě nadchla. Není to učebnice historie, je to román. Což autor také sám avizuje. A jako román je podle mě moc fajn. Provede vás historií Anglie od dob paleolitických lovců až do osmdesátých let minulého století. Po celou dobu čtete příběhy různých osob zasazené do historických událostí, které formovaly Anglii a určitě po přečtení poslední stránky budete o něco chytřejší.
Celou knihou se prolínají osudy několika rodových linií. Líbilo se mi, jak autor nesklouzával k žádným romantickým happy endům, někteří lidé prostě měli příjemný osud, někteří mnohem méně. Často se život hrdinů posunul někam úplně jinam, než jsem čekala. To mě bavilo.
Líbilo se mi propojení rodů a mrzelo mě, že některé spojnice (jako třeba pravěká soška ženy) se během knihy vytratily.
Kniha se mi četla jedna báseň na začátku do doby cca 17 a 18 století. Toto období už pak pro mě bylo méně záživné - všichni ti šlechtici, králové, královny, biskupové. Chvílemi jsem se v tom ztrácela. Potom 20 století už autor vzal spíš tak jenom letem světem, jako by v této době nebylo moc co vyprávět.
Každopádně já už se těším na další kousek z pera pana Rutherfurda.

3 06.12.2022

V tomto případě anotace knihy docela přesně vystihuje můj výsledný dojem z ní. Je to velmi zajímavě psaná historická sonda do období válek a mezi válkami. Nejde jen o život Alberta Einsteina, i když i ten je zde popsán velmi precizně a ve veškerých souvislostech. Jde také o výborně zpracovanou historii nejen Berlína a Německa, ale veškerých konsekvencí s válkami v Evropě. Při čtení pochopíte mnoho souvislostí a i když mě tato historie zajímá dlouhodobě, tak řada informací pro mě byla opravdu objevných. Kromě toho, že je to dílo nabité informacemi, tak je velmi čtivě napsané, což u podobného typu literatury vůbec nebývá automatické. Skvělá knížka.

3 28.09.2022

(SPOILER) SPOILER
Kniha popisuje osudy ženy, která si vydělává jako ošetřovatelka starých a nemocných lidí v Anglii. Jmenuje se Markéta a i když jsem v tom zpočátku vůbec neměla jasno, tak jsem v průběhu knihy zjistila, že jí je něco mezi 50 a 60 lety. Přesto ale polovinu knihy řeší sex, sex, sex a sex. Po přečtení knihy jsem získala dojem, že kdybych někdy navštívila Tunisko a neměla nezávazný sex s nějakým místním playboyem, tak bych nejen zůstala po vaginální stránce zdravá, ale také bych nezažila to, za čím tam většina středněvěkých (a více) Evropanek jezdí. A mohla bych se cítit o něco ochuzena.
Markéta si tam nabrnkla chlapce, kterému bylo něco málo pod dvacet let. Vlastně jsem za celou knihu nezjistila, proč to udělala. Sex s ním byl průměrný, spíše horší, přesto si ho vzala za manžela a dotáhla si ho do Evropy. Snad proto, že jí jeho mládí mělo pomoci zapomenout na to, že to její už je dávno pryč? V jejich vztahu jsme mohli číst veškerá klišé vztahu starší ženy a mladého muže z afrického kontinentu. On z ní tahal peníze různými triky a podvůdky, které Markéta zpočátku neprokoukla. To si říkáte, že buď už také začala trpět nějakou formou demence (jako její klienti v UK), nebo je zamilovaná. Zamilovaná nebyla, dementní také ne, takže ta nesmyslnost jde podle mého za autorkou knihy. Nakonec se jí vztah se zajíčkem vymstil, ale to tu prozrazovat nebudu, kdyby náhodou někdo ignoroval varování, že jde o spoiler.
Výše uvedené tedy v mých čtenářských očích knihu řadí do kategorie „dvě hvězdy a méně“. Na tři ji dostal Markétin ošetřovatelský příběh. Zážitky s různými klienty byly zajímavé, hezky napsané, řada drobností dala nahlédnout pod pokličku této práce. Různé typy klientů a hlavně různé typy jejich rodinných příslušníků, se kterými musela jednat, mě bavily. Tato linie příběhu se mi moc líbila a byla bych raději, kdyby se jí autorka věnovala více. Klidně i na úkor několikrát opakovaného nadšeného popisu toho, jak má hlavní hrdinka na svůj věk pěkná rodidla.

3 24.08.2022

Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdičkami, nakonec jsem dala 3 z úcty k práci, které musela kniha paní Štráfeldovou stát. Mně se to ale nečetlo dobře.
Celá knížka mi tak trošku připomíná pověstný dort, který pekli pejsek s kočičkou. I když do něj dali samé dobré ingredience, tak dohromady to neladilo a nedalo se to jíst.
Podle mého názoru je kniha prostě překombinovaná. Celým dílem nás provází příběh Poldinky a její rodiny. Bohužel ale bylo ho tam málo a byl takový letem světem, protože většinu prostoru zabíraly různé vsuvky a odbočky, které popisovaly historické okamžiky našich a evropských dějin. Často jsem se v tom ztrácela. Jen se člověk dostal do nějakého děje nebo příběhu, tak bum, konec a najednou se zase píše o něčem úplně jiném. Skákalo se v čase, řada informací se naťukla dopředu, dopověděla se někde úplně jinde. Bylo by lepší, kdyby autorka prostě pořádně zpracovala příběh Poldinky a své vzdělávací ambice přetavila v samostatnou knihu pojednávající o historii českého národa. Neboť ty pasáže o hisorických souvislostech umí paní Štráfeldová napsat moc hezky.
Celá kniha se táhne a ke konci najednou jako by spisovatelce došlo, že má omezený počet stran. Takže frk frk frk, na jedné stránce najednou přejeme od konce války až po vraždu Milady Horákové a the end.

3 22.05.2022