Chytuš komentáře u knih

Tomáše Lukavce mám ráda, líbí se mi jeho rozhovory i zajímavé životní peripetie, s knížkou jsem ale trochu bojovala. Chápu poselství, které mi měla dát, jen literární podání pro mě bylo poněkud nedotažené. Hledání smyslu života je rozhodně jedna z nejdůležitějších povinností každého z nás a cesty k poznání jsou různé... Tady jsem ale často měla pocit, že celý příběh a hlavně jeho zpracování mělo ještě poněkud dozrát a vyspět, aby čtenáře zasáhlo do krajiny srdeční plnou silou...

64 10.03.2023

UCHOKNIHA. Druhý díl je rozhodně filozofičtější a depresivnější, než předchozí kniha. Všechny ty intriky, podrazy, skryté významy... A psychedelie zůstává... Zdánlivě se nic moc neděje, ale zároveň se dostanete do bodu, kdy si uvědomíte, že se ve skutečnosti děje všechno. Jen skutečný mistr zvládne dát do knihy takovou dvousečnost. Pro mě si Duna drží laťku stále proklatě vysoko a druhým dílem se rozhodně skončit nedá!

74 10.03.2023

UCHOKNIHA. Originální a zajímavé, co se týče námětu. Konspirátor ve mně nadšeně řičel a říkal, vidíš, tak tam klidně za pár let můžeme dojít... Konec konců několik z představených věcí už tu máme - pohlaví si můžete svobodně zvolit už nyní, dokonce se nemusíte omezovat jen na čtyři základní... Svobodná vůle také už teď skonává na úbytě... Přesto nemůžu dát plné hodnocení a to hlavně z důvodu, který slyší na jméno Klaud. Tak nesympatickou hlavní hrdinku aby jeden pohledal - a to prosím zcela jistě nebyl autorův záměr. Asi měla být mladicky roztomilá, nebo něco na ten způsob, konečná podoba je ale docela jiná...

74 10.03.2023

Zpočátku jsem byla nadšená - těšila jsem se na hloubkovou exkurzi na téma kůže, aneb jak je uvedeno už na obálce - vše o našem největším orgánu. První polovině knihy nemůžu vytknout nic - zajímavý výlet skrz kůži (včetně souvisejících pachů, chloupků, sekretů :-) V druhé polovině se autorka začala zabývat nemocemi kůže - a tady pro mě text začal skřípat. Autorka se totiž postavila do role mentora, který všechno ví a všechno zná - takže jsem se dozvěděla třeba to, že uchošťoury jsou fuj, fuj, navštívení sauny nebo bazénu bez pantoflí znamená jistou houbovou, případně bradavičnatou nákazu a lidé s tetováním jsou nezodpovědní týrači vlastní kůže. Zajímavé je, že například botox až tolik nevadí, protože tam míru aplikace stanoví moudrý lékař, zatímco tetování si určuje sám nezodpovědný sebeničitel... Výběrový je i výčet kožních problémů - například o takovém vitiligu v knize není ani ťuk.

74 17.02.2023

Na Baladu o ptácích a hadech jsem se vrhla s nadšením skoro hned po dočtení Katnissina příběhu, protože jsem se ještě nechtěla od Hunger games vzdálit. Příběh Coriolana Snowa je podařeným spin-offem - čtenář se dozví o tom, jak se vlivem událostí doutvoří jeho zvrácený psychologický profil. Asi se vám nebude nijak moc líbit už od začátku, jeho chování je ryze účelové a ačkoli se navenek zprvu může zdát, že se o druhé zajímá (jeho uvítání své splátkyně, případně jeho chování k Sejanusovi), pravdou je, že vždycky má na prvním místě hlavně svůj prospěch. Na konci už ho za to budete vyloženě nenávidět... Chválím parádní (velmi nenásilné) propojení s Katnissiným příběhem, které vám po dočtení určitě nasadí nejednoho brouka do hlavy.

"Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, na němž v noční chvíli
vraha kdysi oběsili
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence.

Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, odkud zarputile
mrtvý volá po své milé
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence.

Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu, odkud srdcem celým
získat volnost dnes ti velím
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence.

Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu kalně šedým ránem
kolem krku s režným lanem
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence."

88 10.02.2023

UCHOKNIHA. Krátká, ale nezapomenutelná a nadčasová divadelní hra z pera geniálního Karla Čapka. Nařídila bych povinný poslech pro všechny vysoké státní úředníky, poslance i senátory. A vládě a všem protěžovaným kandidátům na prezidenta pustit alespoň třikrát za sebou... Připojuji úryvek z předmluvy - pokud by člověk nevěděl, kdy tohle Karel Čapek napsal, klidně by si mohl myslet, že to bylo včera:
"Jeden z charakteristických znaků poválečného lidstva je ústup od toho, čemu se tu a tam skoro s opovržením říká humanita; v kterémžto slovu je zahrnuta zbožná úcta k životu a právům lidským, láska k svobodě a míru, usilování o pravdu a spravedlnost a jiné mravní postuláty, které byly v duchu evropských tradic až dosud považovány za
smysl lidského vývoje. Jak známo, v některých zemích a národech nastoupil duch zcela jiný; ne člověk, nýbrž třída, stát, národ nebo rasa je nositelem všech práv a jediným předmětem úcty, ale zato úcty svrchované: nic není nad ním, co by jej mravně omezovalo v jeho vůli a právech.
Stát, národ, režim je nadán všemohoucí autoritou; jednotlivec se svou svobodou ducha a svědomí, se svým právem na život, se svým lidským sebeurčením je fyzicky i mravně naprosto podřaděn takzvanému kolektivnímu, ale v podstatě čistě autokratickému a násilím uloženému řádu. Prostě duch politické autority se v dnešním stavu světa
výbojně utkává s evropskou tradicí mravní a demokratické humanity; tento konflikt se rok za rokem hrozivěji rozehrává v dění mezinárodním, ale zároveň je vnitřní otázkou každého národa. Zevně se nejjasněji projevuje chronickým válečným napětím v dnešní Evropě a rostoucím sklonem k násilnému a vražednému řešení politických otázek.
Pravda, dnešní světový konflikt je možno definovat také v pojmech hospodářských a sociálních; nebo je možno jej vykládat v biologických termínech boje o život; ale jeho nejdramatičtější aspekt je ve srážce dvou velikých antagonických ideálů. Na jedné straně mravní ideál všelidské humanity, demokratické svobody, světového míru a úcty ke každému lidskému životu i právu. Na druhé straně dynamický protihumanitní ideál moci, nadvlády a národní nebo jiné expanze, pro kterou je násilí vítaným prostředkem a lidský život jenom nástrojem. Řečeno v termínech dnes běžných, je to konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur. A právě tento konflikt ve své tragické aktuálnosti byl popudem k napsání Bílé nemoci."

99 12.01.2023

UCHOKNIHA. Ano, takhle vypadá opravdu parádní čtenářský zážitek. Nechybí nic (emoce, zajímavý dystopický svět, láska, boj o přežití, kritika mediálního pozlátka, parádní zvraty...). Kdysi dávno, když jsem viděla celou sérii zfilmovanou, horovala jsem hlavně pro první díl. Po přečtení (pardon - poslechu knížky - mimochodem naprosto EXCELENTNĚ namluvené Terezou Bebarovou) musím uznat, že poslední díl byl prostě nejlepší. Ale pozor - nemohl by být nejlepší, nebýt prvních dvou, kterými nás autorka postupně seznamuje s celým fungováním Panemu. A dělá to mazaně - vytáhne dost vysokou kartu hned na začátku a dalším vyprávěním navyšuje a navyšuje - až zjistíte, že jste Katniss a její cestě zcela propadli. Celou sérii doporučuji na vlastní nebezpečí - možná stejně jako já zjistíte, že je silně návyková a po dočtení budete mít mírné abstinenční příznaky. Ještě že máme prequel - Baladu o ptácích a hadech, na kterou se v rámci zmírnění abstinenčních příznaků hned vrhám...

82 12.01.2023

UCHOKNIHA. Dalo by se říct, že Vražedná pomsta je takový klasický druhý díl - těží z toho nejlepšího, co nabídl první díl a doslova se snaží nebýt s dvojkou na zádech, ale svého předchůdce dostihnout a předhonit... Jenže - tahle myšlenka mě napadala spíš v průběhu poslouchání. Vzhledem k tomu, že už mám za sebou i poslední díl téhle hladové skládačky, tak musím uznat, že výše uvedené úplně neplatí - dvojka je totiž víc než uspokojivou předskokankou dalšího dění. Musím uznat, že Suzanne Collins je všemi mastmi mazaná - dávkuje vyprávění tak, že si pro vás připraví cestu postupné závislosti až naprostému propadnutí celému příběhu. Ale to už bych byla v trojce...

76 12.01.2023

Kdo by nechtěl zlepšit fungování státu? Anarchokapitalismus problém řeší po svém - fungování společnosti bez jakékoli role státu - tedy bezstátní společnost. Společnost bez daní, liberální a otevřená, založená na principech nabídky a poptávky. Copak o to, myšlenka na první dobrou zajímavá, ale jak se člověk prokousává jednotlivými tématy dál a dál, dojde mu, že tady něco úplně nehraje. Za mě je problémem anarchokapitalismu naprosto přemrštěný význam kapitálu (peněz) a vlastnických práv. Možná by to mělo šanci na úspěch, pokud by neexistovalo stávající rozdělení majetku, kdy bohatství světa drží zlomek lidí. Ti bohatí by v Urzově světě totiž nakonec ovlivňovali naprosto všechno - od zdravotnictví, přes školství, až po policii nebo soudy. Spoléhat v takovém systému na skutečné tržní principy a nepokřivenost nabídky a poptávky je jako spolehnout se na to, že od zítřka už budete potkávat jen samé poctivé lidi, kteří s vámi za každou cenu budou hrát jen win-win hry. Vždyť je to pro užitek všech lidí, kteří jsou všichni stejně čestní a spravedliví, že...

69 12.01.2023

Cestování časem je nekonečná studnice témat, které se dají zpracovávat různým způsobem. Bohužel Silverbergovo podání mi úplně nesedlo... Ty zajímavé časocestné myšlenky se ztrácí v balastu pevných prdelek a majestátních poprsí, ze kterých se obvykle hlavnímu hrdinovi tají dech a překrvují slabiny. Uznávám, že jako zpestření by mi to nevadilo, ale skoro v každé kapitole? Bizarní bylo i to, že hlavnímu hrdinovi nevadilo obdělávat svojí prapraprapra...babičku, ale vidět vlastní babičku v mladickém sexy rozpuku bylo strašidelné, natož pak vidět svojí vlastní matku v batolecím věku - prokrindapána - nahatou, což je pro našeho dospělého "hrdinu" neskutečný problém, neb nezříš nahotu matky své... Ach jo.

68 12.01.2023

Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit - to je přesné vylíčení obsahu. Huronským smíchem se lámat v pase určitě nebudete, pokud se při čtení budete smát, bude to takový ten hysterický, smutný až šílený smích. Ano, takhle jsme si tady žili. Autor celou situaci převedl do absurdna - ale pokud se nad tím zamyslíte, tak spojitost je naprosto trefná... Pokud ještě nevíte, co poslat za dárek vašemu drahému politikovi, toto je rozhodně skvělý tip. A všem ministrům zdravotnictví minulých tří let bych zabalila rovnou výtisky dva...
"Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.
Ruce si uřezat nenecháme - ale necháte a ještě za to budete svým katům vděční, nebo budete stát sami fronty na pilky. Každá lež zdůvodněná obecným blahem, která se omílá dost dlouho dokola, dokáže své. Věděli to Hitler i Goebbels a na lidské hlouposti a naivitě dokázali vybudovat svou Třetí říši.
Lidská pošetilost je nekonečná - dnes už se to znovu stát nemůže. Dnes už určitě ne..." str. 134

88 21.12.2022

UCHOKNIHA. Na přečtení celé série jsem měla zálusk už od shlédnutí filmu, který mě tenkrát před lety docela nečekaně dostal. Po poslechu Arény smrti musím říct, že knížka je ještě o několik vystřelených šípů lepší. Na druhou stranu - i když mi při poslouchání místy před očima nabíhaly scény z filmu, nemůžu říct, že by to pro mě bylo jakkoli rušivé. V téhle knize jsem našla všechno, co od napínavého příběhu čekám - víc než povedený dystopický svět, který ale trefně slovy klasika "nastavuje zrcadlo" dnešní době (víte jak - média, konzumnost, kritika pokřivené společnosti), parádně vykreslené hrdiny a vztahy (ach, Katniss)... Pro mě osobně je Katniss v žebříčku ženských hrdinek velmi, velmi vysoko - a to i když (nebo možná právě proto) není úplně typická božská klaďaska. Tady není čas ztrácet čas - pokud váháte a i pokud znáte filmové zpracování jako své boty, knížka vám má pořád hodně co nabídnout... Velké doporučení!

88 21.12.2022

Archa knih je můj knižní objev roku. Je to kniha žánrově obtížně zařaditelná a překvapující. Navíc krutě aktuální. Příběh je zajímavý a neotřelý, děj napínavý, hlavní postava ujde v knize hodně dalekou cestu (a to nemám na mysli cestu, kterou Jan fyzicky absolvuje)... Nejlepší ale pro budoucí čtenáře je, aby po detailech nepátrali a prostě se pustili do čtení, rozhodně to stojí za to. Nechte se vést nádherně trefnou obálkou - jak název, tak motto "Skutečná pravda se skrývá mezi řádky..." tuhle knížku zcela vystihují, i když se to čtenáři, zvláště zpočátku, nemusí takhle vůbec zdát.
"Venku byla pravda - čistá a ryzí, a tak musela zmizet. Musela být pošlapána, aby mohli lidé dál v klidu žít své životy. Pravda je totiž vždycky nebezpečná.
...
Kdo nepřemýšlí, neptá se, nebo věří, že je imunní, ten je pro manipulaci vždy nejsnazší cíl. A kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlépe.
Ideály nakone vystřídá strach a pochopení, ale už je pozdě. Pomocí strachu a vnějšího nebezpečí se vládne nejlépe.
Lež je pohodlná a pravda nad vlastní hloupostí často bolí. Pravda je vrtkavá děvka, kterou ve skutečnosti nikdo nechce." str. 267
"Sám také nechci přijmout tu pravdu, že je lidstvo stále stejné a nepoučitelné, protože jakmile bych to udělal, naděje zmizí.
Nevědomost je síla a pravda je prokletí.
A naděje je motorem našich životů." str. 276

84 20.12.2022

UCHOKNIHA. Posloucháno ve slovenštině - interpret Peter Rúfus má nádherně položený hlas, který se ke knize opravdu hodil a už teď vím, že jsem neposlouchala naposledy... Pro mě osobně asi nejpřínosnější kniha ze všech osobnostně rozvíjejících publikací, otevřela mi nové obzory a zase zapadly další kousky do celkové skládačky mojí seberozvíjecí cesty. Eckhart Tolle se soustředí v téhle knize na ego - jak se projevuje, v čem nám brání... Nelze než doporučit, věřím, že každému může přinést hodně "aha" efektů a pochopení jednání a konání - jak u sebe sama, tak u ostatních.

76 20.12.2022

UCHOKNIHA.
Znepokojivý thriller? Zapomeňte. Jde o naprostý opak - předvídatelná záležitost z pera scénaristy Jurského parku. Ano, člověk má tuto informaci napsanou poměrně velkými písmeny přímo na obálce, přesto jsem si v nějakém naprosto nepochopitelném pomatení myslela, že jde o autora Jurského parku. Nenechte se mýlit - Koepp není Crichton, na to zapomeňte. Příběh je naprosto předvídatelný béčkový scénář - na něco hrozného se v odlehlé osadě přijde - parazit je v první chvíli naprostý zabiják a nemáte záruku ani pokud máte krásný obleček jako postavička na obálce... Uplyne nějaký čas a z naprostého zabijáka je zabiják vybírák - tedy něco napadne, požere a zničí, ale většinou se jedná o zvěř nebo postavy, u nichž jasně od první chvíle víte, že přesně pro tuhle roli je autor do příběhu zasadil... Rozhodně by jste takovou vybíravost od tak nelítostného parazitního nepřítele nečekali (tedy pokud jste od příběhu čekali nějaké to napětí)... Takže se vrství nesmysl na nesmysl, nešetří se úniky v poslední sekundě, které vzhledem k předchozímu ději však nejsou napínavé, ale spíš k smíchu. Nakonec jsem doposlouchala v rychlosti 2,25 a to jen z důvodů osobního pokání - abych si zapamatovala, že ne všechno, co se nabízí v akci, potřebuji koupit. Ano, tuhle lekci si z Parazita odnesu asi nejvíc - takže nakonec že by Parazit pro mě nebyl laciné béčko, ale kniha osobního růstu? :-D

73 14.12.2022

Emocionálně velmi náročná kniha. Ačkoli jsem podle anotace i obálky jasně věděla, do čeho jdu, znovu jsem si ověřila, že na něco takového člověk prostě připravený není a dopředu být ani nemůže. Stejně jako Míla - sám líčí, že když už jeho situace začala vypadat nadějněji (nástup do Minkovic a práce pro n.p. Preciosa), nemohl být dál od pravdy. Apropos pravda a fakt, abychom na některé historické události nezapomínali, je velmi silné poselství téhle knihy. Rozhodně doporučuji přečíst každičkou slabiku téhle knihy (ano, i s doslovem a poděkováním autora), neboť kdo nezná minulost, bude nucen si ji zopakovat...

"Prolog
V té báječné době, kdy jsme se všichni bezstarostně dívali na večerníčky s Křemílkem a Vochomůrkou, loupežníkem Rumcajsem, poslouchali písně Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a skupiny Olympic.
V časech Tří oříšků pro Popelku a dalších těch skvělých českých filmových komedií, které všichni milujeme dodnes.
Tehdy, když ostatní mlčeli, se skutečně odehrával nejen tento příběh..."

108 17.11.2022

Tenhle thriller je další z oblasti buď - anebo. Chci tím říct, že buď ho přijmete a povezete se minimálně na jeho zábavní lince, nebo ho odsoudíte jako konspirační blábol. Mně osobně se tenhle příběh líbil moc - bylo to zajímavé, zábavné a čtivé. Je pravda, že je vidět, že Jan Tománek touhle knížkou začínal a styl psaní je ovlivněný jeho další profesí - prací u filmu. Knížka je psaná v krátkých úderných kapitolkách, které připomínají rychlé filmové střihy. Každopádně hned jsem se v knihovně poohlédla po všech dalších autorových knížkách a už se těším, cítím velký potenciál :-)

88 07.11.2022

(SPOILER) UCHOKNIHA - musím pochválit famózní načtení knihy paní Hudečkovou - podání bylo opravdu skvělé, to nebylo jen pouhé čtení, to byl procítěný prožitek!
Od příběhu jako takového jsem čekala trochu víc dějinných událostí přímo z Gruzie - autorka měla jasnou vizi zapojit do příběhu všechny významné milníky dvacátého století, nejen gruzínských dějin, takže si s Fred odskočíme i do koncentračních táborů, ale o táborech v SSSR se nedozvíme vůbec nic, ačkoli jedna z postav sovětský převýchovný program zakusila... Uvítala bych víc informací přímo o Gruzii, o tamním životě, těšila jsem se především na toto... Možná proto mě anglická (nebo česká) nitka Kitty a její exylový život zajímala pouze minimálně - nerozumněla jsem jejím činům, nebyla jsem schopná jí plně pochopit... Už už jsem jí měla na dosah, ale stejně mi nakonec protekla mezi prsty. Podobně to bylo i s Nicou, ačkoli její nitka byla, alespoň pro mne, hmatatelnější a uchopitelnější. Líbil se mi ale autorčin styl vyprávění, jeho poetičnost a magický realismus, její spřádání slov do nádherných obrazů, její splétání nitek do zajímavého vzoru. Rozhodně si nenechám ujít autorčiny další knihy!

87 07.11.2022

Tomu říkám pravý literární fastfood - občas si ho s chutí dopřejeme všichni, dokonce jsme po konzumaci velmi uspokojeni. Jenže jak už to u fastfoodu bývá, energeticky je to plytké, snaha o efekt je z toho cítit na sto honů a dojem nezůstane na nijak dlouhou dobu. Ale je to krásně konzumní, shltnete to raz dva... Škoda, těšila jsem se, ale asi jsme se s Goldmanovic partou nepotkali v ideální čas a na ideálním místě...

82 26.10.2022

Anotace nelže - knížka je uceleným přehledem témat, kterými se Stanislav Grof v minulosti zabýval. Není to tedy čistě jen kniha o psychoterapii nebo holotropním dýchání (metoda, kterou se svojí ženou Christinou vyvinuli k zkoumání změněných stavů vědomí). Autor čtenáře postupně seznamuje s holotropními stavy vědomí (holotropní - směřující k celistvosti) z historického hlediska s volným přechodem až po současné bádání. Jeho kariéru silně ovlivnil vědecký výzkum zkoumání účinků LSD v rámci jeho psychiatrické praxe. Z pozorování změněných stavů vědomí pak vyvinul teorii perinatálních matric. Autor se sice místy trochu opakuje, ale v tomhle případě si myslím, že opakování je matka moudrosti - pro mnohé to totiž nebude vůbec lehké, přijmout autorův pohled na svět...
"Pozorování a výzkumy vědomí rozptylují současný mýtus materialistické vědy, že vědomí je průvodní projev (epifenomen) hmoty, tedy produkt neurofyziologických procesů v mozku. Ukazují, že vědomí je prvotní podstatnou vlastností bytí a že je schopno mnoha různých činností, jichž lidský mozek není schopen. Podle všech nových poznatků je lidské vědomí součástí i účastníkem v rozsáhlém univerzálním poli kosmického vědomí, jež prostupuje veškerou existencí." str. 7
"… studium holotropních stavů vědomí přináší pádné důkazy o tom, že transpersonální zážitky není možno zavrhovat jako irelevantní psychotické projevy. Skutečnost, že umožňují přístup k novým a přesným informacím o různých aspektech bytí, je nepochybným důkazem o tom, že se jedná o fenomény sui generis, které otřásají samotnými základy materialistické vědy. Odhalují, že vesmír je v podstatě sjednocenou sítí událostí probíhajících ve vědomí, je prostoupen vyšší inteligencí a odráží existenci vyššího řádu. Tyto zážitky kromě jiného poskytují empirický důkaz, že individuální lidská psyché nemá žádné hranice a je v podstatě souměřitelná s veškerým bytím, čímž potvrzuje základní tezi mnohých ezoterických systémů včetně astrologie – že v mikrokosmu se zrcadlí makrokosmos." str. 268

81 18.10.2022