Chytuš komentáře u knih

Klasická fantasy, kde víc než fantasy prvků najde člověk politikaření a pletichy. Což o to, to by určitě nevadilo, co ale nemůžu jen tak odpustit je charakter hlavní hrdinky a pojetí celého společenství. Mary z Acoma je vypočítavá a chladnokrevná, přesto jí všechno vychází. Je popisovaná jako nevinná mladičká dívka, přesto ve Hře rady všem opakovaně vytírá zraky... Ani svět, ve kterém se všechno odehrává, není podle mého gusta - kvůli nějaké prkotině, kterou jste ani nemuseli zavinit sami, musíte z důvodu zachování cti rodu nalehnout na meč, zatímco jiné prohřešky jsou bagatelizovány, nebo přehlíženy. Do pokračování se tedy jen tak rychle nepohrnu, uvidíme časem.

66 01.11.2023

Za mě skvěle sestavená sebepoznávací kniha. Autor se zaměřuje hlavně na teorii stínu a velice hezky čtenáře celým tématem vede. Krásně popsané fungování emocí. Rozhodně jsem neposlouchala naposledy, ke knížce se určitě ještě vrátím, protože to je jedna z knih, které vám něco dají i při opakovaném čtení nebo poslechu.

69 16.10.2023

Knize, u které se směju nahlas, prostě nikdy nedám nižší hodnocení, než plnou palbu. Smekám klobouček před fantazií autora, co všechno dokázal do téhle převážně nevážné fantasy namíchat, je prostě obdivuhodné (ano, i na elfa dojde :-) - drak, udatný a nasvalený hrdina, velký počet vnadných dam, čaroděj, bohové a titáni, nemluvě o sluníčku :-) Pokud si chcete alespoň na chvíli zajistit spokojený výtlem, pusťte si k tělu Valarda s Damiánem - účinek zaručen...

65 16.10.2023

Jak mám Jodi ráda, tady jsem se sekla. A to pořádně. Čekala jsem kontroverzní pohledy na otázku potratů - ne že by v knížce nebyly vůbec, ale hodně času jen sledujete, kdo při přepadení kam schytal jakou ránu, odkud krvácí a kdo ho u toho zachraňuje a na co při tom vzpomíná (aneb špetka retrospektivních pohledů do minulosti toho kterého hrdiny). To všechno odvyprávěno doslova od desíti k pěti, rozuměj také retrospektivně, postavy se vám díky tomu doslova slévají v jednu nesmyslnou masu, ve které se minimálně ze začátku musíte vracet zpátky, aby jste zjistili, která je Bex a která Beth, která je Joy a která Janine. Asi ani neprozradím nic z děje, když napíšu, že Olive "nakonec" umře, což se v podmínkách tohoto románu ovšem dozvíte zhruba na druhé straně. Říkala jsem si, že si na tenhle styl vyprávění určitě nakonec zvyknu, ale nezvykla, prostě to nešlo. Ale to nebyl jediný problém s touhle knížkou - tím hlavním problémem bylo pro mě to, že podle mě je určená hlavně pro americké čtenáře. Tam si dokážu představit, že budí značné kontroverze, že v jednom ze států se na otázku potratů dívají jinak, než o několik kilometrů jinde. Takové vnitřní pnutí v rámci jednoho uskupení je opravdu těžko představitelné (dobře, v našich podmínkách se dá porovnat, že v rámci EU také máme Polsko, které má k této otázce také velmi radikální postoj, na rozdíl od jiných států EU). Co musím autorce připsat k dobru je, že vlastně ne jen matky, ale i zdravotnický personál, který má celý úkon provést, má chtě nechtě k té otázce také někaký názor a možná by mohli být společností nuceni dělat něco, v čem jim jejich vnitřní nastavení brání. Otázku od kdy je totiž dítě dítětem (od početí?, od xx týdne?, od porodu?) si musí vyřešit především každý sám v sobě. A zároveň nesmíme zapomínat na to, být chápaví i k situaci druhého. Žádný fanatismus ještě k žádné otázce nepřinesl uspokojivou odpověď a tady to není jinak...

66 16.10.2023

Pro Sudety mám slabost v jakékoli podobě. A tahle podoba byla naprosto skvělá a nezapomenutelná. Osudy obou rodin jsou nezáviděníhodné, rozhodně bych nechtěla být ani na místě rodiny Smolíkových, ani v kůži Fuchsových. Na obou stranách obyčejní lidé, kteří se prostě jen snaží co nejlépe přečkat podmínky, které jsou před ně postaveny, žít v dobách, které k žití moc nejsou... Oproti tomu samozvaný předseda Tomeček, alias padouch všech padouchů, byl opravdu jenom napřesdržku (jistě by se našlo hodně lidí, kteří by řekli - válečný hrdina - já ale říkám nechutný lidský odpad). Naprosto skvěle popsané chování lidí a znepokojivá linka kolektivní viny (na obou stranách, protože se dozvíme i to, co se v Sudetech dělo před válkou a v průběhu války, ne jen těsně po válce) dělají z tohoto románu doslova povinnou četbu. Silná kniha, kterou doporučuji všem.

91 16.10.2023

U téhle knihy je nutné vypnout rozumové hodnocení a prostě se ponořit. Je pravda, že líčení všech možných obřadů a rituálů s tím spojených, může být pro mnohé zdlouhavé - já obdivuji, jak si Castaneda všechno pamatoval, když hned poté býval po dlouhé hodiny ve stavech změněného vědomí... Mě tenhle díl navnadil na pokračování, jsem zvědavá, jak se Castaneda k učení vrátí. Tohle byl jen začátek cesty a tak k tomu přistupuji i já... Těším se na další krok do oddělené skutečnosti :-)

64 16.10.2023

UCHOKNIHA. Nemůžu napsat, že to byla láska na první poslech, ale po nějaké době jsem byla naprosto lapená (konkrétně hned po volbě převora, do té doby jsem si říkala, proč mi to Follett dělá, když je jasné, jak to dopadne). Nicméně i tohle protahování děje kolem Filipa, které mě ze začátku moc nebavilo, se později ukázalo jako významné a do příběhu prostě patřící. Zato sledování osudů stavitele Toma a celé jeho staré i nové rodiny, jsem si užívala prakticky od začátku. Atmosféra středověku a života lidí té doby, naprosto skvělé přiblížení stavby významné církevní stavby, výborně vystavěné postavy a skvělý příběh - to všechno dělá z téhle knihy záležitost MUST-READ (nebo jako v mém případě vyslechnout :-)

72 16.10.2023

Liščí tanec je spíš psychologický román, než detektivka - vykreslení postav autorce opravdu jde (trpím jen u těch jmen, hrdinové jejích knížek mají úplně nezvyklá jména, což podle mého skromného názoru trochu zabíjí uvěřitelnost celého příběhu). Příběh rodiny, kde každý má nějaké své tajemství, které s ostatními nějak moc nechce sdílet (nakonec ale všechno tak jak tak vyleze na světlo boží)... Místy jsem měla problém i s chováním jednotlivých postav - nevím, jestli ve skutečnosti můžou být dvojčata tak moc rozdílná (i když nebylo přesně řečeno, že by šlo o jednovaječná dvojčata, bylo jen zmíněné, že si byli fyzicky podobní, obzvlášť jako děti), nevím, jestli by se Kristýna chovala zrovna tak, jak se zachovala... A podobně je to i s dalšími postavami - místy mi přišlo jejich chování už prostě moc přitažené za vlasy... Nicméně pokud přistoupíte na tuhle hru "že by se to takhle mohlo stát", určitě si čtení užijete :-)

70 29.09.2023

Syrové až hororové sci-fi povídky, rozhodně žádné sladké happyendy. Většina povídek s překvapivou pointou, i když se mi stávalo, že na rozuzlení jsem přišla o fous dřív, než bylo řečené - ty nápovědy byly prostě místy tak zjevné, že to člověka trklo dřív, než bylo explicitně hozené čtenářovi do obličeje... Nikterak to ale v mých očích neubírá na zajímavosti celé sbírky, zhltla jsem jí ve velice krátké době. Nejlepší povídky: Bestie, Lovci vraků, To, co milovalo Arthura Brookse, Zahrada slepců a Čau zítra.

65 26.09.2023

Anomálii jsem četla o chviličku později, než půlnoční knihovnu - tematicky vychází z podobných premis, ale každá z těch knih je naprosto jiná. U Anomálie zaujme především skvělé literární zpracování - Hervé Le Tellier si s jazykem pohrává naprosto dokonale. Sleduje několik postav s různými osudy tak poutavě, že by snad k anomálii jako takové nemuselo dojít a stejně by to byla zajímavá kniha. Pravou podstatu anomálie se čtenář dozví až zhruba ve třetině knihy, což ovšem vůbec nevadí, nicméně poté příběh nabere o stupeň vyšší úroveň - a čtenář si může krásně filozofovat, co všechno je v životě dané, jestli má význam ztratit jedinou sekundu ze svého života (a co teprve několik měsíců), jaký význam mají maličká rozhodnutí - netvoří náhodou pevnou kotvu do budoucna? Krásné a literárně vymazlené.

73 26.09.2023

Petra Soukupová tak, jak jí máme rádi - takže nečekejte žádnou rodinnou selanku. Při čtení jejích knih si připadám jak na mučidlech - no ano, poznáte se v konání jejích hrdinů asi místy i vy. Pojmenování všech těch problémů jde tak na dřeň, že z toho jednomu naskakuje husí kůže. Tentokrát sledujeme příběh Veroniky, ženy ve věku mládí v místech, kam slunce nesvítí a do důchodu daleko, drcené ze všech stran - starost o rodiče, starost o děti, starost o kariéru a úporná snaha být ve všem když ne nejlepší, tak alespoň dostatečně dobrá. Úmrtí matky pak nastartuje sestup do hlubin, kde povinnosti doléhají ze všech stran a nejvíc z vlastní hlavy (ačkoli hlasem matčiným). Hvězdičku strhávám za uspěchaný konec - chápu, že je hezké vidět světlo na konci tunelu, ale tady mi to přišlo jako roj hvězdiček po tvrdém úderu do hlavy, nikoli jako cesta za světlem...

77 26.09.2023

Nikdy bych si nemyslela, že knížka o člověku, plném zoufalství a výčitek, může být tak krásně optimistická. Autor sám si protrpěl vlastní psychické peklíčko, takže rozhodně má o čem vyprávět. Knížka sama o sobě není slohový skvost, ale příběh, jeho konstrukce i drobné narážky (konstrukt knihovny, knihovnice jako průvodkyně, Kniha výčitek jako taková nebo obchod s hudebninami pojmenovaný Teorie strun) - to všechno bylo pro mě krásné. Hlavní hrdinka Nora uvízne v bezčasí mezery mezi životem a smrtí, který je pro ní prezentovaný Půlnoční knihovnou (a když jsem tak nad tím filozofovala, tak knihovna by to byla ve stejné situaci asi i pro mě). Formou výběru (naprosto skvěle zmaterializované do Knihy výčitek) si odžívá různé "paralelní" životy a hledá ten pravý. Konec je sice trošičku předvídatelný, ale přesto krásný, optimistický a hřejivý!

93 26.09.2023

Skvělá kniha o dechu. Nejen přehršel teoretických informací, ale i dost praktických cvičení. Jediné, co mě mrzelo, že jsem poslouchala při dlouhých cestách v autě a tudíž jsem si popsaná dechová cvičení nezkusila provést rovnou, takže se ke knize budu muset pravidelně vracet :-) Jinak zmínka o Wimu Hofovi na obale je podle mého názoru pouze ke zvýšení prodejnosti, protože Wim Hof je teď prostě in. Jeho metoda je v knize sice také popsaná, ale je jasně uvedené, že z dlouhodobého hlediska není příliš zdravotně přínosná, zvlášť pokud to s ní člověk přehání... To až si přečtou jeho skalní příznivci, nevím, nevím...

70 15.09.2023

Velmi netradiční téma, navíc zajímavě odvyprávěné. Osobně jsem nikdy nepřemýšlela, kde se u nás objevili lidé s netradičními řeckými jmény - třeba sestry Elefteriadu. Teď už vím... Poválečná léta u nás zase z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka popsala obě hlavní hrdinky nečernobíle - chvíli má čtenář blíž k Sotirii, chvíli ke Koule - ale v každé chvíli je chápete, dýcháte s nimi, prožíváte jejich malé prohry i výhry a nechcete se od nich odtrhnout. Rozhodně vysoce nadprůměrný debut, další knížku od autorky (Ty chladné oči) už mám v hledáčku :-)

91 14.09.2023

Nádherný příběh, i když těžko se píše "nádherný" ve spojení s tak tragickým osudem, jaký měla Lea. Marek Epstein splétá příběh nelineárně - skáče se v čase i v postavách, přesto je čtenář k příběhu od začátku přikovaný a skoky mu dávají dokonalý smysl, dílek po dílku skládají mozaiku života a doby. Příběh (ne)obyčejné dívky a ženy na pozadí temných dějin dvacátého století tu nebudu rozepisovat, u téhle knihy doporučuji každému se do ní ponořit. Nebudete litovat, je to čtenářská lahůdka, u které zažijete širokou škálu emocí...

"Bude žít. Protože nežít nedávalo žádný smysl."

77 14.09.2023

Je lehké zatratit tuhle knihu - podle mě na její přečtení musíte už mít něco za sebou. Pokud by se ke mně v jiném časoprostoru dostala v mých dvaceti letech, zcela jistě bych jí hodila na hlavu toho, kdo by mi jí tenkrát doporučil. Jelikož už mi ale táhne dvacítka už třetí, musím uznat, že jsem byla velice mile překvapená - jak šíří témat (dula smrti - existuje to u nás vůbec?, Egypt a celkově přiblížení práce archeologů, kvantová fyzika), tak zpracováním (ale to je u Jodi Picoult vždycky skvělé - ostatně zkuste si spojit vyjmenovaná témata do smysluplného příběhu, kde budete hltat každou další stránku...). Hvězdičku dolů dávám za to, že nesnáším příběhy, kdy si hrdinka zaboha nemůže vybrat mezi dvěma supermany (aneb znáte to, každý z nich je jiný, ale každý má svoje kouzlo či magnetismus) - ke konci tak pro mě byl příběh lepkavě překombinovaný.

77 14.09.2023

Podle anotace jsem čekala víc filozofie, přesto se mi tenhle špionážní román hodně líbil. Nedivím se, že je řazený mezi kultovní díla, přece jen Američana, kritizujícího poměry v Americe na sklonku 70tých let aby jeden pohledal! Navíc si zvolí hrdinu s ruskými kořeny, vychovávaného v tradičních japonských hodnotách - v době, kdy frčel James Bond něco naprosto neslýchaného. Přesto budete mít pocit, že Nikko by celého 007 strčil hravě do kapsy :-) Perfektní byla i baskická linka, dozvěděla jsem se zase pár nových informací. Doporučuji všem, kterým nevadí mírně maskulinní příběhy.

73 25.08.2023

Tady půjdu proti proudu - už u Mlčících fontán jsem měla neodbytný pocit, že autorka se snaží své čtenáře citově vydírat. Stejný pocit jsem měla i teď - je vidět, že autorka si rumunské reálie v archivech pečlivě nastudovala a snažila se z nich utkat příběh co nejdramatičtější, ale bez toho pravého osobního náboje, tak nějak bez srdce, jen na efekt... Zdá se mi, že čím víc se autorka vzdaluje svým kořenům, tím víc v příběhu dramatizuje, což v mých očích značně snižuje kvalitu příběhů. Někde jsem četla, že při studiu podkladů k socialistickému Rumunsku narazila i na zmínku o sovětské okupaci 1968 u nás a zvažuje to jako námět pro další román. Já pro sebe zvažuji, jestli to pro mě nebude další zklamání - jak americká autorka s litevskými kořeny dramaticky líčí srpen 68, aby americký(á) čtenář(ka) lapal(a) po dechu...

69 25.08.2023

Jedna z nejlepších povídkových knih, která se mi dostala do rukou. Šest různých příběhů, které volně spojuje postava psycholožky Vandy. Všechny příběhy byly zajímavé, většina s šokující zápletkou. Rozhodně nečekejte žádné veselé čtení, nicméně za pozornost tahle kniha určitě stojí. Osobně mě nejvíc "dostaly" příběhy Holka z krabice a Houbař.

81 01.08.2023

Alena Mornštajnová prostě umí. Psát o takhle těžkém tématu tak, že se zároveň děsíte přečíst další kousek, ale jednoduše vám to nedá a musíte pokračovat až do hořkého konce - tomu říkám spisovatelské nadání. Pomalý rozjezd, kdy se zdánlivě neděje nic, ale zároveň už to všechno bublá pod povrchem. Cácora jako hlavní postava si se čtenářem pěkně pohraje - budete cítit její volání o pomoc, budete cítit lítost i zlobu...

116 01.08.2023