Chmur komentáře u knih

Pokud jste nevěřící člověk, tak vám tato kniha moc nedá. Chvílemi mi připadalo, že čtu nějakou křesťanskou agitku. Pro mě jsou hodnotnější autoři jako Yalom, kteří bojují se strachem ze smrti a bolestmi života bez berličky v podobě boha. Kniha je plná klasických myšlenek o tom, jak dosáhnout štěstí. Většinou je to založené na víře a vůli a v podstatě dosažitelné všem. Já se ale obávám, že náš manévrovací prostor na cestě za štěstím je značně omezen našimi geny a ranými zážitky života. Také je z knihy patrné, jak autorka přes vlastní víru v Boha bojuje s vlastní nemocí a pocity zoufalství. To mě asi zaujalo nejvíce a doufám, že to nakonec "dala".

1 22.12.2018

Určitě nejpřínosnější kniha o autogenním tréninku, která byla u nás vydaná. Samotná metoda je velice zajímavá a určitě je skvělé dosáhnout aspoň základní úrovně.

1 16.08.2018

Pořád uznávám, že Eriksonův svět je originální, ale pomalu pro mě ztrácí své kouzlo v záplavě prázdného nekonečného filozofování, přemíry postav a nedostatku emocí. Všechno je takové sterilní a upjaté. Tajemná minulost Tisteů, o které jsme se dozvídali v Mazské knize padlých, je vlastně docela úmorně nudná záležitost. Navíc spouštěčem celé řady události jsou Azathanai, o kterých skoro nic nevíme a hlavně nechápu jejich motivace. Celý příběh stojí na hodně vratkých nohách. I mé oblíbené postavy z předchozích knih – Chmur, Anomander, Silchas v této knize jakoby přišly o svoje charisma.

1 30.05.2018

Až na poslední část se mi kniha moc líbila. Yalomův pohled na smrt i způsob, jakým se s ní snaží vyrovnat je velmi sympatický. Ačkoliv se jedná o vysoce uznávaného odborníka, nebojí se přiznat strach ze smrti či vlastní omylnost. Kniha na mě působila ukludňujícím dojmem.

1 10.03.2018

Pro menší děti celkem zábavně napsané příběhy s poučením.

1 03.12.2017

Pro mě osobně zklamání. I když ne tak velké jako u Frankla. Celá myšlenka o smyslu života z velké části stojí na vodě. Neumím si představit, že by mi jako pacientovi trpícímu depresí nebo úzkostmi dokázala logoterapie pomoci. Je možné, že jsem nedosáhl patřičné moudrosti, nebo jsem příliš zablokovaný vůči postojům typu "i v utrpení se a v postoji k němu se nachází smysl života".

1 07.10.2017

Pro mě osobně zklamání. Asi jsem čekal něco jiného. Sice jsem se v něčem s hlavním hrdinou ztotožňoval, ale v tomto případě to bylo spíše ke škodě. Děj knihy na mě působí nesmírně stísňujícím dojmem. Sice má vést k uzdravení, ale já ho nenašel. Možná ještě tak rozumově, ale rozhodně né emocionálně. Zůstává ve mně pocit sklíčenosti a deprese.

1 21.08.2017

Je už dlouho, co jsem tuto knihu četl, ale vím, že se mi líbila a bylo mi z ní taky trochu smutno.

1 18.07.2017

S knihou jsem měl velký problém. Základní myšlenky jsem snad pochopil, ale pokud člověk trochu nechápe principy rodinných konstelací, tak bude dost ztracený. Ruppert se částečně odklání od hellingerovského pojetí rodinných konstelací, ale i tak se jedná o dost kontroverzní metodu. Mně osobně kniha moc nedala.

1 08.06.2017

Nejdojemnější kniha, kterou jsem četl. Na konci se mi opravdu chtělo brečet.

Myslím, že se jedná o nadprůměrnou space operu. Osobně mě asi díky postavě detektiva Millera bavil více první díl, ale ani tohle pokračování rozhodně není k zahození.

1 24.02.2017

Pro lidi, kteří trpí panickými atakami, může být tato kniha užitečná. Já bych ale doporučoval spíše knihy od Jána Praška.

1 21.02.2017

Pro všechny úzkostné lidi je to v podstatě povinná literatura.

1 12.02.2017

Pan Matějček je pojem, ale i po druhé knize co jsem od něj četl, zůstávají rozporuplné pocity. Kniha je psaná hodně v obecné rovině. Uvítal bych mnohem více praktických příkladů. Některé rady a postřehy jsou zajímavé a inspirující, ale od takové legendy dětské psychologie jsem prostě očekával něco víc.

1 17.01.2017

Myslím, že se jedná o knihu, nebo příručku, která může opravdu hodně lidem pomoct. Jedinou její nevýhodou, za což ale autor samozřejmě nemůže, je, že poznatky v psychiatrii postupují kupředu a kniha je už v něčem zastaralá.

1 08.10.2016

Po slabším druhém díle opět vytáhl Sanderson Mistborn do sfér takřka nejvyšší kvality. Závěr byl strhující a skoro až dojemný. Bohužel román je zbytečně dlouhý a natahovaný a některé části lehce nudily. Na druhou stranu psychologie postav je velice zajímavá, jejich úvahy a myšlenky mě bavily. Sanderson rozhodně není hlupák. Vytvořil velice zajímavý svět a děj má skutečně promyšlený. Postupné odkrývání celého obrazu bylo napínavé. Určitě doporučuji.

1 12.02.2016

Kniha je velmi čtivá, ale předchozí díl se mi líbil. Trochu mi začínají vadit akční konce psané jak přes kopírák.

1 20.12.2015

Celkem zajímavá fantasy s originálními prvky. Postavy jsou dobře vykreslený. Jedná se sice spíše o černobílé rozložení klaďáků a záporňáků, ale není to nějak prostoduché. Postavy Kelsiera i Vin se mi líbily, přišly mi dobře napsaný. Možná to chtělo větší zapojení záporných postav. Nějakou opravdu hodně zajímavou temnou opozici. Pan Vládce je tajuplná postava, ale moc do děje nezasahuje. Konec byl lehce překombinovaný a trochu nelogický, ale zároveň byl silný a dobře vygradoval celý děj. Určitě se jedná o nadprůměrnou fantasy - 80%

1 20.11.2015

Pro laické zájemce o fungování mozku se jedná o dobré rozšíření gymnaziálního učiva. Navíc psané příjemnou a čtivou formou.

1 03.08.2015

Knize Trocha zlé krve nelze upřít čtivost. Většinu času nenudí, má relativně dobře napsané dialogy, děj má spád. Zároveň však postrádá jakoukoliv poetiku. Abercrombie rozehrává hru, ve které rozvádí až příliš mnoho problémů - sociální problematika, ekologické problémy, dopady války na osobnost jedince atd. atd. Jeho svět je temný a surový, ale příliš se neliší od toho našeho. Mě vlastně moc nebavil. Chybí mu přitažlivost Středozemě, Malazu, Západozemí čí Bas-Lagu. Sem bych se snad ani nechtěl podívat. Navíc mi chyběly postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Nikdo mi ani trochu nepřirostl k srdci. Nevím no. Zřejmě si ze zvědavosti přečtu další díly, ale žádnou velkou změnu neočekávám.

08.03.2024